Formol komentáře u knih

Když si objednávám knihy z online antikvariátů, občas si objednám do počtu i něco levného, čím se poněkud podívám za obzory svých obvyklých aktivit a zájmů. Za víc než 20 Kč bych knihu nekupoval. To jen pro upozornění, že můj komentář vychází z mindsetu jiného, než jaký by měl mít obvyklý čtenář knihy.

Nápad ilustrovat dobrou praxi leadera na historických osobnostech je jistě skvělý. K výběru osobností nemám také připomínky, dokonce i "kontroverzní" osobnosti jsou skvělá cesta, jak nemyslet v zajetých kolejích. Na škodu není ani "britocentrismus", nakonec proč by měl britský autor pracně studovat jiné než své dějiny.

Jenže - a to je velké jenže - celou knihu sráží nekvalitní překlad. Už jen název. Původní kniha se netýká jakéhokoliv vedení a inspirace, ale strategického leadershipu. Nevhodný název už trochu navádí k nenaplnění očekávání. V knize je též několik stupidních poznámek pod čarou, které sice nejspíš vložila překladatelka, ale které obsah přece jen poškozují. No a nakonec, a to mi zvláště vadilo, je nedůslednost v překladu. Například Cyropaedia existuje již dlouho i v českém překladu jako O Kýrově vychování, Sun Tzu se do češtiny obvykle přepisuje jako Sun-c atp. Takové texty mě prostě bolí číst.

31.03.2024

Jak vy vypadala Dumasova kniha, ve které by byl jednou z ústředních postav Richelieu? Asi takhle.
Historky a vtipy snad vážně odkazující na zaznamenané události - ale dost možná jen výsledek autorovy fantazie - byly až příliš rozsáhlé a jen volně souvisely s dějovými liniemi. I když podobný výrazový prostředek obohacuje třeba i Tři mušketýry, ve větším rozsahu to na mě působilo trochu rušivě.

19.11.2023

Dlouho jsem nepřečetl knihu jedním dechem. Ano, chtělo to hodně kávy, a ano, víkend v troubě.
S některými nápady by se se určitě dalo polemizovat. Tak například právě probíhající pandemie ukázala, že reakce lidstva by byla mnohem hloupější (přímočarý hyenismus s falešnou vakcínou Phalanx vs. různě a ne vždy jen tak přímočaře motivované dění kolem neúčinných léků typu ivermektnin nebo isoprinosine a "pro-disease" proroků typu Zdravé fórum a jejich odnoží a příznivců), na druhou stranu podcenění možnosti vyvinout v případě nasměrování dostatečných prostředků účinnou vakcínu - a ochoty prostředky do něčeho takového směřovat.
Jenže je to román a nikoliv disertace ze strategických studií, takže o to nejde. I kdyby jediným poučením z knihy bylo to, že se čtenář vážně a přitom v rámci fiktivního univerza zamyslí nad Redekerovým plánem, kniha bude mít pro jeho chápání světa přesah. Třeba si uvědomí, že každé opatření public health, u z historických důvodů označované jako hygienická služba, je vlastně takový malý Redekerův plán.

4 18.12.2021

Původní česky psaná učebnice pro mediky bývá často nevydařená v rozsahu nebo v obsahu. Předcházející česká učebnice patologie byla nezvládnutá v obou ohledech. Obsahově byla silně zastaralá už v době vydání - jen málo vyhovovala potřebám budoucího klinického lékaře, zato výrazně kopírovala obor, který byl jen pro ukojení ješitnosti některých pánů přejmenován z patologické anatomie na patologii. Rozsahově taktéž původně přesahovala požadované znalosti, autoři se ani netajili snahou napsat současně učebnici pro mediky i základní učebnici pro zkoušku na konci patologického kmene.
S neblahým očekáváním jsem si proto objednal Patologii Zámečník a kol., spíše abych se utvrdil v neblahém očekávání, že pregraduální výuka patologie u nás směřuje do nepěkných končin. V očekávání maléru jsem byl zklamán. Až na některé spíše drobnosti vyplývající spíše z tradičního středoevropského dělení pato-oborů na patologickou anatomii a patologickou fyziologii a výrazné oddělení patologie jako lékařského oboru od oborů spadajících pod anglické "clinical pathology" je to velmi dobrá kniha.

