duben
přečtené 335
Kat
2004,
Martin Moudrý
Tohle jsem si snad užíval trochu víc jak předchozí díly. Skoro se mi nezdá, že by to nenapsal Kulhánek, třebaže v pseudonymu. Takvé klasické vyvrcholení, kdy se autor hledá a pak to nandá klidně celému vesmíru, v tomhle případě prakticky doslova. Jen ten závěr mi až tak nesedl, pozor SPOLIER: když máte počítač co ovládne kdejakou kosmickou loď a napojením najejí superpočítače se naprosto zdokonalí. Opravdu byste zůstali na zničené zamořené zemi z nějakého divného sentimentu, abyste tam do konce věků žili pod zemí bez vidiny budoucnosti na tatrgelu, nebo byste si našli jakoukoliv jindou obydlitelnou planetu a pomocí toho superpočítače a ukradených vesmírných lodí si zajistili pro lidstvo mnohem lepší budoucnost?... celý text
Cynik
1997,
Jiří Kulhánek
Super pokračování, které se rozjede víc jak první díl a opět se od toho nedá otrhnout.
Dobrák
1996,
Jiří Kulhánek
Jak je u Kulhánka zvykem, musíte počítat s tím, že jakmile se pustíte do první kapitoly, může se vám snadno stát, že se začtete a najednou je místo večera ráno, vy jste totálně nevyspalí, hladoví sotva mžouráte na text a přesto si říkáte ještě jednu kapitolu a pak už to vážně zavřu. Celá kniha se čte jedním dechem, jasně jsou tam věci jako, že tolik šťastných náhod a "elitních" znalostí získaných kdysi jen tak aby se neřeklo a díky nimž je hrdina neskutečný bouchač, se obvykle nepotká ani u přeslazených zamilovaných románků. Nicméně číst o neschopném plašmuškovi co umře hned druhou kapitolu by z té knihy trhák asi neudělalo ... i když v Kulhánkových knihách by beztak vylezl na stránkách třetí kapitoly jako upír, vraždící kyborg, nebo jiná podoba nesmrtelné pomsty :). Bavil jsem se neskutečně a dokonce tolik, že jsem sem tam ani nevnímal, že to musím číst na tabletu, protože knižní podoba je nesehnatelná. Už se nemůžu dočkat jak se pustím do dalšího dílu a zase mátožně procitnu do dalšího promžouraného rána.... celý text
Vládci strachu
1995,
Jiří Kulhánek
Kulhánek je prostě "bůh" svého žánru. Velká škoda, že jeho knihy se nedají sehnat v papírové podobě a tak jsem s odporem sobě vlastním přečetl tuto knihu jako "e-fujtabl-knihu". I přes ten odporný elektronický formát, jsem se většinu času od knihy nemohl odrthnout. Sice mi tam přijde, že z hlediska "logiky" některé věci příliš postrádající smysl (víc než je u téhle literatury běžné). Jako třeba proč upíři pořád utíkají, nepostaví si za ta století armádu a nezničí Lovce. Taky mi přišlo, že finále a poslední bitva vyzněla tak trochu do prázdna a po tom nášupu v celé knize to bylo takové trochu nahonem, proto jedna hvězda dolů. Kdyby to nebyl Kulhánek, tak ten elektronický bazmek nevezmu asi do ruky, ale co si má člověk počít, když chce číst Kulhánka a nechce za staré rozsalátované knihy platit ekvivalent jejich váhy ve zlatě. :(... celý text
Nájezdy synů
2019,
Lasse Holm
Dobře a poutavě naspaný román, kde se prolíná historie a fikcí, jak to tehdy asi mohlo být.
