gemi přečtené 96

Marťan 2015, Andy Weir

Výborná a v první čtvrtině naprosto strhující záležitost. Dokud je Watney "alone in the dark", úplně sám a všichni si myslí, že je mrtvý, je to neskutečná jízda a člověk hltá řádek po řádku. Jakmile se spojí se Zemí, je to pořád skvělý thriller, ale vytratí se takový ten tísnivý pocit beznaděje, který čtenáře žene kupředu v touze vědět, co bude dál. Kniha je neskutečně vtipná. Ve filmu se taky tu a tam vtípek objeví, ale toto je teda jízda! Jedna kapitola končí slovy: "I’m saved and I’m gonna live!" a hned ta další začíná: "I’m screwed and I’m gonna die." Watneymu jde o život a člověk se u toho nahlas řeže jako pako. Celá kniha je přehlídkou neskutečné mechanicko-chemicko-technologické invence autora, protože Watney je MacGyver ve vesmíru, který z hovna uplete bič. A světe div se, ten bič i zapráská. Tedy obrazně řečeno... Každopádně opět platí, že kniha je mnohem lepší a mnohovrstevnější než film. A film je přitom výborný!... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Geniální hororové dílo, tečka. Kolikrát jsem ho četl, třikrát? Nejmíň.

Armada 2016, Ernest Cline

Tak bohužel. :-( Po naprosto geniální, strhující a originální Ready Player One přichází autor s naprosto tupou a neoriginální nerdovinou. Kniha je o videopařanech, kteří milují jistou počítačovou střílečku, s jejímž popisem se autor nimrá pro běžného smrtelníka nesnesitelným způsobem. Dokázal jsem se pročíst do čtvrtiny knihy. Za tu dobu se odehrálo pouze (!) toto: Hlavní hrdina Zack je ve škole. Pak jde do odpolední práce, kde paří Armadu. Potom jde domů, kde paří Armadu. A to je všechno! Tedy krom desítek a desítek stran nesnesitelně detailního popisu této pravděpodobně neexistující hry (ačkoliv pár her s tímto názvem existuje). Bacha, možný brojler! Ve čtvrtině hry Zack zjistí, že hra kopíruje realitu a bude muset zachránit svět! Zavírám knihu, na toto nemám nervy. Cílovou skupinou knihy je videoherní nerd (což já jsem), který se až masochisticky vyžívá v detailních popisech stříleček s vesmírnou tématikou (což já nejsem) a kterému nebylo víc než patnáct. Pokud knihu dokáže dočíst (neřkuli s chutí a pobavením) kdokoliv jiný, má můj obdiv. Já to po čtvrtině zabalil.... celý text

Nevítaný host 2019, Shari Lapena

Třetí a zatím nejlépe hodnocená kniha autorky mi přišla naopak nejslabší. Ne, že by nebyl čtivá a napínavá, ale je to parafráze na Deset malých černoušků, jenom ne tak promyšlená a nedotažená do geniálního finále. Je to zkrátka neoriginální. Rozjezd je pomalý, vyvrcholení naopak velmi rychlé až zbrklé. Místo pozvolného rozplétání je během několika stran hotovo na základě jediné indicie. Co mi ale na knize vadilo nejvíc, byl velký počet postav. V předchozích knihách se Lapena soustředila na dvě až tři hlavní postavy. Tady je figur jako na Orloji. Člověk se v nich nakonec zorientuje, ale ještě v půlce knížky zoufale přemýšlí, kdo je proboha ta Beverly... Jinak první kniha, ve které nevystupuje detektiv Rasbach.... celý text

Někdo cizí v domě 2018, Shari Lapena

Já se snad stanu fandou detektivek! Jak tento žánr nemusím, tak toto je už druhý kousek od Shari Lapena a musím říct, že je ještě lepší než Manželé odvedle. A ta byla fakt dobrá! Čte se to jedním dechem, je to mnohovrstevné se skvělým twistem v závěru. Kdo tvrdí, že jej prokoukl dopředu, ten kecá.... celý text

Manželé odvedle 2017, Shari Lapena

V první třetině zývačka - předzvěst další tuctové detektivky. Před polovinou se to ale zlomí a začne jízda, která sice není plná "šokujících překvapení", protože člověk většinu z toho dokáže vcelku bez námahy vyvodit sám, ale to neznamená, že to není jízda zábavná, při které má člověk nutkání číst dál a dál. Paráda, a to říkám jako člověk, který není žádným fandou detektivek.... celý text

