David81 přečtené 99

Jeskyně České republiky na historických mapách 2016, Petr Zajíček

O této publikaci se většinou píše, že jde o unikátní dílo, které dosud nemělo obdoby - a s tím se dá jen souhlasit. Rozhodně netypický je vlastní formát 46 historických map na samostatných skládaných listech spolu s průvodní knížkou, která o každé z těchto map přináší spoustu informací a to vše v kartonovém pouzdře - to je opravdu něco hodně neobvyklého. Co se týká vlastních map - většina z nich okouzluje svojí uměleckou hodnotou. Nezobrazují jen obrysy jeskyně, ale je tu většinou zaznamenáno i okolí s vegetací, jednotlivé krápníky, nebo třeba i malé postavičky průzkumníků s žebříky nebo s loďkami. To vše tyto plánky „zlidšťuje“ a je škoda, že tohle na dnešních strohých mapách nebo 3D skenech už neuvidíme. Nejdokonalejší plány pochází (jak jinak) od Karla Absolona a myslím, že třeba jeho mapa Sloupsko-šošůvských jeskyní je naprosto nepřekonatelná. Dále mě zaujala mapa jeskyně Výpustek od Antonína Loly, která byla dlouho považovaná za ztracenou, než ji v roce 2011 nalezl autor této knížky ve vídeňském archivu. Podobný osud měla první mapa jeskyně Netopýrka od Floriana Koudelky, která byla znovuobjevena v roce 2012, a i první mapa Ochozské jeskyně, kterou v archivech znovuobjevil Martin Golec krátce před vydáním této publikace. Málo známé jsou i mapy Němčických jeskyní, odtěžené Svatoprokopské jeskyně, nebo třeba Mariánské jeskyně. Malou výtku mám jen k pořadí jak jsou skládané listy po sobě seřazeny, například soubor profilů Sloupsko-šošůvských jeskyní od Karla Süsze který tvoří prvních šest listů, ale půdorys ze stejné doby je až na listu 24. Neméně zajímavá je i knížka s doprovodnými informacemi k jednotlivým mapám, jejich autorům i k historii objevů v dané jeskyni. Dvě hnidopišské drobnosti: Josef Szombathy nezemřel v roce 1942, ale 1943 (str. 70), bratři Čeněk a Josef Chromý nestrávili po přetržení lana ve Zbrašovských aragonitových jeskyních po tmě 18 hodin, ale „jen“ 8 hodin (str. 156). Celkem shrnuto ano, je to unikátní dílo.... celý text

Krasové oblasti střední a severní Moravy a Slezska 2020, Petr Zajíček

Po dlouhých pětašedesáti letech konečně vyšla další populárně-naučná knížka o krasových oblastech střední a severní Moravy, navíc ve skutečně reprezentativním formátu. Sestavit přehlednou publikaci o tak roztroušených a nesouvislých krasových ostrůvcích s tak odlišným vývojem je ořech jako hrom, ale autor se s tím dokázal i přes pár drobností poprat. Hlavními přednostmi knížky jsou opravdu krásné fotografie a velké množství málo známých historických informací, které se autorovi podařilo sestavit z archívů a dobových zdrojů. K většině jeskyní se tak dozvíme o podrobnostech jejich objevování, výzkumu, nebo zpřístupňování veřejnosti. Zaujaly mě například kapitoly o málo známém krasovém badateli Karlu Kostroňovi, o výzkumu nepřístupných jeskyní u Kadeřína, o historických nápisech v jeskyni Na Špičáku, o historii hloubkových ponorů v Hranické propasti, nebo třeba o krasové oblasti u Vitošova. Jako hlavní negativum je absence jakékoliv mapy - což v případě tak roztříštěných a většinou i málo známých oblastí je dost na škodu. Je tu i několik faktických chyb: V kapitole o potápění v Hranické propasti je David Čaňi chybně uvedený jako Michal. Javoříčské jeskyně jsou tu jednou uvedeny jako třetí nejdelší v ČR, o pár stran dál jako čtvrté. Na straně 121 je informace, že v kapitole 25 je zmínka o lomové stěně u jeskyně Na Špičáku, ale informace tu chybí. Přes pár drobností jde o velmi dobrou knížku, kterou se vyplatí sehnat.... celý text

