gemi přečtené 97

Pevnost 1993, Francis Paul Wilson

Klasický horor s výbornou atmosférou, který je bohužel napsaný jakýmsi knižně-básnickým jazykem. Obraty typu "mlha zahalila kraj jako chapadla bájné chobotnice" jsou sice půvabnou jazykovou onanií, na čtenářovo soustředění však působí jako průplesk a kazí jinak skvělou atmosféru neznámé hrůzy, sídlící uvnitř skalní pevnosti v soutěsce v Transylvánských Alpách.... celý text

Noční směna (20 povídek) 1996, Stephen King

Sbírka obsahuje řadu výborných povídek (Prokletí Jeruzalému, Šroťák, Bojiště, Náklaďáky, Římsa, Nekuřáci, a. s.) i několik vyloženě špatných (Noční příboj, Žena v pokoji). Je zajímavé, že zrovna povídka Noční směna, která dala celé sbírce název, patří k tomu slabšímu. Přestože je tato sbírka zajímavější a čtivější než Noční můry a snové výjevy, mně osobně King jako povídkář definitivně nepřesvědčil. Částečně je to dáno tím, že preferuji romány a částečně je to neschopností autora smysluplně finišovat (výjimky potvrzující pravidlo jsem uvedl na začátku).... celý text

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Hned ze startu je potřeba vyvrátit velkohubé prohlášení na zadním přebalu knihy "NEJDĚSIVĚJŠÍ KINGOVA KNIHA, JAKÁ KDY BYLA NAPSÁNA." Definici "děsivá" splňuje zhruba na posledních 30 stranách. Pokud chcete něco opravdu děsivého, pusťte se do Osvícení. Řbitovu zviřátek ovšem nelze upřít schopnost udržet pozornost a dobrou gradaci příběhu, který ke konci chytí pořádný lauf a už vám nedovolí se odtrhnout. Postavy se občas chovají divně (nenapadá mě jiný výraz), ale ve chvíli, kdy už si říkáte, že jsou to takoví pitomci, že by si zasloužili umřít nějakou obzvláště vypečenou woodoo-smrtí, nějakým způsobem se jejich chování (trošku) vysvětlí a vaše racio se zase na pár stran uklidní. Řbitov zviřátek rozhodně představuje typického zástupce kingovských hororových příběhů, ovšem v porovnání s jeho ostatní produkcí se jedná jen o lehký nadprůměr. Závěrem ocituji jednu repliku, která mě rozchechtala (ano, i horor může být zábavný): "Ať se propadnu, jestli tohle není druhý hřbitov, na kterém jsem sebou dneska seknul... A válet se na dvou hřbitovech je za jeden den trochu moc."... celý text

Dolanův cadillac 2004, Stephen King

Mám rád Kinga romanopisce, protože člověk se může dokonale sžít s postavami a každý večer se těší, až se zase v příběhu posune dál. U povídek toto nenastane, protože jde o jednohubky, které navíc nenechají žádnou zvláštní chuťovou stopu, takže nelákají brát si další a další. Je to logické, protože začátek každé knihy je více či méně nezáživný a King bohužel neumí příliš závěry. Takže při čtení povídek se nejdřív chvíli nudíte, pak se děj rozjede a většinou místo očekávaného bombastického finiše splaskne jako bublina. Tato sbírka povídek mi ze všeho nejvíc připomněla seriál Příběhy ze záhrobí. Někdy jsou povídky tajemné, někdy napínavé a někdy poněkud divné (Přerůstá vás). Pro ortodoxní milovníky hororu doporučuji povídky Zuby a Prst (ten je obzvláště výživný).... celý text

Dlouhý pochod 2005, Richard Bachman (p)

