Elyen
přečtené 172
O svém životě si rozhodujeme sami
2010,
Miroslava Holoubková
Je vidět, že paní Holoubková o všech tématech dlouze přemýšlela a že všemu, co píše, opravdově věří. Zdůrazňuje, že kromě neztrácení víry a naděje je třeba být v životě proaktivní a mít život pevně ve svých rukou. Autorka se nebojí uvádět příklady (i neúspěchů a omylů) ze svého života. Na druhou stranu na základě své explicitně vyjmenované praxe příliš zdůrazňuje svoji kompetenci k psaní knih (stejně jako na svých webových stránkách zdůrazňuje svoji kompetenci k praktikování terapií, tvoření horoskopů a vedení přednášek) a její psaní působí trochu poučně. Čtenář navíc v knize nenarazí na jedinou nadsázku, odlehčení či vtip. Vše je podáváno sice poctivým a podrobným, ale smrtelně vážným způsobem.... celý text
Zasvěcení
1994,
Elisabeth Haich
Byť se nebráním rozjímání nad životem, smrtí, smyslem, pravdou apod., duchovní svět mi není cizí a neposmívám se vyššímu smyslu, karmě či minulým životům, díky této knize jsem se utvrdila v tom, že podstatou jsem přece jen racionální pragmatik. Věřím, že si paní nevymýšlí, že si všechny své životy a zkušenosti nějakým způsobem prožila, a že svému poslání pevně věří, ale nevím, k čemu je to všechno dobré. K čemu je dobré využít život "tady a teď" k věnování se životům minulým a budoucím a možným a nemožným... A když už se pro něco takového rozhodla, proč si k sobě připoutávala i jiné lidi jako manžela a své dítě, proč nežila sama na opuštěném místě (třeba své chatě), pouze se svým vnitřním světem, kterému stejně dávala vždy přednost? Exkurze do takovéhoto světa je zajímavá, každý má právo vybrat si prožít v něm celý život, ale pro mě osobně je tato představa plná absurdit, sólismu, sobectví a přehnané relativnosti až děsivá.... celý text
Líný rodič
2009,
Tom Hodgkinson
Z dětských hřišť, kroužků, moderních hračkářství, mamadiskuzí i obvyklých hodnot většinové společnosti mám kopřivku, přesto (nebo možná právě proto) mě tato vychvalovaná kniha zklamala. Autor nepřichází s ničím objevným, zůstává v obecné teoretické rovině bez praktických příkladů a není ani vtipný. O dětech, manželce, přátelích, zvířatech, přírodě mluví čistě pragmaticky, bez jakéhokoli citového zabarvení. Po dvacáté zmínce o zálibě v alkoholu, zrůdnosti plastových hraček, tuposti korporátních zaměstnanců, zbytečnosti osobních aut či směšnosti plánovaných rodinných akcí nudí a irituje. Na svět a život pohlíží (jako my všichni) očima své životní filosofie, nedává však prostor pro jiné možné výklady skutečností a situací. Podle něj je tak např. zavinování kojenců pouze nezdravou, despotickou snahou o jejich omezování. A můj syn přitom začal mít díky mému objevení této metody klidnější a delší spaní. Sama jsem poznala, kdy už nebylo zavinování dále potřeba. Obdoba zavinování může pak být důležitá v mnoha jiných životních obdobích a situacích v lidském životě. Tom Hodgkinson je na můj vkus až příliš extrémní, kritický a sebestředný a jeho kniha pro mě rozhodně nebyla oddychovým čtením. Jako u většiny knih o výchově dětí jsem měla co dělat, abych ji dočetla.... celý text
