farao14
přečtené 260
Motýlek
2005,
Henri Charrière
Na tuto knihu jsem byl hodně zvědavý. Začátek byl takový pozvolný, ale pak se to rozjelo. Měl jsem rozečtené dvě knihy, jednu v kuchyni a druhou v ložnici (abych nemusel přenášet), ale nakonec jsem zůstal jen u Motýlka. Kniha mě úplně pohltila. Ale všeho dočasně. Jak děj pokračoval a při stále se opakujícím omlouvání svého zločinu, tvrzením že pan Motýlek je nevinen, že hromada trestných činů je zaviněna dobou, státem a systémem, omlouváním a vychvalováním ostatních vrahů, pirátů, zlodějů a stále se opakujícím že jsou to vesměs slušní lide jsem se začal při čtení nudit, zlobit a ptát se jak je možné že Motýlek neustále nacházel mezi dozorci, indiány a lidmi kudy prchal tak hodné a vše omlouvající občany, kteří mu byli ochotni v takové míře jak popisuje pomoci a vynaložit na to nemalé prostředky a důvěry. Příběh by to byl hodně zajímavý a krásný, ale ne podle skutečné události. Jestli je v příběhu něco pravdivého tak je to určitě touha po svobodě, kruté povahy a vlastnosti lidí a že člověk vydrží hodně. Osobně po prvotním nadšení a po postupném chladnutí jsem zklamaný. Původně jsem byl rozhodnutý že, si přečtu i pokračování knihu „BANCO“, ale po téhle zkušenosti NE!!... celý text
Vítězný oblouk
1987,
Erich Maria Remarque (p)
Nedočetl jsem. Bez příběhu, bez akce a jen zdlouhavé myšlenkové pochody. Jsem hodně rozčarován. Omlouvám se všem fanouškům E.M.Remarqua, ale nuda, nuda, nuda.
