Filda
přečtené 386
Bílý dominikán
1999,
Gustav Meyrink (p)
Obvykle se k touze po poznání svého původu, základů, dispozic... dostáváme až v pokročilejším věku. Možná že ale právě člověk bez minulosti má nejlepší dispozice ke hledání svých kořenů? Mně by zajímalo, jestli si Meyrink připouštěl k srdci tolik "mystiku" (jako se často uvádí v odborné literatuře), nebo spíš odkaz předků, dědičnost nebo jak tomu chce kdo říkat. V podstatě jsme takové dočasné pokračování a směřování generací těch, kteří nás stvořili a ve smrti předešli, proudí v nás jejich zdánlivě dávno mrtvá krev, a ta nám velí dospět k nějakému velkému zastřešujícímu finále - i když třeba nebude tak okázalé, jako v Meyrinkových románech. Kdo si to uvědomuje, získá pocit odpovědnosti vůči těm před ním. Divím se, že Meyrink ještě nemá svou sochu v sídle České genealogické a heraldické společnosti.... celý text