Rudické propadání 1985, kolektiv autorů

Málo známá publikace, která popisuje události od vzniku speleologické skupiny při ROH ČKD Blansko, přes její transformaci na ZO ČSS 6-04, až k roku 1985, kdy skupina slavila 30 let od založení. Kromě hlavního přehledu výzkumů, který je tu stručně popisován rok po roce, zde najdeme i informace o geologii a paleontologii okolí Rudického propadání, popis topografie některých částí jeskyně, přehled expedic a výprav, kterých se skupina zúčastnila nebo soupis všech jejích členů od založení. Co mě zaujalo: pár zmínek o dnes už pozapomenutém výzkumu závrtu U Klostermannovy studánky, celá kapitola o průzkumu sedmnácti komínů Rudického propadání - včetně jejich popisu, poměrně podrobný zápis průběhu expedice Jean - Bernard 1984, kterého se skupina zúčastnila. Nejzajímavější je asi popis průzkumu Ponorné chodby Rudického propadání, kde byl v roce 1978 proveden první sestup a výstup za normálního stavu vody. Součástí sešitu je i obsáhlý přehled literatury a několik map a černobílých fotografií, které jsou bohužel hodně nekvalitně reprodukované.... celý text

III. seminář o historickém podzemí : Stříbro 1987 1988, kolektiv autorů

Líbí se mi, že sešitové publikace z edice Knihovna ČSS se nezabývají jen krasovými oblastmi a jejich jeskyněmi. V tomto svazku se vydáme do historického podzemí. Konkrétně do plzeňského podzemí a jeho středověkých studní, jámového lomu na vápenec Loreta u Klatov, kaolinového dolu u Nevřeně, do jednotlivých rudních revírů v okolí Stříbra, či do Rudolfovy štoly v Praze a jejich šachtic. Dozvíme se tu o jejich historii, rozsahu podzemí a aktuálním stavu (v době sepsání). Nejvíc se mi ale líbil příspěvek Františka Barocha, který tu popisuje sisyfovský výzkum známé (dnes zpřístupněné) štoly Jeroným. Je tu krásně vidět arogance tehdejších úřadů. Vchody byly dokonce několikrát záměrně zasypány. Zajímavá je třeba i zmínka o krasových jevech ve středověkých štolách na Stříbrsku. Součástí jsou i černobílé fotografie a několik map podzemních prostor.... celý text

Charakteristiky jeskynních systémů vzniklých rozpouštěním karbonátových hornin 1989, Derek C. Ford

Pokud chcete získat srozumitelné, přehledné a komplexní informace o tvorbě jeskyní, vyhněte se této publikaci obloukem. Jde o vědeckou práci, která má řadu neduhů. Jedním z nich je opravdu nelogický, až nesrozumitelný překlad pana Pavla Bosáka, utopený ve spoustě odborných výrazů. Například definici jeskyní na str. 5 jsem četl opakovaně několikrát, než jsem pochopil, že logiku ve slovosledu zde opravdu hledat nemám. O to víc působí jako pěst na oko některé svérázné překlady - například, že v jeskynních sedimentech se po zvířatech může akumulovat hnůj (str. 29). Velice chaotické je členění jednotlivých kapitol - kdy se například v kapitole Erozní jevy v jeskynních chodbách objevuje podkapitola Korozní kapsy (str. 21). Někdy se tu i žongluje s definicemi, jako například když facety se tvoří ve statické vodě a o pár řádků dál ve vodě tekoucí (str. 24). Krasovění je zde podmíněno dvěma zakladními faktory: 1) strukturně - existencí puklin (tzv. protojeskyní) umožňujících vnikání vody do horniny a 2) hydrologicky - schopností vody působit na horniny. Zcela zde ale chybí faktor litologický (míra rozpustnosti hornin - např. vlivem typu vápence). Chybí zmínka o rozdílné míře koroze u tekoucí a stojaté vody, nebo třeba o vlivu jeskynního mikroklimatu na tvorbu dutin. Publikace byla pro mě naprosto zmatečná.... celý text