Mé dětství v socialismu 2014, kolektiv autorů

Vcelku zajímavé, ale příliš útžkovité a nesourodé svědectví doby, na které bylo nejlepší to, že už skončila. Kniha rozhodně není ideologická, jak se tady snaží někteří podsouvat. Pouze občas zasazuje dětské vidění světa do kontextu, který dítě v té době nemohlo chápat. A to je jedině dobře, protože jinak by to byla nostalgická komunistická agitka, což by zřejmě některým zdejším rozumbradům vyhovovalo.... celý text

Jak myslí milionáři 2006, T.Harv Eker

"Dotkněte se čela a řekněte: Myslím tak, jak myslí milionáři." Další pábitelská příručka, která z vás ale zaručeně udělá milionáře. Není to ale vysloveně stupidní jako perly od Kiyosakiho typu Proč chceme, abyste byli bohatí. Tato se zdá být mnohem praktičtější s konkrétnimi radami a postupy. S některými pasážemi dokonce vřele souhlasím, například s tou, kde autor tvrdí, že není důležité pouze umět vydělat peníze, ale také s nimi hospodařit. Prolétl jsem to během dvou tří hodin, a to pouze ze studijních důvodů. To je maximum, co jsem ochoten tomuto typu literatury věnovat.... celý text

Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři 2018, Aleš Palán

Zajímavá sonda do hlubin samotářovy duše. Jedná se o soubor lidí, kteří se více či méně dobrovolně rohlodli žít mimo konvenční systém, jehož jsou větší (někdo si třeba přivydělává, platí pojištění...) či menší součástí. Je zajímavé, že společným jmenovatelem těchto jedinců je sklon k určité mystice, esoterismu a náboženství. Člověk se v samotě zjevně více uchyluje do vnitřního světa a prost televizí a internetů nechává pracovat fantazii.... celý text

Počátek 2018, Dan Brown

Extrémně zajímavé téma se vším, co k tomu patří. Dogmatické církve v kontrastu se špičkovými technologiemi a vědeckými poznatky, reálné lokace... Do čtení jsem se přesto musel celou dobu nutit. Na rozdíl od Ready Player One, kde jsem se musel brzdit a litoval jsem, že kniha není delší, toto mi vůbec neutíkalo. Dan Brown píše zajímavým stylem. Někdo je schopný během románu prosvištět několik století, zatímco tady si celá kniha vystačí s jediným večerem. A možná v tom je ten problém. Jedna minuta trvá několik stránek často velmi detailního faktografického popisu dané scény, což začne být po čase vysilující. Kniha bohužel také trpí logickými lapsy. Geniální programátor chce světu předat klíčové poselství, které si však zakóduje neprolomitelným heslem a toto heslo NIKOMU neřekne, přestože má podezření, že by mu někdo mohl usilovat o život. POZOR, BOJLER! Navíc je ohrožený rakovinou slinivky v termálním stádiu s prognózou několika dní života. Přesto přese všechno neučinil žádné opatření k tomu, aby jeho objev spatřil světlo světa i v situaci, kdy by náhle zemřel. To je na génia trošku hloupé, ne? Ještěže tu ale máme symbolologa Langdona, jinak bychom byli namydlení společně s Edmondem Kisrchem.... celý text

Ready Player One - Hra začíná 2012, Ernest Cline

Pro člověka znalého popkultury osmdesátek a raných počítačových her je to naprosto orgastická záležitost! Člověk přitom nemusí být znalec, aby si tu nádhernou jízdu užil se vším všudy. Já taky neznám všechny ty hry a filmy, o kterých je v knize řeč, ale máme strejdu Gugla, ne? Takže jsem na každé druhé stránce guglil tu hru, tam film, přičemž jsem objevoval staré poklady, jako je třeba film War games, na který jsem se díky knize podíval. Něco tak strhujícího jsem nečetl hrozně dlouho. Na čtečce jsem s obavami sledoval přibývající procenta a přál si, aby to bylo delší, ať ta úžasná zábava trvá co nejdéle. No ale nakonec jsem se konce dočetl a jízda to byla parádní. Pokud by chtěl člověk rejpat, tak by jistě na něco přišel - některé akce jsou přitažené za vlasy, některé náhody jsou zcela nepravděpodobné apod., ale kdo by si chtěl kazit úžasný výlet brbláním, že jsou na blankytně modré obloze drobné bílé obláčky?... celý text

