Damato přečtené 1125

Němci 2012, Jakuba Katalpa (p)

Tak tohle jsem přečetla na jeden nádech a musím jenom souhlasit s tím, že tohle ROZHODNĚ stojí za přečtení. Jedna z knížek, od které se nedá odtrhnout. Konečně jsem narazila na knížku, kde nejsou Němci popisováni buď jako vlci , nebo jako obětní beránci, ale jako normální lidé se svými klady a zápory standardně žijícího a myslícího člověka.... celý text

Mistr a Markétka 1969, Michail Bulgakov

Veliká škoda, že jsme byli v mládí k ruské literatuře povinně hnáni a tím se ji vyhýbali - Tolstý, Puškin, Bulgakov - stihneme to všechno " na stará kolena" dočíst? Napadá mě asi možná sem nepatřící přirivnání : JE TO VELIKÁ KRÁSA ( to řekl Plachta ve filmu pro pamětníky, tuším jméno filmu Škola, základ života- když stál úžasu a údivu před nějakým zaskleným motýlem, které celý život studoval a obdivoval).... celý text

Anna Karenina 2008, Lev Nikolajevič Tolstoj

Veliký obdiv Tolstému a jeho umění, kterak před 100 lety dokázal napsat dílo, které je i po 100 letech vysoce aktuální a nesmírně " čtivé". Tahle kniha se totiž čte jedním dechem a je veliká pravda, že na ni člověk musí dozrát- obzvláště dozrát k tomu - to co Tolstý v Anně popisuje jsem nepochopila jako 18-letá holka, ale v pozdějším věku jsem to chápala, právě proto, že se do některých strastí i radostí dokážu vžít, protože jsem je třeba sama zažila.... celý text

Hurvínek mezi osly 2013, Miloš Kirschner

Jezdíváme s vnučkou celkem pravidelně do Divadla S+H a při naší poslední návštěvě jsem ji tuto knihu koupila. Nadšení z Hurvínka , Spejbla i Máničky nám vydrželo o to déle a cestou ve vlaku jsem knihu pro vnučku četla nahlas - a stalo se, že jsme seděly s vnučkou v kupé spolu s pár cestujícími, kteří poslouchali i přesto, že vnučka usnula a já četla a četla z Prahy až do České Třebové. Druhý den jsem ji četla už jen vnučce, ale vzpomínka na cestující - dospělé lidi, kteří poslouchají ani nedutají mě rozesmává dodnes.... celý text

Padesát odstínů šedi 2012, E. L. James (p)

Tak určitě ze zvědavosti a s napětím jsem se dala do čtení a nakonec- z celé knihy jsem se smála nejvíce všem komentářům tady na Databázi , protože mě ujistily, že jsem normální a měla jsem si nejdříve přečíst komentáře a pak jít spokojeně třeba i žehlit, hlavně dělat něco smysluplnějšího, než číst pořád dokola stejné události - větší kravinu jsem ještě nečetla a vůbec mě nemrzí, že jsem knihu odložila na 300-té stránce. Nějak už jsem to nezvládala číst dál. Ale zas abych jen nehanila- což u knih dělám nerada- jako odreagování od celodenního stresu to možná není špatné , ale fakt to chce včas ukončit- souhlasím s komentářem níže, že 300 stran by bohatě stačilo.... celý text

Nemilovaná – Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. 2007, Arnošt Lustig

Trochu vzdáleně jsem si při čtení vzpomněla na knihu "Tanec s vlky". Kdo z nás, co tyto knihy čteme v klidu, v teple a pohodlí doma s vědomím, že zítra bude snídaně, s vědomím, že zítra uvidíme a uslyšíme svoji rodinu- může něco soudit? Lustig popsal o životě- spíše přežívání - v Terezíně a o lidech, kteří se z toho přežívání snažili udělat život . Už jen z vděku, že žiji v této době a ne v době pogromů jsem začala Lustigovy knihy číst a - jak už jsem někde psala, pořád čekám, že se někde dočtu, že se to nikde a nikdy nestalo, že člověk není takový netvor a já půjdu v klidu spát. Proč to asi Lustig a ostatní spisovatelé psali? Napadá mě jen jedno - proto , aby příštím generacím poslali něco jako avízo, čeho se vyvarovat. Ale bohužel , člověk je nepoučitelný a pořád se řítí do nějaké tragédie. Co všechno se ještě musí stát, aby byl nespravedlnostem a ponižování a týrání lidí konec?... celý text

