gemi přečtené 97

Čaroděj a sklo 2001, Stephen King

Westernová soap opera. Pistolník byl hrozný, ale po přečtení toho dílu (a že jsem se musel do čtení nutit!) říkám - zlatý Pistolník. Úplně lituju, že jsem se do čtení Temné věže pustil. Prvních 17 % knihy (čteno na čtečce, proto to vím přesně) ka-tet putuje za Temnou věží. Prvních 17 % knihy je napínavý, strhující příběh, který navazuje tam, kde třetí díl skončil. Pak ale King nepochopitelně přepne do růžové knihovny, která nejen že se do ságy vůbec nehodí, ale je příšerně nudná! Přes polovinu knihy King popisuje (nechtěně) směšné zdvořilostní poklonky čtrnáctiletých pubescentů, kteří při pozdravu vytrčují patu a oslovují jiné pubescenty zdvořilostním "sai" přídomkem. Navíc všechny postavy neustále všechno opakují ("...udělal jsem to, to jsem tedy udělal..."), což je po chvíli neskutečně protivné a otravné. Obyvatele Mejisu - ty venkovské, maloměstské křupany - jsem z duše nenáviděl. Příběh nabere spád až ve třech čtvrtinách knihy, kdy se po několika stovkách stran zhmotnělé nudy (konečně!) začne něco dít. Pak už je to dobré. Do té doby jde o čiré utrpení. Vždy jsem tvrdil, že King je fenomenální romanopisec. Jeho povídky stojí za starou bačkoru, ale čím je dílo delší, tím je lepší (viz geniální To či Svědectví). S temnou věží ale přetáhl strunu. Co by vydalo na delší kapitolu, to King roztahá do tlusté bichle. Poznávacím znamením Temné věže je to, jak neúnavně popisuje nejmenší detaily, zatímco příběh jako celek se ubírá jenom velmi, velmi pomalu. Příliš pomalu. King sám v průběhu tvorby Temné věže tvrdil, že neví, jak se bude příběh odvíjet dál. Tomu zcela věřím a z díla je to cítit - jakoby zoufale vařil omáčku a čekal, až z ní něco vzejde. V této knize to bohužel trvalo několik set stran.... celý text

Pustiny 2000, Stephen King

Definitivně slabší než Tři vyvolení, kteří balancovali na hranici pistolníkova světa a našeho reálného světa. Tři vyvolení byli strhující, zatímco Pustiny ubíhají relativně pomalu. Oba světy se tady sice znovu prolnou, ale zdaleka ne v takové míře.... celý text

Tři vyvolení 2010, Stephen King

Mnohem lepší než Pistolník, vypadá to, že se vyplatilo jej protrpět. Odbočky do životů postav byly ale místy poněkud únavné. Tento díl je oproti fantasy Pistolníkovi téměř čistokrevné sci-fi (což je dobře!) a na rozdíl od něj je čtivý a poutavý.... celý text

Pistolník 1999, Stephen King

Suverénně nejnudnější a nejhůře napsaná Kingovka, kterou jsem kdy četl (a četl jsem jich desítky). Je napsaná zvláštním způsobem, ze kterého je patrné, že autorovi šlo mnohem více o formu (demonstraci lexika) než o příběh samotný. Dlouhá, kostrbatá souvětí jsou přecpaná příslovci a kvazi-básnickými obraty, které velmi ruší a kniha se výsledku strašně špatně čte. Podotýkám, že jsem četl knihu, kterou King po roce 2000 zrevidoval a proškrtal o stovky dalších zcela zbytečných adjektiv a příslovců. Bohužel neškrtal dost razantně. (Navíc jsem to četl v angličtině, což bylo peklo, protože polovině těch obskurních výrazů by nerozuměl ani rodilý mluvčí.) Dočetl jsem to s odporem, a pouze proto, že si přečíst celou Temnou věž a bez úvodního dílu by to jaksi nebylo ono. Jen doufám, že recenze nelžou a další díly jsou jiné a mnohem lepší. Jen na okraj - King se pozoruhodně, až úchylně často zaobírá pistolníkovým rozkrokem a sexem. Holt, psal to dvacetiletý juhan a je vidět, na co při tom myslel...... celý text

Čtyři dohody 2012, Don Miguel Ruiz (p)

Další z knih, které popisují "obecně známé", přesto však jakoby zapomenuté či ignorované pravdy, které vedou ke spokojenějšímu a plnějšímu životu.

Konec hlídky 2016, Stephen King

Důstojné završení trilogie o detektivovi Hodgesovi, jeho partě a magoru Hartsfieldovi. Není tak strhující jako druhý díl, ale do popředí vstupují sci-fi prvky a hlavní roli opět hraje Brady Hartsfield. Český překlad je bohužel poznamenaný úchylkou překladatelky Lindy Bartoškové, která má obsedantní potřebu referovat o pánských botách jako o "střevících", kteréžto označení se už dobrých dvě stě let nepoužívá. To ale Bartoškové (ani nakladatelství Dobrovský - BETA) nevadí. Čtenář může být vlastně rád, že Bartošková nepoužívá výraz "škorně". Je velká škoda, že Bartošková takto kazí Kingovo dílo a nutí čtenáře místo nad příbehem dumat nad myšlenkovými pochody překladatelky.... celý text

Stručná historie času 2007, Stephen W. Hawking (p)

Kniha je trošku nevyvážená. Zatímco první třetina je v zásadě populární "physics for dummies", druhé dvě třetiny jsou o poznání méně stravitelné a vědecké.

