elizabeth_ba přečtené 355

Nero 1997, David Wishart

Král rytíř Přemysl Otakar II. 2013, Vlastimil Vondruška

Apage Satanas! 2010, Vlastimil Vondruška

Tak kolega ivoiro má ohledně napětí v knize pravdu. Rozuzlení přišlo až v samotném závěru. Opět ale se autor nevyhnul chybám (a nejen těm historickým). Dcera Ludmila už je zase starší než syn Oldřich (a vzhledem k tomu, že jejich dětské hašteření mělo podstatný vliv na řešení případu, považuji to tentokrát za pochybení dosti zásadní, hlavně proto, že jsem opět nabyla pocitu, že autorovi opravdu nestojíme za to, aby si na svých příbězích dal záležet). Druhou chybou potom je, že pan Vondruška zapomněl, že Smila z Lichtemburka nechal (a podotýkám, že zcela v souladu s historickými skutečnostmi) zemřít v době, kdy se odehrávala Msta písecké panny, a zase nejen v nyní komentované, ale i v časově následující (a dosud poslední) Zločin na Bezdězu s ním vesele počítá (V Apage satanas se jedná o svatbě Marka z Vartemberka s jeho dcerou, ve Zločin na Bezdězu už je tato dáma pak Oldřichovou a Ludmilinou švagrovou). Do řešení případu se zapojí všichni pomocníci, dále rytíři johanité a inkvizitor vyslaný samotným papežem. Jo, mimochodem, ta anotace se někomu hodně nepovedla. Otec Anny z Rohozce exorcistu (ani inkvizici) do Čech rozhodně nepozval. A jelikož jsem zároveň dočetla i dříve komentovaný Zločin na Bezdězu, pokusím se ohodnotit celou sérii, jaký z ní mám pocit, těsně po kompletním dočtení, kdy se (i přes veškeré své výhrady) docela těším na Nitranskou bránu smrti. Hodnotím ji (tu sérii) mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. Žádná z knížek podle mě nebyla „výtečná“ (jak často píše autor, zejména pak o medovině, pomocí níž bývá vyřešena většina případů), ale pár jich bylo velmi dobrých (Msta písecké panny, Ďáblův sluha, Smrt ve Vratislavi, Olomoucký bestiář, Adventní kletba, Vražda v ambitu), pak byly ty dobré (to je většina). Králův dluh a Tajemství abatyše z Assisi řadím mezi ty horší (oba zachraňuje Světlana, pro mě asi nejsympatičtější postava ze série) a na samotném chvostu jsou u mě dvě, které pokládám za vyloženě špatné (Podivná svatba na Lichnici a Znamení rožmberské růže). Kdybych měla vybrat nej a nej, tak nejlepší byl Olomoucký bestiář, nejhorší asi ta Lichnice. Když pominu ty dvě, pomyslně zaujímající poslední místa, tak jsem byla (stejně jako s řadou o Jiřím Adamovi z Dobronína) docela spokojená a jen nerada se s Oldřichem, jehož jsem si rovněž oblíbila (jen kdyby neměl tak zmatené rodinné vztahy...) i mnoha dalšími postavami jednotlivých příběhů, včetně králových dcer, loučila.... celý text

Tajemství abatyše z Assisi 2010, Vlastimil Vondruška

Myslím, že s tímto tématem (tajemství Spasitele) se mnohem lépe vypořádal Peter Tremayne ve své knize o Eadulfovi a Fidelmě - Kalich krve (http://www.databazeknih.cz/knihy/sestra-fidelma-kalich-krve-112754). Tahle je sice o chlup lepší než následující (Podivná svatba na Lichnici), a stále docela napínavá, ale strašlivě překombinovaná (templáři, kataři, valdenští, sv. Klára a František z Assisi, jeruzalémští králové, Balian z Ibellinu, Saladin, Renaud de Châtillon, no a pokud by náhodou někomu chyběl král Artuš a rytíři kulatého stolu, tak ať nezoufá, objeví se tam i ti) a mrtvých je ještě víc než ve Vraždách v Midsomeru (kdybych dříve nečetla díly, které navazují, měla bych strach, že se z oné pouti do Compostelly nikdo nevrátil živý, dokonce ani Anežka Přemyslovna...).... celý text

