DarthSoren přečtené 331

Mayská proroctví 1997, Maurice Cotterell

Mám celkom rozporuplné pocity. Z prečítaných riadkov je cítiť, že autorov táto téma osobne veľmi baví a zároveň sú to ľudia, ktorí toho o mayskej civilizácii vedia prvé posledné. Zároveň však kniha zaváňa prehnanou špekulatívnosťou až mystifikovaním či ezoterizovaním niektorých princípov, na ktorých stála mayská kultúra. Najmä keď išlo o predpovede pre rok 2012, či astrologické prognózy. Kniha sa vlastne volá Mayské proroctvá, takže sa na druhej strane niet čo čudovať. Ale áno, do určitej miery je táto publikácia veľmi edukatívna, obsahuje aj novšie poznatky o dávnej civilizácii, ale na viac než dobré 3* to nevidím. S. G. Morley - hoci bol podstatne starší a nemal všetky nové poznatky o Mayoch - túto tému uchopil z môjho pohľadu lepšie.... celý text

Mayové 1977, Sylvanus Griswold Morley

Podobné vedecké publikácie so starším dátumom vydania majú niečo do seba. V tejto knihe autor preukazuje, že je odborníkom na danú problematiku a zahlcuje čitateľa mnohými relevantnými informáciami. Vyvaruje sa pritom rôznych "prorockých a ezoterických" výkladov, čo je len dobre. Na druhej strane vzhľadom k veku knihy v nej chýbajú najnovšie poznatky o mayskej civilizácii (niektoré možno označiť za závažné) a v istých chvíľach je cítiť použitie, z nášho moderného pohľadu, archaických výrazov. Ako uviedol PMR - symbolov, hieroglyfov, piktogramov, číselných sústav a prevodov na kalendáre je v tejto knihe toľko, že ich čitateľ aj pri plnej pozornosti na prvé prečítanie nemá šancu celkom pochopiť. V niektorých častiach som mal pocit, že nečítam monografiu archeológa, ale matematika =D Pri všetkých uvedených neduhoch však udeľujem solídne 4*... celý text

Tři kroky anthroposofie: filosofie, kosmologie, náboženství 2018, Rudolf Steiner

Rudolf Steiner je autor, s ktorým už mám skúsenosti a hoci mi jeho anthroposofia nie vždy sedí, pri každom čítaní jeho textov som našiel niečo zaujímavé, inšpiratívne, či dokonca nadčasové. Inak tomu nie je ani v "Troch krokoch anthroposofie", hoci úprimne musím povedať, že ma tieto prednášky nechytili tak, ako napríklad jeho interpretácia Nietzscheho, či "Teória poznania". Viem, že Steiner nikdy nemal k exotickému poňatiu filozofie ďaleko, ale kroky, ktoré tu robí, sú mne osobne dosť vzdialené. Hoci v určitých prípadoch má pravdu a je veľmi sympatické, že sa na rozdiel od iných mysliteľov snaží predložiť riešenia a nielen ďalšie otázky. Lenže je to v tom prípade ešte filozofia? Tento súbor prednášok je taký mix Platona, Fichteho, Bergsona, mýtického myslenia, náboženstva, anthroposofie a ezoteriky. Nemusí to byť nutne zlé uchopenie problematiky, ale určite to nie je text pre každého. Je to skôr taký krátky "love letter" pre jeho čitateľov a obdivovateľov.... celý text

Svět šamanů 1996, Piers Vitebsky

Šamanizmus nikdy nepatril medzi moje záujmové oblasti a nikdy som ani neveril na duchov, energie či rôzne rituály. Knihe "Svet šamanov" som však dal šancu kvôli rešeršnej činnosti môjho výskumu (ktorý sa šamanov dotýka len veľmi okrajovo). Navnadilo ma to, že úvod je spracovaný vcelku príjemne a kapitolka "Náboženstvá doby kamennej" mi dala odpovede, ktoré som potreboval. Pozitívne ma prekvapilo, že autor odkazuje aj na M. Eliadeho, čo je odborník na slovo vzatý. Bohužiaľ, čím ďalej som sa dostával, tým viac to šlo dolu vodou a môj nezáujem prehlbovalo aj to, že P. Vitebsky štrukturoval text spôsobom, že všetko čo sa týka šamanizmu je skutočné a máme tomu veriť. U mňa to bohužiaľ nefungovalo. Navyše ak autor chce použiť odkazy napríklad k Star Wars (Hviezdym vojnám) a neurobí si ani tú domácu úlohu, že by si zistil ako sa píšu mená postáv z tejto ságy, tak prepáčte, ale nedokážem ho brať vážne.... celý text

