DarthElle
přečtené 320
Vypravěčka
2014,
Jodi Picoult
Tohle byla dost silná kniha. Vyvolávala ve mě mnoho emocí, ale předně nejvíc vztek. A kupodivu ne k bývalému nacistovi, ne, ne. Ten ve mě vřel pokaždé, když jsem četla kapitolu za Sage nebo za Lea. Vezmeme to od počátku! Se Skořicí jsem si nesedla už na začátku (ale pobavila mě jména sester - Skořice, Pepř a Šafrán :D ), nemám ráda ufňukánky, co neustále poukazují na svůj nedostatek a nebyla kapitola, kdy by nezmínila svojí jizvu. Měla jsem chuť jí popadnout za tu prázdnou kebuli a ukázat lidi, co během nehody přišli o nohu, ruku nebo jsou úplně ochrnutý. Navíc, později, co jsme se dozvěděli, přitom zemřela její matka ... a ona brečí kvůli jizvě. Tím si u mě vysloužila post nejotravnější postavy za tento rok. Zasadila tomu botu, když po doznání Josefem, hned šla bonzovat na policii. Jako vážně?! Však ještě ani netušila, co prováděl! Hned ho strčila do pytle s těmi, co si tu válku užívali stejně jako to týrání lidí. To už jsem vážně měla chuť do něčeho praštit. A pak přitančil Leo, přechytralý Leo a jeho dokonalé moralistické kecy typu "však nemusel střílet, měl možnost volby". Nejlepší je tohle slyšet od člověka, co v té situaci nebyl, co se nemusel rozhodovat buď já nebo on. Ty dva se prostě hledali až se našli. Jejich romance šla tuplem mimo mě a nejraději bych to celé přeskočila. A teď se dostaneme k tomu, co na tom příběhu byla úžasné. Josef a Minka. Raději bych četla o tom, jak se Minka vzpamatovávala po válce z těch hrůz, než o těch dvou slepicích. Stála jsem na Josefově straně než jsem se dostala k Minčině příběhu. To jsem byla skutečně překvapená, jak kdysi mohl být taková zrůda, stejně jako jsem myslela, že bude mít větší propojenost s Minkou, ale u ní měl větší prostor jeho bratr Franz. Než se to dostalo do momentu, kdy to do sebe celé zapadlo a přišlo to nejhorší poznání. U toho jsem skoro zaslzela. Stejně jako u Minčiných tragických let, kdy ztrácela členy své rodiny. Její vztah s jejím otcem byl naprosto kouzelný a jedinečný. Jeho přípravy na pohřeb byli úsměvné do chvíle, kdy bylo jasné, že se ničeho takového nedočká. A příběh o upírovi se mi tam krásně hodil, byla jsem ráda, že jsem mohla číst o čem Minka psala. Taky jsem trochu doufala, že se Josef s Minkou ještě shledá ... jejich vztah byl skutečně zajímavý ... a skončilo to, tak jak to skončilo. Nebýt těch dvou otrapů, se kterými musela zůstat chudinka Eva, bych dala plný počet. Ale za ty chvíle vzteku to musím shodit. Ale knihu bych s chutí doporučila.... celý text
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
2015,
Benjamin Alire Sáenz
Mělo to hlubokou myšlenku, jen to zpracování mi příliš nelahodilo. Jsem zvyklá na rozepsané emoce a psychologii postav, tady to bylo dost odbyté, ale svým podivným způsobem se to k tomu hodilo. Akorát přehršel slova "řekl" mi dost týralo oči. Vztah Ariho a Danteho vznikl dost zvláštně, jednou větou a prakticky i nabídkou "Chceš naučit plavat?". A ta věta strhla dění, na které ani jeden z nich nemohl být připraven. Netuším, co Dante viděl na Arim, nehorázný pesimista, znuděný život, neustále na pěst a to jsme museli číst z jeho pohledu. Člověk ho prakticky nedokázal pochopit. Naštěstí na konci dospěl ke správnému rozhodnutí a skončilo to takovým milým happy endem. Zamilovala jsem si Legs, byla jsem hodně ráda, že si ho Ari vzal domů a stala se jeho společníkem. Stejně jako Ari i jeho táta byl dost uzavřený, ale on měl dost dobrý důvod, ač Ari to nejspíš převzal po něm. Zato Danteho rodiče byli stejně jako on dokonale sluníčkoví. Takže se všichni tak krásně doplňovali. Jejich život byl doplněn o přátelství i o lásku.... celý text
