DarthElle přečtené 320

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Tomuhle nelze dát méně, spíš je velká škoda, že tomu nemůžu dát víc. Začatek je svým způsobem klidný, budující atmosféru, seznamujicí se světem, pak vše začalo do sebe zapadat, děj začal nabírat spád a já už jen letěla z kopce, srdce mi bušilo a já se radovala z toho množství akce, zapeklitostí a ... srdce z kamene! Feyre jsem si oblíbila od první chvíle, což je u mě neobvyklé, ale chovala se tak strašně přirozeně a normálně, že jsem jí jednoduše nemohla nemít ráda. Lucien u mě zaručeně vede, kousavé loajální kamarády prostě nelze nemít rádo. Rhysand je neskutečně zajímavý a tajemný a pak je tu Tamlin, což je řádné zvíře. Amarantha taky byla skvělá, ale větší hrůza mě jímala z představy Attora. První díl nasadil laťku neskutečně vysoko, tak snad budou i další díly skvostné.... celý text

Metro 2034 2011, Dmitry Glukhovsky

Po přečtení prvního dílu jsem měla otázek a těšila jsem se, že mi je druhý díl osvětlí, jenže nic takového se nestalo. Artyom se za celou dobu objevil minimálně, stejně Mělník, který se od minulého dílu fyzicky "mírně" změnil. SPOILERISIMO! Aspoň jsme se dozvěděli, co se stalo s Hunterem, což byla asi tak jediná zajímavá věc, Homér nebyl úplně špatný, ale na oblíbenou postavu taky neaspiroval. Ale kdo mě iritoval nejvíc, byla Saša. Dokázale jsem si živě představit, že se svojí obsesí Hunterem, ho dotáhne k oltáři a navždy ho k sobě sváže. A aby toho nebylo málo, ještě dorazil Leonid! Přišel mi jako nějaký trapný dvojče Jaskiera, který byl na pěst od první chvíle, co se zjevil. Tenhle díl nechám s radostí za sebou a nejlépe se k němu už nevrátím!... celý text

Gump – pes, který naučil lidi žít 2019, Filip Rožek

Tuhle knihu jsem musela dávkovat po částech, jinak by se dala přečíst za jeden den. Ale představa toho, jak spousta psů trpí kvůli lidské hlouposti nebo krutosti, mi nedovolila, abych to zhltla jako malinu a tak jsem si dala hezky načas. Sžila jsem se s Gumpem, s lidmi, kteří si ho zamilovali stejně jako oni jeho, s pejsky, kteří zažili stejně hrozné věci jako on a zanadávala jsem si u těch, co jsou trnem v patě v životech psů. Psí život je tak krátký a nezaslouží si, aby žili bez domova, bez lásky. Neexistuje zlý pes, jen zlý pán. Bylo hezké, že spousta pejsků našla svůj vysněný domov, ač mnozí z nich mohli žít déle, kdyby se s nimi od samého počátku zacházelo lépe. Množírny jsou největší zlo s lidmi, co koukají jen na zisk, pejsci jsou pro ně jen papírky, jak by řekl Gump. Teď se půjdu poňuchňat se svým kudrnatým šílencem a budu věřit, že další a další pejsci najdou svůj šťastný domov. Protože to nevzdaj!... celý text

Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Nevím, na velké finále tomu něco chybělo. Od začátku to mělo hodně dobré tempo, Alina přežila a nadešel její čas na dechberoucí konec, který lidi směle přivede k Šesti vranám. Začátek super, prostředek parádní, jistý plotwist jsem skutečně nečekala a Bahřin příběh byl taky skvělý. Ale ta finální bitva. Přijde mi, že část po bitvě byla mnohem delší než samotné velkolepé bitkování. To jak to skončilo ve mě nechalo rozporuplné pocity, zčásti zklamání. SPOILER! Čekala jsem to, kdo by taky nečekal, že padouch padne, zvlášt když hodně lidí četlo jako první Šest vran, ale ta smrt byla tak divná, moc lehká. Nevím, nevím, přišlo mi to moc uspěchané. Mal se v jediné knize nechová jako blboun, spolu s Alinou skončili zase v sirotčinci s určitými ztrátami a nejen s těmi na životem. Nejvíc mi bylo líto Botkina, ten mi přirostl k srdci, na druhou stranu jsem ráda, že Nikolaj, dvojčata, Žeňa s Davidem a Zoja neumřeli krutou smrtí, dlouhou a bolestivou. Alinu a Mala nechám v klidu spát, ale s nimi bych se ráda viděla znovu.... celý text

