Damato přečtené 1125

Aristokratka ve varu 2013, Evžen Boček

Bezva čtení na začínající dovolené, ale první díl mě dostal víc- možná i proto, že byl prostě první.... , ale jako oddychovka- vřele doporučuji

Kapitánská dcerka 1971, Alexandr Sergejevič Puškin

Opět díky Databázi jsem vyšťourala v naší domácí knihovně u rodičů tuhle malou, velkou knihu. A opět jsem - jako již asi posté- zalitovala , že jsem byla většinu svého života snad úplně blbá a vůbec jsem se nesnažila změnit své pubertální přesvědčení,že ruská literatura NEE Teď - na skorostará kolena - vidím, že ruská literuta JOO a jestli sem někdy řekla něco jiného, tak jsem byla totální negramota. Ak teď tak honem ještě stihnout všechno dočíst. Puškine, Tolstý, Žukovský, Dostojevský,Turgevěve , jestli se na mě zhůry díváte, musíte se smát a říkat si - : Tak jsme tě děvče přece jen dostali a nachytali na hruškách.....- prosím o prominutí za má pohrdavá slova v období maturitního ročníku, kaju se a zlobím se sama na sebe ale taky jste byli mladí...... celý text

Jurášek 1971, Jiří Sosnar

Tuhle knížku jsem dostala od mamky k Mikuláši, když mi bylo kolem 8-9 let, přečetla jsem ji okamžitě a měla ji v knihovně až do dospělosti. Pak jsem o ni ztratila přehled a dnes jsem ji tady na databázi objevila a okamžitě jsem si vzpomněla, jak mě - jako malou holku moc bavila a jak jsem se při čtení o Juráška bála, jak jsem u knížky brečela a pak, když se tam jednalo o nějaké válenky- snad k vánocům???, tak jsem se strašně divila, jak mu stačí od Jéžiška jen jeden dárek - když mi měli pod stromečkem vždycky narváno. Ale knížka byla fakt moc hezky napsaná - dětsky, srozumitelně a fakt jsem se k ní - jako malá- často a ráda vracela.... celý text

Agatha Raisinová a výletníci z Dembley 2014, M. C. Beaton (p)

Baví mě to a to až tak, že jsem knihu nosila v kabelce a cestou do práce jsem stála v narvaném ranním autobuse a četla na stojáka, je to fakt taková legrační detektivka, kdy je člověk " napjat" jak to dopadne, ale přitom je to odlehčenou Agathou a Jamesem, prostě za mě oddychovka, ale ne oblbovačka - správný čtení - a ten konec, no valila jsem oči a Agathe jsem držela palce.... celý text

Právo šaría pro nemuslimy 2015, William Bryan French

Možná můj komentář bude zcestný, ale někde jsem nedávno četla, že za zánik vyspělé římské civilizace může příchod civilizace jiné - a horší. Možná to špatně popisuji, ale tak jako tak - necháváme si tady diktovat, jak tady migranti chtějí žít - bez jakéhokoli omezení pro ně- jejich právo Šária pomalu mává našimi zákonodárci, ve školách se domáhají práva české učitelky v burkách - a to ve jménu své muslimské svobody a tak si říkám - A čekáme na co? Až nám naše malé holčičky budou - ani se to nedá psát - od panenek tahat nějací století kmeti s jakýmsi právem? A kde jsou v naší zemi naše práva? Zatím je ještě pořád drží - i když někdy dost špatně a hlavně ve svůj prospěch naši zákonodárci , ale pořád jakž takž i pro spravedlnost naši . Proč místo trapných seriálů třeba jedna z našich televizí neuvede ve večerním čase takovéhle čtení, aby ti všichni sluníčkáři viděli, že jde setsakramentsky do tuhého. Nedávno jsem v autobuse vyslechla řeč dvou vysokoškolsky vzdělaných mladých děvčat na téma... " co děti?." Neplánuje je ani jedna, protože se je tady v tom srabu bojí přivést na svět . Diví se jim někdo? Ač jsem se na vnučky moc těšila, když holky poslední rok uspávám, koukám na ně a říkám si... Pro Boha co bude? Souhlasím s komentáři dole -hurá do středověku (1casper) i s Eldar80- Evropa právu Šaría začíná pomalu podléhat. Optimismus do duše sluníčkář nepotřebuje, normálně uvažující člověk vidím kam se to pomalu řítí, Nemusíme to zažít my, ale co naše dědi, co vnoučata, doprčic copak budeme čekat, až tady nebude Evropa, ale jeden stát s právem Šária ?... celý text