Speleologie v Jihomoravském kraji 1980, kolektiv autorů

Drobná publikace, která byla vydaná k 1. sjezdu České speleologické společnosti. Obsahuje příspěvky většiny z tehdejších 17 základních organizací ČSS Jihomoravského kraje (chybí jen ZO 6-01, 03 a 07). V každém příspěvku je ve stručnosti shrnuta krátká historie a přehled zkoumaných lokalit, objevů, nebo zahraničních expedic. Co mě zaujalo: Historie průzkumu Jestřábí skály + info o obnoveném výzkumu jeskyně Předsíňové v roce 1976 (ZO 6-05), popis otevírky propadání ve Zmole ve Vilémovicích (ZO 6-06), průzkum Hlubokého závrtu (ZO 6-10), nebo třeba zmínka o tom, že Jihlavští speleologové byli v té době součástí ZO 6-14 Suchý žleb. Přes svoji stručnost a množství překlepů, podává sešit základní přehled o stavu ČSS krátce po jejím vzniku v době vrcholné normalizace.... celý text

Základní organizace České speleologické společnosti 6-08 Dagmar v Brně 1988, Hugo Havel

Jde o výroční publikaci, která popisuje 15 let historie speleologické skupiny Dagmar. V době sepsání tvořily tuto základní organizaci ČSS dvě frakce. Kromě vlastní Dagmary byla součástí i skupina Babická, která se připojila v roce 1980. Dále tu najdeme přehled a popis jednotlivých lokalit, kde Dagmaráci působili: např. jeskyně v oblasti propadání v Jedlích, Dagmar, Křížovy jeskyně + celá oblast Babické plošiny - jeskyně Babická, Ve Člopech, Závrt č. 12 a další. Pro úplnost je přidaný i soupis všech členů, výčet exkurzí v zahraničí, nebo třeba přehled provedených přednášek, brigád, kulturních akcí atd. Součástí jsou i mapové a fotografické přílohy. Sešit tak podává nejdůležitější informace vycházejích z výročních zpráv. Ducha Dagmaráků se tu zachytit nepodařilo.... celý text

Jeskynní výzkum u Březiny : 40. let březinské skupiny speleologického klubu v Brně 1988, Martin Vrána

Březinská skupina byla v době napsání tohoto sešitu jednou z posledních pracovních skupin kdysi slavného Speleologického klubu v Brně, který se po vzniku České speleologické společnosti stal jen jednou její základní organizací a i ta se následně dál štěpila. Publikace popisuje překvapivě bohatou historii Březinské skupiny - zaujalo mě například, že v padesátých letech se výrazně zapojila do technické obnovy a výzkumu Býčí skály. Zajímavá je i historie výzkumu jeskyní kolem Březiny. Třeba že v jeskyni U studánek byla použita při těžbě i úzkokolejová dráha. Největší část textu se týká hlavního projektu skupiny - výzkumu Malého lesíku, nejzajímavější jeskyně jižní části Moravského krasu. Jedná se o mohutný paleoponor Březinského (Ochozského) potoka, který je kompletně zasedimentován. Jeskyňáři pomocí elektrifikované závěsné dráhy tuto jeskyni postupně prodloužili na délku přes 350 metrů. Hlavní ponorovou propast pak vytěžili na hloubku 20 metrů. Jde o naprosto mimořádné dílo i na poměry Moravského krasu. Zajímavé jsou i informace o ostatních jeskyních - Na Technice, Ve Skalce a další. Všechny tyto jeskyně znám, takže pro mě má knížka velkou cenu. Součástí je spousta unikátních fotografií i map.... celý text

Almanach : 50 let Plánivské jeskyňářské skupiny 2009, kolektiv autorů

Plánivská skupina patří mezi nejvýznamnější základní organizace České speleologické společnosti. Během své historie se její členové zasloužili o ty největší objevy v Moravském krasu - jeskyně Amatérská, 13C, Piková dáma, Plánivy a mnoho dalších, nejen v České republice, ale i v zahraničí. Čtyři členové bohužel zaplatili svým životem za touhu posunout hranice lidského poznání. Díky tragédii v Amatérské jeskyni bylo skupině dokonce znemožněno na dlouhých 23 let pokračovat v jejím průzkumu. Almanach popisuje na 30 stránkách s řadou fotografií ve zkratce ty nejdůležitější události Plániváků. Bohužel na tak bohatou historii je to žalostně málo. Součástí je jmenný seznam všech členů za 50 let existence a mapa Moravského krasu i Evropy s vyznačenými místy, kde skupina působila.... celý text