Rudý Zeman
2019,
Jaroslav Kmenta
Skvěle napsaná kniha a hlavně výborná novinářská práce pana Kmety. Je to knížka, která se občas čte jak detektivní román, jen se vám u toho často obrací žaludek, když si uvědomíte, že osoby o kterých čtete jsou na Pražském hradě, ve vládě a je to se způsobem jakým se dostali k moci ještě horší, než jste si kdy mysleli.... celý text
Devět nocí
2019,
Zuzana Strachotová
Jak jsem prvnímu dílu dal jen 3 hvězdy ze zvažovaných 4, tak tenhle díl zlepšil asi vše co mi na tom prvním dílu vadilo ... tedy ehm, až na ty turopalmy, ty tam byly pořád :) ... milostná linka lehce ustoupila akci, začalo to být mnohem napínavější a hlavně díky zajímavě pojatému intru u každé kapitoly, která naznačuje děj mimo linku viděnou hlavními aktéry a často i v jiném čase, přidalo se tam napětí dozvědět se víc, zjistit jaká rozhodnutí se udělala, proč je utopická společnost ve stavu jakém je a spolu s akčním dějem mě to moc nenechalo knihu odložit. Navíc i ten závěr se mi celkem líbil a ke zbytku děje mi celkem sednul. Líbí se mi i možné úvahy které kniha na úplný závěr probudí, zda by opravdu společnost takhle fungovala a jestli společnost tak jak je směřuje k možným problémům s neponecháním přírodního výběru apod. ... a štolomský syndrom mě jako název moc pobavil už u prvního dílu ;)... celý text
Devět dní
2017,
Zuzana Strachotová
Hodnotím něco mezi 3-4, ale spíš se kloním k lepší trojce. Dystopická budounost celkem dobře popsaná, děj dává smysl i když jde spíš i milostný příběh v scifi kulisách. Ze začátku mě to moc nechytlo. Četlo se to docela dobře, ale nějak mě až tak nezajímalo co bude dál, abych to nějak extrémně hltal. Proto ten příklon k 3 místo 4. Pak se to docela rozjede, příběh romantickou linkou neobtěžuje i když přes přihlédnutí k dystopickému světu mi stejně přišlo, že chování je spíš blíž ne moc zkušeným puberťákům, než dospělým lidem, i když to trucování proti sobě je pak celkem reálné. Ke konci už byl děj čtivější a začal jsem mít chuť vědět jak to dopadne. Nicméně nebýt záhady kolem memoáru, ani bych neměl potřebu vědět co se s hlavními hrdiny stane dál. Na autorčinu prvotinu ale velice slušné. ... mimochodem taky váš všude štvaly ty "turopalmy", to tam fakt rostou jen "jehličnany" a "turopalmy"? A proč turo? To má něco společného s přežvýkavci? Mají ty palmy rohy?... celý text
Zakuti v oceli
2016,
Miroslav Žamboch
Zajímavě a poutavě napsaná vize apokalyptické budoucnosti. Překvapivě nečekané a dobré finální za končení. Moc příjemně se to četlo.
Líheň
2009,
Miroslav Žamboch
Docela jsem se bavil, lehce za půlkou se začal trochu bát, co z toho bude, ale nakonec to nešlou nějakou katastrofickou cestou, které jsem se obával. Děj příjemně ubíhá, od knížky se neradi odtrháváte. Celkově se mi to líbilo.... celý text
Království popela
2019,
Sarah J. Maas
Uff, tak konečně konec. Z původního "přečtu si jednu knížku snad to nebude tak zlé", z toho byla nakonec šílená sága bez konce, kdy na konci každé knížky v níž šlo o exitenci království, světa a vůbec se nakonec zjistilo, že se to vlastně nevyřešilo a musí se jít na další knížku kde půjde o ještě větší králoství/světadíl a vůbec. Z naprosto nedomyšlených zvratů na začátku série, alá nejlepší vražedkyně co vlastně nic neumí, každý jí to nandá až ke konci knihy se bezdůvodně stane šíleným strojem na porážení protivníků, aby na začátku další knihy zase stala neschopnou trubka, která se vzpamatuje až zase kolem půlky knihy, se to o něco zlepšilo. Nesmyslné prvky růžové knihovny bohužel zůstaly a ještě sem tam zrůžověly, ale autorka si očividně v průběhu psaní série postupně vyzkoušela ten sex v i realitě a z "och pohledů" a nesmyslných čekání na polibek, objetí, přes hořící palmy při první penetraci až ke konečně reálnějšímu pojetí. Bohužel to byla nejotravnější část celé série, ale u té poslední knížky to aspoň neotravovalo tolik a dalo se to docela přeskakovat. Pozor SPOILERY: To, že hlavní postavy neumírají, vždy se spárují a vždy se nějak neshodnou, aby to nakonec byla ta pravá neutuchající láska jsme si asi během čtení útrpně zvykli. To že protivníci jsou úplná trdla, kterým pokud to dobře sledujete za celou sérii nevyšla snad jediná finta, jediný překvapivý moment a tyhle tisícileté bitosti co mají za sebou neskutečně bitev vždy dostanou na zadek od mladé holčiny a jejího "zabijáckého důvtipu" ... no ok. To, že autorka celkem čtivě a hezky kombinuje je sice fajn, ale pořád platí, že když už to vypadá zoufale najednou se objeví armáda o které nikdo netušil a neměla existovat nebo v dřívějších