elizabeth_ba
přečtené 355
Ovidius
1997,
David Wishart
Vzhledem k tomu, že někteří současní Germáni, kteří pocházejí z okolí Teutoburského lesa, jsou fakt luxusní fešáci, těšila jsem se na vykutáleného cheruského prince Hermanna (Arminia). Člověk si se zájmem přečte, jak se Augustovy stesky po prošustrovaných legiích za Rýnem (Vare rede mihi legiones meas), dají vhodně spojit s vypovězením vnučky Julie a je na výsost spokojen. Po opětovném dočtení poslední knihy této série přeložené do češtiny budu plynule pokračovat s originálem. A i když mám (vzhledem ke své jazykové vybavenosti, či spíše nevybavenosti) trošku obavu z pochopení humoru a nadsázky v těchto knihách, je to tak dobrý, že se o to musím alespoň pokusit. "Kdybyste se ho snažili přimět mluvit o normálních věcech, jako třeba jak si v poslední době stojí na závodní dráze modří nebo kdo byl kdo na včerejší párty, asi by vám odpověděl jenom zabručením. Ale zeptejte se ho na vývoj pravopisu od primitivních počátků až do současnosti v souvislosti s epigrafickými důkazy pro posun samohlásek v hovorovém jazyce a nebudete ho moct zastavit. No jo. Každej jsme ňákej."... celý text
Rudá chryzantéma
2007,
Laura Joh Rowland
Opět několik linií příběhu (obvinění Reiko, rodina pána Moriho, plánování odstranění Sana, Janagisawův útěk, hanebné zacházení s malými chlapci, vnoučata pána Macudairy, několik předchozích případů paní Reiko a synovská oddanost Joritoma), některé se spojí hned v tomto, jiné pak v některém z jeho pokračování. Až na občasné nelogičnosti (cca 2) jsem s tímto dílem byla spokojena a uvažovala i o pěti hvězdičkách, hlavně kvůli závěru, protože když už se zdálo, že je vše odtajněno, tak jsme se dozvěděli novou skutečnost důležitou pro další pokračování série...... celý text
Hra s vonným dýmem
2014,
Laura Joh Rowland
O něco málo horší než předchozí díl o známé události okolo 47 róninů a pána Asady. Rozuzlení ale velmi zajímavé a docela překvapivé a vytkla bych snad jen vysokou úmrtnost velitelů ochranky paní Reiko, což však při jejím způsobu života není zas až tak překvapivé. V tomto díle je trošku v pozadí a zatím poněkud otupena linie ostrých sporů mezi současným komořím Sanem a bývalým Janagisawou, jeho nesmiřitelným nepřítelem (zvláště po události z konce minulého dílu), která je lepší a napínavější než jednotlivé případy (zajímá mě její další směr, no ten je jasný, takže mě zajímá spíš jeho pokračování) a navíc se (také už v minulém díle) objevila nová linie, táhnoucí se napříč díly, jejímž účastníkem je pro změnu Hirata a týká se (nejen) mnicha a mistra bojových umění Ozuna a jeho tajemné knihy. S hrůzou jsem u těchto tří posledních dílů zjistila, že fandím záporákům (aspoň v první oné linii, proti Hiratovi by to bylo nemožno, no buď jsem konečně dospěla nebo se dočista zbláznila...)... celý text