Přírodovědné studie Muzea Prostějovska - svazek 8 2005, kolektiv autorů

Publikace, která mi hodně otevřela oči. Jako většina amatérský jeskyňářů mám při výzkumu jeskyní hlavní cíl - objevit a vykopat co nejvíc nových prostor a jeskyni co nejvíc prodloužit. Sediment je pro mě jen překážka pro další postup, které je třeba se zbavit. Přitom je to v podstatě ten nejdůležitější zdroj informací, který o jeskyni může prozradit hrozně moc. Co všechno se z něj dá zjistit, je krásně vidět v tomto souboru studií, na kterém se podíleli naši přední odborníci pod vedením prof. Rudolfa Musila. V jeskyni Za Hájovnou zkoumali stratigrafie sedimentů, jejich geochemii, minerály nebo třeba geomagnetismus. Byla analyzována pylová zrna jednotlivých vrstev a paleontologické nálezy medvědů a ostatních zvířat. Toto vše poskytlo tolik znalostí, že z nich bylo možné zjistit, jak jeskyně vznikala, její postupný vývoj. Palynologický výzkum ukázal, jak se průběžně měnilo složení rostlin v okolí, a tím i místní klima. Díky těmto výzkumům bylo zjištěno, jak je tato jeskyně výjimečná - většinou se totiž v krasových oblastech zachovávají sedimenty z posledního glaciálu, zde se vyskytují i daleko starší. Toto vše se dá zjistit ale pouze komplexním výzkumem ve spolupráci amatérských jeskyňářů a vědeckých odborníků - což je hlavní myšlenka celé publikace.... celý text

Pověsti Zlatého koně 1964, Viktor Palivec

Knížka obsahuje známou pověst o pasáčkovi, který objevil podzemní úkryt s pokladem na Zlatém koni. Tento příběh jsem znal z legendárního komiksu Káji Saudka, který je pro mě naprosto dokonalý. Vždycky jsem myslel, že pasáček pocházel z Koněprus, ale zde se uvádí, že ovce vodil na pastvu až z Tmaně. Slyšel jsem ale názor, že tato pověst je až novodobá smyšlenka, která vznikla zřejmě až po objevu Koněpruských jeskyní (viz Vl. Stárka, Stalagmit 1982). Ostatní příběhy mě už tolik nezaujaly, snad ještě vyprávění o rusalce Majce a rybáři Smilovi. Text, především ten v přímé řeči, je psán šroubovaně a neudržel mou pozornost. Pověstí tu je ve skutečnosti jen prvních pět příběhů. Šestý, o prohnaném zemanu z Terešova, je autorovou fabulací, jak se asi mohly přihodit události související se vznikem penězokazecké dílny na Zlatém koni. Poslední příběh se pak týká popisu vlastního objevu Koněpruských jeskyní. Zajímavé jsou především poznámky, kde jsou uváděny i odlišné varianty pověstí, a taky doslov se vzpomínkou na setkání s Karlem Chvojkou - lomařem, který první nahlédl do Koněpruských jeskyní.... celý text

Zlatohorské podzemí 2011, Petr Hruban

Obrázková publikace, která se věnuje šesti ložiskům zlatohorského rudního revíru. Každá tato oblast je krátce uvedena stručnou historií a popisem jejích důlních děl včetně informací, co se v nich těžilo. Vše je kromě češtiny psáno i v polštině, němčině a v angličtině. Hlavní část pak tvoří fotografie podzemí - většina (z pohledu laika) celkem zdařilých, občas působících trochu ploše, ale dobře vystihujících atmosféru místa. Nejlepší jsou obrázky zaplavených štol, barevné náteky minerálů a industriální záběry poničené těžební techniky. Zajímavé jsou fotky obřího propadu důlního díla Žebračka (95 x 55 metrů), který vznikl po odstřelu mezikomorového pilíře v roce 1985 a měl být před pár lety nesmyslně zasypán za 100 mil. Kč. Vstup do většiny míst je nelegální, takže knížka umožňuje běžným smrtelníkům nahlídnout do tohoto podzemí aspoň touto formou. Škoda, že tu k jednotlivým podzemním prostorám chybí mapová dokumentace.... celý text

