Formol přečtené 140

Hitler. I. díl, 1889–1936: Hybris 2015, Ian Kershaw

Dočteno a je to hodně depresivní čtení. Ne snad z důvodu vlastního obsahu, hrubou kostru \"příběhu o cestě Adolfa Hitlera k moci\" zná snad každý vzdělaný člověk. Depresivní je to, na co klade Kershaw důraz. Tedy že cesta k moci nebyla ani výlučně, ale dokonce ani převážně dílem nějaké zvláštní schopnosti nacistů, ale spíše dílem jiných sil. Sil politických a i lidových, sil, které samy chtěly v Německu diktaturu a pro které byl Hitler postupně směšnou figurkou, užitečným spojencem, mouřenínem na špinavou práci, nástrojem, který ovládnou - a nakonec vůdcem. Navzdory mýtu \"pop-historie\" Německo nebylo svedeno, Německo svého diktátora chtělo a je spíše dílem náhody, že se tím diktátorem nestal někdo jiný. Dost zásadní poučení pro současnost, řekl bych. A poučili jsme se z toho? Já se obávám, že nikoliv - a právě to mi přijde na celé knize nejvíc depresivní.... celý text

Eutanázie: Definice, historie, legislativa, etika 2019, Marek Vácha

Boží blud 2009, Richard Dawkins

Boží blud je kniha děsivá. Děsivá z toho důvodu, že taková kniha vznikla nikoliv jako produkt výstředního podivína, který svůj čas věnuje boji s několika málo výstředními podivíny, ale jako kniha vycházející z reálií naší civilizace. Můžeme si myslet, že my jsme relativně v bezpečí před výstřednostmi USA, ale například to, že křesťanství nám okupuje například medicínskou etiku, je varování, že postřehy v knize mají platnost i u nás. Co se týče argumentační stránky, tak ta odpovídá formátu a rozsahu. Nejde do hloubky vážení každého slova, spíše naznačuje směr.... celý text

Biochemie 1996, Zdeněk Vodrážka

Koncepčně výborně napsaná kniha. Asi se z ní hůře studuje, ale ukazuje, že biochemie _není_ o tom, že by se měl student jako ilustrované básničky naučit metabolické dráhy, vyjmenovávat enzymy, které mohou fyzicky existovat jen jako sousední aktivní místa na jednom multiproteinovém komplexu,... Kniha by rozhodně zasloužila aktualizaci, opravu některých nepřesností a nové vydání, které by bylo na místě omlátit o hlavu přednostům biochemických ústavů lékařských fakult.... celý text

Největší tajemství Adolfa Hitlera 2014, Vladimír Liška

Náhodou jsem se ocitl v autobusu na D1 a z nedostatku jiné činnosti jsem začal listovat nabídkou knih ke čtení v palubním "Fun & Relax" systému. Otevřel jsem tuto knihu a byl jsem z toho rozpačitý. Jazyková úroveň prostřední, fakticky si pamatuji především dvě chyby, které usvědčují autora z lajdácké práce se zdroji a z nedostatečného seznámení se s problematikou. Oba se shodou okolností týkají první světové války: 1. Bojový plyn "chlorin" neexistuje a neexistoval. Chlorin je tetrapyrol, pevná látka. Zde je míněno diletantem počeštěné "chlorine", tedy starý dobrý chlor. Plynný chlor. První masově používaný bojový plyn a pro laiky často synonymum "bojového plynu 1. světové války" vůbec. 2. Překvapení nad známým "Hitlerovým šrapnelem". Z psychologického hlediska to mohl být skutečně pro Hitlera velký impuls, dokonce se z něj stal jakýsi "suvenýr". Autor zmiňuje i důvod selhání, vlas dělníka v muniční továrně, který zablokoval iniciaci roznětky. Wau! Jenže to zřejmě ovládlo i autora, takže se rozplývá i nad touto záležitostí. Neměl by. Ve skutečnosti selhala až třetina šrapnelů. Některé iniciovala blízká exploze něčeho jiného, některé odklidili vojáci - a některé zůstávají dodnes na bitevních polích, někdy v obrovském množství. Tohle celou knihu diskvalifikuje. Jestliže autor selhal už při práci s informacemi na úrovni dějepisu pro střední školy, je zcela nedůvěryhodný ve smyslu systematické a poctivé práce se zdroji dalších, méně evidentních, tvrzení.... celý text

Věda kontra iracionalita 6 2018, Leoš Kyša

Integrativní fyziologie člověka pro přírodovědce 1998, Anna Strunecká

Kniha je těžký bizár. Kombinace triviálních poznatků na úrovni středoškolské biologie (bílé stránky) a naprostých hloupostí typu: "mezi homosexuály jsou vytvořeny velmi příjemné, doslova teplé vibrace. Označení teplí by proto mělo být chápáno laskavě a s porozuměním" nebo "dech se přeměňuje na světlo a naopak".... celý text

