Djkoma
přečtené 276
Atlas mraků
2006,
David Mitchell
Atlas mraků byl výjimečným čtením. David Mitchell na jeho stránkách postupně skrze "média" (deník, kniha, film, sony, ...) rozehrává hru plnou jazykově rozmanitě stylizovaných textů, časových období a podtextem, který stojí za zamyšlení a prozkoumání do nejniternějšího detailu. Příběhové linie se obohacují, i když v mnoha ohledech se také překrývají, ale celá koncepce je velmi zábavná, hlavně, když na sebe volně a přirozené příběhy navazují a postupně gradují do vrcholu (střed románu), kde všechno dostane jasný rámec/směr a čtenář se už pak do konce nechává ukolebát dokončováním jednotlivých linií. Ty jsou totiž většinou velmi atraktivní, ale u mě jednoznačně zvítězila jídlonoška Sonmi-451 (stupňů Fahrenheita, náhoda?;-)) a její vize extrémně pojaté konzumní společnosti na sklonku své největší slávy. Jejich vyprávění díky "ukládání na médium" v první osobě odkazuje nejen na Draculu BS, ale také maximálně zvyšuje vtažení čtenáře do děje a vnímání jednotlivých zvratů a příběhů očima dané postavy (největší důraz v části o Frobisherovi). Ani tu nebudu vyjmenovávat různé symboly a podtext, který prochází celým dílem, každý příběh má své pro a proti, ale mám v podstatě dvě věci, kvůli kterým nedávám 5*. První je rozvleklost, která je propojena s pocitem "akademického psaní", kdy si autor maximálně uvědomuje své schopnosti a až opulentním způsobem prezentuje (hlavně v druhé půlce knihy). Druhý nedostatek vidím ve stavbě příběhu, který je jako hora, graduje do svého vrcholu uprostřed a pak zase rozvláčně postupně linie ukončuje. Pěkně vymyšlené, ale ve svém důsledku po vrcholu ztrácí na čtivosti i díky své opravdu slušné délce. Závěr knihy tak trochu vyšumí do prázdna, protože v něm už není ta síla. Ta se rozplývá během uzavírání jednotlivých příběhů a postupně zmizí, jako větrem odvátý mrak... Přesto všechno je Atlas mraků v podstatě kronika příběhu, který věří, že "historie se opakuje" a člověk je odsouzen k důsledkům své vlastní povahy a existence.... celý text
Síla pozitivních lidí se skrývá v 10 větách
2010,
Rich DeVos
Chvílemi až příliš moralizující a naivně vyhlížející texty zakladatele společnosti Amway působí jako rady do života pro každého dobrého křesťana, což pro kluka z Čech není ideální čtení:). Toto vnímání je však příliš jednoduché, Rich DeVos jen svůj pohled a svých deset pouček, obaluje příliš velkým počtem vlastních zkušeností, které jsou chvílemi opravdu svou naivitou (současně i důvěrou v ostatní...) "z jiné planety". Měl jsem chvílemi pocity obdobné, jako u čtení například Čtyř dohod. Texty dávají smysl, ale jsou hnány do extrému, stále se opakují a v podstatě by Vám mohlo stačit s přečíst jen nadpisy kapitol a zamyslet se nad nimi. Přesto všechno by byl svět tak hezký, kdyby se lidé řídili aspoň polovinou těchto vět... Kniha ve zkratce: je důležité projevovat své vnitřní city a myšlenky, aniž by jste něco čekali od druhých. Dejte jim pozitivní pocity a oni se Vám odvděčí.... celý text
