elizabeth_ba přečtené 355

Scarlett 1 2009, Alexandra Ripley

Ve znamení lilie 2003, Siegfried Obermeier

Kleopatra - ve znamení hada 1998, Siegfried Obermeier

Messalina: Hříšná císařovna 2002, Siegfried Obermeier

Caligula - hrozivý bůh 2003, Siegfried Obermeier

... a postavil jí chrám 2002, Siegfried Obermeier

Jih proti Severu 2 2008, Margaret Mitchell

Téměř vše jsem napsala k prvnímu dílu takže jen tolik. Kdo nějak po přečtení přemýšlel o tom, jakým způsobem se budou dále odvíjet příběhy hlavních protagonistů příběhu, ať nezkouší číst pokračování románu. Ať se obloukem vyhne Scarlett od Alexandry Ripleyové a ještě větším knize Rhett Butler. Pokud mě neposlechne, nechť si následky nese sám... ;-))... celý text

Jih proti Severu 1 2008, Margaret Mitchell

"Scarlet O'Harová nebyla krásná, ale muži si to zřídka uvědomovali, když propadli jejímu kouzlu..." A já snad nikdy před tím a ani nikdy potom neprožívala žádnou knihu jako tuhle. A kvůli žádné nebyla tak dlouho vzhůru jen kvůli tomu, abych ji dočetla až do konce. Vždycky jsem měla raději Ashleyho než Rhetta (opravdu, dle tehdejší reakce spolužaček jako jediná na celém světě, úplně stejně bych bez debaty v Posledním Mohykánu dala přednost mjr. Heywardovi před Sokolím okem, omlouvám se právě jsem dočetla a nemohu se srovnání ubránit) a vždycky měla raději Melanii než Scarlett (asi proto, že povahově mám ke Scarlett docela blízko, taky dělám v životě kopance, který se dají přetěžko napravit). Přesto ji nepovažuji za mrchu jako mnozí (setkala jsem se s tím zejména u komentářů ke stejnojmennému filmu) ale za nedospělou dívku (vždyť jí bylo na počátku knihy 16 a na jejím konci 28 let), která úplně klasicky nevěděla, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. V knize samotné to něco sama přirovnala k akvamarínovým náušnicím, o které, až už je konečně získala, vůbec nestála. Moc se mi líbil i film, jenž sice nebyl lepší než předloha, ale ani jemu není téměř co vytknout. Zvláště v dospívání a na prahu dospělosti knihu doporučuji nejen přečíst ale také se nad ní důkladně zamyslet a také si neplést lásku se zamilovaností a touhou, čehož jsem si všimla i ve zdejších komentářích. ;-)... celý text

Bronzové stíny 2002, Lindsey Davis

Ztracené stříbro 2002, Lindsey Davis

Rhett Butler 2009, Donald McCaig

Tak já jsem skalní fanoušek knihy Jih proti Severu, a přesto jsem nebyla s tímto románem vůbec spokojená. Ono teda ani pokračování Scarlett už nebylo ono, ale přece jen se paní Ripleyová dokázala více přiblížit původní knize. Moje nechuť může být způsobena i tím, že už v té jsem měla raději Ashleyho (sic) a tady mě navíc děsně iritovaly některé vysvětlivky Melaniiných myšlenkových pochodů (Melanii jsem samozřejmě měla taky raději než Scarlet, i když povahově mám sama blíže spíše k ní než k Melly). O nějakých myšlenkových pochodech Rheta, jak už píši spolukomentátorky, jsme se toho moc nedozvěděly ani nedozvěděli...... celý text

Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví 1938, Josef Šusta

To co jsem psala u historika Palackého, platí u Josefa Šusty rovněž. Sice nám již desítky let mnozí opisují jeho omyly, ale i tak před jeho dílem a jeho znalostmi smekám.... celý text

Dvě knihy českých dějin - kniha první: Poslední Přemyslovci a jejich dědictví 1300-1308 2001, Josef Šusta

Dějiny národu českého II. 1968, František Palacký

Tak to je samozřejmě součást Dějin národu českého ..., takže pro to platí komentář tam psaný, nicméně obě vydání doma mám, s oběma pracuji, proto obě hodnotím.... celý text

Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě 1998, František Palacký

A těch pět hvězdiček klidně dávám i s vědomím, že dnes je Palackého pojetí dějin překonané. Nikdo (a opakuji pro všechny současné profesionální historiky, opravdu nikdo) toho nedokázal pro české dějiny udělat tolik jako právě Palacký. A obdivuji jeho latinu, stejně jako tu Šustovu.... celý text