Zrození světa: kosmologie básníka Hésioda 2014, Eliška Luhanová

Autorka sa s témou hesiodovskej kozmológie popasovala veľmi zdatne. Oceňujem, že k interpretácii pristúpila z filozofického pohľadu a poukazovala aj na možné spojitosti, a súvislosti s inými antickými básnikmi a mysliteľmi. Keďže som ako doktorand vyučoval mytológiu, chápem, že pri bližšom (a odbornejšom) skúmaní sa táto tematika vôbec nejaví ako jednoduchá a k uspokojujúcej interpretácii je potrebné dôkladné preskúmanie rôznych kultúrnych aspektov antického Grécka. Publikácia sa číta veľmi dobre, prístup autorky je fundovaný a odborne podložený relevantnou literatúrou. Výraznejší problém som mal len s poslednou časťou "Hory a more", kedy som mal pocit, že prílišná snaha autorky presahuje esenciu Hesiodovho textu a došlo na tzv. "varenie z vody". 4*... celý text

Ľudia Mezopotámie 1988, Josef Klíma

Výborná publikácia, v podstate som ju zhltol na tri sedenia. Používal som ju pri rešeršnej činnosti a to, čo som potreboval, som aj našiel. Obával som sa, že autor bude text prifarbovať a z odbornej literatúry urobí dobrodružný román, čo sa vďakabohu nestalo. Samozrejme, keď už som ju mal v rukách, tak som ju musel prečítať celú. Odbornosť pána Klímu nemožno spochybňovať, kniha je napísaná fundovane a pritom zrozumiteľne. Jedna hviezdička dole je za neaktuálnosť niektorých podaných informácií, za to však samozrejme dnes už nebohý autor nemôže. Rozhodne však odporúčam všetkým záujemcom o dejiny Mezopotámie.... celý text

Železný věk 1976, Hésiodos

Ja to na rozdiel od predošlých kolegov skrátim. 5* z toho dôvodu, že je to jeden zo základných textov, ktoré nám približujú na jednej strane zvyky a obyčaje starogréckych roľníkov, na strane druhej základy gréckeho pantheónu od prvej generácie božstiev až po polobohov. Je teda skvelé, že v jednom súbornom spise môžeme čítať Hesiodovu kozmológiu aj antropológiu. Tento text som vo veľkej miere využíval práve keď som vyučoval mytológiu. Posledná časť s názvom "Štít" ozaj pripomína Homérovské rozprávanie, môže pôsobiť dojmom druhotriedneho doplnku (predsa Theogóniu, resp. Práce a dni pozná snáď každý elementárne vzdelaný jedinec), avšak rozhodne to nie je nič nudné. Určite odporúčam milovníkom antiky a mytológie.... celý text

Kosmologie 2007, Peter Coles

Sice již dávno nejsem kosmologický laik, ale publikace P. Colese mne stejně dokázala upoutat. Problematiku rozebírá v podstatě do základů a předkladá čtenáři co možná nejsrozumitelněji. Jsem rád, že občas sklouzává i do vod filozofie, čímž mi poskytl "munici" pro můj vlastní výskum a já tak mohu i ve své práci podložit argumenty odkázaním na dalšího odborníka. Jedinou chybou snad je, že od roku 2002, kdy originálně knížka vyšla, se za 20 let ve výzkumu vesmíru a ve fyzice pár věcí změnilo a ne všechny informace jsou i dnes aktuální (třeba takový Hubblův vesmírný dalekohled jako vlajkovou loď moderního výzkumu vesmíru nahradil dalekohled Jamese Webba.) I přesto hodnotím práci velice pozitivně. Jako úvod do kosmologie vřele doporučuji.... celý text

Iron Maiden - Kompletní příběh 2021, kolektiv autorů

Samozřejmě, že u hodnocení budu zaujatý. IRON MAIDEN je moje nejoblíbenější kapela. Tahle brožura/bookazín je zajímavá z několika důvodů. Je to takový mix fotogalerie, rozhovorů, memoárů, chronologie kariéry jednoho z největších (možná i největšího, to je na diskusi) metalových fenoménů všech dob. Nefanoušek na tuhle publikaci možná pohlédne s jemným despektem. Jak už zde bylo řečeno, jede to na vlně album-koncert-album-koncert-vyhazov-album-comeback-album-koncert... Někdo může vytýkat nudu, někdo bulvárnost. Ale je zde i přesto hodně informací, zajímavostí, fotek i závěrečný TOP50 je dobrým nápadem. Čeho mi bylo osobně líto, je totální ignorování alba Dance of Death. Lidi, chápu, že obal toho alba je otřesnej, ale pod ním se nachází tak dobrá muzika... jednoznačně jedna z mých nejoblíbenějších placek. Taky se nestotožňuji s (asi docela narychlo sepsanou) recenzi na nejnovější Senjutsu - mně se to album moc líbí, jako že 8/10 minimálně. Tak to vidíte, jsem zaujatý, proto 5* asi není překvapením. Ale řeknu to takhle - za co jsem zaplatil, to jsem dostal a určitě jsem se při čtení nenudil.... celý text

