eliska8413 přečtené 211

Maska 2017, Taylor Stevens

Neslaná nemastná kniha. Když jsem v první knize autorce vyčítala, že akční scény přeskakuje, tak teď jí zase vyčítám, že akční scény popisuje. Nevěřím jí vůbec nic. Asociálka Munroeová, která se neumí vcítit do druhých lidí, je v nitru oduševnělá osoba, které na druhých lidech vlastně strašně záleží. Vyřeší šifru mistra Leonarda ještě rychleji než Tom Hanks, přitom se jí zase nic nestane, a navíc tentokrát umřou jen ti špatní. No amerika ve spreji. Slovy klasika: nepište mi a pokud možno nepište vůbec.... celý text

Úlovek 2015, Taylor Stevens

Dosud byly knihy sice hloupé, ale aspoň se autorka nesnažila nic popisovat, takže děj tak hezky (letně) plynul. V této telenovele se autorka pokusila popsat moře, loď, pobřeží, postavy, město.... ale vše tak strašně plytce, že si skoro myslím, jestli to nenechala napsat svojí šestiletou dceru. Munroeová má buď mžitky před očima, nebo šachové figurky v hlavě, nic jiného se o ní (opět) nedozvídáme. Chtěla jsem napsat, že konečně něco užitečného autorka o Africe napsala, ale asi to bylo hodně na začátku, protože během čtení už jsem to přes tu nudu zapomněla a nejspíš to nebylo tak dechberoucí, aby mi to utkvělo v hlavě. Zaplatit za tuto knihu, tak jdu demonstrovat před knihkupectví a žádat vrácení peněz.... celý text

Loutka 2014, Taylor Stevens

Přestože měla kniha 384 stran, tedy podobně jako předchozí díly, svojí rozvleklostí a plytkostí mi přišlo, že čtu román o čtyřnásobném počtu stran. Naprostý nesmysl hned od první kapitoly. Už vidím tu návratnost investice v únosu jedné osoby z USA do Evropy, a pak její sledování čtyřčlenným týmem přes 3 země, jak plní zadaný úkol. Nesmí samozřejmě chybět sledovací a odposlouchávací zařízení. Autorka si o čtenářích musí myslet, že jsou úplně dutí, jinak nechápu tu potřebu takto zveličovat zápletku. Další nepochopitelnou dějovou linkou je bývalá právnička, která byť již přes 2 roky bručí v kriminále, stejně má aktuální informace o Munroeové. A poslední naprostý úlet vidím ve finálním zúčtování s loutkařem. To jako pardon, ale když už jsou všichni zlikvidovaní, tak přece tři malé holčičky nepošlu hlavní bránou někam do západu slunce s tisícovou eur v kapse. Opět spousta věcí nebyla vysvětlena nebo popsána. Autorka se zkratkovitě zbavuje dějů, ve kterých neví, jak dál pokračovat nebo o nich psát a navazuje jinými, které jí asi napadly při zevlingu na toaletě.... celý text

Neviňátko 2013, Taylor Stevens

Druhý díl série je ještě větší paskvil než prvotina. Autorka očividně nemá potuchu, jak psát akční scény a navíc se zaměřuje na ženské čtenářky, u kterých předpokládá, že jim stačí říct, že Munroeová je akční hrdinka, Chuck Norris v sukni, a když napíše, že boj proti přesile zvládla, čtenáři to bude stačit bez doplňujících dotazů. Na konci příběhu si ještě stačila odběhnout do sekce červené knihovny a samozřejmě nějaké profesionální chování jde stranou, když čtenáři chtějí intymnosti, dostanou je. Obávám se, že příští kniha se zvrhne v ženské porno a místo informací se bude hledat maximálně tak bod gé. S úsměvem jsem vzpomínala na svojí recenzi prvotiny, kde jsem psala, že se příběh pro svojí absenci místopisných reálií mohl klidně odehrávat v jižní Americe, a hned o knihu dále je vidět, že jsem se nespletla. Popis sekty je sice vypracovaný do detailu, ovšem chybí mi opět uvěřitelnost takovéhoto společenství a především pak jeho zafinancování. Ovšem zase autorka vsází na lehčí publikum a nepředpokládá, že by ji někdo dej chtěl věřit, přece jen se jedná o čtení k vodě.... celý text

