DarthElle
přečtené 320
Tajemství sídla Craven Manor
2019,
Darcy Coates
Rozhodně slabší než Duch domu Ashburnů ve všech směrem. Horší postavy, žádné napětí ani strach, horší děj, ve kterém jsem se spíš zamotala jako do klubíčka než aby mi to vše začalo dávat smysl. Daniel byl hrozně nesebevědomý naivka, ač se to dalo docela chápat, potom, co si prožil na ulici. Autorka kromě duchařských domů má i v oblibě extrémně chudé protagonisty a především kočky. Kočka, všude samá kočka. S tím měněním názorů a neustálým přemýšlením, komu věřit, mě štval, jelikož mi bylo jasné na čí straně je pravda. A především je už zažité, že spousta rodin nevypadá tak, jak se na první pohled tváří a že za zavřenými dveřmi může být vše jinak. Zbytek postav byl celkem v pohodě, ale kdo mě deptal nejvíc, byl Kyle. Hroznej ... no, to slovo ještě nevymysleli, ale je to on a jen on a tři tečky. Číst se to rozhodně dalo, ale je to průměrné. Snad ten třetí díl to zase vyšvihne výš.... celý text
Věž vlaštovky
2010,
Andrzej Sapkowski
Sice jsem tenhle díl četla pomaleji nebo se mi to tak zdálo, nebylo tam tolik pasáží, které by mě nebavili tolik jako Ciriino putování na poušti a její řádění s potkany, kteří naštěstí došli svého krásného konce. Pro mě, jelikož byli děsně otravní. A tak Ciriina linka nabyla pro mě dostatečných grád, když vypráví, co se jí událo učenému Vysogotovi. A tak přichází na scénu tuze šarmantní štramák pan Leo Bonhart, který se o Ciri chová jako o vlastní, s láskou a něhou. A vlastně i díky němu získává svůj charakteristický meč Zirael. Co mi ale vadilo, bylo odšoupnutí Geralta na dost vedlejší linku a s ním i celé skupinky čítající Jaskiera, Regise, Cahira, Milwu a nově nalezivší Angôuleme, která je rozhodně číslo. Jejich putování mě v minulém díle bavilo nejvíc a tady bohužel nemělo takové grády. A to se ještě zjevil ne můj příliš oblíbený Avallach. Yennefer zjistila pravdu, akorát jí to nedovedlo na moc růžová místa. Ale pro mě částečně dobře, jelikož jsme se konečně dozvěděli, co se stalo s mým milovaným Vilgefortzem.... celý text
Poklad na ostrově
2005,
Robert Louis Stevenson
Klasické, pohodové čtení s mladým Jimem Hawkinsem v hlavní roli, který se jako slepý k houslím dostane k mapě pokladu kapitána Flinta. Příběh odsýpá rychle, postavy jsou skvělé, především samosebou Long John Silver aneb Dlouhý Janek Stříbrňák! Z toho překladu se mi kroutily oči. Ale při přivření očí se to dalo. Jako mladší bych si nejspíš jednoduchost příběhu a konec užila více, ale přeci jen nepotřebuji nutně hromadu bitek, zrad a prohnaných lotrů. Tady v pohodě stačil jeden. Jim a jeho sólové výpravy byly jedny z nejlepších, co by si bez toho malého Hawkinse počali? Ostrov pokladů si už našel místo v mé knihovničce, jen v originálním znění, a já se k němu můžu vždy vesele vrátit.... celý text
Duch domu Ashburnů
2019,
Darcy Coates
SPOILERY MOHOU BÝT! Naprosto dokonalý skvost! Má to atmosféru, sympatickou hlavní hrdinku, od poloviny knihy už mi běhal mráz po zádech, zvlášt jisté časti jako podivné "sny", návrat temným lesíkem, křoví, střecha a půda ... Na ty dlouho nezapomenu. Jistou věc jsem předvídala a prakticky jsem byla ráda, že jsem to uhodla správně, páč díky tomu mohl vzniknout tak krásný konec s knihou a dvěmi čtenářkami. Já jsem sice pejskař tělem i duší, ale stejně jako v Apokalypse Z i tady jsem si toho kočičího chlupáče oblíbila, zvlášt když se z něj stal přední hrdina dne. Otázky byly zodpovězeny a konec byl uspokojující. Čarodějnice přeci jen mají hořet. Těším se i na další počiny autorky a zaručeně si najde místo v mé knihovničce.... celý text
Zmizení Sáry Lindertové
2019,
Kateřina Šardická
Tahle kniha mi dala ale zabrat. Zahryzla se do mě a nepustila, dokud nebyl konec. Poslední stránky jsem hltala jedním dechem a po konci jsem se cítila dost prázdná. Paní autorka má talent! A tu soutěž rozhodně vyhrála právem. Děj odsípal, dočkala jsem se několika hodně dobrých plottwistů, u kterých jsem si mohla říkat "Vau! To jsem nečekala!" a to rozhodně není jen tak někoho překvapit, aniž by něco čul, ale jí se to dokonale povedlo. Postavy mi byly sympatické, ač se Klaudie tvářila jako největší bubák na světě, stejně jsem ji měla nejraději. Navíc po tom všem, co si prožila, co se k ní přitiskla Alice a stáhli ji mámu, se nebylo čemu divit. Pak jsem měla ještě hodně ráda Adama, škodaže se odtamtud nedostal, ale umřel jako hrdina a oni díky němu mohli utéct. Škoda, škoda, jemu a Klaudii jsem fandila. Je mi líto i Sáry, celou dobu člověk čeká, že by se mohla vrátit a pak jsme o tuhle naději oloupeni. Jsem zvědavá na možný další počin autorky, protože takové jako ona si zaslouží být čtené.... celý text
Tatér z Osvětimi
2018,
Heather Morris