Osvětimská knihovnice 2013, Antonio G. Iturbe

Komentář k této knize - po tolika komentářích psaných přede mnou- se asi nedá jen tak napsat. Vše již bylo řečeno- víceméně napsáno. Snad jen tolik- budete číst, budete se po tisícáté divit, jak se takhle může chovat člověk k člověku, budete brečet, protože se za člověka jako takového- který stál na té druhé straně stydět, ale budete číst až do konce, protože je to moc krásně ( dá-li se ovšem o tomto vyjádřit pojmem "KRÁSNĚ NAPSANÉ" ). Ale v každém případě to za přečtení stojí, aktuální je to - podle mě- v každé době, protože člověk je nepoučitelný a i když si stokrát nabil pusu, pořád ho to nutí někde někoho omezovat a týrat... celý text

Kluci, hurá za ním! 1934, Václav Řezáč (p)

Další kniha mého dětství podle které jsem vymýšleli s klukama z paneláků další a další válečnické a detektivní hry. Bylo to moc nádherně napsané, tatínek nám ji koupil a pak se moc zlobli , když viděl, že byly na knize " oslí rohy" - po čase přišel na to, že knihu četli všichni kluci z našeho vchodu.... celý text

Poplach v Kovářské uličce 1968, Václav Řezáč (p)

Tak tuhle knížku jsem jako malá louskala pravidelně každé jarní prázdniny. Milovala jsem tu atmosféru, kdy naši byli v práci a já mohla nerušeně celé dopoledne číst. Zato v půl druhé nastal frčák - za hodinu jsem musela stihnout to, co mě naši zaúkolovali na celé dopoledne. Ale zpět ke knize - nenáviděla jsem pana Bočana a litovala všechny, kteří se dostali do jeho zelené knížky a co si pamatuju- byla tam nějaká žebračka a když jsme jeli s našima o prázdninách do Prahy, protože naši s námi dělali kulturní výlety za památkami, tak jsem strašně chtěla té žebračce zanést svačinu a naše maminka ze mě byla trošku vyplašená, že jsem blázen.... celý text

Brněnské Židovky 2014, Naďa Horáková

Trošku si připadám "nepatřičně", - po tom gejzíru kladných komentářů na tuto knihu - ale nepovedlo se mi knihu dočíst, dostala jsem se do 1/3 a pa to vzdala. Prostě jsem nepocítila to svoje večerní "těšení" na otevření knihy a když jsem ji otvírala naposledy s pocitem "teď,nebo nikdy" a zas se nezačetla, tak jsem to prostě vzdala.... celý text

Mé syny zničil heroin 2008, Elizabeth Burton-Phillips

Četla jsem to, když bylo mým klukům asi tak kolem 20 let a odešli studovat na vysokou - a to pro mě tenkrát znamenalo především -kolej, žádný režim , volný život a nebezpečí drog.Svoji okolnostmi narušenou psychiku jsem týrala věčnými telefonáty synům a strašně jsem potřebovala slyšet - "neboj mami, nám se to nestane". Tisíckrát jsem to pátek co pátek, sobotu co sobotu a neděli ráno u balení řízků a buchet probírala a uzemnila mě věta jednoho z nich : " Hele matko, nech toho, v ... v půl třetí v pátek na... sežeš co srdce ráčí, netváříme se , že nevíme o čem mluvíš, logicky ti vysvětlujem, že se zybtečně nervuješ. A bylo to . Od té doby jsem telefonovala denně kvůli kravinám., nespala a viděla ve své fantazii mé kluky s jehlou v příkopu.. až mě zachránila kamarádka- dala si se mnou párkrát dvojku bílého a řekla mi, že se ze mně stala protivná, hysterická matka a jestli to takhle bude pokračovat zblázním se a děti totálně otrávím. Ten týden jsem zavolala jen jednou a ejhle, kluci přijeli v pátek a oba v pořádku. A jezdili v pořádku až do konce studií. ZAPLA´T PÁNU BOHU. Paní Elizabeth Burton-Phillips musí být šíleně silnou osobností, pokud takhle dokázala popsat, co se dělo s jejími dětmi. Snažila se tím pomoci ostatním, přestože její děti tuto tragédii nepřežily.... celý text