Pekelný pastýř 2021, Oskar Fuchs (p)

Takže mám za sebou i čtvrtou knihu pana Fuchse. A pořád přemýšlím, jak naložit s hodnocením. Začnu asi tím, co se mi líbilo: Minimalizace fetišizmu domin - jsem neskutečně rád, že autor po předchozích domin-festech pro změnu od vysokých podpatků, bičů a vlastně všeho, co se eroticky dominantních žen týče, upustil. Co moji úvahu přivádí ke druhému bodu - erotika. První kniha Oskara Fuchse, "Frost" byla porno. S hromadou akce. Díky Satanovi, že tahle kniha obsahuje erotiky jenom minimum a i to jenom ve formě jízlivých poznámek Pastýře. Nic proti erotice, ale jak už jsem řekl při ostatních knihách, za určitou hranicí se i ze sexu stává v příbězích rušivý element. Kdybych chtěl vysloveně jenom erotiku, koupím si raději hentai mangu. Takže zdejší absence erotiky nechť spisovateli slouží ke cti. S čím jsem však měl problém byla jednak délka knihy, která mi ke konci přišla zbytečně uměle natahována, jednak absence hlubšího osobnostního profilu hlavní postavy Thea. U Frosta, Lindnera a Leichenberga nebyl problém oblíbit si hlavního hrdinu i díky tomu, že jsme o něm něco vědeli, tedy, že měli nějakou historii, díky které působili uvěřitelně (v rámci mezí) a třeba i sympaticky. O Pastýři víme jenom to, že je ex-voják a kdysi chodil s Terezou. Jinak je to jenom nějaká random mlátička s velkým psem. Posledním mínusovým bodem je z mého pohledu překombinovanost. Pekelný pastýř je snad všechno - sci-fi, fantasy, biblický příběh, body horor, komedie, akčňák, společenská satira, historický román, turistický průvodce... prostě se zde mísí tolik žánrů, až to nemá vlastní ksicht (nebo lépe řečeno to má ksichtů až príliš moc) a čtenář nakonec neví, co to vlastně četl. Takovej guláš téměř ze všeho, co autor našel ve spižírně, v tomhle případě ale ne moc chutný. Jak už bylo napsáno, potenciál byl. Bohužel je Pekelný pastýř u mně na úrovni Frosta (i když s jinými neduhy) a kvality Leichenberga nebo Hitokiri nedosahuje :( Velice slabé 3*... celý text

Základy sociológie 2009, Ján Sopóci

Základy sociológie je klasická stredoškolská učebnica, ktorú som používal na gymnáziu aj ja. Prečo ju mám doma? A prečo som sa rozhodol si ju znova prelistovať? Nikto nevie =D Ale nemám na nej pečiatku školy, takže som ju musel asi niekde kúpiť, alebo mi ju niekto daroval. To ale nie je podstatné. Podstatné je, že slovom "klasická stredoškolská učebnica" myslím fakt, že určité základy vedomostí daného odboru ponúka, avšak ak sa v danom odbore orientujete viac, pochopíte, že ozaj obsahuje len elementárne poznatky (čo je napríklad krásne vidieť na kapitole o histórii sociológie, ktorá sa snáď už jednoduchšie a "lenivejšie" napísať nedala). Pre stredoškolákov, ktorí ešte nemajú jasno v tom, kam sa kariérne ďalej uberať je to hádam dostačujúca publikácia s názvom zodpovedajúcim obsahu; pre tých, ktorí by chceli študovať práve sociológiu a príbuzné odbory, radím vyhľadávať a čítať aj odbornejšie texty.... celý text