SPOILERY BUDOU! Četlo se to rychle, to ano, ale taky to bude tím, že jsem to chtěla mít, co nejrychleji za sebou. Jak mnozí psali, bylo to dost suchý, plochý. Vyvolalo to ve mě jednoprocentní emoce ... A to jedno procento je údiv a nedůvěra, co se týče všeho, co se v knize stalo. Kdy si Lale a Gita v klídku dávali randíčko za budovou, on jí mazal pusu čokoládou, stráže vždy koukali mimo a když na ně byl Lale drzý, tak jim to bylo buřt. Oni přeci jen nestříleli lidi za menší prkotiny. Každá kniha o druhé světové a převážně z koncentráku, ve mě zanechala hodně negativních emocí, především u "Byl jsem Mengeleho asistentem" jsem cítila hroznou beznaděj a tady? Jen wtf pocit, když si Lale tak projíždí a hned narazí na Gitu. Vau! Ten chlápek za celý tři roky musel vypít elixír štěstí. A to bych ještě mohla zmínit nulové procento emocí a hrozná uspěchanost. Celkově spíš než román to je vyprávění/scénář a scénářem to taky mělo zůstat, jelikož jakoby autorka na tom nic moc nepozměnila, nedoplnila. Lale si na převyprávění svého příběhu vybral hodně špatnou osobu, naštěstí si to číst nemusí, ani on ani Gita. Jen chudák jejich syn. Ten toho pohledu ušetřen nebyl.... celý text
Pytel kostí
2012,
Stephen King
Buď jsem měla extrémně dlouhé vedení nebo mistr dokázal hru rozehrát dobře natolik, že pravé vysvětlení přišlo až na úplný konec. Já si na roztáhlost příběhu stěžovat nemůžu, podle mého tam nebylo nic navíc, nic, co by se dalo odstranit, aniž by to narušilo děj. Vše mělo svůj smysl a nakonec bylo dotaženo do takového typického kingovského konce. Jen si mohl odpustit to sprosté spoilerování, za což jsem mu počas čtení nadávala. Michael Noonan byl něco zcela jiného než takový Paul Sheldon či Jack Torrance, ale co je spojuje? Jejich povolání. King jednoduše miluje spisovatelství a já jsem ráda, že jsem s ním v tomhle ohledu mohla prožít další nové i staré věci, jelikož i mě blok postihl, jenže narozdíl od Michaela se mě prozatím pustil. Postavy byly úžasné, především malá Kyra, ten puclík, no kdo by se o ní nechtěl starat! Max Devore a Rogette byli dokonalým ztělesněním zla, snad i větším než se skrývalo na druhé straně opony. Dostali jsme se i do minulosti, která mě zaujala a znechutila svým konečným rozuzlením. Ale musím ocenit, jak krásně King v jedné větě přelinul z přítomnosti do minulosti, to bylo parádní. A rozhodně nesmím opomenout svou nejmilejší Jo, která mi se svou nestálostí v koníčcích připomněla mě. Škoda, že nemohla dopadnout lépe, ale bez ní by byl Michael kolikrát nahraný. Byla jeho majákem v temnotě a ženou jeho srdce. Ač se tam tlačila i jiná. Pro mě nejlepší část knihy je první a také poslední shledání s Maxem Devorem, kde se vám jen utvrdí, že stařečkové nemusejí být nutně milí, slabí a bezmocní. Kniha se mi celkově dost líbila, sice mezi mými topkami není, ale rozhodně na ní dlouho nezapomenu, jednou se vrátím a třeba mi i skončí na poličce.... celý text
Pozvaní
2020,
Jennifer McMahon
Mám z toho dost rozporuplné emoce. Ač spousta lidí nemá rádo The Night Sister, tak ta se mi četla daleko lépe, víc mě překvapila a více jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Narozdíl od Pozvaní, kteří si u mě hověli i pár dní bez otevření. Příběh nebyl špatný, ale hrozně se to vleklo, někdy více pozornosti schramstnul samotný dům a jeho výstavba než záhada okolo Hattie a jejího pokladu. A tak si stále říkám, jestli byla hodná či zlá, přeci jen několik lidí kvůli ní umřelo, aniž by si to zasloužili. Při jméně Frank Barns jsem se mírně uculila při myšlence na M.A.S.H., ale nejspíš nepůjde o nějaký easter egg. Postavy mi nijak nevadily, byly příjemné kromě pár momentů a o tom, kdo je další příbuzní Hattie ani nemusela být řeč, když si přečtete to jméno. Ale konečné rozhřešení mi doplo jen minutku před koncem. Nu, možná se k ní zase někdy dostanu, přesto se budu těšit na další autorčinu knihu, jelikož mi její styl rozplétání záhady neskutečně vyhovuje!... celý text
Nejhorší večírek tvého života
2020,
Andy Rowski
Ani nevím, jestli to můžu brát jako přečtené. Došla jsem několika konců, ale k tomu, co by vše vysvětlil a to z toho důvodu, že jsem to tam prostě neměla. Chyba knihy to není, spíš knihovny, ze které jsem si to půjčila jako e-knihu a půlka a konec knihy tam jednoduše nebyly. Ale dost k technickým problémům, příběh rozhodně špatný nebyl, ale nic, co by mě zvedlo ze židle a jak jednou víte, co je jistá osoba zač, tak už jí nevěříte slzu mezi okem a jen chcete, aby Saša vzal roha, což je lehké asi jako vymanit se ze svěrací kazajky. Něco tomu přesto chybělo. Stejně až budu mít možnost, tak si pro ní půjdu v pořádné knižní verzi a dozvím se řádný konec pana Sašenky a celého strašidomu.... celý text