Jde o poněkud zvrhlou reality show, odehrávající se v postapokalyptické době, King (pardon, Bachman) se ovšem neobtěžuje příčiny globálních změn jakkoli vyjasnit. Lidé jsou přesyceni klasickými show s normálním vyřazováním, a tak přišli s takovou, kde se odpadlíci rovnou střílejí. Kniha je trošku netypická, a to celou řadou věcí. Tak například děj se odehrává v reálném čase. Na začátku vyjde sto účastníků na trasu, kterou může přežít jen jediný z nich a vy sledujete jejich kroky minutu po minutě, hodinu po hodině. Tím se dostáváme k prvnímu kladu, kterým je napětí. To je totiž od začátku do konce víceméně konstantní, přičemž jeho úroveň lze označit za dobrý standard. Je zajímavé, jak se v průběhu sžíváte s řadou účastníků, přičemž víte, že na konci může zůstat jenom jeden a lámete si hlavu, jak to dopadne, protože tohoto (tam toho a taky onoho) sympaťáka přece King nemůže nechat jen tak umřít! Konstantním napětím ovšem výčet kladů končí (faktem ale je, že to samo o sobě není vůbec málo). Kritiku je třeba začít u nelogičností, kterými je kniha protkaná jako perský koberec. Předně, jedná se o reality show, ale nikde není žádná kamera, žádný přenosový vůz či vrtulník, akorát tu a tam se mihnou reportéři v davu. Další podivností je, že většina účastníků pochodu netuší, proč se vlastně přihlásila. OK, jsou to mladí jinoši, kteří nemají páru, co v životě chtějí. Jenže oni často netuší ani to, jak vlastně pochod probíhá, jak to celé končívá... To je přece dost divné, když jde o veleúspěšnou reality show, kterou sleduje celý národ a která má za sebou celou řadu ročníků, že? Chlapci se ale místo dokonalé znalosti toho, co bude následovat, jen přihlouple diví a spekulují. Vyčítat Kingovi, že Chodci jsou sledováni sonarem, tedy že nedokázal předpovědět GPS, by bylo asi hloupé, nicméně faktem je, že z dnešního hlediska působí popis techniky poněkud úsměvně. No a pak je tady konec knihy. Zapomeňte na vypointované Osvícení či Pavučinu snů. Tady prostě pochod skončí a s ním skončí i celý příběh. Šlus, finýto, žádné vysvětlování, žádná pointa a vy prostě nevěřícně otáčíte pár posledních stránek tam a zpět a hledáte něco, co tam zkrátka není. King má holt v sobě skutečně dva spisovatele. Jeden umí příběhy skvěle vygradovat a zakončit, no a ten druhý zřejmě těsně před finišem dostane střevní potíže a pak zapomene, že dílo ještě není úplně hotové. A to je případ Dlouhého pochodu.... celý text