Postřižiny 2009, Bohumil Hrabal

Podobně jako u komentáře Atuin - i já dostávám při čtení hlad a přestože nejsem milovník jitrnic a jelítek nejradši u čtení požvýkávám kus masa a vždycky když čtu znovu a znovu tuto knihu vzpomínám na město Nymburk, kde se mi narodili kluci, kde bylo nádherně a kde i ty zabíječky snad voněly jinak , pohodověji než teď , kdy už přes 30 let " zápasíme" v pohraničí. A vždycky se při začátku čtení těším na strýce Pepína, na Francina - prostě nádherná, pohodová knížka.... celý text

Sluha dvou pánů (program) 1994, Carlo Goldoni

Před pár lety jsem viděla nejprve divadelní představení v televizi, pak v divadle (ano, ano, jak jinak ostatně na maloměstě, pokud nemáte v Praze známé to jinak než kulturním autobusem s davem nákupu chtivých kamarádek ani nejde, naštěstí teď už jsem tam máme rodinu, takže můžu vyrazit i bez kamarádek- hurá)- a tak i mě Donutil donutil k cestě do Prahy, a pak posléze jsem se dostala i ke knížce a všechny verze byly úžasně milé, příjemné a oddychové. Člověk se opravdu zabral do děje a nevnímal svět kolem. Takové antidepresivum v tom nejstravitelnějším podání, které znám. A přesto si neodpustím jednu ironii života- pokud jede jakákoli vesnická dívka do Národního divadla, slušnost inteligentních lidí je, že by se měla alespoň slušně obléknout a během přestávky nevyřvávat na své kamarádky v řadě za sebou, co koupila svému Frantíkovi za úžasné značkové tepláky - při tomhle představení jsem přišla o kamarádku, která po mém upozornění, že se chová nevhodně - sdělila, a to prosím v prostorách Národního divadla, že jsem nafoukaná krá.a. To mě nemrzí, mrzí mě to, že jsem to, že je slepice poznala tak pozdě a pozkazila si díky tomu dojem z představení... celý text

Ostrov pokladů 1957, Robert Louis Stevenson

Banda kluků u paneláku mě přiměla v dětství tuto knihu přečíst, abych si na střechách garáží měla s nimi na co hrát a ne pořád jezdit s kočárkem a půjčeným miminkem. - a dodnes jim děkuji. JAk ráda jsem vyměnila maminkou nažehlené bíle šatičky ( po dobu hry schované pod klepačem u popelnic za kamarádovy tepláky, kde jsem mohla nosit pistoli ). Na rameni pytlík od školních bačkor, který se dal zformovat do podoby papouška... jen jsem nikdy nebyla Hawkins, to mě mrzí, ale naše garáž ( pouze pro motorku- takže vysoká a úzká) byla úúúžasná Hispaniola... Škoda, že jsem se pak z paneláku stěhovali, nikdy jsem to nedotáhla daleku - natož třeba na Flinta - a jako holka jsem většinou byla někde přivázaná u klepače, protože mě měli za zrádce a čekala mě smrt - ze které mě vždycky vysvobodilo " klekání" a šlo se dom. Horší pak bylo, když jsme si hráli na Sebastiána a pak Apače - to už zaplál i oheň a dodnes slyším maminku spoluhráče ( jméno nezapomenu - paní Nováková- trapně si stěžovala u mých rodičů, že jsem jejich klukovi udělala jizvu, když jsme pod ním zapálili jeden malý papírek )z vedlejšího paneláku - jak ječí na celou dnešní Litomyšlskou ulici : "Ty smrade, jsi měla být kluk- ne ty nejseš kluk, ty seš hajzl...." Tak takhle se za našeho dětství četli a mezi námi půjčovali knihy . Ze školy ven jsme letěli přímou cestou ven " za barák" a televize nám mohla být ukradená... celý text

Vítězný oblouk 1987, Erich Maria Remarque (p)