Lovkyně informací 2012, Taylor Stevens

Oddechové letní čtení. Přirovnávat tento počin s jedinečnou Larssonovo Lisbeth Salanderovou, by bylo ale pomýlené. Lovkyni Vanesse jsem její téměř až nadpřirozené vlastnosti nevěřila. Autorka se snažila ve čtenáři popisem hrdinky vzbudit dojem světoběžnice, znalkyně místních poměrů a lidského detektoru lži v jednom, ale ve finále nabídla jenom pestrou škálu geografických pojmů, ve stylu zápisků z hodin zeměpisu, umění spojit si souvislosti bylo popsáno jako "analitycký mód mozku" a mezilidské vztahy popisuje hlouběji i týdeník Vlasta . Pokud někdy autorka v Africe byla, asi dostatečne nenasála místní kulturu, protože kniha se mohla klidně odehrávat v Brazílii a člověk by nepoznal rozdíl. Na druhou stranu díky absenci hlubšího rozboru všeho, se kniha čte vlastně sama, jen čtenáři nesmí vadit, že si po chvíli není jistý, jestli se nachází v Horní Dolní nebo rovníkové Africe. Obávám se ale, že Vanessa nebude nový Joona Linna.... celý text

Velké maličkosti 2017, Jodi Picoult

Tohle byla kniha přesně ve stylu paní Picoult. Děj očima tří postav, každá s jiným vhledem a názorem. I po odložení knihy jsem na ní musela pořád myslet a přemýšlet jestli je to opravdu tak zlé, jak se o tom píše. Nechtělo se mi ani věřit, že je navíc kniha datována do současnosti nikoliv třeba do 50. let. Představovat si tu nespravedlnost ani nechci a člověk může být skutečně vděčný, že se narodil do země, ve které je majoritou. Sice konec knihy není úplně šťastně napsaný (proto hvězda dolů), ale jako celek je kniha skvělá,... celý text

Desátý kruh 2007, Jodi Picoult

Protože vím, jaká je Jodi Picoult skvělá spisovatelka, musím být v hodnocení velice kritická. Kniha se mi nečetla lehce. Musela jsem se do čtení přemlouvat, nutit a dokonce si dávat i cíle - aspoň 3 stránky. Asi jsem prostě puritánská, ale číst o 14 leté holčičce, která je již sexuálně aktivní a jako bonus pro zábavu ještě fetuje, mě uvrhuje do tak hluboké deprese, že se mi to opravdu číst nechce. Vztahy mezi rodiči mi přijdou takové nedotažené, rozbor násilného skutku byl mnohem vypracovanější v knížce Medvědín (Fredrik Backman) a nemuselo ani dojít k vraždě. Pevně věřím, že další knihy od autorky navážou na předchozí úspěšnou vlnu a toto byl jen takový nepovedený pokus o psychologii dětí.... celý text

Tichý pan Genardy 1994, Petra Hammesfahr

Knihu jsem četla zhruba před 18 lety, přesto si jí vybavuju jako bych jí četla včera. Téma tak ohavné, děj ještě ohavnější, zápletka šílená... prostě co se mohlo posr. se taky posr. ale stejně je třeba o těchto věcech mluvit, psát, točit, protože se dějí, protože, když zavřeme oči, nezmizí.... celý text

Paměť kostí 2019, Diana Gabaldon

Sága o cizince má sestupnou tendenci. S přibývajícím věkem hlavní hrdinky a již napsaných milostných scén ubývá témat, která by ještě čtenářky rozhicovala. A proto se autorka uchýlila k riskantnímu kroku, a to ženám, lačnících po historickém pornu ehm romanci, popsat detailně bitevní pole, pevnost včetně aktuálního počasí ale především strávit 600 stran vylíčením podrobného průběhu bitvy, která se sice stala (a možná nějaký fanoušek military history books to ocení, ale zase nevím, jak se bude tvářit na popis milostných scén), ale pro samotný román je vlastně naprosto nerelevantní. Kvůli těmto popisům je kniha velice ambivalentní. "Tvrdé jádro" čtenářek je akorát znuděné, a nový čtenáři si myslím v 7. díle ságy již nepřijdou. (a pokud přece jen přijdou a to kvůli tomuto popisu bitev, tak budou u dalších dílů velice zklamaní). I když má kniha opět přes 1000 stran, čte se rychle, a to i díky tomu, že se mohou přeskakovat celé kapitoly, které s dějem nijak nesouvisejí, takže hlavní linka zůstane zachována. Další ohromný nešvar knihy spatřuji v propojování postav, kdy byla demonstrativně ukázána teorie Šesti stupňů, tedy že všichni se znají se všemi a úplně celý svět vidí podobu Jamieho s Williamem. To je ještě směšnější tvrzení, než teatrální nesmrtelnost hlavních postav. Ukončení knihy jakoby v půlce věty, kdy předtím chybí souvislosti asi tak 80% konání postav, už je jen takové povzdychnutí, a asi autorka v příští knize tomuto "rozuzlení" věnuje jiných 600 stran.... celý text