Temná věž 2006, Stephen King

Uf, tak konečně! Konečně mám to Kingovo opus magnum za sebou. Rok a půl trvalo, než jsem se skrz tu hromadu nekonečně nastavované kaše prokousal. Bylo to fakt utrpení, ale když už jsem byl za půlkou, tak jsem to přece musel dorazit, no ne?! Jinak bych to nemohl kritizovat. Tento poslední díl jsem četl půl roku a musel jsem se do toho vysloveně nutit, tak jako snad nikdy do ničeho. To se naštěstí změnilo v poslední pětině knihy, kde děj dostane skvělý spád a závěr celé ságy je poměrně uspokojivý a na Kinga, který závěry neumí, je nadmíru dobrý. Prostě "Ka je kolo, které se otáčí...". Ale protrpět se skrz těch sedm bichlí (tisíce stran!) plných příběhové vaty za to fakt nestálo. King sám říká, že u série Temná věž nejde o ten cíl, nýbrž o cestu. Pokud si ji dokážete užít, je to skvělé. Mě ale moc nebavila, s výjimkou druhého dílu, kdy Roland na pobřeží moře nacházel dveře a jeho svět se prolínal s naším. To bylo strhující. To ostatní bylo tak nějak zbytečně navíc. A to všechno říkám jako veliký Kingův fanoušek. Jeho opus magnum je ale z mého pohledu něco úplně jiného - IT. Kam se na toto geniální dílo hrabe celá Temná věž. Takže hybaj zpátky k tomu, co tak skvěle umíš, sai Kingu - k hororům!... celý text

Než pomine tvůj hněv 2012, Åsa Larsson

Naprosto tuctová a ničím nezajímavá detektivka. To je asi tak všechno, co k tomu můžu napsat.

Po práci legraci 2016, Jakub Šofar

Almanach dobových fórů a vtípků, které přeneseně vykreslují atmosféru doby. Čtivo vhodné na cesty MHD či do vlaku, protože obsahuje krátké statě a nehrozí, že čtenář "ztratí nit". Nerozumím některým komentářům o tom, že jsou vtípky příliš vulgární. Takoví prostě jsme - děláme sprosté vtipy a nevidím jediný důvod, proč by tento fakt měli autoři publikace cenzurovat.... celý text

Proč chceme, abyste byli bohatí (Dva muži - jedno poselství) 2007, Robert T. Kiyosaki