Tuhle knihu jsem dostala jako dárek od kamarádky, námět se mi líbil, ale jako vždy jsem se mrkla na zdejší hodnocení a docela dost jsem se vyděsila. Ale i tak jsem se statečně vrhla do čtení. Během toho jsem zdejší hodnocení přestávala chápat, ale tak odpustím si na toto téma jakýchkoliv komentářů, které by mohli být cílené jako hate na ty, co to hodnotili jako kdyby to bylo enormně špatné dílo a radši se vrhnu na vlastní recenzi. Jako v každém post-apu je hlavní složkou příběhu vůle přežít, což tato kniha splňuje dokonale. Střídají se chvilky klidu s akcí, která mi nedala vydechnout, dokud nebyla u konce. Krví a létajícímí údy se nešetří, ale nebudeme si lhát, ti dotyční si nic lepšího nezasloužili. Jako v každém post-apu je to člověk proti člověku, jelikož naší specialitou je se dobít, ač je nás málo. Téma hlasů je hodně zajímavé a jak to tak vypadá, tak i jako my lidé, jsou i hlasy dobré a zlé. Jelikož mnoho z nich přivedlo své hostitele k sebevraždě, tak je skoro pochybné, že může existovat i hlas dobrý, ale Poutník a později Lacey o tom mohou říci své, když je jejich prakticky podělený Hlas takovým cenným společníkem. Ale je tu i ten druhý hlas, ten zlý hlas, co nutí dělat lidi hrozné věci a na ten se skutečně do další knihy těším. Jak si pak můžete být jisti tím, co se děje tomu druhému v hlavě? V příběhu mnoho postav není, což je logické, když je jich mnoho po smrti, tudíž se seznámíme s Poutníkem a jeho Hlasem, neodbytnou Lacey a věčnou obětí Alex. Té se snad bude v další knize dařit lépe. Mým rozhodným favoritem je Poutník ... nebo spíše byl. Muž z kamene, co měl srdce na pravém místě a s Lacey měli takový krásný taťka-dcerka vztah. Alex se později stala takovou adoptivní sestrou. Nezničitelný Poutník neboli Skaut toho zažil tolik, aby nám ho na konci autorka sebrala takovou hroznou smrtí ... ale kdo by to taky čekal, že? Potom, co zažili, si už říkám, že teď nastává ta klidová část a boom! Another one bites the dust! Což mě překvapilo i nasralo zároveň. Ale tak nechám se ještě překvapit. Proč zahazovat kalhoty, když brod je ještě daleko. A otázek stále mnoho a odpovědi čekají někde vepředu. Budu se těšit na novou část, snad jí vydají brzo. Čekání je vždy nejhorší. Dodatek: Získali si mě i těmi klasickými knihami, které Poutník tak miloval.... celý text
Faja
2017,
Petra Stehlíková
Tak dlouho, tak dlouho jsem si tu knihu šetřila, říkala jsem si, že vydržím do posledního dílu, který měl vyjít v červnu, ale s jeho odkladem jsem si řekla, že už zahálet nebudu. Chtěla jsem odpovědi a taky jsem jich pár dostala, ale s tím i nové otázky. A já i ostatní si na příběh Ilan a Pětadvacítky musíme ještě dlouho počkat, což bude nehorázné utrpení! Ale za Naslouchače a Faju jsem hrozně vděčná, paní Stehlíková ve mě probudila chuť číst české knihy a za to jsem jí vděčná. Stejně jako za skvostný příběh a postavy, kde koněčně dostalo trochu víc prostoru i pár dalších bojovníků Pětadvacítky, ač na ten jejich počet si jich pamatuju stále málo.... celý text
Cujo
1992,
Stephen King
Proč jsem to četla? Já, co prořvala jakýkoliv psí příběh! Já, co před každým filmem nebo knihou, kde se vyskytne pes, kouká na stránku doesthedogdie, abych se psychicky připravila a i když jsem kolem a kolem věděla, o čem to má být, o velkém, zlém hafanovi, co bude vraždit lidi. Jenže Cujo nebyl zlý, byl to nejhodnější pes na světě, co chtěl dělat radost MUŽI, ŽENĚ a CHLAPCI, především CHLAPCI. Jenže strkal rypáček, kam neměl a byl pokousán netopýrem, který na něj přenesl vzteklinu, která ho naplno ovládla. Se mi díky tomu připomněla příhoda, kdy se i můj pes vrátil jednou s rozdrbaným nosem a podruhé ho do toho nosu jeden pes kousl. Naštěstí je očkovaný, což Cujo nebyl. Líbily se mi části, které byly popisované z pohledu Cuja, kdy se z milého, obrovitánského hafíka stávala troska postihnutá nemocí, veškeré bolení, co mu bylo způsobováno hlukem, světlem i žízní, protože voda mu chutnala hnusně. Nebylo hezké sledovat, jak nemoc postupuje a co vše způsobuje a ač se s tím snažil bojovat, jak chtěl, bylo pozdě. A z milého hafíka se stalo monstrum. Nejhezčí okamžik byl, když chtěl napadnout CHLAPCE, ale když na něj promluvil, poznal ho a radši se odplazil. A pak když byl Brett náměsíčný v bytě své tety a sypal mu neviditelné žrádlo. Ke konci, kdy hlavní hrdinové rozebírali otázky, co kdyby, jsem s nimi ty myšlenky sdílela. Co