Tractatus logico-philosophicus 2007, Ludwig Wittgenstein

Wittgensteinův Traktát jsem četl již během studia filozofie jako povinnou četbu. Nyní jsem se k tomuto textíku vrátil s nadějí, že se na něj budu koukat z jiné perspektivy. A částečně to tak bylo, uvědomil jsem si několik důležitých věcí, které jsem jako student přehlédl. V jiných případech jsem si názory na Wittgensteina utvrdil a egoisticky jsem se teď mohl poplácat po rameni, jak dobře jsem tehdy tohle dílko četl =D V obsahu se moc nechci vrtat - je na každém čtenáři, jak pochopí Wittgensteina a co si z jeho práce odnese. Nicméně pří druhém čtení mi přišlo ješte mnohem očividnější, jak se Wittgentein snaží kriticky vyčlenit vůči Russelovi, Fregemu a Vídeňskému kroužku, a nabídnout alternativu k starším dílům z analytické filozofie. Výrazně se ale vyhraňuje i vůči Schopenhauerovi a Nietzschemu, i když jejich jména nespomene - nicméně v otázce kauzality jsou si s Nietzschem v podstatě blízcí, až na to, že problematiku uchopili na úplně opačných pólech. K závěru snad dodám jenom to, že Wittgenstein ho později přehodnotil do té míry, že uznal metafyziku a její věty jako možnou formu jazykových her. Ano, on sám si ten žebřík podkopnul.... celý text

Samuraj 2018, Šúsaku Endó

Samuraj od Endó-senseie je zajímavým počinem. S japonskými autory již mám pár zkušeností, takže to pro mě nebyla až taková exotika, nicméně Endó i tak dokázal v několika momentech překvapit. Velice cením historicky pravdivou předlohu i pár náhledů do všedního života japonského desátníka 17. století. Závěr byl emocionální a nechyběla mu tragičnost. Jenže musím souhlasit i s komentářem uživatele Ales.BD. Název "Samuraj" i z mého pohledu není moc adekvátní, protože se charakter Hasekury dělí o prostor s padrem Velascem - co dělí, řekl bych, že Velasco dostává prostoru i o něco víc, než samotný samuraj. Stejně je větší důraz kladen modlitbám a líčení vztahu jistých postav k Bohu, než vztahu japonských desátníků k jejich vlastní kultuře nebo situaci v šogunátu. Nebojte se, pochopil jsem, o čem kniha je, ale v tom případě by se měla spíše jmenovat, jak řekl kolega Ales "Zuřívý misionář", nebo "Svatý muž a samurajští přátelé" nebo "Plameny víry nad Japonskem" nebo cokoliv jinýho. Kromě seppuku a toho jakože "emisařství" se zde tedy většího množství samurajských aktivit moc nedočkáte. Jestli tedy kupujete knihy podle názvů, nebo i obálky, můžete být dost zklamáni. V mém případě je to tak půl napůl. Čtení jsem si docela užil, i když jsem čekal něco jiného; pasáže kde se kněz modlí, jsem cca od půli knihy úplně přeskakoval, plavby lodí mi občas přišly až zbytečne dlouhé, zato závěr a sledování, jak výsledky mise a situace v Japonsku doléhá na japonské aktéry bylo docela silným čtenářským zážitkem. 3*... celý text

Budoucnost náboženství 2007, Richard McKay Rorty

Jak Rortyho tak i Vattima znám díky mým (teď již bývalým) vyučujícím doktorům z katedry filozofie, takže pro mě nejsou úplně "španělskou vesnicí". Vattimo je nicméně pro mojí maličkost pořád filosofem, na kterýho si nemůžu udělat názor - jestli to vůbec po dvou přečtených textech (Budoucnost náboženství a Dialogue with Nietzsche) jde. Někdy s ním souhlasím, jindy mi jeho názory, zejména co se týče Nietzscheho, jdou proti srsti. K Rortymu mám v podstatě ustálený názor - jednou jsem někde napsal, že mi velice vadí jeho až do krajností dotažený filosofický liberalismus - ale zde má taky několik světlých momentů, kdy s ním souhlasím. V podstatě jsem se i díky těmto esejím ujistil, že sem antiklerikalista. Určitě oboum pánům ještě někdy dám šanci, abych si mohl udělat pořádek v názorech.... celý text

Prázdnota (light novel) 2021, Sui Išida (p)

"Omluv se všem koblihám na světě." V pořadí druhá light novela ze světa TG za tou první v ničem moc nezaostává. Tahle knížka povídek určitě nebyla horší než koblihy od Misato. Opět je nám nabídnut mix několika příběhů, kde jsou do hlavních rolí obsazeny vedlejší, nebo vedlejší-vedlejší postavy, které se třeba v hlavní lince jenom mihnou. I tak se ale setkáme třeba s Čiehori, Hinami, Utou, Cukijamou nebo Amonem Kótaró, čili s postavama, které dobře známe jak z mangy, tak i z anime. A zde uvedené krátké příběhy se nyní i vzájemně proplétají a navazují na sebe. Dokonce díky některým postavám navazují i na předchodzí light novelu - Dny. Samozřejmě nějaké příběhové hloubky se zde nedočkáte, ale Prázdnota (i Dny a Minulost) hezky doplňují hlavní příběhovou linku o pár zajímavých událostí a osudů postav na pozadí. Nechybí akce, emoce, humor... Příjemné oddechové čtení. P.S.: Opět se ale chybovalo v gramatice i korektuře - třeba Seidó Takizawa je zde jednou správně Takizawa a pak Takazawa.... celý text

