duben
přečtené 336
Hustej nářez
2010,
František Kotleta (p)
Příjemná oddechovka od které se dá těžko odtrhnout. Není to úplně jako knihy od Kulhánka, ale hodně se jim blíží. Knížku jsem si užil, i když kromě přestřelek tam není ani moc neotřelých nápadů ani ty bojové akce nemají nějakou zajímavou strategii, kterou bych od pár staletí starého upíra navíc bojovníka čekal. Prostě hurá na ně a střílej po všem co se hýbe. Ale bavil jsem se.... celý text
Pod parou
2015,
Terry Pratchett
K téhle knize jsem se odhodlával dlouho, asi 2 roky, přitom každou předchozí Zeměplochu jsem obvykle četl hned jak jsem ji donesl domů. Asi nějaká předtucha. I při čtení jsem se musel nutit to dočíst. Jako ne že by to nebylo úplně čtivé, ale nemělo to už tu jiskru, nadhled a lehký humor. Je to spíš takový soupis vzniku železnice, prakticky tam není žádná překážka k překonání a pokud je, tak se vlastně sama mile vyřeší, aby to moc nemusely dělat postavy nějak složitě. Měl jsem z toho pocit, hlavně tam naplácat co nejvíc oblíbených postav, představovat je nebudeme, všichni je znají a nakonec se všichni obejmou a budou se mít rádi. Bohužel zdravotní stav autora je na tom příběhu a způsobu psaní moc znát. Pro milovníky zeměplochy asi nutnost jakožto poslední kniha, nečekejte, že se budete nějak extra bavit.... celý text
Blackout: Zítra bude pozdě
2017,
Marc Elsberg (p)
Bavilo mě to, přeskakování mezi hodně místy mi nevadilo, naopak podle mě k ději dobře sedí i když ze začátku to vypadalo na moc dějů na moc místech. Hodně překvapila technická část na které je kniha založena, protože je opravdu blízká realitě a nejsou tam vyloženě místa která by po technické stránce nedávala smysl a ohledně počítačů byla mimo realitu. Konec mi přišel utnutý až moc rychle, ale to je z mého pohledu asi jediné negativum.... celý text
Vyhlídka na věčnost
2011,
Jiří Kulhánek
Přišlo mi to trošku slabší, nezvykle jsem se u Kulhánka v půlce knihy lehce nudil. Pak už ale zase děj nepustil a musel jsem to dočíst skoro na jeden zátah. Noční klub se mi ale líbil víc. Pan L příjemně pobavil. Celkově spokojenost.... celý text
Říše bouří
2017,
Sarah J. Maas
Kniha se čte dobře a dějově hlavně k závěru nechce vůbec pustit od knihy. Co mě naštvalo, asi tak v půlce knihy, když jsem si uvědomil, že ani přes to, že je to takhle tlustá bichle tak se v ní děj nedořeší a bude další kniha (pak jsem se dočetl, že ještě dvě) ... no dobře to bych ještě zkousl. Ale jak je na hodně stran rozepsaný děj každé bitvy, tak je bohužel nesmyslně dlouze rozepsaný sex, který svým popisem silně atakuje parodii. Jasně, chápu že od posledních dílů, kde se jako náctiletá autorka sotva pustila dál než na letmé polibky, se tady najednou sex není tabu, ale proč u toho musí s každým vyvrcholením hořet palmy, padat nebe, vybuchovat sopky, třást se země a likvidovat vše okolo nespoutanou magií? Otrava to číst, když to je tak dlouhé a bál jsem se to přeskočit, aby tam náhodou nebylo v ději něco podstatného. Zápletka je sice hezky poskládaná do sebe, ale taky dovedená až ad absurdum a postavená na jedné větě, kdy autorka ještě ani netušila, že ji někdy znovu použije. Další co mě otravovalo, jak když už tam autorka musí všude psát toužebné doteky a snažit se vyžívat v sexuálních scénách, proč jsou postavy tak neskutečně sexuálně ploché. Je tam víla, čarodějnice, měnička ... ale přes všechny náznaky, popis pout a podobně to stejně končí tím, jak se něžně řve nějaké jméno, prosí se toho druhého, žádná rychlá vášeň a bouře, chlap vždy počká, dává si na čas, vždycky jí sáhne na zadek, chytně ho do ruky a laská nějakou prohlubeň na krku a prostě pořád naprosto stejně jen s jinými postavami a asi jinak "ohořelými palmami". Jasně, všichni chápeme že autorka to takhle má ráda, ok nic proti tomu, ale u svých postav by mohla nabídnout trochu větší rozmanitost, když už tam tex sex musí cpát za každou cenu. Bojově nedává smysl, jak nejdřív popíše, že Ilkenové jsou prakticky nezničitelní, magii obrnění, vilím bojovníkům dají sakra zabrat, když mají i jen přesilu 3 na 1, ale pak najednou v pohodě pobijí celé vojsko a zbytek dostřílejí šípy a dorazí ručně ... ale tahle nevyváženost se táhne celou knižní sérií, kdy vždy je pár nepřátel prakticky nepřemožitelných ale o kousek později padají jak domečky z karet. V napínavém ději to až tak nepostřehnete, jen nad tím zpětně nesmíte moc přemýšlet.... celý text