Temné dny 2018, Manel Loureiro

Po prvním perfektním díle, přichází stejně perfektní druhý díl. Je pravda, že začátek mě spíš bavil v díle prvním, kde se krásně a pomalu budovala atmosféra, zatímco tady jsme rovnou padli tam, kde jsme skončili, do pekla na zemi. Pokud bych tomu měla něco vyčíst, tak mě nic nenapadá, dokonce jsem si už nějak navykla, že hlavní postava je prostě jen "pan advokát" a že nám nejspíš své jméno nikdy neprozradí. Po čtvrtce mě kniha chytla natolik, že jsem jí nebyla schopna odložit i přes pocit hladu a zastavila jsem se až čtvrtku před koncem, kdy už jsem uznala, že to počká na další den. SPOILER! Je mi líto sestry Cecilie, vždy to schytají ti lidé, co jsou ze všech nejnevinnější. Doufám, že Lúculo, pan Advokát, Lúcia a především Prit se dožijí ... no, když už ne šťastného konce, tak alespoň bitter sweet endingu. Po tom konci čekat na další díl bude nehorázné utrpení, mezitím se mi v hlavě vyrojí tolik teorií, z nichž ta nejlepší pro mě bude ta, kdy tahle skupinka narazí na ty dva zrádcovské šmejdy a Prit jim ukáže nějaký trik s nožem ... až si sežene nový.... celý text

Křest ohněm 2009, Andrzej Sapkowski

Baví mě to víc a víc, spousta nových postav, které si člověk může oblíbit a už so ve hře při veškerých odkazech na knihy nepřipadá jako Geralt se sklerózou. Obzvlášť jsem si zamilovala Regise a Zoltana, ač Zoltana zbožňuju už díky hrám, takže se mi moje obliba pro něj pouze prohloubila. Jaskier konečně dostal pořádný prostor a jako vždy dokázal být otravný stejně jako skvělý. Méně Ciri mi vůbec nevadilo, celá její výprava s Potkany mě moc neinteresuje, zato se víc těším až se její cesty střetnou s Bonhartem, to bude jistě velmi zajímavý chlápek. Zato mi dost chyběl Vilgefortz, už chci vědět, co se s ním stalo, když vídám ty krásne fanarty. Milwy je mi líto a u Cahira jsem zvědavá, jak to udělají v seriálu, protože mezi knižní verzí a seriálovou je mírný ... Echt velký rozdíl. Ale necháme seriál seriálem, můžu se dál těšit na další díl tohoto skvostu.... celý text

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

Tenhle díl mě chytnul víc než ten první, u toho prvního mě nejvíc zaujal začátek a prostředek, ale konec byl dost mdlý, tady jsem to měla opačně, začátek ušel, ale zbytek veledíla byl mnohem lepší. U Aliny jsem zazřela konečně nějaký vývoj, kdy má našlápnuto k tomu, aby se z ní stal ten pravý lídr. Ale pak je to jakýsi trubec, co jí směle táhne dolů. Mal je tak nesnesitelná, tupá a sobecká postava, že vždy doufám v jeho brzký skon, abych se už nemusela nasrávat nad jeho náladičkami, kdy už není on středem vesmíru, obletovaný a milovaný, zatímco Alina je jeho osobní a věrný stín. To si myslím, že ho žere především. Celkově mezi nimi není žádná chemie, celý vztah je uplácaný násilně a Alině by se lépe dýchalo bez něj. Naskočilo vícero nových postav, některé starší dostaly více méně trošičku víc prostoru. A pak se tu zjevil Nikolaj! Který mi vzhledově seděl víc jako Sturmhond, ale tak povahově byl pořád stejný. Konečně měl člověk komu fandit a s kým se zžít. Mezi ním a Alinou to není taky žádné magické, ale aspoň jako kámoš je užitečnější, jak ten trotl. Konec úžasný, Alina udělala dobře a vše mohlo skončit o díl dřív nebýt zmíněného trotla. Takový odvážný konec by se mi hodně líbil, ale tak asi bych byla jediná. Tak se vydáme na velkolepé finále.... celý text

Tarantino: Retrospektiva 2018, Tom Shone

Tohle jsem prostě v knihovně mít musela! Krásně rozvržené s mnoha ilustračními obrázky a informacemi, které jsem doteď netušila. Vadila mi jediná věc, za kterou ale neviním autora, ale překladatele a to tři vážně ošklivé hrubky, které mě div neufackovaly. Jinak jsem si požitek z Tarantinových začátků užila a jsem zvědavá, co bude mistrovým finálním masterpiecem.... celý text

Dobrá znamení 1997, Terry Pratchett

Když už na mě tak dlouho vykukoval seriál, tak jsem si řekla, že si nejdřív přečtu knihu. Moje první zkušenost s Gaimanem a Pratchettem a zda-li poslední, to se uvidí, jestli budu mít chuť na mírně potřeštěnou zábavu. Rozhodně to nebylo špatné, ač jsem přišla i kvůli Crowleyemu a Aziraphaelovi a těm tam na můj vkus nebyl dán takový prostor, jaký bych si přála. Mohlo za to především množství postav, u kterých jsem si někdy říkala, proč tam vůbec jsou. Ono se to nakonec dalo hezky dokopy, ale ze začatku v tom byl chaos. Konec mi přišel docela nedotažený, ale jelikož jsem se za celou dobu nenudila a brala to jen jako takovou oddechovku, tak jsem tomu odpustila.... celý text