Naši netopýři 2015, Miloš Anděra

Počet dosud vydaných knížek o netopýrech by se dal spočítat na jedné zmrzačené ruce. Navíc se spíš jednalo o úzce specializované publikace. A tak až tato kniha přináší první ucelený přehled informací o těchto nádherných tvorech. Je psána populárně naučnou formou v tom nejlepším slova smyslu. Je určená pro širokou veřejnost, přičemž v ní nechybí nejnovější (v době vydání) zjištěné vědecké poznatky. Kromě obligátního popisu všech druhů letounů žijících v ČR tu najdeme i zajímavosti o jejich evoluci, tělesné stavbě, jídelníčku, ročním cyklu nebo třeba migraci. Výborný je i překladový slovník jejich názvů v 6 jazycích pro jednotlivé druhy. Že knížka není suchopárná, dokazuje i kapitola vtipů o netopýrech.... celý text

Jaskyne na Slovensku 1967, Anton Droppa

Souhlasím s komentářem Kory98. Jen doplním, že knížka obsahuje fotografie z 10 tehdy veřejnosti zpřístupněných a z dalších 3 nepřístupných jeskyní, které se měly turistům otevřít také. To se podařilo uskutečnit pouze u Ochtinské aragonitové. Zaujme tu tedy například informace o existujícím plánu na zbudování elektrické železnice v Demänovské jeskyni míru o délce 1800 metrů. Další zajímavostí je zmínka o chystaném zpřístupnění horních pater Stanišovské jeskyně - rovněž neuskutečněné. Necelé dvě stovky fotografií, převážně černobílých, zobrazují především detaily krápníkové nebo ledové výzdoby. Pro staré černobílé fotografie z jeskyní mám slabost a tady jsou opravdu povedené. Některé z mála barevných fotografií jsou bohužel přeházené a zařazeny k jiným jeskyním, než zobrazují (např. z fotky Gombasecké jeskyně v kapitole o Jasovské jeskyni).... celý text

Moravský kras, čas a kámen. 1993, Igor Audy

S Igorem Audym i s jeho manželkou Jiřinou jsem měl tu čest se jednou (před cca 10 lety) potkat na pracovce v závrtu U Hrušky. Tehdy jsem byl naprostý zelenáč a vůbec jsem neměl ponětí, kdo mi to tu ukazuje, kde a jak mám kopat. A až nyní jsem si prohlédl tuhle jejich fotopublikaci. Znám hodně lidí, kteří se o jeskyňářských fotoknihách vyjadřují docela pohrdavě. Mně se ale líbí si někdy pro radost prohlídnout krásné fotky a připomenout si některá místa, která jsem kdysi navštívil. Je pravda, že fotografie v podobných knížkách bývají občas na hraně kýče. To se ale v tomto případě říct rozhodně nedá. Střídají se zde záběry větších celků podzemí a detailů krápníkové výzdoby, které (co můžu posoudit jako naprostý laik) jsou nasvícené převážně vkusně s krásným prostorovým dojmem. V některých případech u větších dómů ale chybí zadní protisvětlo, a tak pár fotek je podle mě vyloženě tmavých (j. Spirálka, Rudický dóm, j. Harbešská). Nejvíc fotografií pochází z různých částí Amatérské jeskyně. Ty patří, spolu s těmi z Býčí skály, mezi nejhezčí z celé knížky. Pokud tuhle publikaci porovnám s další fotoknihou z této doby (Moravský kras - V. Panoš, J. Špičák, J. Vozdecký), tak tato u mě jasně vede. Krátký doprovodný text neurazí, nenadchne.... celý text

Jan Knies 1860-1937 2008, Petr Kostrhun

Skvělá biografie o významné osobnosti naší archeologie a paleontologie. Jan Knies, rodák z Tasova, působil na více místech, ale nejvíc je spjatý s oblastí Moravského krasu. Knížka nezachycuje pouze jeho život, ale pojednává i o počátcích archeologie a paleontologie v českých zemích. Tyto obory se koncem 19. století teprve utvářely a amatérsky se jim věnovala tehdejší inteligence - lékaři, duchovní nebo třeba i učitelé, jako právě v případě Jana Kniese. Je tu krásně vidět, jak tito nadšenci věnovali svému zájmu veškerý volný čas, peníze a hlavně zdraví (Knies díky výzkumům oslepnul na jedno oko). Publikace se skládá z vlastního životopisu a z příloh, které jsou opravdu mimořádně zajímavé - části vědeckých rukopisů, které již nestihl dokončit, osobní vzpomínky na své přátele a zejména osobní korespondence s takovými velikány jako K. Absolon, J. Wankel, M. Kříž, K. J. Maška a mnoho dalších. V nich se nejvíc projevuje Kniesův charakter, břitký humor a sarkasmus. Je zvláštní, jaká mezi těmito lidmi panovala nevraživost a k čemu mezi nimi docházelo. K tomuto mi v knížce chybí zmínka o údajném podnětu J. Wankla, díky kterému bylo Kniesovi znemožněno bádat v jeskyni Pekárna. Z vlastního životopisu mě zaujal popis budování soukromého Kniesova muzea Moravského krasu ve Sloupu (první takové svého druhu v Evropě) a především úžasný vztah, jaký měl se svojí ženou Antonií, která mu osobně pomáhala u vykopávek a hlavně jej podporovala finančně (na výzkum svého manžela obětovala celé své nemalé věno). Bylo by výborné, kdyby vyšla i nějaká publikace popisující život manželek těchto svérázných osobností.... celý text