1 04.09.2020

Veden povinnostmi jsem knihu četl a je to peklo. Něco jako Mengeleho výzkumný deníček - snad jen s tím rozdílem, že Mengele měl přece jen nějaké znalosti a jeho experimenty byly morálně zvrácené, ale přece jen vědecké, zatímco to, co předvádí Jurkovič, to je jako když si pejsek a kočička hrají na doktora. Vytváří si vlastní hypotézu o nádorovém onemocnění, která nejspíš byla chybná už v udávané době vzniku (60. léta) a vymýšlí léčbu dílem zcela zvrácenou (blokátory štítné žlázy), dílem neškodnou kargokultickou nápodobu léčby (trávicí enzymy, hyperimunní sérum proti hepatitidě,..).
Ten člověk není psychotik, který žije v bludu, ten člověk je hlupák, kterého posedl objevitelský komplex a který měl možnost se realizovat. OÚNZ to nejspíš v jeho obvodu tajil a sám neměl zájem to skutečně sledovat, takže těžko říct, kolik lidí ten exemplář mengeloidního lékaře zabil. A kolik jich zabil nepřímo, protože propagace té jeho taškařice je spojena s odmítáním skutečné onkologické terapie.

(SPOILER) Na knihu jsem jako správný kulturní barbar narazil náhodou, zalistoval jsem - a už to šlo.

Nejprve to, co mi na knize přišlo vážné. Kniha byla nesmírně aktuální už v době svého vydání. Politikaření a rozdělení na nesmiřitelné tábory byly realitou Francie 30. let. Zašlo to tak daleko, že někteří i vítali německé okupanty, protože ti přece křísnou především "záchodomilce". Generace se otočí a máme tady totéž. A na rozdíl od knihy zřejmě k usmíření nebude stačit ani mrtvý blázen, postřelená šenkýřka a zničená úroda. To je smutek pod povrchem.

Vlastní děj je ale plný humoru. Jistě, humoru, který každému nesedne. Někomu přijde příliš "vulgární" (uvozovkami vyjadřuji nesouhlas s obvyklým významem), někomu nepříliš vtipný a někomu bude chybět mravní ponaučení. Na rozdíl od televizního muzikálu ČST kniha nemoralizuje. Neodsuzuje. Jen ukazuje lidi s jejich slabostmi, které vlastně slabostmi nejsou. Humor knihy je humorem životního optimismu toho, kdo spíše než o záchranu světa slovem nebo mečem plamenným dbá o to, aby žil tak, jak žít umí.

15 20.05.2020

Dočteno a je to hodně depresivní čtení. Ne snad z důvodu vlastního obsahu, hrubou kostru \"příběhu o cestě Adolfa Hitlera k moci\" zná snad každý vzdělaný člověk. Depresivní je to, na co klade Kershaw důraz. Tedy že cesta k moci nebyla ani výlučně, ale dokonce ani převážně dílem nějaké zvláštní schopnosti nacistů, ale spíše dílem jiných sil. Sil politických a i lidových, sil, které samy chtěly v Německu diktaturu a pro které byl Hitler postupně směšnou figurkou, užitečným spojencem, mouřenínem na špinavou práci, nástrojem, který ovládnou - a nakonec vůdcem. Navzdory mýtu \"pop-historie\" Německo nebylo svedeno, Německo svého diktátora chtělo a je spíše dílem náhody, že se tím diktátorem nestal někdo jiný. Dost zásadní poučení pro současnost, řekl bych. A poučili jsme se z toho? Já se obávám, že nikoliv - a právě to mi přijde na celé knize nejvíc depresivní.