Transplantace střevní mikroflóry mě vyléčila z depresí 2019, Petra Fojtíková

Takhle nějak vypadá pseudověda v akci. Neznalosti biologických základů nutných k pochopení problematiky, nepochopení, desinterpretace či přinejmenším nekritická extrapolace výsledků skutečných výzkumů a směšování skutečné vědy s výmysly. Potenciálně nebezpečné.... celý text

Hermeneutická etika 2004, Jan Payne

Před zkouškou z lékařké etiky jsem chtěl, veden zlozvykem z jiných předmětů, alespoň prolistovat doporučenou literaturu. Na obsah lze pohlížet buď jako na nonsensovou poezii, která ale ani zdaleka nedosahuje kvalit E. T. Fielda, nebo na prostý slovní guláš zachycený na papír a vydaný knižně. A ano, prokousal jsem se jen několika stranami, ale když jsem záhy začal vedle smyslu postrádat i gramatickou strukturu, vzdal jsem to. Vlastně to je jeden z důvodů, proč se podle mého názoru česká lékařská etika seriózně řeší převážně mimo ústavy lékařské etiky.... celý text

Ještě máme, co jsme chtěli 1991, Miloslav Švandrlík

Švandrlíkův smysl pro humor dokáže přežít i natahování a ředění, ale už to není ono...

Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky 1990, Miloslav Švandrlík

Četl jsem, přestože mě film (Zdenek Sirový, 1992) spíše odrazoval. Kniha je podle mého názoru mnohem lepší než film, ale myslím si, že třeba Nemravná dívka na vdávání je mnohem zábavnější.... celý text

Draculův švagr 2009, Miloslav Švandrlík

Vynikající relaxační kniha i pro ty, kteří neholdují příliš černému humoru.

Nemravná dívka na vdávání 2002, Miloslav Švandrlík

Co jsem čekal, to jsem dostal. Lehké, zábavné, nadčasová ironie,...

Od minulosti k dnešku 2014, Jan Rychlík

Slovník filozofických pověr 2000, Józef Maria Bocheński

Kniha, snad díky svému malému formátu, je u některých hesel podložena vyloženě slabými argumenty, někdy to dokonce vypadá, že autor staví proti pověře (dle jeho definice) jinou pověru, jemu bližší. Přesto je kniha podle mě dobrá, ale nikoliv jako úvod do kritického myšlení. Je užitečná pro pokročilé čtenáře jako dejme tomu cvičebnice. Protože je argumentace nakousnutá, naznačuje směr, po kterém se může čtenář sám vydat a pracovat. To jsou ale jen technické záležitosti. Knihu jde použít ke skutečnému tříbení kritického myšlení. Kritické myšlení totiž není o tom, že rozpoznáváme chyby druhých, kritické myšlení je především o tom, že si uvědomujeme, že tak nějak sami od sebe děláme všichni chyby, všichni jsme náchylní k (sebe)klamům a všichni se můžeme nechat mást našimi předsudky a emocemi. Jediné, co s tím můžeme dělat, je na to myslet a občas se na sebe a na své názory podívat "zvenku". No a na cvičení takového myšlení je tato knížečka výborná. Snad každý si totiž najde hesla, se kterými souhlasí, i hesla, se kterými nesouhlasí. No a protože slabá argumentace je vlastní téměř všem heslům, může takový padawan kritického myšlení trénovat tím, že bude hledat chyby v argumentaci, se kterou souhlasí, a hledat podpůrné argumenty a opravovat argumenty tam, kde naopak s autorem nesouhlasí. Tedy ne že by to vždy šlo, ale cvičení je to zajímavé.... celý text

Dějiny Ruska 2004, Václav Veber

Asi jsem příliš zhýčkaný úrovní, kterou nastavili například Josef Pekař nebo Josef Janáček, ale od seriózně se tvářících historických knih očekávám víc než jen čtivé zpracování a korektní faktografii. V těchto ohledech je totiž kniha napsaná velmi dobře. Zásadní problém je to, jakým způsobem autoři události "analyzují". Předsudky, chabě podložená a místy i neobhajitená tvrzení a zobecnění, prezentovaná jako naprosto zásadní postřehy a vysvětlení. Tedy ne že bych s řadou takových tvrzení nesouhlasil nebo alespoň nechtěl souhlasit, ale něco takového by mělo být předmětem odborné diskuze, nikoliv podstatným obsahem knihy přehledového charakteru. Přístup autorů se tím jeví jako "zrání" marxistického historika, který má stále jako dogma existenci jistého "zákona dějin", poznal ale, že něco takového není marxistická dialektika, a tak křečovitě hledá náhradu. Jistě, může to být jen omezeným rozsahem knihy, ale jak už jsem předeslal výše, podle mého názoru interpretace založené především na osobních postojích, přáních a předsudcích autorů do dobré historické knihy patří v množství nanejvýš malém - a měly by být doplněny i argumentací.... celý text