Obhajoba zapomenutých myšlenek 1999, Václav Klaus

Koukla jsem na knihu ze zvědavosti, chvíli ležela u mě na nočním stolku a koukl do toho i partner -a se slovy: " nedělal dobře Václav, taky se jednou popálí šktlou zápalkou" mi to vrátil na stolek. No vrátila jsem knihu majiteli nedočtenou. Nedají se číst knihy od někoho, koho si nevážíte jako člověka... celý text

Finanční stráž československá 1918-1938 2005, Jaroslav Beneš

Dostala jsem se ke knize při jedné návštěvě - tehdá nebyl Schengenský prostor a hranici jsme si hlídali a dobře jsme dělali, finančníci byli státní zaměstnanci a byli na to náležitě hrdí. Kdopak z dnešních státních zaměstnanců je hrdý na svou profesi???... celý text

Agatha Raisinová a vražedná setba 2013, M. C. Beaton (p)

Agatha mě - nečtenáře detektivek - chytla hned po přečtení první stránky ve Zlém veterináři a musím říct, že mě fakt baví, není to žádná sucharka a má ( na rozdíl od jiných kladných detektivů) i své krásné záporné stránky, s tou zahrádkářskou soutěží jsem ji i fandila a přála jsem ji, aby na to nikdo nepřišel. Fakt dobrý -je to o napětí , ale i o legraci, baví mě, hned jdu na další :-)... celý text

Deník kastelána 2000, Jan Bittner (p)

Díky naší super knihovně jsem si knihu včera přinesla dom - a noc byla jasná. Někde dole v komentářích je zmínka o tom, že by se mělo vyzkoušet přenocování v zámku. Od loňska mě tato myšlenka drží a tak letost jedeme s vnučkou opět na Svojanov, letos už ale s přespáním. těším se a po přečtení Deníku už pomalu přemlouvám dědu, jestli by nejel s námi- do včerejška jsem razila teorii - "bez chlapů" . No nevím, jak to ustojím. Ale Deník jsem přečetla jedním dechem a chvilkama jsem si říkala, jaký to musí být suprový, bydlet daleko od civilizace, na hradě, nebo na zámku, přes den se starat o archiválie a o zahradu, večer koukat ze zámeckého okna na zapadající slunce ...no, o noci jsem nikdy do důsledku nepřemýšlela. Ona i ta zbloudilá sova by se mnou pěkně zamávala, natož to ostatní. Chvílemi jsem všechny tam obdivovala, chvílemi jim záviděla, chvílemi jsem byla ráda, za svoji teplou postýlku v bezpečí zalidněného paneláku. Ale knihu jsem přečetla na jeden nádech. U Poslední aristokratky jsem se smála od začátku do konce, tady jsem se smála, bála, udivovala - no prostě fakt za čtení to stojí... celý text

