Damato přečtené 1125

Mateřídouška vlasti naší milé 2003, Karel Jaromír Erben

Přivezla jsem si knížku od rodičů, kde jsem ji vytáhla ze stoleté knihovny na půdě, kam naši odkládají knihy, které již nečtou. Odkládal je tam i babička, takže se víceméně jedná o rodinný poklad. Tuhle knížku jsem jako dítě milovala, dostala jsem ji za vysvědčení od babičky a její věnování jsem si pamatovala a pamatuji do dnes.... Mateřídouško vlasti naší milé, vy prosté naše pověsti.... A co mě při čtení po 40 letech dostalo nejvíc? Když jsem začala vnučkám číst první říkadla a pohádky, v jednom předjarním, trochu ještě zachumeleném nedělním odpoledni, přisedl nám i i děda , který poslouchal našemu čtení a dokonce začal holky okřikovat, když se chtěly na něco zeptat , aby nepřerušovaly. Tak tohle se Vám pane Erbene povedlo.... celý text

Matematika: příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysoké školy 1998, Jindra Petáková

Můžu dát přečteno? - Rozhodně ne, spíš prolistováno. Čirou náhodou jsem se k ní dostala a s neskrývaným zájmem si půjčila na jedno odpoledne a s čistým svědomím mohu říct, že bych už vůbec neodmaturovala, a vlastně i pochybuju, že bych po letech udělala přijímačky z matiky i jen na střední školu. A to nám matikář říkal, že kdo pochopí matematiku, pamatuje si to celý život . I já se - 32 let po maturitě- budím hrůzou , když ve snu slyším větu - :" tak kdopak tady dlouho nebyl, tak třeba Ivana, ta si moc nerozumí s triviální lineární rovnicí". O kolik bezesných nocí nás matika připravila.... ale vzpomíná se na to ve finále moc hezky a našemu matikáři do nebe vzpomínku a pět *****... celý text

Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) 2007, Jerome Klapka Jerome

Nejdříve jsem si přečetla komentáře , koukla jsem na vydání a překlad a s trošku nedůvěrou jsem začala číst. Zpočátku jsem ji i chtěla vzdát- ale to je přesně to co je nám lidem blízké, dáváme na úsudky jiných lidí a nepřesvědčíme se sami o sobě- pak jsem se začetla a byla to bezva jízda. Jen hodně lituju, že jsem to nečetla v angličtině- a to ne proto, že ji v originále nemám, ale proto, že celý život začínám s angličtinou znovu a znovu a pokaždé to vzdám. Maximálně umím to co potřebuji v práci, ale to fakt není na četbu v originále. Tak třeba pár takových komentářů a donutí mě to :-)... celý text

Pes baskervillský 2009, Arthur Conan Doyle

Ke knize jsem se dostala jako téměř dospělá a dostatečně jsem se probála zbytkem svého mládí, obzvláště, pokud někde v noci zaštěkal pes. Knížka proto skončila u mě v mé knihovně- a dostali se k ní moji kluci ve věku asi 10-12 let. Z našeho malého psa (byl velikým mazlem rodiny - rasa trpasličí pudl) se rozhodli udělat obranáře, který se nebude bát zvonku, ale bude okamžitě trhat. Když jsem byla už vážně rozlobená těmi jejich nápady, zbalila jsem je a "jakoby" je poslala do polepšovny, která bývala nedaleko nás. Kluci šli statečně a hrdě s batůžky ze schodů, mnou neustále sledováni, když je potkala sousedka, která znala jejich nápady a s otázkou co se asi zase děje v těch jejich hlavičkách se ptala, kamže to jdou. Kluci statečně s brekem v hlase žalovali, že chtěli doma psa , aletoho baskervilského, takového, aby se s ním oni sami nebáli a tak chtěli Rendyho převychovat a já , že jsem je za trest poslala do polepšovny. Sousedka se usmála a řekla: " Kluci plavte dom a řeknětě mamce, že do polepšovny berou až od 15.let. " Kluci se otočili a řvali na celou panelákovou chodbu: " Mamíííí, my tam nemůžem, nám je teprve 12, tak až později..." Větší a šťastnější oči jsem u dětí viděla snad jen u vánočního stromečku. Od té doby, kdokoli z nás vidí, nebo slyší o Holmesovi a o psu Baskervillském, tak se nezapomene zmínit o výletu do polepšovny.... celý text

Tři muži na toulkách 2010, Jerome Klapka Jerome

Naštěstí- podle komentářů zdola- jsem se nejprve dostala k této knize a na Tři muže ve člunu si musím počkat, protože pořadí v knihovně se nijak obelstít nedá- a strávila jsem příjemné nedělní dopoledne se začínající angínou a touhle knížkou. A za mě určitě všech pět hvězdiček, protože to bylo úžasné, smích - no u mě spíš chraplající chechot se z ložnice ozýval celé odpoledne- a teď se budu těšit až mi z knihovny přijde email, že už je volný první díl :-)... celý text