Misery 2003, Stephen King

Monstra ne vždy vypadají jako příšerky, mnohdy mají lidskou tvář a Annie je dokonalým vzetřením mentálně narušebé osoby, která je na druhou stranu dost inteligentní, aby se nechala chytit. Do Paula se vžívalo hodně lehce, sdílela jsem s ním spoustu myšlenek i názorů ohledně samotného pisatelství, takže jsem měla mnohokrát pocit, že to, co se děje jemu, se děje i mě. Oproti filmu je kniha o dost surovější, co vše musel chudák pan geniální spisovatel zažít, musel mít silného ducha. V knize nebylo místo, kde bych se nudila nebo co bych považovala za vatu. I části z Myseryina návratu byly zajímavé, ač jako celou knihu bych to nečetla, nejsem milovníkem milostných trojúhelníků, natož románů pro ženy, ale jako kraťasy to skutečně šlo. Další kingovina za mnou, co rozhodně nezklamala.... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Když jsem si to v knihovně vypůjčila, abych si to přečetla, tak jsem se zasekla na prvních dvou stránkách a pak to odložilo. Ale to bylo spíš tím, že jsem v té době odložila vícero knih, ke kterým jsem se později vrátila. Ale nyní jsem si řekla, že by nebylo špatné vyzkoušet audioknihu a kupodivu jako taková pohádka na dobrou noc se mi to líbilo. Hlavně se u toho skvěle usínalo a těšila jsem se na další noc, abych se dozvěděla, jak to půjde dál. Zvlášť když mi to jednou skončilo tak napínavě ... u nacistů ... kdy "kdosi" schytal kulku, tam se to ukončilo, mě to nedalo a musela jsem si pustit dalších několik minut, jinak by mi to nedalo spát. Příběh znám dávno z hry, tak se mi líbilo, jak některé věci byli stejné a jak některé úplně jiné - taková část s Velkým červem a "procházka" po zakázaných chodbách patří mezi mé oblíbené. S Arťomem jsem byla sžitá, ale nejraději jsem měla Mělnika samozřejmě Khana a jeho "Jsem několikátým převtělením Činghischána, říkej mi Khan." Konec skončil tak, že nebudu čekat dlouho a pustím se do dalšího dílu. Otázka Ďáblů zajisté jen tak neskončila.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Rozhodně nemůžu upřít, že by mě to dost často nenaplnilo lítostí i vztekem nad osudem jedné poloviční Němky, která se nikdy už nenaučila žít. Rána za ranou, změny režimů i neustálá nenávist vůči všem Němcům, v ní vyvolala nekonečnou beznaděj, kterou chvilkama naplňovala i mě. Bylo těžký určit na čí straně byla pravda, když jsem četla názor na rozhádání matky a dcery z obou směrů. Kdy z Gerty zbyla jen prázdná schránka, ve kterou se prakticky proměnila ještě před koncem války a prázdnota se jen prohlubovala s odsunem. I ty tři roky vrtkavého štěstí jí byly odebrány a ona se dál nořila do té hlubiny až se v ní utopila. Její dcera to shrnula nejlépe "její máma žila zcela zbytečný a nenaplněný život."... celý text

Děti hněvu 2016, Nela Rywiková

Nenadchne, neurazí. Předešlá kniha mě oslovila víc, lépe se zaměřovala na příběhy lidí, tady kolem některých pouze prolétla. Vrah mi nějak neseděl k tomu všemu, ale naštěstí se vrátil starý, dobrý Vejnar, který mě držel u předchozího případu, ač si na něj ani nevzpomněl. Chyběla mi přímá řeč, nechápu, co je to za móresy s těmi lomítky. Nepatří to tam a vypadá to hrozně. Nelituju času u knihy, přesto si nemyslím, že si jí budu pamatovat dlouho.... celý text