Prokletí brněnských řeholníků 2011, Vlastimil Vondruška

Tak což o to, o napětí v knize opravdu není nouze. Trochu jiná než ostatní "Oldřichovky", opět jsme se vrátili na Moravu a do Olomouce (i když tam jen Ota a jen na skok) a tentokrát navštívíme několik klášterů v Brně, židovské město, valonský šenk a brněnské podsvětí a vypravíme se (i když zase jen krátce) i do okolí Brna. Pátráme (nejen) po knize a po daleké a blízké minulosti( potkáme se s pány z Plumlova a s Pajskrtem z Pajreku, tak prima jméno, to hned tak někdo nevymyslí), dokonce zavzpomínáme i na Cyrila s Metodějem a dobu bojů s Wichingem a moravských knížat s Ludvíkem Němcem. Bez připomínek samozřejmě ani tato není - tak brzo po založení inkvizice se v Čechách a na Moravě rozhodně neupalovalo a vztah Přemysla Otakara II. s představiteli církve nebyl tolik napjatý, jak je líčen v knihách pana Vondrušky, PO II. nebyl ani Fridrich II., potažmo jiný Štauf (i když Štauf byl po mámě taky, takže, inu kdo ví, možná na tom něco pravdy přece jen bude) ani Václav IV., kteří opravdu takto mizerné vztahy s církví měli. Jako čtení, když se nemohu soustředit na pořádnou knihu, tj. na víkend k rodičům nebo do autobusu, ale dost dobrý.... celý text

Ďáblův sluha 2014, Vlastimil Vondruška

Má časově následovat po "Zlaté štole", a i když teď na sebe zase jednotlivé díly nenavazují (dokonce se vzájemně popírají, v Románu o růži byla Kunhuta už Přemyslova manželka, tady si teprve Přemysla bere; ale tak dlouho jsme brečeli o nápravu hist. skutečností, že konečně nastala, tak musíme něco překousnout, možná to chtělo jen, aby si autor lépe promyslel časovou osu uveřejněnou v knize Oldřich z Chlumu), tak konečně máme příběh, jež jakž takž odpovídá skutečným událostem, teda až na Jindřicha z Rožmberka v Prusku s českým králem PO II., což nechápu, když měl autor ve svých předchozích knihách správně Voka. No, a taky, že Markvart z Hrádku byl švagr Ojíře z Lomnice (a Svin) a Vítka ze Skalice nikoli Oldřicha I. z Hradce... Ale velmi dobře se mi to četlo, ačkoliv literárně se o žádný skvost nejedná, atmosféra byla dobrá a svůj účel (oddechnout si a pobavit se) kniha rozhodně splnila.... celý text