Záhada jihlavského podzemí aneb Čí rozmar prožíváme? 1998, Pavel Bezděčka

Knížku jsem si kdysi sehnal ze dvou důvodů: sbírám literaturu o podzemí všeho druhu a v Jihlavě už nějaký pátek bydlím. Takže proč si nepřečíst nějaké informace o "atrakci" našeho města. Jedná se o zbeletrizovaný popis záhadných událostí v jihlavské svítící chodbě. Je sympatické, že příběh nepíše nějaký veleslavný záhadolog, ale řadová průvodkyně, která spolu s ostatními kolegy má nejvíc zkušeností jak s vlastními záhadnými jevy, tak s celým humbukem kolem. Autorka tu civilním stylem popisuje události předcházející bombastické reportáži TV Nova, její vlastní natáčení a to, co pak krátce po ní následovalo. Samotnou reportáž jsem si po přečtení knížky po 25 letech znovu pustil (viz https://www.youtube.com/watch?v=mQWh8Oc0kDU) a můžu říct, že to na mě nyní působí opravdu směšně a manipulativně. Osoba Stanislava Motla je pro mě navíc naprosto nedůvěryhodná a dost kontroverzní. K záhadným událostem před natáčením můžu jen říct, že sám jsem v podzemí zažil několik podobných situací (pohybující se stíny, světelné jevy, podivné zvuky atd.), kterým jsem ale nikdy nepřisuzoval nadpozemské příčiny. K tomu autorka bohužel sklouzla, a tak se tu rozepisuje o záhadné energii a tajuplných bytostech, což je pro mě za hranou. Velká část knížky mi přišla navíc nudná. V podstatě celou dobu se tu různé postavy jen dohadují, co to vlastně viděly. Mnohem zajímavější než vlastní záhada je to, co způsobila mezi lidmi - kolik přitáhla různých záhadologů, psychotroniků, ufologů, astrologů, šarlatánů a bláznů všeho druhu, kteří si tu chtěli potvrdit svoji víru, nebo se jen zviditelnili. A tak se vyslovují hypotézy, točí se virgulemi, malují se automatické kresby - a samozřejmě spousta lidí na tom pěkně vydělává. Průvodci tu pak za úplatu vodí různé existence a senzacechtivou veřejnost na tajuplné místo a Jihlava tak má (vedle ZOO) konečně nějakou pořádnou turistickou atrakci. Dnes po letech, i když se ještě výjimečně v bulváru objeví senzační zpráva o záhadných tvářích, které někdo rozezná ve skvrnách na zdech nebo podlaze, záhada jihlavského podzemí postupně bledne.... celý text

Demänová 1950, Ján Halaša

Drobná fotopublikace s krátkými úryvky textů Rudolfa Těsnohlídka, které oslavují nádheru Demänovské jeskyně svobody, kde Těsnohlídek působil svého času jako amatérský speleolog. Lyrický text doprovází celostránkové barevné fotografie jeskynní výzdoby. I když je reprodukce fotografií velmi nekvalitní, svým rozpitým dojmem působí impresionisticky a náladu textu doplňují. Lyrické pasáže tu jsou doslova oslavou ducha ve hmotě a kdyby místy nebyly tak doslovně popisné, měly by až meditativní účinek. Nejvíc mě tu zaujalo emotivní vylíčení návštěvy Leoše Janáčka, kdy si nechal zhasnout světla a půl hodiny poslouchal zvuky jeskyně. Zajímavý je i doslov slovenského speleologa Alojze Lutonského, který zde vzpomíná na společné objevy (i různé překážky k nim) v tomto krásném koutě Slovenska. Na úplném závěru je přehled nejdůležitějších událostí speleologie a turismu v Demänovské dolině.... celý text

