Delicius
přečtené 353
Mandaríni
1967,
Simone de Beauvoir
Tlustá kniha. Dlouhý příběh. Nekonečné handrkování Levice a Pravice a Komunistů a SSSR a Ameriky. Kdo nás slabé Francouze zachrání? Máme ještě nějakou sílu?, sílu měnit svět, zastávat se utlačovaných... co je to za bestii ten de Gaulle nahoře? A co máme po těch létech v odboji dělat? dát se do služeb politiky, novinařiny, hlásat pravdu hlásat lži Dokážeme ještě žít a nezapomenout na ty mrtvé milence na hrobech jim pokládat věnce a těla jejich vrahů? Nesnáším knihy o politice, nesnáším prázdné tlachání intelektuálů neschopných cokoliv změnit. Zatímco u nás se tyto hovory odehrávají u piva, tady pijí whisku. Ale ta kniha v sobě něco má, během dvou týdnů jsem ji zhltl a i přes nudnější pasáže, je tu pár obrazů, které zůstávají. A aj ta politika může být aspon z části nenudná. Po dvou měsících mi hlavou bleskla myšlenka pronesená jednou z postav: Když pekař prodává své pečivo nacistům, nic se neděje, když spisovatel napíše pár řádků pro nacisty, hned je z něj kolaborant.... celý text
První půlka knihy výrazně horší, než druhá. Jeden moc překvapivý moment, který ale nevyužil. Výborné jsou pasáže, ve kterých je Macek. Samozřejmě jsem o mnoho starší, než když jsem četl předchozí trilogii, takže mě bohužel nic tak snadno něco nenadchne... Za to je příjemné, že nám autor osvětluje něco více z Volné magie...... celý text
Mor
1997,
Albert Camus
Přečteno třikrát za můj život, před maturitou, dva roky po ní, a dnes- o šest let později v časech toho našeho Moru. Po každé, silný příběh, po každé něco pro mě. Dříve- fascinace odcizenými hrdiny, těmi kteří jednají a nemohou cítit, protože ta tíha je příliš velká. Tarrou, Rieux. Dnes vdechuji spíše ty doušky života. A to, že se jde plavat do moře. Večer ve tmě, Rieux a Tarrou se probouzí, do nového začátku. Nová vize života. Nový smysl. Je fascinující sledovat co se stalo tam, co se děje teď. Je fascinující sledovat tu vizi, co se námi asi stane. Zavření v karanténě lapáme po dechu, a snažíme se žít Moru navzdory. Krása.... celý text
První plavba
1965,
Herman Melville
takový ještě nevyzrálý Mellvile. rozhodně už po této knize nešáhnu, v některých pasážích jsem se přemáhal, v některých jsem jen hltal. ale už tady jde poznat jeho rukopis, a já zdárně knihu dočetl. je to kniha asi jen pro Mellvilovy fanoušky a malé kluky a holky a pro lidi co nemají co číst. Pasáž, kde popisuje knihu, ze které má získat velké znalosti, vědomosti, dar od jeho strýce, aby byl vzdělaný je nádherná. Jedná se o Bohatství národů od Adama Smitha.... celý text
Nitky času : memoáry
2004,
Peter Brook
Druhé čtení, pořád skvělá četba. Prý rytmus je základní složkou, jak umění, tak i života, a rozhoduje o kvalitách vjemu.... parádní.