Smrt ve Vratislavi 2014, Vlastimil Vondruška

Dopisovat další díly mezi už napsané si může dovolit jen skutečný mistr (jako van Gulik) nebo aspoň někdo, kdo si dobře pamatuje, co před tím napsal. Při vší úctě k panu Vondruškovi, on není ani jedno ani druhé. Jeho skalním příznivcům doporučuji, aby si vzali Oldřichův fiktivní životopis a přečetli si všechny dosud vydané knihy, jak mají na sebe chronologicky navazovat, pravděpodobně se budou divit (budou-li tedy číst pozorně). Když jsem takto četla soudce Ti, byla jsem nadšená, nebo i příběhy Jiřího Adama z Dobronína (byla jsem spokojená), tato série mě zatím přesvědčuje, že autor přecenil své síly. Nicméně ;-) zrovna tento příběh mě dějem i zápletkou velmi zaujal (drobná chyba, kterou ale nevyčítám, je záměna v listině pro Marylu. Podle autora zaměnil písař ve slovním spojení "bude potrestán", latinské futurum I. za imperfektum . U 4. konjugace, kam patří sloveso "punio" by mu spíše vypadlo "e" a dostal se z futura do času přítomného - je to jednodušší a pravděpodobnější, ale to je jak píšu jen drobnost a nijak to neovlivnilo mé hodnocení, stejně jako špatné korektury). V závěru nás dokonce očekává radostná novina, potvrzená (i když s ohledem k dalším okolnostem poněkud podivně) v chronologicky navazujícím Znamení rožmberské růže. Spolu s Vražda v ambitu a Záhada zlaté štoly asi to dosud nej z knih o Oldřichovi z Chlumu. Takže mě tak trochu mrzí, že jsem musela napsat ten kritický úvod, který vyplynul z předcházejících knih a z toho, že jsem mezitím začala číst časově navazující knihu (Znamení rožm. růže).... celý text

Msta písecké panny 2013, Vlastimil Vondruška

S českou šlechtou, královskými a církevními hodnostáři se to v knihách pana Vondrušky má asi tak jako s lidmi v Midsomeru, už jsou skoro všichni zavraždění nebo potrestaní, takže sem tam nějací musejí znovu obživnout, aby nechyběli. No nic, zrovna tenhle příběh je hodně dobrý a Ota míří stále výš, posledně se "skamarádil" s dcerou purkrabího, tentokrát dokonce s dcerou někoho ještě mocnějšího... A po Vítkovcích a pánech z Dubé jsme se tentokrát ocitli u králova zetě Bavora ze Strakonic a mezi Buzici (konkrétně pány z Valdeka), kde někdo vraždí zvláště hrozným způsobem. Příčinu (tentokrát obzvlášť zamotanou) je třeba hledat v minulosti (té velmi blízké i té vzdálenější). Byl zde vzpomenut i princ Konradin (ne, nebyl řádně zvolený římský král, ale nějak mi nevadí, že ho jím autor nazval), i když spíše jen mimochodem, neboť se hovořilo (ne příliš pochvalně o jeho příteli a spojenci Fridrichu Bádenském) a dost pochybuju, že by český král přijel v roce 1268 ze Štýrska v dobré náladě, neboť jednání se štýrskými pány (které posléze probíhalo ve slezské Třebnici) se poněkud protáhlo a zkomplikovalo. Ale jinak opravdu docela dobré.... celý text

Králův dluh 2012, Vlastimil Vondruška

Vzhledem k tomu, že i v anotaci si lze přečíst, že pojednává o (protiprávní - to tam není, ale je to fakt) anexi Chebska, měla jsem obavu, že si autor vezme do huby (vlastně do pera či úplně nejlépe do compu) prince Konradina. Naštěstí se tak nestalo (učinil tak až v Msta písecké panny), motalo se to kolem dvou listin a zaplacení a nezaplacení nějakého stříbra Václavem I. občanům, teda vlastně měšťanům, Chebu. Jako detektivka se mi to při čtení zdálo vynikající, a že se z hlediska historického se nejedná o vrchol žánru, jsem si už zvykla. SPOILER Při dalším pročítání knih, kdy jsem si pamatovala, co se stalo v předchozích 15 knihách, mně kniha připadala jako tak trochu zombie román, vždyť i osoba, která v tomto případě vraždila, již vraždila jednou a měla být mrtvá... A osoba, která byla zavražděna na pouti s Anežkou do Compostelly, nám tady taky záhadně obživla...(a ještě k tomu ta hloupost se Světlaninou svatbou, co o ní píše wooloong, když i ona byla na pouti do Compostelly).... celý text