Pavučina snů 2002, Stephen King

Přemýšlím, jak začít recenzi této skvělé knihy, aby sama nebyla o rozsahu vieweghovského románu (tedy středně útlé brožury), protože toho mám na srdci opravdu hodně. Předně - tohle je horor jak má být, se vším všudy. Zapomeňte na thriller Cujo, zapomeňte na krimi/fantasy Lisey a její (nudný) příběh, protože tohle bude jízda ve stylu To a Osvícení. Jízda, ze které se vám pořádně zatočí hlava. Kinga se vyplatí číst chronologicky. Pokud totiž za sebou máte geniální To, bude se vám kniha líbit daleko víc než těm, kteří to (nebo To?) stěstí nemají. Pokud ne, nechte Pavučinu snů ještě chvíli ležet a přečtěte si nejdřív To. Vrátíte se totiž do Derry, jen s jinou (a rovněž velmi sympatickou) partou kamarádů a potkáte spoustu odkazů a reálií právě z To, bez jehož znalosti budete velmi ochuzeni. Pokud jste To četli, pak máte představu o tom, jak svižná jízda je právě před vámi a říkám rovnou - máte se na co těšit. Pavučina snů má v sobě rovněž osvědčené hororové prvky z Osvícení. Nelidská hrůza nejlépe vynikne v izolovaném prostředí. Seznámíte se se čtyřmi přáteli, kteří si vyrazili na lov daleko od civilizace a najednou zjistí, že se ocitli v té nejhorší noční můře. King je spisovatel několika tváří, což se projevuje nejen v rozmanitosti žánrů jeho knih (není všechno horor, co se za horor označí), ale také v tom, jakým tempem se ubírá příběh. Jestli si myslíte, že těch 600 stran, které máte před sebou, bude nějaká selanka, kdy se bude tu a tam stovku stránek plkat jen tak do prázdna, tak to se škaredě (nebo spíš krásně) mýlíte, protože vás čeká pořádný sešup téměř od začátku až do samotného konce, nevydechnete si ani na chvíli. Opět jsem zažil ten euforický pocit jako při To (i když ne tak silný, protože když je něco dokonalé, těžko to lze vylepšit), že prostě musím číst dál, i když můj mozek řve, že měl už dávno spát. Na to, jak je kniha strhující, krásná i krutá zároveň, a také plná emocí, byla velmi krátká. Těch 600 stran uteče jako voda a vy si v poslední třetině uvědomíte, že vás začíná pozvolna mrzet, že tahle parádní jízda (doslova) už za nějakých usmolených pár set stran skončí. Pokud lze podle něčeho poznat dobře napsanou knihu, pak je to právě tohle.... celý text

Na dvou židlích 2003, Michal Viewegh

Báječný rok (deník 2005) 2006, Michal Viewegh

Báječný rok (aneb Cesta do hlubin kurevníkovy duše) je zajímavým autoportrétem našeho nejprodávanějšího spisovatele. Nejvýraznější otázka, která se mi celou tu dobu honila hlavou, je, jak je možné, že s ním jeho žena zůstala i po vydání tohoto deníku, ze kterého je patrné, že mistr každý měsíc přeřízne několik roštěnek a jeho autorská čtení se v pozdějších fázích mění na autorské soulože...... celý text

Prokletí Salemu 2008, Stephen King

Salem's lot je typická upířina, vyprávěná typickým Kingem. Kniha je jako jízda na horské dráze - má podobně nesourodý spád. Hned v prvních řádcích nabere takové tempo, že než se stačíte nadechnout, ujede vám vlak. Pak prudce zvolní, až máte pocit, že už se vůbec nehýbete. Ve druhé polovině zase zprudka nabere vysoké otáčky a já si říkám, že jízda to vůbec nebyla špatná, jenom ta rovinka, která trvala přes dvě stě stránek, mohla být přece jenom o něco kratší (asi tak o sto osmdesát). (Přečteno v české i anglické verzi.)... celý text

Lisey a její příběh 2007, Stephen King

Lisey a její (nudný) příběh... Hmm, příběh Lisey vlastně není nudný, je jenom značně nedramaticky naservírovaný a nebýt lehkého sci-fi nádechu, byl by také zcela banální. Už samotný název ve mně budil představu spíše růžové knihovny než hutné kingovky, a mé obavy se bohužel naplnily. V první třetině knihy je nuda tak strašná, že se přes ni prokoušou jenom ortodoxní fandové. Kingem nepolíbení knihu hodí do kanálu a po jiné už nesáhnou. Kdyby se ořezaly nekonečné melancholické flashbacky, prázdné plky obstarožních sester a dalších několik stovek stran obsahové vaty, zbylo by akční jádro (s již avizovanou banální zápletku, okořeněnou troškou sci-fi), které by vydalo na hubenou povídku. Takovou odpolední jednohubku. Nemohu uvěřit tomu, že po peckách typu Osvícení či To mohl autor vyplodit tak děsivě nedramatický škvár. Pokud totiž ještě ve 3/4 knihy uvažujete nad tím, jestli ji vůbec dočíst, nebo raději zahodit, musí být cosi shnilého ve státě dánském.... celý text

Mrtvá zóna 1999, Stephen King

Ale jo, no tak proč ne. Je to srdceryvné a vcelku i zajímavé čtení, které patří k tomu jednoduššímu a jednohubkovitějšímu z mistrova pera.