7 02.02.2020

Boží blud je kniha děsivá. Děsivá z toho důvodu, že taková kniha vznikla nikoliv jako produkt výstředního podivína, který svůj čas věnuje boji s několika málo výstředními podivíny, ale jako kniha vycházející z reálií naší civilizace.
Můžeme si myslet, že my jsme relativně v bezpečí před výstřednostmi USA, ale například to, že křesťanství nám okupuje například medicínskou etiku, je varování, že postřehy v knize mají platnost i u nás.

Co se týče argumentační stránky, tak ta odpovídá formátu a rozsahu. Nejde do hloubky vážení každého slova, spíše naznačuje směr.

10 16.01.2020

Koncepčně výborně napsaná kniha. Asi se z ní hůře studuje, ale ukazuje, že biochemie _není_ o tom, že by se měl student jako ilustrované básničky naučit metabolické dráhy, vyjmenovávat enzymy, které mohou fyzicky existovat jen jako sousední aktivní místa na jednom multiproteinovém komplexu,... Kniha by rozhodně zasloužila aktualizaci, opravu některých nepřesností a nové vydání, které by bylo na místě omlátit o hlavu přednostům biochemických ústavů lékařských fakult.

1 12.12.2019

Náhodou jsem se ocitl v autobusu na D1 a z nedostatku jiné činnosti jsem začal listovat nabídkou knih ke čtení v palubním "Fun & Relax" systému. Otevřel jsem tuto knihu a byl jsem z toho rozpačitý. Jazyková úroveň prostřední, fakticky si pamatuji především dvě chyby, které usvědčují autora z lajdácké práce se zdroji a z nedostatečného seznámení se s problematikou. Oba se shodou okolností týkají první světové války:
1. Bojový plyn "chlorin" neexistuje a neexistoval. Chlorin je tetrapyrol, pevná látka. Zde je míněno diletantem počeštěné "chlorine", tedy starý dobrý chlor. Plynný chlor. První masově používaný bojový plyn a pro laiky často synonymum "bojového plynu 1. světové války" vůbec.
2. Překvapení nad známým "Hitlerovým šrapnelem". Z psychologického hlediska to mohl být skutečně pro Hitlera velký impuls, dokonce se z něj stal jakýsi "suvenýr". Autor zmiňuje i důvod selhání, vlas dělníka v muniční továrně, který zablokoval iniciaci roznětky. Wau! Jenže to zřejmě ovládlo i autora, takže se rozplývá i nad touto záležitostí. Neměl by. Ve skutečnosti selhala až třetina šrapnelů. Některé iniciovala blízká exploze něčeho jiného, některé odklidili vojáci - a některé zůstávají dodnes na bitevních polích, někdy v obrovském množství.

Tohle celou knihu diskvalifikuje. Jestliže autor selhal už při práci s informacemi na úrovni dějepisu pro střední školy, je zcela nedůvěryhodný ve smyslu systematické a poctivé práce se zdroji dalších, méně evidentních, tvrzení.

Kniha je těžký bizár. Kombinace triviálních poznatků na úrovni středoškolské biologie (bílé stránky) a naprostých hloupostí typu: "mezi homosexuály jsou vytvořeny velmi příjemné, doslova teplé vibrace. Označení teplí by proto mělo být chápáno laskavě a s porozuměním" nebo "dech se přeměňuje na světlo a naopak".

Takhle nějak vypadá pseudověda v akci. Neznalosti biologických základů nutných k pochopení problematiky, nepochopení, desinterpretace či přinejmenším nekritická extrapolace výsledků skutečných výzkumů a směšování skutečné vědy s výmysly. Potenciálně nebezpečné.

Před zkouškou z lékařké etiky jsem chtěl, veden zlozvykem z jiných předmětů, alespoň prolistovat doporučenou literaturu. Na obsah lze pohlížet buď jako na nonsensovou poezii, která ale ani zdaleka nedosahuje kvalit E. T. Fielda, nebo na prostý slovní guláš zachycený na papír a vydaný knižně. A ano, prokousal jsem se jen několika stranami, ale když jsem záhy začal vedle smyslu postrádat i gramatickou strukturu, vzdal jsem to.

Vlastně to je jeden z důvodů, proč se podle mého názoru česká lékařská etika seriózně řeší převážně mimo ústavy lékařské etiky.

