Ence
přečtené 395
Boží blud
2009,
Richard Dawkins
Ačkoliv s autorem v mnohém, co považuje za zásadní nesouhlasím (např. že při znalosti principu tvorby duhy oceníme její krásu stejně, ne-li více), otevřela mi kniha oči v oblastech dogmatismu nebo třeba praní mozků již od útlého věku. Musím se přiznat, že zhruba první třetinu knihy jsem se bavil a několikrát jsem se od srdce zasmál (Panna Maria z Fatimy mě odrovnala). Druhá třetina knihy se mi zdála slabší, zejména kvůli antropickému "důkazu" na sto způsobů, který i když se mi to Dawkins snažil objasnit stále považuji za poněkud tautologický. Navíc mi z něj tak nějak samovolně vyplývá, že i ten tak nemožný (rozuměj nepravděpodobný) Bůh by klidně mohl existovat - stačí mít dostatek planet. Na druhou stranu respektuji autorův vědecký optimismus i když sám jsem zarytým pesimistou a nevěřím, že zkoumáním části celku lze odvodit celek, potažmo to, co stojí nad ním (ať by to byl bůh, nebo nicota). A rovněž si myslím, že nastane doba, kdy se dogmatické náboženství se všemi svými nepochopitelnými a nesmyslnými principy stane méně nestravitelné, než věda, která se stane tak abstraktní, nepochopitelnou a odtrženou od reality. Možná se zrodí "antiDawkins", který se bude vysmívat ne náboženským, ale vědeckým dogmatům - ale na to si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Někdo pode mnou psal, že se mu nelíbil první doslov p. Jaroše. S tím nemůžu souhlasit. Na mě naopak působil poměrně erudovaně a na několika místech mi mluvil přímo z duše. A ještě někdo pode mnou psal, že svobodná vůle je iluze. To je zdařilý příklad toho, co považuji za vědecký dogmatismus :-)... celý text
Schopenhauerova vůle
2002,
Jack Matthews
Knihu jsem našel v oddělení filosofie, ale je to v podstatě podivný obrazový román s náhodně se střídajícími úryvky Schopenhauerova života a života jeho rodiny. Nejsem si úplně jistý co to znamená, že autor (Matthews) vědomě překračuje hranici autentičnosti, což se psalo na obalu. O filosofii se nedozvíte vůbec nic, je vám předložen pohled na životní pouť nepochopeného melancholika. Možná je to dobré čtení pro někoho, koho zajímají životní osudy slavných, ale já od knihy očekával něco jiného.... celý text
Rouhání
2009,
Douglas Preston
Při čtení této knihy jsem měl neodbytný pocit hollywoodské brakovitosti. Bejvalka hlavního hrdiny, se kterou se rozžehnali před x lety roztaje jak kostka ledu ve friťáku jen co hlavní hrdina rozráží dveře salónu, aby všemu přišel na kloub. Scenérie se střídá po 1-2 stranách, hlavní dějová linka se zprvu zajímavým poté nudným hovorem se singularitou je neustále prokládána nudnými částmi s kazatelem, lobbistou a bezpečnostním analytikem. No a konec je série výbuchů, dojemných kvazifrází a amerického hrdinství. Zívačka, nuda a trénink vůle, abych vůbec dočetl.... celý text
