Dryáda
přečtené 291
Tvář vody
2018,
Guillermo del Toro
Americká slátanina převedená do knižní verze, která vlastně neví ani čím chce být. Stereotypní ploché a černobílé postavy: dobrácké slabé utlačované osoby, které díky svému "hendikepu" nejsou součástí většinové společnosti a proti nim zlý krutý nesmrtelný (otrava krve a gangréna jsou v pohodě) bílý chlap, kterého takto vytvarovaly hrůzy zažité války. Asi proto se to odehrává v 60. letech, dneska by ho možná! poslali na vyšetření s PTSD. Na to kolik knihy obecně poskytují prostoru pro psychologický popis postav a jejich vývoj je tato stránka naprosto nevyužitá. Sice se dovídáme základní fakta, ale nejdeme nikam do hloubky, kloužeme jen po povrchu. To není vše, máme tady další jevy amerických trháků... přítomnost hlavního záporáka (kterého je třeba porazit); logické chyby (díra v boku se nehojí několik dní, ale díra po kulce v hrudníku zmizí hned), nesmyslnost děje pro potřeby zápletky (nikdo nehlídá vzorek?), náhodná interakce hlavních postav (že by osud?) a taky ten konec... uf! EDIT1: Zapomněla jsem dodat... morálně poučné odpovědi na ožehavá témata současnosti (rasismus, homosexualita, práva jiných bytostí než lidí apod.)! Stačí, že nám poněkud stagnuje kvalita amerických filmů, teď to ještě šoupneme do papírové podoby. Vlastně ani nevím, proč jsem to dočetla, čtivé to nebylo... nejspíš ze zvědavosti jak může vypadat kniha podle scénáře (a kvůli obojživelnému sexu to vážně nebylo). EDIT2: Na film se koukat nebudu. :)... celý text
Fakta o Finsku
2009,
Erlend Loe
Končím na straně 68 a nehodnotím. Komentář si ovšem neodpustím. Začalo to zajímavě, ale velmi rychle tomu došla šťáva. Když mě kniha začala opravdu nudit, odložila jsem ji a nakonec jsem se už nedokázala znovu začíst ani napotřetí ani napočtvrté. On se ten příběh asi někam vyvine, ale mne to nějak nezajímá.... celý text
Za sklem
2019,
Sajaka Murata
Zajímavé, i když pro mne poněkud depresivní dílko, které si myslím někteří lidé pochopili špatně (soudě podle komentářů), na druhou stranu chápu, že to není kniha pro každého. Nejde v ní ani tak o pracovní kulturu v Japonsku, která taková až extrémní bohužel může být, na druhou stranu si v "konbini" zákazník nepřipadá, jako by prodavače obtěžoval (jako je vcelku časté u nás). Kniha spíše zobrazuje dnešní společnost, která se tváří moderně a progresivně, na druhou stranu mnozí lidé (občas kolem sebe sleduji, že většina) zastávají stereotypní názory předávané z generace na generaci jako jedinou správnou pravdu, jejich život jede v zajetých kolejích, a pokud někdo nesplňuje tento vzorec, tak je divný nemocný a potřebuje léčit, přesně jak to zažívá hlavní hrdinka v knize. Protože i já se poněkud vymykám běžnému vzorci, se kterým se hodně lidí nedokáže smířit, na vlastní kůži cítím, že tohle není problém jen tradičního Japonska. Není to žádné veledílo, ale vzhledem k tomu, že o knize i po třech měsících po dočtení přemýšlím, dávám plný počet.... celý text
Než vystydne káva
2019,
Tošikazu Kawaguči
Milá, melancholická kniha. Mne rozhodně nenudila, jen mi vadilo to neustálé opakování pravidel a faktů o postavách. Neřeknu, kdyby to mělo přes 500 stran a 100 postav, ale tady to bylo nadbytečné a rušivé.... celý text
Už je tady zas
2013,
Timur Vermes
Původně jsem chtěla dát odpad, ale přecejen první třetina se celkem dobře četla. Toť ale vše. Jinak by se kniha dala charakterizovat jako poněkud zvrácená nuda... fanda Hitlerových myšlenkových pochodů ze mne vážně nebude. Nezasmála jsem se ani jednou. Stylem mi to připomínalo Stoletého staříka, který vylezl z okna, ale k humorným momentům to mělo daleko. Když jsem v tom tedy nenašla komičnost ani onu zmiňovanou satiru, marně jsem hledala jiný význam nebo účel. Spíš to celé děsilo, hlavně s ohledem na současný vývoj na politické scéně a vzestupy stran jako SPD a AfD. Především to na mne působilo, jakoby autor udělal z Němců hloupé nácky, kteří jako tupé ovce Hitlera zpopularizovali a následovali jako televizní hvězdu. Ve výsledku vše tak nějak neodvratně mířilo k jednomu bodu, a to udělat z Vůdce opět Vůdce.... celý text
Dívka v ledu
2016,
Robert Bryndza
V první řadě je třeba říct, že knihu jsem četla v originále, tedy za mne odpadají jakékoliv vyjádření k překladu, oslovování celými jmény a tituly mi nevadilo (DCI Foster zas tak dlouhé není). Můj komentář zřejmě bude obsahovat spoilery, takže byli jste varováni. :) Kniha je čtivá, na identitu vraha jsem přišla skutečně až ke konci knihy, i když ještě před odhalením, takže to nebylo nijak šokující. Ovšem těch nelogičností, které se zde objevují je tolik, že to až do očí bije. Skutečně v Londýně existuje místo, kde není telefonní signál? Uprostřed města? Nejprve si pozvou detektiva až z Manchestru a pak ji házejí klacky pod nohy a nakonec z ní dělají blázna..? Aby to bylo napínavější? Další věc byla, jak se několikrát nechala málem zabít, to za sebou jako policistka nemá žádný kurz sebeobrany? A ještě nakonec sama vlezla do "vrahova doupěte"! A jako další perlička - Barbora se narodila ve Velké Británii a prožila tam celý svůj život a přesto trpí východoevropským přízvukem? No... Jen takový malý výčet, určitě by se toho našlo více. Celkově můj dojem byl, že se děj odehrává v duchu, který spíš připomíná 90. léta a ne dobu, kdy jsou Česká republika i Slovensko v Evropské unii, do/z UK se dá doletět za 2 hoďky za pár šupů a ČR se účastní anti-trafficking programů na pomoc obětem. Ale třeba se jen v tomhle tématu moc neorientuju a opravdu je to tak zlé, jak nám to autor vymaloval. A ta jeho východní Evropa mi taky dost lezla krkem, hlavně že máme všichni stejný východoevropský přízvuk. Ach jo... člověk by čekal trochu víc, když má autor za manžela Slováka. Když nad tím tak přemýšlím, měním své hodnocení z *** na **. Přestože tohle nebyla autorova prvotina, dám mu ještě šanci a zkusím druhou knihu.... celý text
