G.I.Jane
přečtené 82
Stanice Tajga
2008,
Petra Hůlová
Hablund Doran, hlavní hrdina příběhu, je dánský poválečný podnikatel, vlastní továrnu na výrobu obvazů, což mu přinese během války slušný zisk a dá tak příležitost realizovat své touhy za dobrodružstvím. Odjede do vesnice Charyň, na okraji tajgy, kde se střetávají 2 civilizace, původní kmeny tajgy - Karové /řepáči/ a Rusové, jako obyvatelé jež mají osídlit nová uzemí kolem Transibiřské magistrály a pomalu tak vrůst do populace Karů. Děj se střídavě odvíjí mezi obdobím po válce, kam dorazí Hablund a obdobím současným, kde jej odchází hledat dánský student, resp. hledat jeho stopy, neboť Hablund se nikdy do Dánska, ke své ženě nevrátí. Postupně se tak rozplétá příběh a osud Hablunda Dorana a zároveň životy potomků obyvatel, jenž se s Hablundem setkali. Jsou zde konfrontovány 2 světy, tedy kmene, který si chce zachovat své tradice, který nechce přijmout způsoby života "přistěhovalců" a jenž věří v "duchy" tajgy....a pak Rusové se svými předpisy, komunistickými hesly, názory, pracovními tábory atd.. Je to krásně konstruovaný příběh, z prostředí, které není tak "profláknuté", a kdyby tam bylo zasazeno trochu více popisného děje /popisu prostředí a atmosféry/, pak si troufám říct, že by se rovnalo dílům světových klasiků. Pro mě zatím nejlepší českou spisovatelkou! :-), držím pěsti k další tvorbě. Myslím, že román by byl hoden i filmového zpracování. Krásné dílo.... celý text
Ano, pane premiére aneb Rozhašená země
2010,
Jan Fischer
Knihu jsem si přečetla s cílem dozvědět se něco více o panu Fischerovi, neboť jej řadím do kruhu mých oblíbených osobností. Z celé knihy mě nejvíce oslovily pasáže o jeho dětství, o vztahu s jeho otcem, o prostředí ze kterého vyšel. Jinak, po celou dobu,co jsem knihu četla jsem si nemohla zvyknout na styl, jakým je psaná. Přestože text jakoby vychází z úst pana Fischera, tam mi k jeho osobě nesedí, je na první pohled jasné, že jej nepíše on. Četla jsem s ním řadu rozhovorů, pokud si vzpomínám tak má jiný styl vyjadřování a řekla bych i myšlení, dle mého názoru tam příliš projikuje cizí osoba. Taky na mě působí příliš narcisistně, takže buď mám idealizované představy nebo bylo ponecháno příliš prostoru pro autora/ není jím pan Fischer/ nebo to celé bylo spíchnuté horkou jehlou, což spíše ublížilo než pomohlo.Takže pokud se pan Fischer stane našim prezidentem, tam doporučuji knihu hodit do kamen. Je vážně strašná. Oceňuji jen pojmenování pánů Paroubka a Topolánka - Hugo a Boss /bez rozlišení kdo je kdo/, to mi připadalo vtipné. Jinak je celá kniha pod úroveň, kdyby takovou někdo vydal o mně :-), tak ho poženu k veřejně prospěšným pracím.... celý text
Klub cizoložníků
2007,
Tess Stimson
Pokud se Vám dostane do rukou tato kniha nečekejte žádná moudra, rady, poučení apod., pokud jste něco podobného prožili tak se v tom nejspíše uvidíte :-), každopádně stojí za přečtení, chvílemi baví, chvílemi děsí, zejména svou opravdovostí, ale nenudí a špatně se odkládá. Není zaplněna žádnými popisnými informacemi, takže Vás neusadí do určitého, konkrétního prostředí, což možná může chybět /autorka neumí, nechce??vytvořit obraz/, na druhou stranu dokázala /dle mého názoru/ trefně vystihnout proměnu hlavních hrdinů - 1 muž a 2 ženy v čase, takže z nezávislé mladé, nevázané milenky, která je nad věcí, se s postupem času stává nedočkavá, nenávistná žena, z úslužné, láskyplné, všeobjímající manželky se vyklube žena schopná čelit všem ústrkům, i přes různé propady a dojít k pevnému uchopení svého života a do toho muž, který vlivem záplavy testosteronu nechápe jak se to všechno stalo a jak mu to překopalo život. Co mi trochu vadilo, byla ta přímočarost děje, člověk předpokládal, že to takto dopadne, karty byly rozdány moc jednoznačně, což v reále až tak nebývá, ale může......má to pak sklon k červené knihovně?!:-), asi by se mi to líbilo více zamotané, a pak zase homosexuál jako důvěrník manželky.......to už je téměř standard. Možná až příliš mnoho ztvrdlých koulí a zasouvání penisů......:-), tomu bych asi také dala větší rozmanitost. Ale v globále dobrý, pobavila jsem se a to bylo asi autorčiným cílem.... celý text
Flanderská pečeť
2011,
Marie Cristen (p)