Za tuto knihu jsem vlastně strašně rád - pomohla mi uvědomit si, jak skvělý život vedu. Dva úspěšní podnikatelé si na více než třech stech stranách vzájemně masturbují svá ega. Většina kapitol obsahuje zcela obecné až banální rady, např.: "Pokud pracujete v obchodě, musíte umět prodávat." To by čekal málokdo! Celá kniha má lehkou pachuť podvodu na čtenáři, protože ji ve skutečnosti nenapsali Trump s Kiyosakim, ale jejich "stíny" McIverová a Lechterová. O Trumpovi je známo (sám to několikrát veřejně prohlásil), že nikdy nepřečetl jedinou knihu, zato se rád a často dívá na televizi (hlavně na Fox News, což je obdoba české TV Barrandov). O jeho neschopnosti číst kolují legendy (někteří dokonce spekulují, že vůbec číst neumí), Youtube je plný videí s jeho projevy, ve kterých často dělá chyby, když má přečíst složitější výraz - číst tedy patrně umí, ale dělá mu to problémy. V této knize se naopak dočteme, že Trump spí jen 3-4 hodiny denně a "ušetřený" čas věnuje - pozor - četbě! Pod tíhou veškerých dostupných důkazů věřím raději jeho vlastním slovům, tedy verzi o televizi. Představa Trumpa jako "spisovatele" je potom zcela absurdní. jeho ghostwriterka si zaslouží každý dolar. Nezbývá, než si položit otázku - v čem dalším kniha lže, krom toho, že z pologramotného Trumpa (byť je nesporně úspěšným podnikatelem) dělá zapáleného čtenáře? Celkově je kniha velmi rozporuplná. Autoři se snaží v člověku vzbudit dojem, že smyslem života jsou peníze a honba za nimi. Člověk by prý neměl diverzifikovat riziko a žít lehce pod úrovní, kterou si může dovolit (což je přesně to, co každý příčetný člověk instinktivně či vědomě dělá). Aby to ale nebylo tak černobílé, tak na str. 241 najednou Kiyosaki otočí: "Jako dospělí byste měli vědět, jaký životní styl chcete. Žádný není ani správný, ani špatný. Jsou důležitější věci než peníze." Předchozích 240 stran ale působí zcela opačně a životní styl, při kterém nehrají peníze prim, je téměř vysmíván, takže čert aby se v tom jejich poselství vyznal. Kniha je navíc plná motivačních formulek typu "Nechcete-li věnovat svůj život vyhrávání, pochybuji, že máte šanci vyhrát na olympiádě nebo zbohatnout.", které mě docela slušně iritují, a to z několika důvodů. Předně - jejich cílem je člověka aktivizovat prostřednictvím toho, že v něm vyvolávají pocit viny za to, jaký vede život. Jeho život přitom může být sebevíc naplňující. Pokud při něm ale neoškubal dostatečný počet bližních a jeho konto nepřetéká, nemůže se považovat za "vítěze". Další problém je, že černobíle dělí svět na pár vítězů a kohorty poražených, přičemž jako měřítko úspěchu používá výhradně stav bankovního konta. Pokud se někdo považuje za vítěze jenom proto, že má na kontě o nějakou tu nulu víc než ostatní, potom je mi jej docela líto. A to říkám jako člověk, který má peníze opravdu rád - dávají mi svobodu. Toto už je ale vysloveně fetiš. Kiyosaki dokonce nabádá k tomu, aby se člověk vyhýbal lidem (!), kteří tento fetiš nesdílejí: "Napište seznam šesti lidí, s nimiž trávíte nejvíc času. Nyní zapište, z jakého kvadrantu (zdroje) čerpá těchto šest osob své příjmy. Je to kvadrant, do kterého chcete patřit i vy? Jestliže není, možná budete chtít změnit své přátele a najít si takové, kteří čerpají svůj příjem z kvadrantu, do kterého chcete patřit." Odporné poselství a snad nejhloupější způsob, jakým lze kádrovat svoje přátele. Naopak vynikající návod k tomu, jak se rychle a efektivně zbavit opravdových přátel a obklopit se kvazi-přáteli, kteří budou přáteli pouze do té doby, dokud to pro ně bude (finančně) výhodné. Kniha obsahuje celou řadu chyb a působí, jako by ji snad ani neviděl korektor. Na str. 165 je např. věta: "Chcete-li se dozvědět více o tom, jak dostat kurzy finančního vzdělání do vaší komunity, navštivte ." A to je celé. Někdo tam nechal mezeru na webovou adresu, nedoplnil ji a zjistí to až samotný čtenář. Chyby jsou patrné na první pohled (viz tabulku na str. 319, která má očividně prohozené kvadranty "Povaha zapojení"), kniha má navíc otřesný český překlad. Takže ještě jednou - tato kniha mi pomohla uvědomit si, jak skvělý život vlastně vedu. Uvědomil jsem si, že existuje spousta lidí, pro které nejsou smyslem života reálné hodnoty, ale pouhé prostředky (peníze) k jejich získání. Pokud k takovým lidem patříte, směle do čtení! Pokud ne, musím vás varovat - z určitých pasáží se vám může dělat až fyzicky nevolno (viz citovaný návod na to, jak se zbavit přátel).... celý text

Ostrov Duma Key 2008, Stephen King

Rozjezd je dosti vlažný, první třetinu knihy se snažíme pochopit psyché hlavního hrdiny, ale horor v klasickém pojetí bychom tam hledali marně. Ve druhé třetině se dají věci do pohybu a tu poslední lze označit za strhující, vč. absurdních "bubáků" (žokej) a příšer ve studni.... celý text