Švandrlíkův smysl pro humor dokáže přežít i natahování a ředění, ale už to není ono...

28.05.2019

Četl jsem, přestože mě film (Zdenek Sirový, 1992) spíše odrazoval. Kniha je podle mého názoru mnohem lepší než film, ale myslím si, že třeba Nemravná dívka na vdávání je mnohem zábavnější.

28.05.2019

Vynikající relaxační kniha i pro ty, kteří neholdují příliš černému humoru.

2 28.05.2019

Co jsem čekal, to jsem dostal. Lehké, zábavné, nadčasová ironie,...

08.04.2019

Kniha, snad díky svému malému formátu, je u některých hesel podložena vyloženě slabými argumenty, někdy to dokonce vypadá, že autor staví proti pověře (dle jeho definice) jinou pověru, jemu bližší.

Přesto je kniha podle mě dobrá, ale nikoliv jako úvod do kritického myšlení. Je užitečná pro pokročilé čtenáře jako dejme tomu cvičebnice. Protože je argumentace nakousnutá, naznačuje směr, po kterém se může čtenář sám vydat a pracovat.

To jsou ale jen technické záležitosti. Knihu jde použít ke skutečnému tříbení kritického myšlení. Kritické myšlení totiž není o tom, že rozpoznáváme chyby druhých, kritické myšlení je především o tom, že si uvědomujeme, že tak nějak sami od sebe děláme všichni chyby, všichni jsme náchylní k (sebe)klamům a všichni se můžeme nechat mást našimi předsudky a emocemi. Jediné, co s tím můžeme dělat, je na to myslet a občas se na sebe a na své názory podívat "zvenku". No a na cvičení takového myšlení je tato knížečka výborná. Snad každý si totiž najde hesla, se kterými souhlasí, i hesla, se kterými nesouhlasí. No a protože slabá argumentace je vlastní téměř všem heslům, může takový padawan kritického myšlení trénovat tím, že bude hledat chyby v argumentaci, se kterou souhlasí, a hledat podpůrné argumenty a opravovat argumenty tam, kde naopak s autorem nesouhlasí. Tedy ne že by to vždy šlo, ale cvičení je to zajímavé.

2 26.08.2018

Asi jsem příliš zhýčkaný úrovní, kterou nastavili například Josef Pekař nebo Josef Janáček, ale od seriózně se tvářících historických knih očekávám víc než jen čtivé zpracování a korektní faktografii. V těchto ohledech je totiž kniha napsaná velmi dobře.

Zásadní problém je to, jakým způsobem autoři události "analyzují". Předsudky, chabě podložená a místy i neobhajitená tvrzení a zobecnění, prezentovaná jako naprosto zásadní postřehy a vysvětlení. Tedy ne že bych s řadou takových tvrzení nesouhlasil nebo alespoň nechtěl souhlasit, ale něco takového by mělo být předmětem odborné diskuze, nikoliv podstatným obsahem knihy přehledového charakteru. Přístup autorů se tím jeví jako "zrání" marxistického historika, který má stále jako dogma existenci jistého "zákona dějin", poznal ale, že něco takového není marxistická dialektika, a tak křečovitě hledá náhradu. Jistě, může to být jen omezeným rozsahem knihy, ale jak už jsem předeslal výše, podle mého názoru interpretace založené především na osobních postojích, přáních a předsudcích autorů do dobré historické knihy patří v množství nanejvýš malém - a měly by být doplněny i argumentací.

2 12.08.2018

Veden povinnostmi (Sisyfos) jsem si tu knihu přečetl - a je šílená jak ta kniha, tak i předmluva Radkina Honzáka. Pseudohluboké květnaté bahnění promíchané s několika spíše obecnými pravdami a řadou konkrétních smyšlenek, hloupostí i vyložených nepravd.
Každý, kdo knihu hodnotí jako skvělou, objevnou, nebo třeba přínosnou, by měl zapochybovat o své funkční gramotnosti.
(další komentáře viz diskuze)