Eleanor-ka přečtené 258

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Ve srovnání s Hotýlkem a Hanou, je tohle podle mě slabým odvarem z pera Aleny Mornštajnové. Možná to je tím, že je to její prvotina a teď jsem ráda, že jsem nejprve sáhla po Hotýlku, který je pořád dle mého nejpovedenější knihou autorky. Ani vlastně nevím, proč se mi Slepá mapa nelíbila tolik jako ty dvě předešlé, když se jedná vesměs o stejný styl psaní a dějové linky si jsou taky velmi podobné. Jde mi spíše o to, že jsem téměř všechny postavy nemusela, každá měla své specifické chyby a nejsympatičtější mi byla snad jen Anna. Zpočátku jsem měla ráda i Alžbětu, než se začala rozhodovat jen na základě jistého profitu. A Anežka se mi hned zdála jako moc depresivní a naivní osoba. Slepá mapa je kniha, která nám opět podává obraz života obyčejných Čechů od první světové války až do konce totalitního režimu. Klasicky postavy jsou zde příliš autentické, žádný dokonalý hrdinové, jak už to v knihách od paní Mornštajnové bývá. Ze začátku mi dělalo celkem problém se i začíst a proto nemůžu hodnotit nadstandartně, i když se jedná o mého oblíbeného autora. Ale jak se říká- konec dobrý, všechno dobré. Ten úsměvný happyend se mi trošku nezdál, ale i tak jsem se neubránila úsměvu. :)... celý text

Sladké odpuštění 2016, Lori Nelson Spielman

Tak tohle bylo typicky americké. Přišlo mi to, jako bych sledovala jednu z těch klasických komedií, plných mouder, ačkoli od začátku víte, jak to skončí. Kniha byla naivní ukázkou odpuštění, kde mě hlavní hrdinka místy štvala. První polovina byla sice hezky psaná, ale nudná a ta druhá už byla o dost lepší. Líbilo se mi prostředí i samotný nápad, ale jak jsem již zmiňovala - dle mého soudku se jednoho o vskutku naivní záležitost. Konec knihy byl podle mého to nejlepší. Musím hodnotit spíše neutrálně.... celý text

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Na začátek - nejsem fanoušek severských detektivek, tohle je moje premiéra s norským autorem. Popravdě, trochu jsem se toho obávala, protože - jak jsem již zmiňovala - nejsem zrovna dvakrát příznivcem těchto knih. Což o to, detektivky miluji, ale spíše si potrpím na klasikách od Královny zločinu, která psala skutečné záhady, při nichž jste do samého konce netušily absolutně nic. V lese visí anděl byla svižná, čtivá kniha, která však byla místy předvídatelná - a to je bohužel největší zabiják detektivek. Nevím jak ostatní, ale mě zjištění vraha na konci nijak zvlášť nepřekvapilo.. Ale samotný děj a propracovanost případu jako takového mě vážně zaujal a místy mě i mrazilo. Postavy mi také byly sympatické a na druhou stránku bylo fajn číst i něco, co není typicky americké nebo britské. Až na ty norské názvy, ty jsem jenom projela očima a nesnažila je vůbec vyslovovat. :D Takže, abych to shrnula.. svůj účel kniha splnila - zaujala, upoutala, bavila. Spokojená.... celý text

Dopisy, které nikdo nečetl 2017, Iona Grey

Mám ráda milostné romány s válečnou tématikou a celkově historicky naladěné knihy, takže už jenom z tohoto pohledu jsem byla spokojená. Nevadilo mi na knize ani to, že byla místy zbytečně natahující, především tedy v přítomné rovině. Příběh Jess a Willa mi nepřišel tak dechberoucí jako ten Stellin s Danem, ale byla jsem ráda za happyend tak jako tak. Knihu jsem četla poměrně dlouho, vzhledem ke kombinaci s učením se na ústní zkoušky, ale konec dobrý - všechno dobré. :D Hodnotím striktně kladně. Oddechová záležitost, která vám však uvízne ještě delší dobu v hlavě. :)... celý text

Život, na který metr nestačí 2017, Karolina Mikšíková

O Karolině Mikšíkové jsem doposud neslyšela a po knize jsem sáhla zcela náhodně. Líbilo se mi, jak je knížečka uspořádána a dostalo se mi od ní přesně to, co jsem také očekávala. Bylo to svižné, vtipné a milé. S venkovským životem mám úplně minimální zkušenosti, ačkoliv jsem nikdy nežila v žádném velkoměstě. Akorát mi ty kratičké povídky připadaly spíš jako takové úsměvné vypravování o autorčině životě, které by se hezky četly i na nějakém blogu. Ilustrace byly také zábavné a autorčin humor mě opravdu bavil. S tím sportem to máme stejně! :D... celý text

Lakomec 2008, Molière (p)

Není toho moc, co bych chtěla dodat. Nadčasový, jednoduchý a zcela výstižný děj s poněkud namáhavým jazykem. Neurazilo, ale ani nijak zvlášť neoslnilo.

Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

Nejlepší klasika, kterou si zamiluje bezpochyby každá generace. Znám všechny balady nazpaměť a nikdy z nich nepřestanu mít husí kůži. Ráda se ke Kytici vracím a považuji ji za nejlepší svého žánru. Veledílo české literatury.:)... celý text

Nikola Šuhaj loupežník 2005, Ivan Olbracht (p)

Uffff.. tak toto bylo.. náročné. Už jen co jsem se nemohla začíst po pár stránkách, jsem si říkala, že jsem s tímhle dílem asi neudělala moc dobře, když jsem si jej zvolila jako jednu z možností, u kterých budu muset obstát při ústních. Většinou se mi nestává, že bych určité pasáže přeskakovala, ale tady to nešlo jinak. Spousta složitě psaných souvětí a zbytečné natahování. Přitom děj a téma knihy s velikým potenciálem. Škoda.:)... celý text

Krysař 2005, Viktor Dyk

Líbila se mi myšlenka, ta temná stránka příběhu, ale to jednoduché, až trošku podle mého primitivní zpracování mě jaksi zanechalo na vážkách. Ovšem - je to novela a klasika, což se musí brát v potaz. Četlo se to hezky. Za mě neudělá žádný maturant krok vedle při výběru tohoto díla.:)... celý text

Čokoládový průšvih 2018, Petra Hülsmann

Tak tohle mě bavilo jako už dlouho žádná kniha ne. Četlo se to neskutečně lehce, krásně. Nemohla jsem se odtrhnout a zamilovala jsem se do naivně milého světa Isabelle. Avšak při první kapitole jsem trochu pochybovala o kvalitě, vzhledem k poněkud nereálnému výstupu v restauraci, kde si zákazník s číšníkem automaticky tykají,to mi jaksi nesedělo. Další minus bylo to, že kniha postrádala nějakou závratnou pointu, děj byl takový monotónní. A co mi také vadilo bylo to nepřeberné množství hrubek! Když však pominu toto a uvědomím si, že se jedná o oddechovou četbu vhodnou na víkend, tak hodnotím velmi pozitivně. Já jsem se bavila. A rozhodně mám v plánu si někdy v blízké budoucnosti zajet do Hamburgu a upéct si vlastní čokoládový průšvih.:)... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Pan Čapek byl nesmírně inteligentní člověk, který dokázal rozpoznat ve své době nejednu věc ohrožující lidskou existenci a za to ho mnozí uznávali, uznávají a uznávat budou. Za mě další skvělé drama, ač dramatům neholduji. Ta nadčasovost tam pořád je. Čtyři hvězdy proto, že se mi Bílá nemoc líbila o krapet víc.;)... celý text

Milionkrát June 2018, Emily Henry

Čekala jsem od toho trošku něco jiného, spíš takovou srdceryvnou romanci na shakespearovský motiv, ale nakonec jsem byla mile překvapena. Kouzelný příběh s prvky fantasy a náznakem tragického příběhu nesmrtelného díla Romeo a Julie, avšak v závěru si knihy nejsou moc podobné. Četlo se mi to moc hezky, ale podle mého autorka zbytečně natahovala, v podstatě poslední třetina knihy byla svižná a předchozí zbytek knihy byl defacto o ničem... což byl zřejmě záměr. Za mě krásný příběh o světě mezi nebem a zemí s jemnou milostnou zápletkou, která byla klíčovým tématem celé knihy. Ačkoli už jsem možná mimo tuto cílovou skupinu, myslím si, že tyto originální knihy chytnou za srdce každého :)... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Karla Čapka dle mého musí mít každý ve svém literárním kanónu, nejen proto, že to byl jeden z našich nejvýznamnějších spisovatelů, ale proto, že jeho knihy jsou opravdu tak významné a dobré, jak je známo. Lepší drama jsem doposud opravdu nečetla.:) Dramata nejsou mým šálkem kávy, ale pan Čapek umí vážně zaujmout. Nemám jedinou výtku. Doporučuji.... celý text