Puls 2006, Stephen King

Jaký je Puls? Inu, vezměte Svědectví (právě to se mi neustále při čtení vybavovalo) a osekejte jej o veškeré vedlejší vyprávění a hluboké charakteristiky postav až na samotnou akčně-hororovou dřeň a zbude Puls. V obou románech je nosným prvkem putování postapokalyptickou krajinou. Na rozdíl od většiny ostatních Kingovek se Puls nepárá s nějakými sáhodlouhými popisy, vysvětlováním a charakteristikami, ale jde rovnou na věc. Akce začne na první stránce a skončí na poslední, žádný oddech, žádná slabá místa, ale konstantní akce a napětí. Pokud máte rádi romány, kde se jde bez zbytečných řečí "rovnou na věc", pak berte Puls jako povinnou četbu.... celý text

Zpěv Susannah 2009, Stephen King

O hodně lepší než 4. a 5. díl, ale o hodně horší než 2. Příběh se větví do několika paralelních dějů, což jej oživuje. Bohužel ne všechny tyto děje jsou stejně kvalitní a čtivé. Vlákno s Rolandem a Eddiem je skvělé - opět se dostaneme do našeho světa, a dokonce se tu mihne i sám King, což je velmi originální a osvěžující. Vlákno s pére Callahanem a Jakem taky není špatné. Naproti tomu ale vlákno s Mio-Sussanah je strašná nuda, člověk se musí vysloveně přemáhat, aby se tou schizofrenní břečkou proklestil. V závěru je Kingův deník, tedy střípky ze života spojené s psaním Temné věže. Příjemná, osvěžující tečka. Ještěže mám před sebou poslední díl.... celý text

Vlci z Cally 2004, Stephen King

To byla zase nuda jako prase! V podstatě se to moc neliší od předchozího dílu, jenom jednu díru (Mejis) nahradila jiná (Calla). Putování za Temnou věží je zcela na vedlejší koleji, nikam se neputuje, protože se celou knihu zachraňuje jakási vesnice, po které neštěkne pes. Do tří čtvrtin knihy je to pruda s vidláky, kteří neustále pronášejí iritující průpovídky typu "Slyš mě, to žádám, říkám díky!" No peklo. Lituji, že jsem tu ságu začal číst, protože krom výborného druhého dílu je to pekelný balast. Ty dvě zbývající ze setrvačnosti dorazím, ale už teď se děsím, že to bude pokračovat v podobném duchu... :-/... celý text

Čaroděj a sklo 2001, Stephen King

Westernová soap opera. Pistolník byl hrozný, ale po přečtení toho dílu (a že jsem se musel do čtení nutit!) říkám - zlatý Pistolník. Úplně lituju, že jsem se do čtení Temné věže pustil. Prvních 17 % knihy (čteno na čtečce, proto to vím přesně) ka-tet putuje za Temnou věží. Prvních 17 % knihy je napínavý, strhující příběh, který navazuje tam, kde třetí díl skončil. Pak ale King nepochopitelně přepne do růžové knihovny, která nejen že se do ságy vůbec nehodí, ale je příšerně nudná! Přes polovinu knihy King popisuje (nechtěně) směšné zdvořilostní poklonky čtrnáctiletých pubescentů, kteří při pozdravu vytrčují patu a oslovují jiné pubescenty zdvořilostním "sai" přídomkem. Navíc všechny postavy neustále všechno opakují ("...udělal jsem to, to jsem tedy udělal..."), což je po chvíli neskutečně protivné a otravné. Obyvatele Mejisu - ty venkovské, maloměstské křupany - jsem z duše nenáviděl. Příběh nabere spád až ve třech čtvrtinách knihy, kdy se po několika stovkách stran zhmotnělé nudy (konečně!) začne něco dít. Pak už je to dobré. Do té doby jde o čiré utrpení. Vždy jsem tvrdil, že King je fenomenální romanopisec. Jeho povídky stojí za starou bačkoru, ale čím je dílo delší, tím je lepší (viz geniální To či Svědectví). S temnou věží ale přetáhl strunu. Co by vydalo na delší kapitolu, to King roztahá do tlusté bichle. Poznávacím znamením Temné věže je to, jak neúnavně popisuje nejmenší detaily, zatímco příběh jako celek se ubírá jenom velmi, velmi pomalu. Příliš pomalu. King sám v průběhu tvorby Temné věže tvrdil, že neví, jak se bude příběh odvíjet dál. Tomu zcela věřím a z díla je to cítit - jakoby zoufale vařil omáčku a čekal, až z ní něco vzejde. V této knize to bohužel trvalo několik set stran.... celý text