Atlas vesmíru pro děti 2015, Jiří Dušek

A je to tady....první otázka vnučky...."Babi a kde jsou ty hvězdy? A proč svítěj jen v noci? A proč jsou tak pigimidi maličké? Vešli by se mi do ručičky. A teď : Babo raď. Přeci JSEM NEMOHLA začít s tímhle...co mě samotnou dokáže navodit bezesnou noc - co je tam za tím? Kde končí? : Tak PŮVODNĚ jsem nastudovala svoji řeč takto: " víš MArkétko, vesmír je nekonečný a neustále se rozpíná. Pokud astronomové „měřili“ správně, pak pozorovaný vesmír má průměr x miliardy světelných roků. A jeho skutečný rozměr je ještě větší.I při použití těch největších dalekohledů nemůžeme pozorovat celý vesmír, ale pouze jeho určitou část. Můžeme spatřit jenom objekty, jejichž záření k nám stačilo za dobu existence vesmíru dolétnout při šíření rychlostí světla a podat o svém původu svědectví.První světlo vyzářené při vzniku vesmíru se vydalo na cestu prostorem před 13,8 miliardami roků. Astronomové dospěli k závěru, že první částice světla musely od okamžiku velkého třesku překonat vzdálenost asi 47 miliard světelných let. Tuto hodnotu nazýváme horizontem událostí, protože vyznačuje rozhraní, za které již nedohlédneme. " Šííííííílenost, CO? A kterak tak vysvětlit tohle všechno malé vnučce, aby t toho neměla hlavičku na šišato? Ale dětské atlasy jsou fajn, i když přesto je mi záhadou, jak to holka pochopila a přitom v klidu spí :-)... celý text

Ruka na zrcadle - Skutečný příběh o životě po smrti 2016, Janis Heaphy Durham

Tak nějak jsem víceméně rozčarovaná sama nad sebou. Sama pro sebe jsem si říkala, že tohle musí být něco- už podle obálky, no a nebylo . Ale přitom kniha byla napsaná hezky- občas nuda, ale to se dalo vydržet, protože jsem pořád čekala, kdy to přijde. Kdy přijde co? No přeci vysvětlení života po životě. V mé víře, že moje dávno zesnulá babička nade mnou pořád drží ochrannou ruku mě to nezlomilo, ale toužila jsem vědět něco víc . Takže , kdo nebude očekávat moc, hezky si počte, kdo ale bude čekat vysvětlení nevysvětlitelného, případně nějaké bombastické vysvětlení, bude zklamán. A dost mě dostalo i to, co zarazilo čitatele v komentářích pode mnou - do dvou let po smrti byla byla ukrutně šťastná s jiným - no podle mě fakt trochu jetý.... celý text

Agatha Raisinová a zlý veterinář 2012, M. C. Beaton (p)

Jedna z mála detektivek, u které jsem se smála a to i sama sobě. .Suprové a oddychové čtení, musela jsem se smát jejím reakcím při nadbíhání - ale která holka, dívka či už dospělá a odrostlá důchodkyně tohle nezažila a nestála hodinu před zrcadlem, aby vypadala ještě šíleněji než normálně. Máme to za sebou všichni ( já když jsem po oddychovém čase po rozvodu natrefila na svého současného teď už fakt životního partnera, tak jsme se zrovna doma VELICE NUTNĚ chystali malovat- partner je malíř - a tak jsem si dala ten den náležitě pozor na namalování svého obličeje a při odchodu z koupelny mi můj - tehdy 16-ti letý syn- řekl: " ty mamko a to budeme malovat byt? Já jen, že vypadáš jak indián na válečné stezce..." Chytrý chlapec. Udělala jsem ze sebe okamžitě Popelku a šup - starý obnošený džíny místo nových legín - koupených schválně na malování, starou flanelku pod zadek místo upnutého tílka s výstřihem- a nebyly vidět alespoň špeky, místo mejkapu nenápadnou řasenku a dost - no hotová dělnice z doby budování socialismu. Ale úspěch zaručen.) Tak a teď se jdu vrhnout na další Agathu .... celý text

Dánská dívka 2016, David Ebershoff

Králíčkovy sebevraždy 2008, Andy Riley

když to donesl syn, který dostal knihu jako dárek, "otvírala se mi kudla v kapse ", ale jakmile jsem knihu otevřela.... no kdo to četl, nemusím popisovat, jakou rychlostí jsem knihu přečetla a bránice dostala co proto. Černočerný humor, který není ale pro každého - například doma, když do knihy nahlédl partner. tak mě měl za morbitu morbidního, Ale mně se kniha fakt líbila... celý text