Podivná svatba na Lichnici 2012, Vlastimil Vondruška

Jsem ráda, že se ostatní baví. Jelikož tohle opravdu není čtení, toto je (aspoň pro člověka trochu znalého reálií) duševní masochismus. No ale, když jsem si řekla, že to při novém chronologickém čtení přetrpím, tak vy (všichni přítomní před i po) zase přežijete můj komentář... Citace:"... neboť Wittelsbachům přispěchal na pomoc Ludvík zvaný Přísný" (vydání 2012, s. 8). Moje připomínka: A ten Ludvík teda byl kdo? Tudor? Kumán? Neugerijský? Valois? Plantagenet? Přemyslovec? Pak nás autor přesvědčuje,že v bitvě u Müldorfu bojoval Adam z Hradce... Poté se nás zkusí přemluvit, že tam mohl být tou dobou asi čtyřletý (a když to fakt přeženu sedmiletý) Záviš z Falkenštejna (to bychom po Petru Rožmberkovi a Vilému z Landštejna, jimž v téže době ještě oběma do narození zbývalo spousta let, ještě nějak překousli), co ale nepřekousneme a nepromineme, a co se v našem komentáři musí objevit, je, že fakt není velký problém zjistit si, že Závišovým otcem byl Budivoj z Krumlova (ze Sepekova, ze Skalice a ne jakýsi Beneš z Falkenštejna, mimochodem taky hist. doložen). A to jsme tak asi v pětině knihy. Zatím asi to nejhorší, co jsem od autora četla, tenhle díl nikdy neměl být napsán (inu, méně bývá někdy více) a (podle mého mínění) by jím zklamal i svůj vzor (van Gulika, kdyby si ho mohl přečíst) a nebýt jeho dalších knih, tak to ani na ty dvě hvězdičky nebylo, neboť zavržené a nedočtené z téhle doby skončily v knihovně, antikvariátu a následném prodeji i mnohem lepší knihy. PS: A patronátní právo je ke kostelu ne k lesu...... celý text

Znamení Jidáš 2009, Vlastimil Vondruška

Po Vražda v ambitu a několika povídkách z knihy Oldřich z Chlumu je tato chronologicky další v řadě. Nejlepší ze série odehrávající se mezi Blankou a Ludmilou (ty další jsou Tajemství abatyše z Assisi a Podivná svatba na Lichnici), detektivní zápletka je logicky a zajímavě postavená (dávné tajemství, intriky na královském dvoře, inkvizice a městská spodina, ta skutečná i jen zdánlivá). Všechno to ale kazí tou dobou neexistující královští úředníci, především již několikrát vzpomínaný Vilém z Landštejna (a ještě pobíhá v plášti s červenou růží - i když ty barvy jednotlivých větví růži nelze už dnes považovat za průkazné, takže to je jen malá chyba), vazba "velice jí to slušelo" a vlasy barvy zralé slámy. Zralé je žito nebo jiné obilí, sláma je akorát po...aná.... celý text

Román o růži 2008, Vlastimil Vondruška

Jak píše kolegyňka cialexa, má v tom pan Vondruška pěkný zmatek. Chtělo by to, aby si autor pamatoval, co píše, resp. co napsal, nebo se aspoň ve známých faktech držel skutečnosti (byť zprostředkované prameny). Jinak z toho vycházejí podobné paskvily jako s Havlem nebo Havly z Lemberka a paní Zdislavou (k ní přidám podrobnější komentář ve "Ztracené relikvii"). Na tomhle detektivním příběhu (s poněkud slabší zápletkou) je sympatické, že se Oldřich konečně zachová, jak obvykle popisuje autor chování ostatní šlechty a duchovních v Českém království. Tj. využije výsledků pátrání ve svůj vlastní prospěch a (protože to stejně všichni vědí, tak to ani není spoiler) konečně získá Ludmilu...... celý text

