fa.sci.ko
přečtené 509
Daisy Jones & The Six
2020,
Taylor Jenkins Reid
„Myslela jsem si totiž, že láska má člověka roztrhnout vedví, zlomit mu srdce a sevřít ho tím nejhorším způsobem. Myslela jsem si, že láska jsou bomby, slzy a krev. Netušila jsem, že má naopak člověku dát lehkost, a ne ho rozdrtit. Nevěděla jsem, že má člověku dodat jedině něhu. Měla jsem představu, že láska je boj.“ Způsob vyprávění Taylor Jenkins Reid ve mně umí vyvolat vážně silné emoce a opět nezklamala. Snad už v první čtvrtině knihy jsem věděla, jak ji budu hodnotit, protože to bylo prostě jedno velké WOW! A ačkoliv se na konci neudálo žádné šílené drama, jak jsem původně očekávala, tak si za svým plným hodnocením i přesto stojím. Kniha byla napsaná neuvěřitelným způsobem a já jsem to autorce žrala všechno i s navijákem. Výpovědi a životy všech členů kapely byly tak reálné, až jsem občas vážně pochybovala, že je to skutečně fikce. Dokonale na mě dýchla hollywoodská atmosféra šedesátých a sedmdesátých let a jelikož jsem si během čtení prozřetelně zapisovala názvy kapel, které zazněly, ať už jsem je znala či nikoliv, tak hudební plán na příštích několik dní mám celkem jasný. (The Who, The Kinks, Yardbirds, Status Quo a samozřejmě i Beatles, Rolling Stones, Pink Floyd nebo Sonny & Cher) „Vždycky na mě nejvíc působily vůně. Vůně tequily, vůně piva. Dokonce i koksu. Čehokoliv. Vždycky si na to vzpomenu, na ty chvíle, kdy jsem už na začátku věděl, že budou potíže. Ze začátku všechno chutná dobře.“... celý text