Matčina hra 2019, Sandie Jones

Psycho tchýně jsou vděčným tématem. Zatímco před deseti lety jsem zhltla román od Simony Monyove, kde aspoň zůstala tchýně protivnou babou, zde si chtěla autorka zahrát na wow efekt v neuvěřitelném rozuzlení, který se však úplně nepovedl. Fakt nevěřím, že by mamča chtěla vyřešit chování svého syna a byla ochotná tolerovat mu dokonce i zločin nejhorší. Takhle fakt ne. Na druhou stranu, příběh hezky plynul, postavy byly uvěřitelné a lidské. V knize je minimum popisných scén a i díky tomu se knížka přečte během pár dní.... celý text

Zkamenělá krev 2012, Johan Theorin

Opět chválím malý počet postav, takže se člověk neztratí hned v první kapitole. Asi se neumím úplně naladit na autorovo popis okolí, protože jeho kamenolom je pro mě jen černá díra, ať o něm píše sebevic. Zbytek popisu už je snesitelnější a pochopitelnejší. Děj byl sice pochopitelný, hezky plynul a měl i uvěřitelný závěr, ale některé s postav byly zcela nepropracované nebo minimálně nedotažené.... celý text

Ledový dech 2019, Diana Gabaldon

Sága o cizince má hodně sestupnou tendenci. Pokud člověk není věřící, je pro něj téměř třetina knihy naprosto nepochopitelná, protože rozdíly mezi jednotlivými církvemi prostě nezná a porozumět tak jejich sporům je pro něj složité a ani se mu do hlubšího zkoumání problematiky nechce. Stejně tak politická stránka knihy je nastíněná, ale americké dějiny nejsou zrovna ve školách vyučovány tak obšírně, aby člověk znal takové podrobnosti, které by ho v díle zaujaly a aby zvolal AHA. Samotné akce se odehrávají buď v novinách nebo ve vyprávění z budoucnosti, intriky už postavám příliš nevěřím, a jediná skutečná akce, kterou jsem prožívala bylo "vyhnání" Claire k soudu. Samozřejmě pokračování tohoto putování už je opět pohádkou na dobrou noc. Sama autorka si uvědomuje, že je téma hodně vyčpělé, jí už ani nebaví román psát a i z počtu ostatních knih je vidět že raději píše o jiných postavách a příbězích než o cizince. Navíc se dopustila typického nešvaru pohasínající slávy a to skandalizování knihy ve smyslu promiskuitního chování postav, bigamie, incestu, homosexuality atd... Vystřílel všechna tato témata v jednom díle mě trochu děsí, protože se ani nechci domyslet co si vymyslel v dalším románu. + Cesky překlad byl příšerný... celý text

Holandsko 2015, Jan Jícha

Moc nevím, za čím autor do Holandska tak často jezdí, protože z jeho "knihy" mi vyšlo, že země je ošklivá, lidé jsou lakomci, a příroda nestojí za nic. Jako průvodce tento článek (za knihu se to opravdu nedá považovat) neobstojí. Autor skáče z jednoho tématu na druhý, nic tomu nedává řád a pospolitost. Na žádné téma se vlastně nezaměřuje, vše jen tak nakousne, ale více nerozvine. Kdyby napsal cestopis z jeho výpravy na kole s vyprávěním zážitků, které se mu po cestě přihodily, lépe by udělal. Některé střípky (např. historie Madurodamu) jsou zajímavé a pravdivé, ale v souhrnu mě knížka k výletu nenalákala, což považuji za velkou škodu, protože vím, jak je nejen Holandsko, ale celé Nizozemsko krásné.... celý text

Smršť 2012, Johan Theorin

Kdyby se autor držel obyčejné beletrie, ve které by vyprávěl normální příběh lidí z vesnice, lépe by udělal. Nádech mystična se mi líbil. Autor se vyhnul nešvaru z minulé knížky a do děje nezatáhl více postav, než bylo nutné. Samotná zápletka se vyřešila na posledních 20 stranách a to rychlostí Olandske vichřice. Detektivní podtext byl v knize až skoro na škodu. Vrahem byl náhodný kolemjdoucí, proč vraždil zůstává otázkou, finále se neděje. Naštěstí Gerlof stále žije takže je jasné, že další příběh bude následovat.... celý text