Dívka v ledu 2016, Robert Bryndza

Detektivky pro mě osobně nejsou mým šálkem kávy. Sem tam si přečtu něco od královny zločinu paní Christie, ale abych sáhla po nějaké severské detektivce, to nikoliv. Ale tady mě zaujal autor a hlavně i to, že to není zase nějaká detektivka z pera norského či švédského spisovatele. A musím říct, že jsem byla mile překvapena. Autor nezdržoval, psal velmi poutavě a čistě. Akorat jsem na konci nepochopila souvislosti s vraždou Andrei, které tam nebyly tak zcela vyjasněny. Ale samozřejmě hodnotím plným počtem:) dobrá detektivka se pozná tím, že až do samého konce nevíte, kdo je vrahem a po zjištění zůstanete jen němě civět. Rozhodně to není moje poslední zkušenost s Robertem Bryndzou.... celý text

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Opět další maturitní záležitost, která měla působit lehce, ale k jejímu dočtení jsem se zrovna neměla. Také zastávám názor, že se jedná o poněkud naivní ukázku zasaženou do hrůz 1.světové války... plusem však je, že děj je nenáročný a lehce zapamatelný. :)... celý text

Smrt krásných srnců 2007, Ota Pavel

Dílo, na které může být český národ právem hrdý. Kniha psaná s láskou a nesmírnou lehkostí. :)

Velké maličkosti 2017, Jodi Picoult

Moje nejoblíbenější spisovatelka opět nezklamala. Budu se po několikáté opakovat, ale paní Picoultová prostě ví. Umí naprosto dokonale nastínit různé společenské neduhy a situace, které udělá zajímavými pouze ona. Miluju její styl, prostě miluju. Knihu zhltnete jako nic. Navíc, za toto téma jsem od Jodi vděčná, protože si osobně myslím, že rasismus tu stále je - nejen v USA, ale po celém světě a je to pravděpodobně jedna z věcí, která nikdy nevymizí. Proto bych tuhle knihu od Jodi hodnotila jako jednu z nejpovedenějších a nejkvalitnějších. Tahle kniha si zaslouží mnohem víc a stejně to bude málo.... celý text

Ostře sledované vlaky 2000, Bohumil Hrabal

Nebudu lhát, kdyby mi maturita neklepala téměř na dveře, po této kratičké novele bych ani nesáhla. Ale upřímně, jsem ráda, že jsem si vybrala právě toto dílo, protože jednak bylo opravdu krátké, výstižné a jednak mě bavilo a splnilo veškeré mé očekávání. Smekám před panem Hrabalem, že dokázal toho tolik sdělit do pár stránek bez zbytečných zdržovaček a s nesmírnou lehkostí, jak to uměl pouze on.... celý text

Zámek v oblacích 2018, Kerstin Gier

Popravdě, byla jsek krapet zklamaná, protože jsem čekala něco více, vzhledem k tomu, že jsem přečetla téměř všechny autorčiny knihy. Vlastně mám od ní raději romány pro ženy, než tyhle teenage oddechovky, i když trilogie Drahokamy jsou mou velikou srdcovkou.:) Zámek v oblacích bylo něco podobného, akorát se mi zdála více jak polovina knihy taková nijaká... Fanny byla typická teenagerka s typickými teenage řečmi... nebylo to však nic, co by mi při čtení překáželo. To byla spíše monotónost knihy, kdy až na jejím konci se začlo konečně něco pořádného dít. Ale co, já tyhle "Gieroviny" zkrátka miluji. A navíc plus za hotelové prostředí:) My z oboru tyhle věci prostě musíme docenit!!;)... celý text

Námi to končí 2018, Colleen Hoover

Musím říct, že Colleen má vskutku celkem jednoduché knihy s dosti realistickými mezilidskými vztahy. Řekla bych, že toto je i o něco skutečnějším obrazem dnešní doby, než téma v Odvrácené tváři lásky. Ovšem musím souhlasit s některými komentáři zde, že více jak polovina knihy je psaná typicky jako v každé běžné červené knihovně. Už od samého začátku mě více bavily pasáže s Atlasem, něž-li s Rylem. Kniha se četla díky jednoduchosti, jakou představuje Colleen, moc hezky, problematika knihy byla taky záživná a díky dobrému konci hodnotím víc než uspokojivě. Jsem ráda, že se z Lily nevyklubala husa. Btw, celkem mě překvapilo, že autorka námět čerpala z vlastních zkušeností.... celý text