Delicius
přečtené 353
Rozptýleno v prostoru a čase
2000,
Josef Jedlička
Eseje o jednotlivých spisovatelích, jak českých, tak cizích. Dobrý kamarád Jana Zábrany (sám tvrdí, že je to jeho nejoblíběnější básník spolu s Máchou, Zeyerem, Goethem, Rimbaudem) Osobně jsem měl pocit, že spisovatelé jsou v knize vylíčeni lépe, než jsou ve skutečnosti. Přečteno na jeden zátah, některé medailonky jsem četl víckrát. Píše se zde o (dle mých poznámek v obsahu): Langer E.Chalupný Deml, Březina Deml Birnbaum A.Pražák M.Aleš Zbyněk Havlíček Toynbee Novalis Heine Kierkegaard Max Scheler SPengler K.Kraus Thomas Mann Zweig Achmatonová Sartre M.Sperber Canetti (o postavě Fausta) Gupa Krišna Janusz Korczak... celý text
Řeka vypráví
2015,
Masudži Ibuse
Připomnělo mi to Otu Pavla, byl tu Strejda Prošek, byl tu mladý hrdina, v touze po rybách... Zbožňuju obraz hada obmataného kolem větve, z níž se vrhá dolů do vody, pro rybu.... celý text
Big Sur
2005,
Jack Kerouac
Když si vzpomenu na Kerouaca, toho Duluoze v prošlapaných teniskách, které hlupák právě v tomto díle vyměnil za nové botky, a sedral si paty když stopoval u silnice ze samoty Big Sur do světel San Francisca Když si vzpomenu na Kerouaca a jeho tričko, které s vykřičníkem našel na smeťáku a jak bylo pohodlné Na sráz u cesty, kotlinu pod mostem a vrak auta, auta, které spadlo ze silnice v obrovské rychlosti se řítilo vpřed a vpřed, navždy ztvárněné v Jeffersově poémě Mara Na chřestýše u cesty,který se skrývá před světlem baterky v křoví Na apokalyptického osla Na moře Na Finnigena Na báseň moře, kterou jsem nikdy nebyl schopen přečíst Na kopání hrobu pro malé dítě Na bolest Na bolest Na bolest Ta bolest v Kerouacovi, to jak není schopen hlavní hrdina opětovat, dát to co je třeba a všechna láska a sex se vytrácí v drogách a osamělosti Kerouac píše sračky píše básně píše obrazy píše hudbu Knihy jsou nudné a o ničem a taky jsou o bohatství jeho světa Pasáže kde si nudou koušete nehty a odkládáte je na noční stolky Věčnosti (jak by napsal ňáký beatnik) Big Sur, ta magická divoká oblast plná magických myšlenek se změnila v letovisko a svět se změnil. Kerouac je známkouo posledního odporu. Po něm následuje už jen smrt.... celý text
My
1989,
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Ty antiutopie. To je aspoň látka. Řadí se tam tradiční 1984, Konec civilizace, Mechanický pomeranč, 453 Fahrenhaintů, Platonovy teorie dokonalého státu, ... A pořád se srovnávají, která je která, která je horší lepší realnější abstraktnější... Vidím v tom trochu Hegelovskou dialektiku postavenou na hlavu samotným Marxem. 1)Prvobytně pospolná společnost- absence jedince, jsme jen MY, ale žijem v té hovadské přírodě. 2)Odporná feudálně-průmyslová Individualizovaná společnost, a zavíráme se do měst 3)Jednotný stát, příroda je za hradbami, a my a my a my a my jsme dokonalá masa. Kniha se mi četla skvěle cca do poloviny, ale občas jsem se v oceánu jazyka ztrácel. Hrozně zvláštní mi přijde, že zrovna v tomto roce, u nás vyšel tento román ve třech nakladatelstvích, já četl překlad Tafelových od nakladatelství Leda. A graficky se mi líbí moc.... celý text
Nekonečný příběh
2001,
Michael Ende
Kniha o zemi Fantasii. Kniha o fantasii. Po přečtení této knihy, je pro mě hlavním hrdinou fantasie, neuvěřitelné obrazy, variace, co autor vytvořil. Bohužel jsem už starý člověk, a nebyl jsem schopen ponechat si své vnitřní dítě, a proto nejsem schopen představit si bohatý materiál, který mi autor poskytuje. Kniha má dvě častí, první Atrejovo putování a Druhou Bastianovo putování. Druhá část mě chytla mnohem více, měl jsem větší nutkání číst dál. Zvláštní věcí na této knize pro mě bylo, to že mě uspávala. Po dvou až třech kapitolách jsem vždy usnul...... celý text
Párkař
2008,
Josef Hiršal
Neví někdo, proč se tyto dvě vydání liší o 30 stran? Je to hodně na doslov.
Analytická psychologie: Její teorie a praxe
1993,
Carl Gustav Jung
Jung čitelný jednoduchý, přehledný, stručný, úžasný, geniální, zábavný, plný informací. A hlavně úzký. Více od něj, jsem nebyl shcopen přečíst.
Kazatel z Cedrové hory
2000,
Ernest Thompson Seton
Už to bude aspoň deset let, co jsem tuto knihu odložil, v knihkupectví se slovy: "Hmm, to mě nebaví, to číst nebudu." Raději jsem tehdy šáhnul po Setonových povídkách o zvířatech, popřípadě Dvou divoších, či první předválečné polovině Rolfa Zálesáka. Nějaký duchovní z divokého západu mě nezajímal. (Nikdy jsem nečetl westerny, Duch Iana Estacada a Posledního Mohykána jsem odložil, protože byli nudné, ale vždy jsem četl Setona) A asi před týdnem, jsem se zrovna procházel mezi regály místní knihovny s myšlenkou něco si půjčit. A můj zrak upoutala tato kniha... Kniha mě nezklamala, i po létech jsem spokojen s četbou, jen jsem trochu zklamán posledními nudnými čtyřiceti stránkami (A Seton neumí psát o městě, ne a ne) Je to trochu návrat do dětství, ale pořád je to výborná kniha, která mě i přes ty léta bavila. Na druhou stranu, už ji číst znovu nebudu. To bych spíše šáhl po Rolfovi, nebo Dvou Divoších.... celý text