Okna vesmíru dokořán 1989, Jiří Grygar

K téhle knize jsem přišla úplně náhodou , u známých , jak je mým zvykem- rodina tomu říká úchylka- oblížela jsem při první návštěvě jejich nového domečku nejprve knihovnu, zatímco všichni pěli chválu na obkladačky, já přebírala knihy a dostala mě věta: " hele ty knížky jsou tam jen pro ozdobu, jestli chceš tak si je vem , měl je děda , ale asi se to nedá moc číst." Takhle jsem přišla k této knize a ještě k pár dalším, které jsem tam těm barbarům přeci nemohla nechat. Na Grygara si pamatuji z dětství, jeho televizní seriály jsme si doma nikdy nenechali ujít a šíleli jsme nad velikostí vesmíru.... celý text

Proměna 2007, Franz Kafka

Kafka- má se k jeho jménu ještě něco dodat ? Každý z nás ho chápeme jinak, každý z nás máme pro jeho díla své vysvětlení. Ale důležité je , že ho čteme a dokážeme se o jeho díle bavit. Když jsem přečetla první Zámek, nostalgie ze života byla šílená ( málem jsem pak rodičům vyčetla, co tady na tom světě vlastně dělám a že měli jít radši tenkrát do kina), Proměna mě donutila přemýšlet- co se to na tom světě- když už tady teda jsme - s námi vlastně děje.... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Další z knih, které jsem si v naší knihovně půjčila a do rána jsem ji přečetla, protože to se nedalo nepřečíst. Oddychovka, jak má být. " Marii I pochovali v roce 1450 do rodinné hrobky, aniž se přesvědčili, že je dostatečně mrtvá. Když o pár let později hrobku otevřeli, seděla na schodech. Od té doby jsme pohřbívali v zatlučených rakvích." - tak nějak si totiž já představuji pojem "Absurdita života" Já jsem se smála od začátku do konce , i mě se doma ptali, cože to mám a kdy dám knihu kolovat dalším..... Naštěstí naše knihovna je suprově zásobená, takže se vrhli na Aristokratku ve varu. Fakt doporučuji , na zahnání splínu a blbé nálady lepší než antidepresiva.... celý text

Vojna a mír I. díl 1959, Lev Nikolajevič Tolstoj

Tuto knihu jsem vyloženě ukradla - víceméně odvezla bez svolení-z knihovny rodičů. Už po znovupřečtení Anny jsem věděla, že se k Vojně zase vrátím, protože má pro nás -lidi 50+- nádech "muset to přečíst" a to je ukrutná chyba, kterou na nás tehdejší školství napáchalo. Neházím samozřejmě chybu jen na školství, dávno jsem si ji mohla sama od sebe přečíst, ale shodou okolností - díky databázi- jsem na ni narazila a extra jela neplánovaně k rodičům, protože jsem poděs a musela jsem ji mít - HNED. Takže na rozdíl od komentářů PO PŘEČTENÍ já dnes píšu komentář PŘED ČTENÍM- pokud se samozřejmě nepočítá ta školní povinná četba. Jen mě mrzí, že jako puberťáci a později jako namachrovaní maturanti jsme se vyjadřovali v termínech "nuda, blbost, apod". Promiňte pane Tolstý, dnes se hluboce omlouvám a stydím a moc se těším , až dnešní večer zasednu do svého čtecího křesla s kotlem bylinkového čaje a otevřu první stránky. A zase kecám- první stránky už jsem totiž nedočkavě přečetla, když jsem vařila večeři, takže prosím pojďte dál pane Bezuchove a pane Bolkonský , jste náležitě očekáváni. .... celý text

Osel a stín 1965, Jan Werich

To je pořád - i po 80 letech - tak aktuální, až z toho mrazí . Ale byli to borci, všechna čest.

Šel jsem tím městem... 2010, Miroslav Fišmeister

Děkuji za knihu z mé milované Třebové. Jen je veliká škoda, jak málo třebováků o ní ví. Už se těším, až vyhraju - to až začnu sázet... -dělala bych pak sponzora těmhle dvěma pánům, kteří svoji knihou udělali všem "zarytým" rodákům tohoto města neskutečnou radost /vím o čem mluvím, rodiče si ji brali z rukou a i já, když jsem ve svých -50-ti letech si ji chtěla prohlédnout , slyšela jsem opět : ..."a umyla sis ruce???". Takže díky moc pánové za toto dílko a až mi padne šťastný los, budete v pořadí druzí, na koho si vzpomenu - tak slibuji. Proč druzí? První budou moje děti a jejich hypotéy, tak sorry........ celý text

