Damato přečtené 1125
Já, kníže Soběslav
2011,
Eva Rolečková
Také jsem na knihu narazila u nás v knihovně a byla jsem velice překvapená, jak moc úžasná je to kniha a byla jsem mile překvapena jak z formy té knihy , tak ze stylu autorčina psaní . Určitě se těším na další knihy autorky. Dlouho jsem se bránila knihám s historickou tematikou, ale poslední dobou jsem jich pár přečetla a začala zpytovat svědomí, čemu všemu jsem se to díky své tvrdohlavosti a neznalosti bránila a co mi to vlastně všechno uteklo... celý text
Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky
2001,
Václav Čtvrtek (p)
Po letech jsem zase otevřela tuto knihu a tentokrát s vnoučaty začala k usínání číst tyto úžasné příběhy, které jsem jako holka moc ráda četla, pak je četla synům, když začínali chápat večerníčky - pokud se dožiji, myslím, že i děti vnoučat bude zajímat, jak vesele se v pařezové chaloupce žije... celý text
Ostře sledované vlaky
2000,
Bohumil Hrabal
Ke knize jsem se poprvé dostala před mnoha a mnoha lety a to před maturitou, postupně jsem si zvykla na úžasný film, nyní jsem se vrátila ke knize a musím přiznat, že i když příběh znám tam a zpátky, že mě kniha opětovně nadchla..... úžasný Hrabal, úžasný Menzel.... protože při čtení mi tam okamžitě naskakovaly ukázky z Menzelova filmu.... celý text
Povídali, že mu hráli
1969,
* antologie
Milovaná a milionkrát čtená kniha mého dětství, kdybych ji někde objevila, hned bych ji pro vnoučata brala.- děkuji všem, kteří se mi ozvali s nabídkou knihy, dnes mi kniha byla doručena a ... hurá s vnučkou na ni... celý text
Bílá nemoc
1948,
Karel Čapek
Celou dobu čtení mi hlavou běžely myšleny, které porovnávaly stav Evropy- potažmo celého světa- tehdy a nyní. Co má dělat normální člověk, toužící žít v pokoji a v míru , aby se nic takového a ani tomu podobného neopakovalo??? Historie nám ukazuje, že bez konfliktů rasa ČLOVĚK žít neumí, přesto, že 99% normálních lidí netouží po ničem jiném, než po klidu, míru . Tak kde je sakra chyba? Proč těch 99% lidí nestačí na to 1% ?... celý text
Helimadoe
1940,
Jaroslav Havlíček
Poprvé jsem ji četla v mládí a pamatuji si, že na mě působila příjemně . Vrátila jsem se k ní před Vánoci, kdy jsem byla u rodičů a při probírání staré - a stokrát přečtené - knihovny jsem po ní sáhla a znovu s ní trávila pár příjemných večerů. Taková milá , čekané a vítaná návštěva po letech.... celý text
Matka
2004,
Karel Čapek
Četla jsem ji "jakopovinnou", když jsem byla malá a můj tatínek dohlížel na skladbu mé četby. Nerozuměla jsem ji a tak jsem si ji znovu přečetla až na průmyslovce- a opět jako povinnou četbu ale nebránila jsem se ji. Pocity ve mně zanechala víceméně ítostivé - bylo mi té matky líto, ale nic srdcervoucího jsem necítila. Až když jsem ji četla potřetí , už jako matka dospělých kluků , u kterých nebyla povinná vojenská služba a já byla ráda, že mi je žádní vojáci nezkazí ( po čase musím přiznat, že by tu vojnu - aspoň na rok potřebovali oba jako sůl) - tak pak teprve jsem pocity a záměr - aspoň si myslím - pochopila a začala jsem mít ohromný strach, aby se nic jiného neopakovalo . Nedovedu si představit sebe samu, že takhle posílám své dítě do války.... brrrr. Tak moc statečná určitě nejsem.... celý text
Gabra a Málinka v čarovné zemi
1946,
Amálie Kutinová
Kniha mého dětství, moje nejlepší kamarádka měla maminku, která pocházela z Valmezu, znala paní Kutinovou (Málinku) a měla všechny díly - každé prázdniny jsem četla znovu a znovu a ke knihám se vracím do dnešních dnů. Úžasně milé a přitom rošťácké povídky a když jsem se později dostala i do Blumova -Bylnice, později poznala Kopanice a s nimi i žítkovské bohyně - poznala jsem tam co je to opravdové Genius loci.... celý text