Musíme si promluvit o Kevinovi 2007, Lionel Shriver

Přijde mi hodně těžké k této knize něco napsat, ale nemůžu jí upřít, že mě zasáhla jako žádná jiná. Rozhodně si po ní neřeknu, že nikdy nechci děti, ale spíš budu vědět, že je prve musím chtít. Jelikož moje jmenovkyně děti nechtěla a nic se nezměnilo ani po narození. Jak v sobě to dítě mohlo najít lásku, když mu jí vlastní matka nedokázala poskytnout. Ze syna si vytvořila univerzálního nepřítele, již od prvního pohledu se z nich stali dva tábory. Přesto mi ke konci přišlo, že to jediné věčně znuděného Kevina naplňovalo. To věčné soupeření s matkou, kdy otec se sestrou pro něj byli pouze výsměchem, někým, kým mohl manipulovat a přetvařovat, že pouze Eva byla hodna vidět jeho pravou tvář. Během čtení jsem se nad tím hodně zamýšlela, na čí straně je chyba, jak se tomu dalo předejít a co bude po konci. Film mě v tomhle ohledu prozatím neláká, pochybuju, že bude mít na ten silný zážitek z knihy, který se přede mnou otvírá, jako bych jí četla před chvílí. Ani nevím, zda bych si jí přečetla znovu, jelikož tenhle příběh jen tak nezmizí.... celý text

Čas opovržení 2000, Andrzej Sapkowski

Od začátku se to tak krásně četlo, hlavně část s čaroději mě neskutečně bavila, konečně jsem se mohla setkat s mojí oblíbenkyní Keirou, která rozhodně není žádné ořezávátko. Bohužel, Marigold měl opět mališkou roli oproti povídkovým knihám a to dost zamrzí, jeho humor a padání do problémů mi schází, ač ta část, kdy jede podle svých průvodců na jistou smrt, byla k popukání. A pak přišla ta část, která mi přišla jako celá věčnost. Ciri, poušť, jednorožec, banda retardů a Potkani. U těch potkanů se mi to čtení už zrychlilo, přesto jsem to chtěla mít už za sebou. Na to jak hezky to začalo, tak opovržlivě to skončilo.... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Nečekala jsem, že by to mohlo překonat moji lásku k Šesti vranám a popravdě ani nepřekonalo. Chybělo mi vícero různorodých charakterů, které bych si zamilovala. Celé je to z pohledu Aliny, která je tak trochu sama jouda, dokud se z ní nestane chodící prskavka. Špatná není, ale nezamilovala jsem si jí a prakticky mi každá postava tam byla buřt. Temnyje si už díky budoucími seroš castingu představuju jako Bena Barnese, což on sám o sobě už je chodící spoiler ohledně karmy jeho postav. Nu, doufám, že další dvě knihy budou ještě lepší, páč první půlka mě neskutečně nadchla, ale poté to mělo sestupný pád. Jsem občas jaksi zapomněla, že Alina není mastermind Kaz a že nevymyslí žádný kulervoucí plán na únik, ale i tak jsem na ní pokaždé chtěla zařvat "Prostě něco udělej!". Uvidíme, jak to půjde dál. K tomu happy endu.... celý text

Mrtvou neměl nikdo rád 2017, Eva Tvrdá

Na to, jak krátké to bylo, se mi to docela líbilo. Ač těch postav bylo na takovou knížečku hodně málo a konec byl dost uspěchaný, neberu to jako zbytečnou ztrátu času.... celý text

Střípky času 2019, Petra Slováková

Neočekávala jsem, že by mě to mohlo bavit, ale mile překvapilo, ač to chvilkami bylo moc hrrr, chvilkami moc sladký. Cestování do minulosti a sbírání informací bylo ze všech nejzajímavější, ač to mohlo být ještě víc vyšperkovanější. Škoda, že se víc nedostalo na příběhy vedlejších postav, takový David a Klára mě nakonec zajímali víc, jak hlavňáci. Ti na mě byli moc emo. SPOILER, SPOILER, SPOILER! Kupodivu mě finální překvápko skutečně překvapilo, trošku jsem čula, ze by to mohl být někdo z rodiny, ale syna jsem netipovala. A z finálního zápasu, kdy probodli srdce Davyho Jonese, vysáli mu duši, jak Mozkomor, on stále žil a proto bych knihu přejmenovala na "Mabrok nechce umřít". Což sám o sobě byl nezáživný záporák, taky to chtělo víc prostoru a něčeho navíc.... celý text

Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Těšila jsem se v podivném slova smyslu až jsem se dotěšila. Spíš jsem byla hodně zvědavá a krome fakt mě zajímaly i lidské příběhy, ale přišlo ohromné zklamání a já knihu dočetla prakticky z donucení. Ze všech příběhů, a že jich bylo mnoho, dávaly hlavu a patu max. 3, zbytek byl nehorazně chaoticky cumel myšlenek, kdy jsem přemýšlela, co tím chtěla babička říct, ale to by se ještě jakžtakž dalo, kdyby nepřišly části, kde je vícero a někdy skutečně mnoho lidí, není nijak označeno, kdo to tam zrovna vypráví a především, kde končí a kde začíná. Nu, tři hvězdy za tři srozumitelné příběhy a za noční můry o pudlíkovi, co se hrabe z díry ven ... Ač za to hvězda nepatří.... celý text

Začátek konce 2016, Manel Loureiro