Čisté radosti mého života 2002, Jan Šmíd

Úžasná kniha na "odpoutání se od reality" , přečetla jsem ji během jednoho jarního podvečera a večera, když jsem řešila život a jeho průšvihy a potřebovala jsem nějak " přerestartovat". Fakt doporučuji, v této knize se mi dokonale povedlo se "včíst do děje" , hned se mi lépe dýchalo.... celý text

Dvacet tisíc mil pod mořem 1937, Jules Verne

Kniha, kterou jsem četla v dětství snad milionkrát a o víkendu - při hledání v knihovně jsem na ni přišla a opět po nocích se zápalem četla . Bylo to úžasné čtení a i když jsem věděla, jak to všechno dopadne, tak jsem panu profesorovi držela palce, harpunáře jsem napomínala, ať zbytečně kapitána Nemá neprovokuje - krásný návrat do dětství:-)... celý text

Deštník z Piccadilly 1979, Jaroslav Seifert

Úplně náhodou jsem o knihu "zabrkla" a ve finále na jeden nádech přečetla a jak je mým dobrým zvykem hezky jsem si pobrečela - ale nijak dramaticky, jen tak - jak člověk tak u čtení přemýšlí " o tom svým" a spojuje svůj život s tím co čte. Ale na sobotní večer moc sympatické čtení - taková "předrekapitulace"... celý text

Liška Bystrouška 1948, Rudolf Těsnohlídek

Kdysi dávno mě tuto knížečku koupila babička- já byla malá holka a šíleně mě nebavila. Teď jesm ji - po letech našla a nemohla se od čtení odtrhnout. Výborně napsaná, oddychová, milá,... celý text

Výbor z díla: Básně / Próza 1950, Jiří Wolker

Robinson na Otavě 2009, Karel Klostermann

Knihu jsem dostala jako malá holka k Vánocům a moc ráda jsem ji četla, i když tenkrát na mě nějaké povídky působily dost depresivně. Ale určitě stojí za přečtení, když jsme později jezdívali na Šumavu, často jsem na knihu vzpomínala a nedávno jsem si ji přivezla od našich do své knihovny a i po letech jsem se do ni začetla a moc se mi líbila. Klostermann byl pan spisovatel.... celý text

Boříkovy lapálie 1970, Vojtěch Steklač

Tohle je další z knih mého dětství, jakmile jsem ji tady našla, hned jse se po ní zaČala shánět, protože jsem zrovna teď přišla nato, že bez ní naprosto "nemůžu žít. "... :-)... celý text

Tři mušketýři. (1. díl) 1958, Alexandre Dumas, st.

Další poklad, který si moji kluci neodvezli do svých domácností -a to proto, že jsem ho nedala. Dostala jsem tuto knihu v roce 1975 za vysvědčení, myslím si, že naši tenkrát poznali, jak se mně stýská po kamarádech z paneláku, když mě nuceně přestěhovali do pohodlí rodinného domu a tak se snažili abych měla náhradu v klukovských knížkách. Tak s těmahle jsem trávila své prázdniny, zašitá na půdě, aby mě nikdo neviděl a tam střídavě bulela a střídavě utíkala do světa knížek. Do dneška si pamatuji, jak se tatínek rozčiloval, když se mě ptal, jak se mi líbí postavy a já mu doslovně citovala, tak jak jsem to četla- místo "Rišelié - jsem říkala Richelieu (Bylo mi 10 a film jsem tehdy ještě neznala). Pak teprve mě čekala soda - tatínek se jal mě vychovávat a četl to se mnou - Hrůza. Vždycky, nežli přišel z práce jsem si to četla po svém - chvíli jsem chtěla být Constance, chvíli D'Artagnan¨, nejvíc ze všeho jsem toužila stát s partou kluků na střeše garáže a řvát "Jeden za všechny a všichni za jednoho"-(asi bych měla boule, protože jsem pro ně byla stejně blbá,uřvaná holka ať jsem se snažila sebevíc- dokonce i okno u vedlejší školy jsem na přání toho největšího " 12-ti letýho kápa" dlažební kostkou rozbila , ale byla jsem součástí jejich klukovské party a to ostatní holky - co kňouraly nad kočárkem a panenkou nemohly) ale nemusela bych najednou sedět slušně před barákem s růžovým kočárkem a hrát si s ostatníma holčičkama - které jsem neznala- na maminku, nebo na princezny. Ale knížka za to nemohla, ta se mi četla moc nádherně a krásně se u toho snilo, např. kde tak asi jednou toho svého D'Artagnana potkám, nebo třeba o tom, jak jednou vykonám něco šíííleně spravedlivého, že budou všichni valit oči.... No zatím, nic...... celý text

Dášeňka čili Život štěněte 2009, Karel Čapek