knihách nějaká úžasná schopnost, která kdyby se použila už dávno, nemuselo se popsat tolik papíru. Alá víly a vlci na konci. Takže vlastně všichni, kteří měli být na základě krála Adarlanu vyhubeni, se jen někam schovali do ústranní. První půl knihy kdy autorka buduje napětí a zoufalství z toho jak je Aelin v truhle, je vlastně jinak když se pak dozvíme jak vlastně ve skutečnosti spřádala plány, sahal do hloubi magie, která s okovy nemá jít používat a další dějové "zvraty" (čti nelogické nesmysly). Věřím, že kdyby se objevil na závěr ještě oddíl jednorožců a pomocí duhy zachránili Aelin a Terrasen, vlastně by se tomu už ani nikdo nedivil. Právě tyhle dějové zvraty o kterých se v knize nic nenaznačí pak působí jako špatně psaná detektivka, kde celou dobu zkoumáte jestli je vrah zahradník nebo sluha a přitom je to náhodný obchodní cestující, který přece měl od začátku vedle zakrváceného nože svou vizitku, jen vám to celou dobu autor knihy zamlčel a teď "šok" s vrahem je to jinak. Asi takhle hloupě na mě působil závěrečný zvrat v rozhodující bitvě. Nakonec ale místo 3 hvězd dávám 4 za to, že autorka překvapivě takhle velkou sérii jednak dopsala, udržela plus mínus v podobných mantinelech a celkem pěkně ukončila a svedla různé dějové linky do sebe. A taky za to, že už nemusím číst další díl. Na rozdíl od ostatních doufám, že se k téhle sérii už nikdy nevrátím, protože by mě ty nelogičnosti a růžovoknihovnová cukrkandlovost už asi umořila :)... celý text
Věž úsvitu
2018,
Sarah J. Maas
Dávám čtyři, i když je to stále stejné schéma. Romanticky zamilované páry vždy padnou k sobě, tak aby všichni byli šťastní a plní lásky, hlavní postavy neumírají a přežívají. Na začátku se obvykle nesnesou, aby ke konci knihy planuli nehynoucí láskou. Dal bych tomu normálně maximálně 3 hvězdy, ale oceňuju, že toho milostného plkání tam nebylo tolik, autorka už má asi konečně nějaké sexuální zkušenosti, tak to není samé nesmělé koukání do očí a samý trpělivý chlap, co od žen nic nechce a jen s povzdechem kouká na ženskou jak uhranutý. Sice je to pořád marné, ale aspoň už jdou na věc dřív, už ji dokonce chytí za prso a proti předchozím dílům při sexu nehoří lesy, nevznikají zemětřesení a celkově se to dá zrychleným čtením přežít. Jsem rád, že podobného čtení tam není tolik, že na rozjezd knihy jsem nemusel čekat až do půlky knihy a že tam bylo pár dějově nečekaných zvratů. Za ty zvraty a dobrou čtivost (vynechám-li část růžové knihovny) dávám čtvrtou hvězdu, protože jsem se při čtení nakonec dobře bavil. Jen doufám, že následující kniha už bude opravdu poslední a nebude to zase "rozhodující bitva o osud celého světa ... a pak další osudové bitvy v dalších 15 dílech" :). Btw. na to jak mě Chaol začínal nudit v předchozích dílech a jak jsem se kvůli tomu na knížku netěšil a četl ji tak nějak z donucení, mě to dějově docela brzo přesvědčilo, že to za přečtení stojí.... celý text
Stalingrad
2019,
František Kotleta (p)
Četlo se to dobře, určitě lepší jak Vlci. Jen mě trochu odradilo jak se hned od začátku jen začalo na vlně přehnaných vulgarit a sexu. Dřívější knihy byli čtivější i bez toho, resp. byl tam prostor i pro nějaký děj místo schématu nadávky, sex, někoho zabít a tak dokola. Po po chvíli jsem tu přehnanou vulgratitu přestal tolik vnímat, přistoul na pijeme/šu..áme/zabíjíme pořád dokola, sem tam přerušené mírnou změnou pořadí. Třeba poutník z Mohameda se mi poslední dobou líbil víc. ... každopádně následkem téhle knihy si možná znova přečtu tři díly bratrstva krve.... celý text
Poutník z Mohameda - Alláhův hněv
2019,
František Kotleta (p)
Četlo se to pěkně, ale pozdější knihy autora jsou psané lépe. Tady jak sám v úvodu píše je to občas trochu zkratkovité, ale bavil jsem se při čtení a to je hlavní.... celý text
Řetězová reakce
2018,
František Kotleta (p)
Stejně jako Alici v knize, i mě tam dost chyběl Michálek. Nebylo to vůbec špatné, ale proti předchozím dílům tomu kousíček chyběl. I tak jsem si ale to čtení pěkně užil.... celý text
Rázová vlna
2017,
František Kotleta (p)
Uff, tak tomu říkám závěr série. Hlavně ten konec knihy stojí za to. Vážně jsem nečekal tak epický závěr u podobné literatury.
Spad
2016,
František Kotleta (p)
Moc dobře napsané a proti Bratrstvu krve a Perunově krvi mi to přijde spisovatelsky vyspělejší. Možná je to uvěřitelnějším příběhem bez nadpřirozených bytostí, ale zatím se mi to od Kotlety líbilo asi nejvíc. A to už ty předchozí se mi líbily opravdu hodně. Těším se na čtení dalších dílů, co už chtivě poskakují na poličce v knihovně :)... celý text