Nezbytné věci 2009, Stephen King

Ve městě se objeví záhadný krámek s ještě záhadnějším prodavačem, který má pro každého něco, bez čeho prostě nemůže existovat. Pokud jste někdy snili o nějaké věci, tady je k mání. Ještě podivnější než tento fakt je ale samotný Leland Gaunt, majitel obchodu a prodavač. Od začátku vám bude jasné, že to není jen tak obyčejný prodavač, budete si lámat hlavu co je vlastně zač a bude vás to bavit. Stejně jako sledování řady komplotů, akcí a reakcí, které zamoří město. Myslíte si, že když někomu provedete nevinný žertík, tak se přece nemůže nic stát? Tak to se budete divit... I přes tradičně divný kingovský konec se jedná o jeden z nejlepších románů autora.... celý text

Cujo 1992, Stephen King

Na Kinga jde o velmi jednoduchý, přímočarý a vcelku krátký thriller. King umí lepší a delší. A platí, že čím delší, tím lepší.

To 1993, Stephen King

Na zachycení kvalit této knihy by bylo zapotřebí popsat mnoho stran textu plného slov začínajících na „nej“. O tomto díle totiž nelze hovořit jinak než v superlativech, protože je po všech stránkách (téměř) dokonalé. Kniha chytne hned po startu. V první třetině představuje charaktery hlavních hrdinů a pak nabere takový spád, že vám to nedá spát. Kolikrát jsem už už chtěl jít do hajan, ale vzhledem k tomu, jakým způsobem končila kapitola, to prostě nebylo možné... Kniha není příliš dlouhá, nenechte se mýlit prvním dojmem. Je to přesně naopak. Když jsem byl ve třech čtvrtinách, trápila mě jediná věc – že už to brzy skončí a já se s tou partou, kterou jsem si mezitím tolik zamiloval, budu muset rozloučit (pravý opak Liseyina příběhu, u kterého jsem se modlil, ať už je konec). Těch víc než tisíc stran je prostě málo! Dílo má ještě jednu zajímavou vlastnost. Dočetl jsem jej v létě 2009 a teď, o rok později, mám stále všechno v až překvapivě živé paměti. Tak silně a hluboce se mi tento brilantně provedený kousek vryl do paměti. Příjemné bylo i to, že se většina děje odehrává v červenci a srpnu, s uvedením konkrétního data u kapitol, a mně se shodou okolností dařilo číst tak, že reálné datum plus mínus korespondovalo s tím románovým (letopočet byl pochopitelně jiný). Pravda, na konci se mezi hlavními hrdiny odehraje cosi, při čem jsem dlouho kroutil hlavou a ptal se sám sebe, jestli by skutečně dvanáctiletá dívka tímto způsobem řešila silné emoční vypjetí, na druhou stranu nejsem dvanáctiletá dívka a nikdy jsem nebyl nucen jít po Tom, protože To nešlo po mně. Faktem je, že King je trošku úchyl a podobné expresivní popisy více či méně obskurních dějů jsou k vidění téměř v každém jeho díle. Nejvyšší hodnocení obvykle nedávám, protože vždycky se může objevit něco, co bude ještě lepší. Pravdou ovšem je, že nic takového jsem zatím nečetl.... celý text

Stráže! Stráže! 1995, Terry Pratchett

Moje první Zeměplocha. Průmka, jaro 1998 a neskutečný příval humoru v podání T. Pratchetta, který nastartoval okamžitou závislost.

451 stupňů Fahrenheita 2009, Ray Bradbury (p)

1984 1991, George Orwell (p)