Ukradený trůn 2009, David Gaider

Videohru Dragon Age: Origins, nebo-li jedničku jsem moc nehrál, nicméně dvojku a Inquisition jsem si náramně užil a tak jsem se rozhodl, že dám šanci i knižnímu titulu z onoho světa. A jak již zde bylo zmíněno, jedná se o velice milé překvapení. Ze zkušenosti je známo, že často dochází k situaci, kdy se těžce nepovede provést videoherní příbehy do knižního segmentu, nebo naopak (zdravím Assassin's Creed). U Dragon Age to problém není, možná i proto, že se bavíme o prequelu k herní sérii, ale mám za to, že tahle knížka si vede celkem dobře i v místech, kdy by jiné tituly selhaly. Postavy Marika i Loghaina jsou velice zajímavé a je zřetelný jejich vývoj, který je vzhledem k tomu co přežijou uvěřitelný a logický. Příběh jako takový dává smysl, místy je napínavý jak kšandy a i "lovestory" je zde podána netuctově a docela originálně, zvlášť když se dokopete do konce. Ano, konec, ten je něco. Nečekal jsem to, a ono to přišlo. Díky Stvořiteli! Osobně mi vadilo nejvíc snad jen to, že se v příběhu občas moc skáče kupředu, třeba o tři roky. Když nejde o epilog, tak mi v knížkách všeobecně takové skoky jdou spíš proti srsti. Je to čtivý příběh? To rozhodně. Je předvídatelný? No... některé věci asi jo, ale pár věcí v závěru mě teda překvapilo. Určitě jsem se bavil a to je podstatný.... celý text

Tokijský ghúl:re 10 2021, Sui Išida (p)

Zpočátku měl 10. díl na můj vkus hodně pomalý rozjezd, nějak jsem se nedokázal dostat do toho, co se vlastně dělo. Postupně jsem ale zřejmě začal chápat, kam to autor směruje a začal si příběh onoho čísla užívat. Je zde hodně kecání, co mi však vůbec nevadí a i akce byla kupodivu smysluplná a přehledná. Jsou zde city i nějaké menší překvápka a je zde i Tóka. Příběh se posouvá takže zde opět nemám co vytknout. Nebýt toho nezáživného začátku, byl bych smírnější. Ale nebylo to tak dobré jako některé předchozí čísla, takže 4*.... celý text

Tokijský ghúl:re 9 2021, Sui Išida (p)

Oproti předchozímu dílu je evidentní propad. Celá devítka se nese ve znamení postranních charakterů, což by nebylo na škodu, nicméně děj se nijak zvlášť neposouvá. Je zde pár překvapení, které hodnotím kladně, ale opět většinu zdárných momentů podkopává nikdy nekončící nepřehledná akce. Takový průměr ale mnohem lepší než 3. díl :re.... celý text

Tokijský ghúl:re 8 2021, Sui Išida (p)

Kišó Arima. Ano, souhlasím, že Sasaki/Kaneki je tvrďák. Ale Arima je v tom případě bůh. Je možné zabít boha? To je spíše otázka na Nietzscheho, ale Išida se také pokusil najít odpověď. Tohle je zatím snad nejosudovější díl :re. Proto 5*.... celý text

Tokijský ghúl:re 7 2021, Sui Išida (p)

Sedmý díl bych zhodnotil asi jako setrvačný doběh pátého a šestého dílu. Obsahově to nebylo špatné, ale předchozí díly z mého pohledu obsahovaly (i přes to, co se zde stane) více osudovosti a tohle je takové vyrcholení všeho, co se Haisemu honilo dosud hlavou. + poodhalení minulosti jistých postav + osudový závěr s Arimou + Haiseho outfit + Tóka (protože tohle je můj komentář a mám pro ni slabost) - opět šílené skákání v čase - Nimura Furuta - další zmetek, kterého nenávidím. Je takový problém napsat záporáka, který by měl charizma? +/- ghůlové a lidská práva. Polidštění ghůlú a monstrifikace lidí. Do jisté míry inovativní, ale Išida přeskakuje hranici jak se mu zachce +/- kresba - takový průměr +/- tak už se Haise rozhodl?... celý text