kdyby Donna běžela k domu, dokud měla dost sil a Cujo byl ve stodole? Co kdyby se dřív vrhla k pálce a porvala se s ním? Co kdyby šerif dřív ohlásil, co našel než aby vyskočil jak kovboj a šel obhlédnout situaci? Co kdyby Vic objel veškerá možná místa, kde se mohla Donna s Tadem nacházet místo toho, aby si šel dát dvacet? Co kdyby Brett řekl otci, že je Cujo nemocný? Samá, co kdyby, ale to už se nedozvíme. Příběh byl dopsán a zbytek si můžeme pouze domýšlet. Teď si ani nejsem jistá, ale Donna nechávala vzkaz, kde se nachází a nejsem si jistá, jestli ho Steve Kemp zničil nebo se na něj v průběhu příběhu zapomnělo, tak či ona, konec byl dost krutý. Ale čtení nelituji, byla to skvělá kniha a rozhodně si ji zapisuju na seznam knih od Kinga, které si chci pořídit do knihovničky. Dovětek nakonec! Říkám si, zda Tad, prakticky i Donna a nakonec i Vic v sobě neměli něco z kingovského "osvícení", když prakticky viděli jisté varování ze skříně. A zmínky o Franku Toddovi taky nebyly k zahození.... celý text
Pes a jeho řeč
2017,
Gwen Bailey
Člověk se zase dozvěděl něco nového a konečně jsem si vymítila ten mýtus o tom, že psi vidí černobíle, konečně mu můžu hodit dva míčky a říct mu, ať přinese ten s nádechem meruňkové ... :D Je to pěkně ilustrované, dobře rozvrhnuté, akorát krátké. O psech by se toho dalo napsat určitě ještě víc, tak snad příště.... celý text
Pán much
2003,
William Golding
Bylo to dobré, ale že bych to musela číst dvakrát. Myšlenka je rozhodně prvotřídní a zpracování tak půl na půl, což není vina autora, jen mě ne pokaždé sednou knihy s dětským obsazením, oni jsou tak hluční, nepořádní, neskromní a smrděj! Dobře, to bylo lehce na odlehčení. Kniha nám krásně ukazuje krach společnosti a návrat k primitivním pudům, kde vládne pouze touha po krvi a zábavě. Osobně by mě zajímal finální dopad na psychiku všech zúčastněných po jejich záchraně, jestli se Ralph kdy dokázal vrátit do svého dětského já, o čemž pochybuju, když souhrou okolností byl donucen dospět a stal se tím jediným živým a rozumným skoro dospělým, akorát s dost silnými výpadky slov. A jak pak by se se životem popral Jack, který se stal králem divochů a naprostým bláznem? Spolu s jeho pravou rukou Rogerem, který se stal ještě něčím horším, ale prakticky málo ukázaným. Sameric byli poslední, co s Ralphem zůstali, ale ti byli prakticky donuceni krutou tyranií ke zradě Ralpha. Dále tu je Čuňas, jehož pravé jméno jsme se bohužel nedozvěděli. Prakticky jediný rozumný od samého počátku, sice trošku zbabělec a nemakačenko, ale jediný, co věděl, co je potřeba. A pak jako poslední Simon, který je spíš takovým stínem, kterému hrábne o něco dřív než ostatním, akorát méně a jinak. Celkově největší a nejzajímavější změnou projde Ralph, od usměvavého ztřeštěného kluka, co dělal stojky po vůdce s lasturou až po vyvrhela, kterému vypadávají slova. Jack byl prakticky mocí posedlý magor od samého počátku, jen se víc rozjel, když dostal tu příležitost. Kniha je dost na zamyšlení a jednou určitě za přečtení stojí, pro jiné i víckrát.... celý text
Přízraky domu Carrowů
2020,
Darcy Coates
SPOILERY! Jak dokáže posledních pár kapitol zkazit nadšení z knihy. A to se mi to celou dobu neskutečně líbilo. Rozjíždělo se to lehce, budovalo to atmosféru, seznamovalo s postavami a pak se to rozjelo jako na horské dráze a člověk na to jen zíral s otevřenou pusou. Měla jsem několik teorií, ale autorka mi tak zamotala hlavu, že jsem žádnou neupřednostnila a nechala se překvapit. Osobně mě nejvíc zaujal Bernard, asi mě přitahují mlčenlivé, záhadné typy. Poslední čtvrtku knihy jsem hltala jedním dechem a pak to přišlo, to, co mi zkazilo zážitek. U Marjorie jsem chápala, že jakoby obživla, ale ti zbylí tři? Já myslela, že potřeboval jen ji? Ne ty další dva! A pak už mi bylo jasný, že i plaváček záhadně přežije a konec jsem dočetla dost otráveně. Přišlo mi to jako Avengers. Vyvolá ve vás emoce a pak to celé zaplácne. Autorka mermomocí musí mít nepravděpodobné happy endy. Ach jo. A chyběla zde kočka.... celý text