Strážce boleslavského mystéria 2007, Vlastimil Vondruška

Stejně jako (chronologicky i vydáním) předchozí v řadě Olomoucký bestiář, i tento příběh se mi líbil (zvláště asi proto, že oba následovaly po Rožmberské růži), i když k němu už mám trochu více výhrad, pořád to v rámci žánru jsou poctivé čtyři hvězdičky. A co mi vadilo? Jednak, že do příběhu zamotali Rudolfa Habsburského, na to měli asi deset let čas, tou dobou ještě Přemysl možná ani neměl tušení, že hrabě z Jestřábího hradu existuje. Dále, že při čtení celé série člověka napadne, že oproti Juraji Červenákovi, který "nemiluje" šlechtu, pan Vondruška má podobný vztah k církvi a známé "za vším hledej ženu" si upravil do podoby "za vším hledej církevního hodnostáře". No a do třetice, opravdu mi vadí, jak je napsaná postava "panoše" Oty. Ta postava se nevyvíjí, ona se jen mění (a dost nelogicky); a nemyslím si ani, že by někdo takový mohl mít až tak velký úspěch u žen, to bychom musely být úplně pitomé. Taky je tam na vkus Ludmily z Vartemberka (i na můj) poněkud přeludmilováno. Ale konec dobrý, všechno dobré (i mé hvězdičkové hodnocení).... celý text

Olomoucký bestiář 2006, Vlastimil Vondruška

Jak píše kolegyňka cérka, konečně dobře vypracovaný konec příběhu a nejen ten, celý příběh z okolí Olomouce, Prostějova a Blanska je dobře napsán. Samozřejmě ani tento není bez chyb, ale vzhledem k tomu, že se především Oldřich z Chlumu, ale asi i Ota s Miškou toulali po lesích, kde se ráda toulávám i já, tak za mě tentokrát moc dobré, i když měl Oldřich na konci Moravy a mého kraje "plné zuby"...... celý text

Znamení rožmberské růže 2004, Vlastimil Vondruška

Panu Vondruškovi se nedá upřít jediná věc, knihy jsou velmi čtivé. Ovšem se dvěma výjimkami, když množství nesmyslů v knize se vyskytující, převýší napětí a touhu dozvědět se kdo je pachatelem (tato "touha" ale u dalších čtení samozřejmě ztrácí smysl, takže se to tím horší). Těmito výjimkami pak jsou Podivná svatba na Lichnici a právě tato, čili Znamení rožmberské růže. Místo princezna Kunhuta se ještě dalo číst, královna Kunhuta a ten odstavec, jak se ještě s Přemyslem nevzali (když už to navíc v časově (ještě o jeden příběh) předcházejícím Ďáblově sluhovi autor napravil), se dal přeskočit. To by ale Kunhuta nemohla být Bélova dcera a nemohlo by první Oldřichovo dítě (krátce před počátkem příběhu narozené) být děvče, když se všude jinde píše, že to byl syn. No prostě co dvě stránky opět jako u Lichnice taková blbost, že jsem musela knihu ani ne odložit, ale téměř zahodit a moc se nutit do dočtení (zvlášť, když už jsem při svém druhém čtení věděla, jak vše dopadne). Budiž autorovi ke cti, že napsal lepší knihy, ale tuhle tu by snad měl před dalším vydání přece jen upravit a místy přepracovat (Lichnici by ani to nepomohlo, tu by mohl napravit jen oheň, jak pravil kdysi o svých básních římský klasik).... celý text

Vražda v ambitu 2005, Vlastimil Vondruška

Rozhodla jsem se přečíst nově celou sérii chronologicky a toto je první z nich. První povídka, která dala knize jméno, o studiích a raném mládí Oldřicha z Chlumu a vyprávění, proč se nestal mnichem či prelátem je dobře postavená, vygradovaná (no prostě zajímavá až do konce) a (na rozdíl od těch posledních) je dotažená a dokončená (dozvěděli jsme se osudy ostatních aktérů atd., dokonce i závěr bych vzhledem k tomu, co všechno se dalo v církevních zápisech změnit, považovala za reálný). Jediné, co to kazí, je Oldřichův věk, taky jsem se podivila, co všechno stihl při svém mládí prožít (hovoří o tom i mnozí pode mnou i nade mnou), ale ze všeho nejvíc mi vadil příběh rámující vyprávění Oldřicha již jako starce a skutečnost, že Václav II. seděl na hradě Točník (kde by tam seděl v té době, to fakt netuším a myslím, že to netuší ani autor). A opravdu by se pan Vondruška mohl naučit říci jinak, že zálibně spočinul na dívce zrak nějakého pána, než jen, že jí to velice slušelo. Ono to pak moc sluší Rozárce, Kateřině Dolanské, Sabině, Annemarii, Kunhutě, Martě i Ludmile z Vartemberka. A to je trošku nuda.... celý text