Vítězný oblouk + Remarque = pro mě krásná kniha o veliké bezmocnosti člověka + úděsná jistota, že jsem zaplaťpánubohu v té době nežila, ale bohužel ji znám z vyprávění lidí, kteří tu dobu pořád ještě pamatují. Je to pořád tak blízko nás, až z toho mrazí. A lidé jsou pořád stejní, nepoučitelní - a máme to tady zas a zas někdo někam, před někým utíká. Zeměkoule je přeci proti ostatním planetám tak malá, kam budou jednou utíkat naši potomci? Mrazí z toho. Ale za to Remarque nemůže, on to jen popsal. Za to může člověk sám- chce se mi napsat člověk debil. Jo člověk se narodí, v dětství určitě nemá žádný malý ,myslící tvoreček úmysl zabíjet a pronásledovat- to mu musí někdo vnuknout- tu myšlenku nadřazenosti a touhy zabíjet - a zas je to nějaký člověk.... celý text

Toulky po Japonsku 1980, Zdeněk Thoma

BAF - takhle na mě vybafla tato kniha dnes , když jsem pročítala úžasné komentáře woodward a najednou uviděla knížku, kterou jsem četla v r. 1984 (o svaťáku) a strašně záviděla všem cestovatelům, kteří mohou cestovat ( protože já zrovna musela minimálně pročítat maturitní otázky a protože kniha je menšího rozsahu, krásně se vešla do sešitu formátu A4, takže naši viděli, jak dřu a šprtám...) a hlavně jsem záviděla Japoncům Japonsko, jejich kalkulačky, úžasné stereamagneťáky, které tenkrát vážily tunu, ale komu řval japonský magneťák v pokojíčku, to byl pro nás panečku Borec. I když s věkem musím zkonstatovat, že naše Tesly vydržely mnohokrát a mnohokrát déle. :-)... celý text

Zlatá úsporná kuchařka s rozpočty: Úsporná kniha každé domácnosti 1947, Anuše Kejřová

Souhlasím s tím, že tyhle knihy z minulého století by měly být brány jako poklad. Nejen ta úžasná čeština, kterou jsou psány, ale forma té knihy, rady které tam jsou - to je prostě oáza na duši v tom listovat a pročítat.... celý text

České nebe 2009, Zdeněk Svěrák

"České nebe se jasně rozzářilo" - cituji IDnes z roku 2008 a všem , a nám co Cimrmana milujeme se rozšířily zorničky a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Neboť Babička , které v nebi nejvíc chybí nějaká ta zvířátka – slepičky, telátka ..., omluva svatého Václava - "Promiňte, trochu jsem se zamodlil", a Hus, který kritizuje češtinu za to, že nemá "nehořlavá přirovnání"... to pak prostě musíte jen 100% souhlasit s názorem, že to nejlepší nakonec. A nezbývá než poděkovat. , neboť, jak je v divadelním kuse napsáno: " Tenhle kus, co hrajem vám, napsal Jára Cimrman" a končí slovy "... a dobře to dopadne". Úplně úžasné na tom je i to, že je z té melodie písničky Čechy krásné , Čechy mé je až fyzicky cítit, že nejen Cimrman byl opravdový Čech... celý text

David Copperfield (zkrácené vydání) 1980, Charles Dickens

Díky Databázi jsem si vzpomněla na knížku, nad kterou jsem probrečela i prosmála mládí a docela vážně jsem tehdy přesvědčovala rodiče, že v dětských domovech je plno smutných a opuštěných dětí, které bychom měli adoptovat a tím jim usnadnit - pro mě naprosto "nešťastný život". No, nestalo se tak, ale David byl - ne byl, to je špatně, doposud je- moje milovaná kniha a už se těším, až v knihovně u písmenka D budu hledat Dickense a pak vytáhnu opět po letech tento svazek. Jak jsem na tebe mohla zapomenout, promiň Davide.... celý text

Světla a stíny islámu 2007, Břetislav Tureček

Tak určitě jsem se dala do čtení proto, že se jako každý normální člověk, neznajíc kulturu Blízkého východu a neznajíc islám, že se bojím. Bojím se islámu, bojím se lidí z Blízkého východu a jejich kultury. Samozřejmě , že radikálové jsou v každém náboženství, v každé kultuře -toho jsem si vědoma a s tím jsem ke čtení také zpočátku přistupovala. Nedá se říct, že bych se po přečtení bát přestala, ale jako normální člověk si dovedu představit, že bych s těmi lidmi dokázala komunikovat - pokud by ovšem oni tolerovali mou víru, mou vlast a mé ideály a nesnažili se o to, mě "přeislamizovat".... celý text