Mystérium dobré bohyně 2007, David Wishart

Před nedávnem jsem v jedné zdejší diskusi řešila, se kterou literární postavou bych se chtěla setkat. Jedno jméno jsem tam ale uvést zapomněla, jde o Marca Valeria Mesallu Corvina (jo, zapamatovala jsem si celé jméno), asi mého nejoblíbenějšího detektiva v historických románech… Trošku o tuto pozici bojuje se soudcem Ti, nejspíš proto, že ten má mezi svými pomocníky Tiao Taje, do nějž jsem stále platonicky zamilovaná (to jsme zase řešili v jiné, trošku osobnější diskusi, zda se někdy nezrale nezamilováváme do knižních postav). Tak věřte, že ačkoliv s Tiao Tajem bych si tuze ráda dala šálek čaje, neustále bych se kontrolovala, jestli nedělám něco blbě, a vlastně z toho setkání nic neměla, ale kdybych se někdy potkala s Valeriem Corvinem v naší vinotéce u džbánu caecubského, určitě si to náležitě užiju. Tato postava není neomylná narozdíl od již zmiňovaného soudce Ti nebo irské princezny a právničky Fidelmy, o to je mi Valerius Corvinus milejší, i když k němu chovám pouze sympatie a žádné něžné city (Perille bych beztak do zelí raději nelezla). V tomto, bohužel posledním česky vydaném díle, se znovu setkáváme s Marcovou rodinou, nejvyšší vestálkou Junii Torquatou a nově i se zástupcem Pontifica Maxima (Pontifex Maximus byl Jovův nejvyšší velekněz), do jejichž pravomocí zdejší vražda spadala. Oba si mě získali (podobně jako Corvina samotného), právě tak jako jistá flétnistka. U dalších nových postav se to už říci nedá (Sulpicius Galba opravdu nikdy nebyl můj favorit), a tak kromě Bílé vraždy (čtené v originále jako White Murder) mě tenhle díl ze všech přečtených bavil asi nejméně. Doufám, že knihy nemají sestupnou tendenci, to bych ke dvacáté zřejmě nedošla.... celý text

Spící král 2007, David Wishart

Seianus 2005, David Wishart

Jedná se o třetí příběh série o M. Valeriu Corvinovi, nikoliv o čtvrtý, ale tady pochybilo už nakladatelství. Zdejší vyšetřování, započaté z popudu již zesnulé císařovny Livie a některých senátorů, proběhlo totiž ještě před Pekařkou z Lýdie, jinak by Marcus a Perilla nemohli mít adoptivní dceru Marillu. Zatímco předchozí dva příběhy byly spíše detektivní, tento o Aeliu Seianovi je politický thriller. No a překladatel konečně pochopil, že ve starém Římě kdysi platil Zákon dvanácti desek, nikoliv stolů. A i jinak jsem s celou sérii moc a moc spokojená. Skoro bych řekla, že si chrochtám blahem... :-))... celý text

Já, Vergilius 1997, David Wishart

Germanicus 1998, David Wishart

Máme tady druhý případ, který řeší M. Valerius Corvinus, mně velmi sympatický "rudý lemoun". Záhadná smrt Germanica patří jednoznačně k tomu nejzajímavějšímu a nejznámějšímu z tajemstvím opředených smrtí ve starém Římě. (No na přirozené smrti Augusta toho mnoho nenajdeme a na profláknuté vraždě Julka Caesara už vůbec ne). A já samou radostí nad touto povedenou sérii, načala hned její další díl (Pekařku z Lydie, i když si nejsem jistá, zda to neměl být spíše Seianus). "Jo. To sedělo. Vysvětlovalo to teatrální chování v Germánii a jeho návštěvu na místě Varova masakru, kde podle všech předpokladů miláček Říma doslova ronil slzy nad zbytky zmasakrovaných legií, než z nich posbíral to, co zůstalo, aby je mohli pohřbít. Bohabojný a jemnocitný. Chápal jsem, jak to Secundus myslí; z Germanika sálalo tolik upřímnosti, že jste jí měli plné zuby. Ani já jsem neměl bohabojné hrdiny příliš v lásce. Vergiliova Aenea jsem z duše nenáviděl už ve škole; a stejně jako Aenea i Germanika bych považoval za sympatičtější osobnost, kdyby jenom jedinkrát v životě šel na zajíce, a střelil kočku."... celý text