Proč (a jak) psychosomatika funguje? 2015, Jarmila Klímová

Veden povinnostmi (Sisyfos) jsem si tu knihu přečetl - a je šílená jak ta kniha, tak i předmluva Radkina Honzáka. Pseudohluboké květnaté bahnění promíchané s několika spíše obecnými pravdami a řadou konkrétních smyšlenek, hloupostí i vyložených nepravd. Každý, kdo knihu hodnotí jako skvělou, objevnou, nebo třeba přínosnou, by měl zapochybovat o své funkční gramotnosti. (další komentáře viz diskuze)... celý text

Velitelem v Osvětimi : autobiografické zápisky 2006, Rudolf Höss

Kdybych hodnotil tu knihu literárně nebo faktograficky, tak nic moc. Höß by, vzhledem k tomu co byl, dokázal napsat strhující text, i kdyby byl pologramotný a text by musel projít několikanásobnou jazykovou korekcí.. Vřele doporučuji přeskočit všechny komentáře před i za vlastním textem, začít textem a to, co si o něm máme myslet, si přečíst až s odstupem. Höß je kreatura. Ale ani náhodou nejde o nějakou epickou kreaturu hodnou bájí a mýtů. Jde o člověka osobně odvážného, zapáleného pro myšlenku, kterou pokládá za správnou, a poměrně výrazně lpícího na tom, co pokládá za vojenskou čest. Je vám to povědomé? Ano, takhle jde charakterizovat každého druhého hrdinu. Rozdíl je jen v tom, že při výběru myšlenky, které bude fanaticky věřit, a pojetí cti, které přijal za své, byl víc "náš". Höß byl kreatura, ale kreatura "každodenní", podobné potkáváme denně. Úředníka, který do absurdit lpí na liteře předpisu, i když vlastně nemusí. Válečného hrdinu, který měl dvojí štěstí - jednak přežil a jednak se nedostal do situace, kdy by se z něj stal válečný zločinec. Pracovníka "středního managementu", který, aniž by musel, nebo aniž by mu z toho plynul prospěch, podlézá u nadřízených a šikanuje podřízené. Vysokoškolského učitele, který blokuje reformu základního předmětu, i když si uvědomuje nevhodnost stávajícího a sám má intelektuální kapacitu změnu zvládnout. A ruku na srdce, nemáme každý takového kostlivce ve skříni? Nikdo z nás nikdy přinejmenším neobhajoval hloupost, protože hloupost říkal někdo, ke komu cítí loajalitu?... celý text

Čtvrtá říše 2002, Václav Semerád

Shodou okolností se mi dostala do rukou tato kniha (resp. její beta verze na amber.zine). Shodou dalších okolností jsem část četl nahlas usínající přítelkyni (ano, takový jsem zvrhlík, v takové situaci nečtu ani poezii, ani milostné romány) a ač naprosto nefandí sci-fi, témata poznávala jako důvěrně známé. Snad až na ty Pardubice. No a shodou okolností jsem měl záchvat nespavosti, takže jsem knihu dočetl. Kniha není napsána špatně. Není napsána špatně jazykově. Děj se mi zdá na tak krátký rozsah značně překomplikovaný i na žánr adín-geroj-spasitěl'. K všejedničkovství hlavního hrdiny chybí už jen to, aby byl nejlepší lyžař a milovník. Jistě, ono to k žánru trochu patří, ale nasadit geniálního samouka bojovníka, stratéga, politika, politického vizionáře, ekonoma, diplomata, právníka, programátora, podnikatele, psychologa, etika, zpravodajského analytika a pedagoga do světa, ve kterém ostatní postavy jednají až zoufale hloupě a nelogicky, to nasazuje všemu ráz nechtěné komiky. A možná právě pro tu nechtěnost to ani není tak vtipné. Občané hloupé dialogy připomínající hloubkou diskuzi vedenou v pozdních hodinách v bavorské pivnici to vše podtrhují. Aby bylo jasno, vůbec neodsuzuji to, že i dospělý člověk občas ve fantazii zachraňuje světy, vyhrává válku, úspěšně poráží mistry špionáže a tak podobně. Naopak, myslím, že každý, kdo není ještě životem otupělý, se tak alespoň někdy baví. Když už to ale házím na papír, chtělo by to se nejen bavit vlastní fantazií, ale i mnohem lépe promýšlet fungování světa.... celý text

Jak pracovat s vědeckou publikací 2003, Trisha Greenhalgh

Velmi dobrý úvod, případně příručka "ready-to-use" pro praxi v neproblematických oblastech. Celkový dojem kazí až nezdravá fascinace autorky statistikou, zřejmě bez hlubších znalostí statistické inference.... celý text