Knihu jsem objevila pod vánočním stromečkem a přečetla jedním dechem. Není to nijak úchvatné dílo, nelze u něj očekávat žádný zásadní historický materiál, žádná opěrná historická fakta, je spíše romantickým příběhem mladé ženy, z bohatné rodiny, která se vzpírá zaběhanému způsobu života, taková rebelka, feministka,puberťačka, ale bohužel pro ni - v dobách středověku, takže rychle narážející na řadu úskalí, i vážných, jako znásilnění, smrt milence,hlad a bída.Skvěle je tam vylíčena atmosféra středověkého Londýna, je z toho cítit ta špína,zápach,nemoci a pěkně jsou popsány i způsoby obchodování kupeckých rodin a jejich provázanost s politikou.....jako dnes:-). Samozřejmě jako správná romantika má poněkud předpokládaný závěr, ale vůbec mi to nevadilo. Kniha se čte skvěle, výborná k pohodovému usínání, k odreagování, nabídla bych klidně i náctiletým.... celý text
Pochoutka
2009,
Muriel Barbery
Kniha je myslím prvotinou autorky a do jisté míry se mi zdá lepší než u nás dříve vydaná kniha - S elegancí ježka. Vypovídá o jistém guru gastronomie, třeba jako u nás pan Mauer :-). Pro lidi, kteří jsou zároveň fanoušky kulinářství, kteří jsou gurmány, dokáží vychutnat fantazii jídel, zažít ty pocity slasti z vůní, chutí, znají ty pocity, když ochutnají něco skvostného, mimořádného, tak do toho. I nad jídlem se dá filozofovat, pokud se nedíváte na pořady typu Babicovy dobroty, Jste to co jíte :-), Prostřeno...... I tady dojdeme k poznání /jako ve výše uvedené druhé knize/, že to co vypadá velkolepě nás nemusí navždy uchvacovat a že někdy méně znamená více atd. Nakonec obyčejné koblihy uspokojí i ten nejmlsnější jazýček. Ale spíše to lze vnímat, že v hodinách balancování na hraně života a smrti hledáme ten záchytný, pevný bod, bezpečí a to je většinou dětství, kdy jsme hýčkáni rodiči, prarodiči.Tak to celé vnímám já. Dílko je poměrně krátké, delší bude zamyšlení nad ním. Pokud by se někdo chtěl kochat jídlem, pak směle doporučuji mnohem úchvatnější dílo - Čtvero ročních období v Basilicatě. Tak dobrou chuť.... celý text
S elegancí ježka
2008,
Muriel Barbery
Knihu jsem si koupila s touhou přečíst si něco pro zamyšlení, něco co by mělo hlubší myšlenku a taky od autorky, která patří k mé generaci. Kniha odkrývá téma o předsudcích, dogmatech, možná i o smyslu života. Ukazuje na skutečnost, že bohatství nepřináší štěstí, že kdo vypadá navenek úspěšně, schopně, krásně......, nemusí být zrovna zajímavý člověk, nemusí být ani chytrý ani být nositelem genomu nutného k zachování pro další generace, naopak na první pohled průměrně vypadající, všední, šedá osoba může v sobě skrývat tajemství, schopnosti, dovednosti, po jejichž odhalení nás osloví, okouzlí, posune dál, rozšíří naše obzory......Nepochybně pěkné téma knihy, které známe z běžného života, které bychom třeba nedokázali takto rozebrat, ale myslím si, že autorka není určena širokým masám, ani to nedovede, neumí se odpojit od filozofování, které místy lehce nudí, protože nedokáže sklouznout blíže k lidem, kteří nemají vzdělání tohoto zaměření. Jsou jiní filozofové, kteří to dokážou.... celý text
Jana Eyrová
2006,
Charlotte Brontë
Knihu jsem si koupila po přečtení životopisu celé rodiny sester a bratra Bronteových, hlavně z popudu o čem asi píše žena s takovým vlastním životním příběhem. Z knihy mám pocit,že je jakousi relaxací autorky, snahou pohlížet na svět alespoň trochu optimisticky, trochu dětsky, jakoby naivně - na závěr alespoň nejaká odměna za složitý život , spojení s milovanou osobou /přes překážky/, i když i to možná vychází z jejího skutečného života. Já myslím, že do tohoto románu propašovala hodně ze svého skutečného života. Kniha je nepochybně pohlazením na duši, trochu pohádka pro dospělé, klidně i náctileté, možná i trošičku "červená knihovna", ale vůbec mi to nevadilo. Taky je nutné vzít v úvahu dobu, ve které bylo dílo napsané, proto v dnešní době může na nás působit trochu naivně. Nicméně řada postojů hrdinky a vylíčené mezilidské vztahy platí dodnes. Knihu jednoznačně doporučuji, třeba jen jako odraz doby.... celý text
Medojedky
2009,
Robert Ruark
