Delicius přečtené 353
Paměti revolucionářovy I. díl
1906,
Petr Alexejevič Kropotkin
Ze zvědavosti přečteno, jako takový mírný úvod ke Kropotkinovu dílu. Zpočátku mě to spíše děsilo, dlouhé lyrické pasáže, nic moc děje (prvních 30stran). Pak se to díky bohu rozjelo, popisy bezpráví vůči mužikům, brutalita studia ve škole pro pážata, car Mikuláš II a pokusy o zrušení nevolnictví, ať už dopadli jak dopadli, až po postupné zdrsnění cara, a odmítnutí reforem... Na závěr popisuje Kropotkin své cesty po Sibiři, lehce nastiňuje (bohužel příliš krátce) svůj návrh reformace vězeňství, když pracoval v jedné gubernii. Na to kolik je tam málo stran, toho stihl popsat opravdu hodně, a to životně s poutavým vypravěčstvím. Ano, občas jsem některým slůvkům nerozuměl, a chvíli trvalo, než jsem si zvykl na některé staročeské obraty, ale to se dalo čekat. Hodně jsem z toho cítil takovou tu ruskou atmosféru, připomínalo mi to Tolstého a Stanislavského autobiografie stylem, dechem prostředí...... celý text
Třígrošový román
1935,
Bertolt Brecht
Silný ironicky zábavný sarkastický..... skvělý román, zžíravá kritika kapitalismu, jen ta poslední kapitola, ta poslední kapitola. To je prosím tragédie, taková kazatelská kapitola, kde se dozvíme vše o tom jak je komunismus skvělý, to jak bezostyžně používá marxovské pojmy.... ne ta byla fakt hrozná. A to bych rád zmírnil, že se politicky přikláním ke komunismu...... celý text
Magorovy dopisy
2006,
Ivan Martin Jirous
Vzpomínka- praxe v děsivých chodbách domova důchodců stižený úzkosti ukrývaje se před Velkou sestrou. Zabíjení času Jirousovými dopisy. Aneb o tom, jak mu fyzicky svědčil život v káznici, jak se tam učil angličtinu, aby se nezcvoknul, nekouřil, nechlastal a snad i hubnul. A tak, no.... celý text
Mánie - Životní příběhy beatniků-bouřliváků a buričů, kteří stvořili novou uměleckou generaci
2013,
David Skover
Ke knize jsem přicházel s rozpaky, navnadila mě až cena v levných knihách, no. Už od pohledu jsem očekával knihu, která se bude zabývat tím cool bulvárním nezodpovědnem z jejich životů. Ano, to se mi potvrdilo, nicméně je to podáno velice citlivě. Jako jo, Neala jsem vždycky považoval za pořádného zmrda, ale o Billovi jsem si to nikdy- nevěda že měl děti- nemyslel. Kniha se četla sama, je opravdu dobře čtivě napsaná. Oceňuji hlavní poslední část, která opravdu podrobně rozpitvává soudní přelíčení o Kvílení. Akorát je kapku škoda, že kniha končí soudem o Kvílení, pak se toho stalo ještě tolik...... celý text