Emily82 přečtené 281
Úsměvy smutných mužů
2014,
Josef Formánek
Skutečně drsný příběh, který ukazuje, že demon alkohol může posednout každého, bez ohledu na inteligenci, vzdělání, sociální postavení...Po přečtení jsem si musela hořce přiznat, že ani já nejsem mimo nebezpečí. Stačí málo...a kde je ta hranice mezi pitím s mírou a alkoholismem?... celý text
Pod sněhem
2015,
Petra Soukupová
V knize nejde tolik o děj, jako spíš o vhled do duší aktérek. Čtivá kniha v mnohém se asi našel každý.
Don Juan / Lakomec
1973,
Molière (p)
Nevěřila bych, že se několik desetiletí po opuštění školních lavic vrhnu do této povinné četby... Může za to vlastně syn, který až tak moc nečte a právě tuto knihu splnit musel. Jeho zápisek ve Čtenářském deníku končil větou: ,,Kniha se mi tak líbila, že bych ji snad i doporučil." Na doporučení jsem přečetla a nemohla jsem neobdivovat autorovu nadčasovost, nadhled a smysl pro humor. Náramně jsem se bavila.... celý text
Človíčkova dobrodružství a nové objevy
2008,
Pavel Teisinger
Moje hodnocení je naprosto totožné s Alíšou. Přesně tak to je u nás...
Človíčkova dobrodružství
2005,
Pavel Teisinger
Tento díl je asi nejlepší. Synovo oblíbená četba před spaním, ani nepočítám, kolikrát už jsem mu ty příběhy četla.
Román o růži
2008,
Vlastimil Vondruška
Vondruškovy knihy beru jako příjemně oddychovou četbu. Baví mě, i přes časté historické nesrovnalosti. Ráda si opět něco přečtu.
Zrzavý Orm: (Plavci na západ)
1973,
Frans Gunnar Bengtsson
Ne že bych se vyloženě klátila smíchy, ale bavily mne ironické popisy počátků křesťanství v severských zemích a myšlenky Orma jakožto drsného Vikinga. Určitě si přečtu časem i pokračování, jen to musím trochu nechat uležet.... celý text
Dobře mi tak
2014,
Radka Třeštíková
Pokaždé si říkám, proč tu Trestikovou čtu. Jo, je to ten smysl pro humor, který se mi líbí. Ale jinak opět povrchní. A stejně si od ní přečtu určitě zase něco, i když si u každé knihy říkám, že víckrát ne. Prostě je to oddychovka, když nechcete zaměstnávat mozek hlubokými myšlenkami.... celý text
Pátá dohoda
2010,
Don Miguel Ruiz (p)
Nemůžu si pomoci, ale kniha stále omílá to samé. Zatímco Čtyři dohody mi přišly jako úžasný základ do života, zde se neustále omílá dokola to samé. Do toho všeho mi přišel dost hrozný i překlad, který (i kvůli chybám) ubírá knize čtivost. Přelousknout to byl docela hardcore. Ale na druhou stranu, pár dobrých myšlenek jsem si také odnesla, čili hodnotím jako slabší průměr.... celý text
Posel
2012,
Markus Zusak
Kniha byla pro mne velmi čtivá a nemohla jsem se odtrhnout s myšlenkou "co bude dál". Jediný žolík byl očekávatelný a čitelný hned jak začal.
Srpnové světlo
1973,
William Faulkner
Čtení této knihy rozhodně nebyl oddech na jeden srpnový večer, naopak, čtení se mi ze srpna protáhlo až do poloviny září. Každý řádek, každá věta, vyžaduje pozornost, i tak si myslím, že mi spousta drobností zůstala ukryta mezi řádky. Přestože je hlavní příběh vcelku jednoduchý, obsah je složitý a rozvláčný. Zkrátka Faulkner jak má být!... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
Působivý příběh plný smutné historie. Myslím, že knihu by si měl přečíst každý, kdo tvrdí, že Češi byli jen utlačovaní chudáci, kteří mají čisté ruce - nemají a dopustili se také mnoha zločinů na lidech, kteří nic nezavinili. Zajímavé bylo také "převlékání kabátů" z pohledu nezávislého pozorovatele. Smutný osud Gerty Schnirch byl dojemný, strnulý a beznadějný, přesto na konci kniha nadějně ožívá díky Blaničce, která vnese optimismus a svobodu, která je nezatížená křivdou historie.... celý text
Jezero
2016,
Bianca Bellová
Kniha černá jak to jezero, o kterém vypráví, plná beznaděje a smutku. Osobně mi vadily ty vulgarismy, které jí odpíraly uměleckou hodnotu. Na konci je sice maličký plamínek naděje, ale takový sotva postřehnutelný, který snadno zhasne ve špinavé vodě jezera.... celý text
Zbavte se nepořádku s feng-šuej
2010,
Karen Kingston
Ač jsem vůči uklízecím knihám poněkud skeptická, tahle mě nadchla a donutila se zamyslet a trochu změnit nastavení mé mysli.
Mezi svými
2019,
Amos Oz (p)
Zajímavá útlá kniha, která dobře vystihuje, jak se žije v kibucu či jiném obdobném zařízení. Musím říci, že čtení to bylo hodně smutné a beznadějné. Lidé, kteří měli žít podle jejich ideologie pospolu jako jedna velká šťastná rodina, bojují s osamělostí (nebo už svůj boj vzdali). Kniha je plná rezignací a nedává moc pozitivních vyhlídek do budoucna. Za mě jsem se utvrdila v tom, že jsem šťastná, že žiji, kde žiji a podle svého.... celý text