Adventní kletba 2004, Vlastimil Vondruška

Až díky "životopisu" Oldřicha z Chlumu jsem se dozvěděla, že se jednalo o variaci na van Gulikův Strašidelný klášter (vůbec mi to dříve nedošlo, i když je tato kniha, ze série jediná, čínskému soudci Ti věnována). Tak medvěda na Krašově neměli, ale měli tam jiné věci, např. bl. Hroznatu, svatobarborské mysterium, podzemní kryptu, listinu z dob biskupa Jindřicha Břetislava a půvabnou lazebnici, které se málem podařilo i ...; rozuzlení sice tentokrát nebylo dle klasického scénáře (vrahem je někdo nenápadný a sympatický), ale i tak dost dobré, byť oproti předloze o malinko horší.... celý text

Záhada zlaté štoly 2003, Vlastimil Vondruška

Juri81: Ty ženy, popsané na straně 167 (Agáta a ta druhá; vydání z roku 2003) jako stařeny, nejsou tytéž jako při procesu na straně 229-234 (což byly Božetěcha a Dobroněha). Ale jinak zcela souhlasím, i když jsem při hodnocení byla mnohem shovívavější (další příběhy se mi zdály mnohem horší a hodnotím v rámci žánru - historická detektivka, na což nemohu degradovat např. takové "Jméno růže", které v sobě ukrývá mnohem více než jen detektivní příběh...).... celý text

Zdislava a ztracená relikvie 2007, Vlastimil Vondruška

Dýka s hadem 2002, Vlastimil Vondruška

Ponechme (pro tentokrát) stranou historickou věrohodnost série (i když Rudolf Habsburský se římským králem stal o nějaký rok později a Havel se Zdislavou zemřeli o nějaký rok dřív), když si ani sám autor není jist, kam vlastně příběh řadí (v knize samotné do roku 1269, v Oldřichově biografii Oldřich z Chlumu potom do roku 1261). Podívejme se na věrohodnost jiných věcí. Pro ty co to nečetli, je to SPOILER. Máme tu Wilburgu, dívku obviněnou z čarodějnictví. Když nám ji na tribunálu představují (s. 122, vydání z roku 2002), je "trochu zavalitější postavy, světlé kudrnaté vlasy měla slepené mastnotou". Když se s ní při dalším setkání střetne Diviš v lese, je z ní "drobná černovlasá dívka" (s. 177, totéž vydání). Co to je ? (původně komentováno jadrněji) – to se za týden (dobu, jež mezi tím uplynula, kniha přesně popisuje) stihla obarvit a podstoupit odtučňovací kúru nebo liposukci? Pak se setkáváme s jistou Lucií a místo do její komnaty vstupujeme do Ludmiliny (to už lze přehlédnout, ale přesto, dle autorovy oblíbenosti bych očekávala aspoň v tomhle ohledu dobrou práci). Navíc mezi Oldřichem z Dýky s hadem a Oldřichem třeba z Vraždy v ambitu nebo Případu Jidáš člověk nenalezne moc shody, téměř bych řekla, že „mladší“ Oldřich je nejen sympatičtější, ale i vyzrálejší. No, přičtěme autorovi k dobru aspoň to, že se od této knihy ke Zločinu na Bezdězu opravdu vypsal a polepšil ve stylu.... celý text