Velká kniha o seriálu M*A*S*H
1995,
Suzy Kalter
Vánoční dárek, který vlastně byl koupen pro celou naši rodinu. Už při rozbalování u stromečku jsme na sebe hulákali, kdo si ji přečte první... :-)
Schindlerův seznam
2009,
Thomas Michael Keneally
Když jsem knihu dočetla, nebyla jsem schopná myslet na nic jiného. Nedávno jsme se schválně do Brněnce a do Moravské Chrastové byli podívat a přesto, že nás tam čekali jen ruiny bývalé továrny, genius loci tam prostě cítit je a trochu mi to připomínalo pocity , když jsme loni byli v Terezíně - člověk má strach se třeba i jen usmát, aby nezneuctil památku těch, co tam byli. No, ono mezi námi, důvodu k smíchu tak fakt moc nebylo.... celý text
Z lodiček do holin
2011,
Marcela Mlynářová
Pokud se budu chtít ještě někdy dostat z depky , rozhodně si půjčím v naší knihovně další autorčiny knihy, je to moje krevní skupina a bylo to senza odpočinkové čtení... celý text
Vůně posečené trávy
2005,
Ivanka Devátá
Krásná kniha k zimnímu, šedému a sychravému odpoledni. Plná vtipu, energie - prostě pohodová. Člověk při ní nemusí vůbec myslet, akorát se pousmívat nad tím, jak mají lidi ten život stejný - úžasný relax.... celý text
Petr a Lucie
1984,
Romain Rolland
V mládí jsem ji četla nesčíslněkrát, teď jsem se k ní vrátila a mám naprosto stejné pocity, jako když jsem ji četla poprvé. Až na malý rozdíl - v mládí vidíme tu krásu mládí a první lásky, ve stáří už ale vidíme tu tragédii smrti mladých lidí, kteří díky válce přišli o budoucnost. Ale kniha je to naprosto úžasná.... celý text
Zkáza Mary Deare
1978,
Hammond Innes
Tuhle knihu jsem začínala číst několikrát. Zpočátku jsem vždycky začala číst s velkou odhodlaností ji dočíst , ale v poslední třetině se něco zlomilo a já nebyla schopná dolouskat. Knihu jsem dostala ve 14 letech na nějaké matematické soutěži ( ne za výhru, víceméně asi jako cenu útěchy, že jsem se zúčastnila ) to jsem ji odložila, nerozuměla jsem ji, v době mateřské jsem se ke knize vrátila a taky nedočetla, v době nemoci ve starším věku, kdy jsem přečetla snad i etiketu na toaletním papíře , jsem se ke knize vrátila a opět se dostala k napínavé části, kdy jsem - pro mě z nevysvětlitelného důvodu opět knihu odložila... tak snad za 12 let, to půjdu do důchodu a těším se na to, že dočtu všechno, co jsem kdy v životě potkala a chtěla přečíst .... celý text
Stříbrný vítr
1985,
Fráňa Šrámek
Kdysi jsem tuto knihu dostala k 12-13 narozeninám , od rodičů a naprosto jsem ji nerozuměla, Až po skoro 40 letech jsem ji znovu dostala na světlo a já se začetla. A pěkně jsem si pobrečela, neboť jen ten, kdo se občas vrací - byť jen na návštěvu-do svého rodného města, ten ví, že ta veliká první láska na něj pořád čeká na tom stejném místě, jako čekávala před 40 lety a pořád se u toho stromu usmívá stejně , jako se usmívala před těmi 40 lety. Neodešla, trpělivě tam při každé návštěvě stojí a čeká až se tím směrem podívám. Snad když jsem tam jezdívala s kočárkem s mými dětmi mi to tak nepřišlo, možná jsem ji neviděla , ale teď, když tam chodím s vnučkou a ukazuji , kde jsem měla školku, kde školu, kde jsem chodila do cvičení tak až teď už ji vidím a čekám jestli mi ten můj Stříbrný vítr napoví, co a proč se tak všechno stalo???... celý text
Hořká vůně mandlí
1968,
Arnošt Lustig
Co je v knihách A.Lustiga, že nás to žene ke čtení dalších a dalších jeho knih a přitom se podvědomě bráníme číst o těch hrůzách? To že za ty hrůzy může člověk a dělaly se proti člověku? A my se podvědomě bráníme a čekáme až nám někdo napíše - Bane, kdepak, to se přeci nikdy stát nemohlo, vždyť to by člověk člověku nemohl udělat....... celý text