Sudety 1938: Pohledem důstojníků německé armády 2013, Jan Lakosil

U této knihy mě nenapadá jiný komentář,nežli mnou dokola omýláno - Jsme lidi, to ano, ale jak bylo v Sudetech evidentně znát, byli lidi a LIDI. Díky tomu, že jsem se před 30 lety ocitla v pohraničí, od pár starousedlíků jsem zcela podrobně slyšela příběhy těch co tu směli po odsunu zůstat a poté jsem i zažila nájezdy těch, odsunuvších co se sem jezdili dívat na své domovy a větší aroganci člověka člověkem jsem nezažila. Popravdě kovaný starousedlík nám umí dát pěkně najevo, že tohle je jeho zem a my jsme tady navíc, Na druhou stranu můj děda budoval ve 30 letech pevnosti, tak mi spousta těch fotech je velice blízká a úplně z těch pevností je cítit, jak ti naši dědové tady chtěli bojovat proti nacistům a Hitlerovi a vůbec nemysleli na to, že by mohli nevyhrát. Já vím, historie dává za pravdu Benešovi a demobilizaci, ale v těch našich předcích - a potažmo i v nás- ať už dává historie za pravdu komu chce -to ale stejně zůstalo... celý text

Zádušní mše za hraběnku 2011, Jiří Holub

Přečetla jsem to na "jeden zátah" a v komentářích pode mnou asi bylo řečeno vše. Líbilo se mi to, víc k tomu asi dodávat nemusím- o době, která tady byla víme všichni , že to byl občas hnus víme taky a že to teď není pravé ořechové - tak s tím něco dělejme. Ale kniha pana Holuba za to nemůže a je napsaná suprově :-)... celý text

Milenci 1956, Pavel Bojar (p)

Četla jsem knihu tajně, jako malá 12-letá holka a vůbec jsem ji nerozuměla. Po letech jsem se k ní dostala a četla jsem ji ze zvědavosti, jak se změnilo mé vidění světa. Zas to není tak hrozné, přečíst se to dalo, ale.... samozřejmě byla kniha poplatná době ve které byla psaná a vydaná.... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Ale že u toho mrazí, co? Zažila jsem rozvod, zažila jsem i to, že jsem to s kamarádkami a s kamarády prodiskutovávali tuto situaci a to až do naprosté otupělosti a druhý den ráno jsem zažívala nemlich ty stejné pocity a šílené okno- dokonce i ty tendence volat Ex a říct mu pěkně od plic , co je to za blba jsem měla taky . Já měla naštěstí a ZaplaťPánuBohu děti a tak strach z toho, že jim udělám ostudu mě vždycky zabrzdil v tom nejšílenějším nápadu "něco udělat", aby to šílený bylo už za mnou. Rachel jsem litovala , konec se dal malinko předvídat, ale i tak to stojí za přečtení. Jak snadno se dá labilní člověk, který původně žije tak jak my všichni ostatní , dostat ke dnu, co? Odsuzujeme je, ale už se neptáme - Co se ti stalo, nepotřebuješ pomoct? No nevím, taky se moc neptám, spíš ty alkoholiky odsuzuju, v této chvíli se za to stydím, že se jim na dálku vyhnu, ale když ten pohled na ožralce- a vůbec na opilou ženskou- je tak žalostný, že člověk radši od něj odejde. Takže kniha určitě za přečtení stojí.... celý text

Máchův kraj - Kokořínsko 2007, Jiřina Doležalová

Díky víkendu na Kokoříně jsem si přečetla vyhlídky a jela bych tam hned teď ..... :-)

Metráček aneb Nemožně tlustá holka 1972, Stanislav Rudolf

V mládí čtená snad tisíckrát , tenkrát jsem obdivovala Ninu , vzhlížela k Bohouškovi a s Andulou pomyslně kouřila první cigaretu. Jitku jsem začala obdivovat až ve druhém díle, kdy už mi byla, jako člověk, se svými názory a příběhy podstatně blíž. No a na Lišáka bych úplně zapomněla- toho mi bylo líto a po jeho vzoru chtěla utéct z domu a pak se s velkou slávou vrátit. Ale došla jsem je k popelnicím, tam snědla svačinu , doma udělanou na dlouhou cestu a pak se s první tmou vrátila pokorně domů. Prostě jestli někdo zná duši 12-18 leté holky , tak jedině pan Rudolf. KDO Z NÁS , NYNÍ 50 + ho v těch letech mládí nemiloval.... celý text