Knihu jsem dostala k přečtení od kamaráda, který ji četl před léty, s poznámkou, že jsou v ní negativně vylíčeny ženy?!?!:-). S tímto dodatkem jsem se do ní ponořila, abych zjistila, jak to tedy s námi je:-(.Od tohoto autora neznám jinou knihu, ale tahle je napsaná perfektně a kdyby nic jiného nenapsal, tak si zaslouží poklonu.V pozadí celého příběhu defilují válečná léta, poválečné období a poté rozkvět na půdě především Ameriky, africký kontinent zaujímá necelou třetinu knihy, takže je krásným odrazem doby 20-tého století. Autorem je muž, je zde cítit více mužský pohled na svět, ale pěkně a opravdu reálně odvíjí ženské způsoby jednání, myšlení a navíc jako bonus přidává postavu homosexuála, s jeho názory a pocity, tady víceméně náhradníka manžela, postaveného do role vrby a partnera do společnosti, když manžel není, nebo nemá čas či chuť/skvělé je vylití si srdce homosexuála,byla jsem překvapena/. A zda najde jistotu a zázemí? Najde, ale už jako nemocný muž, s řadou životních zkušeností,nucený odhodit své mužství, které asi bylo hlavním motorem neklidu :-), s ujasněním si toho, co ještě od života žádá. Ve své podstatě je to stejné u mužů i u žen,jen nápadnější u těch, kteří snadno podléhají hormonální bouři. A svobodné povolání - novinář, spisovatel, tam jistě patří.:-)... celý text
Bez ohlávky
2011,
Jiřina Šiklová
Doposud jsem od paní Jiřiny Šiklové nečetla žádnou knihu, ale protože me vždycky zaujaly její rozhovory či komentáře v novinách, tak mně její kniha padla hned do oka.Kniha je psána formou rozhovoru, ale působí velmi kompaktně, jako dlouhé vyprávění a je vážně SKVĚLÁ. Právě v této době, kdy se na piedestal staví moc a výše bankovního konta, kdy se řada lidí snaží jen ždímat co to jde, kdy smyslem života je hlavně si užívat, nic nedávat a nepřemýšlet nad tím, co předáme dalším generacím, tak je to balsám na duši. Není tam popsána jen její spolupráce s disidenty, ale její výpovědi odhalují atmosféru doby, pocity jako ženy, manželky, matky,členky KSČ,vysokoškolské kantorky, uklízečky......Moc se mi to líbilo. Na otázku, co paní Jiřinu mrzí, odpovídá, že to, co mám teď konečně uspořádané v hlavě, to s mou smrtí zmizí, a promiňte, je to škoda,to bych ráda předala dál, tak já odpovídám JE TO VÁŽNĚ ŠKODA, měla bych zájem.Jenže to nejde.... celý text
Přátelé, milenci a jiné nerozvážnosti
2009,
Fiona Neill
Při prvním pohledu na knihu mě odrazovaly dvě věci: křestní jméno autorky (Fiona - mám husí kůži ze Shreků) a potom ódy na toto dílo na zadní straně přebalu knihy.Po přečtení knihy musím opět konstatovat: "Nedělej úsudek z prvního dojmu!". Prakticky obyčejný, jednoduchý příběh malé skupinky lidí - přátel, ale rozvedený do řady niterností, nálad, pohledů a psaný s obrovským nadhledem a optimismem k životu samému. Jelikož autorkou je žena, tak přece jenom ženský vliv malinko převládá a ocenění bude jistě převažovat u čtenářek, nicméně muži jsou zde vylíčeni pěkně ve své nahotě, vcelku pozitivně a hlavně se základním faktem, že jejich pohled na život je zkrátka jiný, byť všichni toužíme prakticky po tomtéž. Takže to hodnotím směrem k autorce jako velké plus. I přes jednoduchost příběhu má děj spád, čtivost a napětí, velmi rychle čtenáře vtáhne s pocity vlastního prožitku nebo snad navození jistého odrazu v zrcadle - s nimi jsem prožila návrat do útlého mládí, do životních kopanců........Před autorkou smekám kloubouk, dar psát knihy jistě má.... celý text
K moři
2007,
Petra Soukupová
Knihu jsem si záměrně koupila, abych si přečetla tolik opěvovanou autorku, i s oceněním Magnesia litera. Musím ale říct, že jsem byla zklamaná. Styl, kterým je kniha napsaná se mi poněkud nezamlouval, i když připouštím, že jsem takto sepsané dílko ještě nečetla, ale to je jen malinkatý problém. Co mi nesedělo je pachuť, která ve mně po přečtení knihy zůstala. Jako když si promítnete 1 lidský život v 1 hodině,brrrr, jako když padáte z výšky a neotevře se Vám padák. Většina z těch popsaných lidských životů je vykreslena negativně, černě, spíše se špatnými lidskými vlastnostmi, s neschopností vzájemné tolerance, bez jakékoliv radosti ze života. Dle mého soudu je to pesimistické dílo, bez špetky pozitivního postoje k životu, s žádným odkazem k zamyšlení, snad jen to, že všichni jednou zemřeme. Kvůli tomu ale nemusím číst knihy. Co mě překvapuje, je autorčin věk. Jak asi doposud sama žila??... celý text