Jeskyně Severomoravského krasu 1955, Vladimír Panoš

Turistický průvodce, který turistickým průvodcem tak docela není. Nejsou zde totiž uvedené trasy á la cesta z bodu X do bodu Y, jak bývalo zvykem. Místo toho tu jsou poměrně detailně popsány povrchové a podzemní krasové útvary čtyř oblastí - krasu Mladečského a Javoříčského (spolu byly dříve označovány jako tzv. Severomoravský kras), Jesenického a Hranického. Pro mě byla knížka hodně zajímavá, protože tato místa moc neznám. Z textu je vidět, že autor tu strávil kus svého života a na spoustě objevů se přímo podílel. Uvádí zde nejen zpřístupněné, ale i většinu nepřístupných jeskyní spolu s historií jejich objevování. Dále tu jsou informace o hydrologii zdejších toků včetně jejich vývěrů a ponorů. Co tu bohužel citelně chybí je jakákoliv mapa nebo plánek. Několik střípků co mě zaujalo: Je zde uvedené označení pro deformované stalaktity, o kterém jsem nikdy neslyšel - tzv. kreténi... V blízkosti Zlatých Hor byly ještě viditelné zbytky hornických ubikací přes 200 let starých. Milovníci záhad ocení zmínku o nalezených kostrách dvou nešťastníků, kteří zřejmě zabloudili v jeskyni Na Špičáku a v Mladečské jeskyni (zde kostra měřila prý 215 cm !). Název Špraněk pochází od bývalých majitelů zdejší tvrze - zemanů z Bran (německy von Sprann). Do Hranické propasti vedla v době sepsání knížky turistická cesta až k hladině. Některé informace tu tehdy nemohly být uvedeny - například okolnosti masakru v obci Javoříčko na konci 2. sv. války. Zato moudro Klementa Gottwalda na začátku publikace zde chybět nesmělo.... celý text

Podzemní Praha 1920, Karel Ladislav Kukla

Kultovní a nejznámější dílo pozapomenutého mystifikátora K. L. Kukly, které je dodnes populární mezi tzv. "kanálníky" - to jest fanoušky urbanistického podzemí. Jde v podstatě o čistý literární brak, který má ale své kouzlo svojí bizarností a zároveň mystifikací, kdy autor kombinuje reálné a vybájené informace. Knížka obsahuje dvě části - první popisuje napínavý podzemní lov habsburských četníků na uprchlé trestance Pexu a jeho milou Annu, kterým pomáhají obyvatelé pražských kanálů. Tady se nejvíc projevuje autorova záliba v morbidních detailech - uprchlíci se v podzemí prohrabávají zpráchnivělými ostatky mrtvých či množstvím smrdutého bahna a výkalů, kde na ně občas útočí hejna potkanů a krys. Podzemí je zde vykresleno jako složitý propojený systém, ve kterém se dá proniknout z Žižkova pod Vltavou až k letohrádku Hvězda... I když je to labyrint vybájený, spousta uvedených chodeb skutečně existuje (nebo existovala) - výborně to zanalyzoval znalec pražského podzemí Vladimír Vojíř zde: http://www.muzeum-sedlcany.cz/upload/V,Vojir_Hledani_Kuklovy_Podzemni_Prahy.pdf Ve druhé části, která se odehrává po vzniku Československé republiky, se několik podzemních obyvatel z blíže nespecifikovaných důvodů rozhodne prozkoumat celé Pražské podzemí, při čemž dojde k několika "epochálním" objevům - například naleznou pozůstatky zbořené Betlémské kaple. Zajímavé je, jak se v knížce objevují autorovy svérázné názory - "nejslavnější heroická doba národa našeho jest éra komunistických Husitů"...! Naopak, co je zde vylíčeno jako naprosté zlo, je cokoliv německého, habsburského nebo cokoliv, co jim pomáhá (katolická církev, židovští uprchlíci z Haliče). Četl jsem první vydání z roku 1920, které obsahuje fotografie dodávající tomuto dílu nádech parodie - například fotografie údajně samotného autora v ochranném úboru vypadá opravdu jak z přednášky cimrmanologů...... celý text