Mlhy Ölandu 2011, Johan Theorin

Na začátku byl příběh srozumitelně a věcně popsán. Děj se rozvíjel pozvolna a měl logiku. A pak jsem se najednou v množství postav ztratila. Autor až zcela zbytečně zabředl do linek, které nikam nevedly a s hlavním dějem nijak nesouvisely, ani ho nerozvíjely. Téma pomsty se mi vůbec nezdá reálné. Stejně tak linka za oceánem je slušně odflaknuta. Autor si ukrojil větší sousto než byl schopen zpracovat.... celý text

Gottland 2007, Mariusz Szczygieł

Čekala jsem od knihy humornou satiru cizince na život Čechů. Dostalo se mi dílo zmatečné, rozkouskované, přeskakující z jedné postavy na druhou, z roku do roku bez ladu a skladu. To i učebnice dějepisu v kostce nabízí ucelenější přehled historických faktů. Netuším co chtěl autor vystihnout na české povaze výběrem zrovna těch osob, které si vybral. Celkově z toho však cítím takový malý výsměch a pohrdání Čechy a tím, jak se lidé zachovali během komunismu. Kolem toho se vlastně celá kniha točí. Nevím, jak uzurpovaní byli Poláci, ale autor tímto dílem ve mně akorát prohloubil pochybovačnost o našich severních sousedech, protože jestli se snažil napsat dobrou knihu, tak už na první straně to krásně popolsky ošulil a zbytek knihy se v tomto duchu nese. Kniha není čtivá, naopak je psaná zmatečně, pořád přeskakuje jak osoby, tak děj i roky. Celkově mě mrzí, že mi přišla pod ruku.... celý text

Tekutý písek 2017, Malin Persson Giolito

Autorka nezapře svoji bývalou profesi. Byť je příběh ze soudního prostřední, není obtěžkán nesrozumitelnými termíny a výrazy. Toho je vtipně docíleno pohledem mladé dívky, která když tomu nerozumí, prostě to přeskočí. Téma je to složité, postavy nejsou úplně rozvinuté, ale opět s přihlédnutím na vypravěčku je to vlastně pochopitelné. Taková emoční nálož na 17 letou holku musí být skutečně vyčerpávající, ono i čtení nebylo úplně snadné, ale oproti jiným severským autorům jsem taky tu lokaci našla jen v názvech ulic, jinak byl příběh Hollywoodsky. Určitě stojí za zfilmování... celý text

Chladnokrevně 2006, Truman Capote

Kniha byla napsána skutečně chladnokrevně. Autor se zcela oprostil od jakékoliv emoce. A to tak, až to bylo na škodu "příběhu". V podstatě se o žádný příběh ani nejedná, protože je to spíše skutečně reportážně popsaný sled událostí. Poté, co byli vrahové obviněni, sklouzla kniha až téměř ke stylu vysokoškolských skript, kde mi na více než 15 stranách psychiatr popisuje názory, kterým, bez studia lékařské psychiatrie člověk nemůže porozumět. Další odbočky k příběhům, které s hlavním motivem absolutně nesouvisí, mi přišly zcela zbytečné, a pokud autor o nich psát chtěl, měl si na ně vyhradit vlastní knihu. Takhle opět zcela zbytečně zasyflil knihu o dalších 50 stran. Ke konci jsem už jen setrvačností dílo dočetla, ale žádný hlubší pocit to ve mně nezanechalo.... celý text

Skvrna 2017, Gillian Flynn

Děkuji autorce že to mělo jen pár stránek. Sama se zamotala do děje takovým stylem, že to raději ukončila hned zkraje, než aby z toho byly další temné Kouty

Temné kouty 2014, Gillian Flynn

Téma knihy je opět skvělé, příběh očima několika postav je taky super. Jen to napětí z hledání vraha a finální rozuzlení nějak nebylo to pravé ořechové. Postupem knihy napětí nějak vyšumělo. Moc se mi nechce věřit, že šlo takto snadno rozlousknout případ starý 20 let. Závěr knihy mi přišel takový nedotažený, jakoby si autorka oddechla, že už napsala 400 stránek, tak teď už to nějak doklepe a bude mít splněno. Celkově bych řekla, že je to problém této autorky, že má tak skvělou zápletku a motiv, ale strašně chabé pachatele.... celý text