Nahoru po schodišti dolů 1997, Bel Kaufman

Knihu (I. vydání) mi dala babička, bývalá učitelka, s tím, že jako učitel si ji musím přečíst. Učinil jsem tak a rozhodně nelituji. Je napsaná polodokumentárním způsobem, tj. obsahuje střípky ze života jedné učitelky, které dávají dohromady velmi autentický obraz života v dané škole, plného každodenních absurdit, (bez)naděje, drobných radostí i osobního naplnění. Styl, jakým je napsaná, nahrává občasnému čtení. Kdykoli ji můžete odložit a znovu se k ní vrátit, aniž byste "zapomněli, oč šlo". Jde tam hlavně o atmosféru, a ta ve vás zůstane. Krátké statě dělají z knížky ideální čtivo do dopravních prostředků. Rozhodně to není komedie, u které by se člověk hlasitě chechtal, byť k frašce nemá místy daleko. Pro mě, jakožto VŠ učitele, to bylo velmi zajímavé čtení.... celý text

Jak vidím svět 1993, Albert Einstein

Úvodní část knihy je velmi zajímavá a uvedené myšlenky za skoro sto let nezestárly ani o minutu, což beru jako další důkaz, že čas je relativní. :-)

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Tuctová detektivka. První dvě slova, která mě po dočtení napadla. Má spád, čte se dobře, ale to je všechno. Žádné "šokující závěry", nic takového se nekoná. Vraha jsem znal ve 3/4 knihy, a to rozhodně nejsem žádný Herlock Sholmes! Kniha je zajímavá z jiného pohledu (pozor, možný bojler!) - je to naprosté panoptikum. Jednou z nejnormálnějších postav je deliriózní alkoholička, která si nepamatuje polovinu života a netuší co se sebou. Postavy, které se zdají být idylické, jsou ve skutečnosti štětky, psychopati, popřípadě psychopatické štětky.... celý text

Protentokrát aneb Česká každodennost 1939-1945 2012, Marie Michlová

Obdobně jako u prvorepublikové Byli jsme a budem jde o popis reálií, tentokrát z doby "protentokrátu". Poučné čtení a dějinná fakta, na která bychom nikdy neměli zapomenout.... celý text

Byli jsme a budem aneb Česká každodennost 1914–1918 2013, Marie Michlová

O české každodennosti v průběhu první světové války.

Doktor Spánek 2014, Stephen King

Z této knihy jsem měl strach, stejně jako z každého pokračování něčeho, co mám moc rád a co ve mně zanechalo hlubokou stopu. Doktor spánek navazuje na klasický horor Osvícení, který jsem četl několikrát a považuji jej za zásadní Kingovo dílo. Když jsem se dozvěděl, že existuje pokračování, nejdříve mě vyděsil jeho poněkud přihlouplý název, ale má své opodstatnění. Zatímco původní Osvícení bylo komorním hororem, který staví především na stísněné atmosféře opuštěného a nedostupného hotelu v horách a hrůza spočívá v tom, že aktéři nemají kam utéct, Doktor spánek jde "mezi lidi". Je zajímavé, že prvek "není kam utéct" funguje i tady, ačkoli zcela jiným způsobem...  Setkáváme se opět s Dannym, který už ale mezitím stačil vyrůst do řádného alkoholika, protože své "nadání" účinně tlumí chlastem a jde tak ve šlépějích svého otce. Dannyho sledujeme v průběhu mnoha let, kdy se protlouká životem a utíká sám před sebou z místa na místo, aby nakonec našel smysluplné využití svého nadání, a dokonce mnohem víc.  Doktor spánek je důstojným pokračováním legendárního Osvícení a jasnou známkou toho, že King pořád umí. Kéž by se mu podařilo vytvořit obdobně povedené pokračování jeho nejlepšího díla To.... celý text

Řekou a silnicí s otlačenou zadnicí 2013, Vlastimil Svoboda

Je to takvý pelmel zážitků, místopisu a cestopisu. Chvíli o řece, chvíli o silnici, jednou v současnosti, potom zase skok o čtyřicet let do minulosti. Jako by autor náhodně sepisoval, co mu zrovna vytanulo na mysli. Čtenáři se v tom ale velice těžko orientuje. Některé kapitoly jsem musel přeskočit, protože mě popis říčního lodivoda prostě nebavil. Pokud to srovnám s cestopisy legendárního Jana Vlasáka o jeho "vandrech s Bejkem", tak to je úplně jiná liga, to se čte jedním dechem!... celý text

Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení 2001, Eckhart Tolle

Tolle objevil Ameriku. Od prvních stran jsem měl dojem, že čtu o asi nejznámější a tisíce let staré indické meditační technice Vipassana. Její název však v knize nezazní ani jednou, což je škoda. Autor si tak připisuje větší kredit, než mu skutečně náleží. Celé dílo by se dalo shrnout dvěma slovy: "Žij přítomností." Jenže Eckhart Tolle pochopil (a celkem správně), že dvě slova se prodávají hůře než celá kniha. Na druhou stranu, ta základní myšlenka je sice jednoduchá, ale aby se člověku dostala pod kůži, je zapotřebí podívat se na ni z různých úhlů. Pochopit, co je tím vlastně myšleno, co to skutečně znamená. Tolle se velmi často odkazuje na "slova Ježíšova". Bible ale nespadla z nebe. Je to kniha jako každá jiná a cokoli v ní uvedené není důkazem ničeho. Aby nebylo přeježíšováno (a rovnou prozradím, že je), Tolle občas proloží Ježíše Buddhou. Kniha je plná postulátů, např. toho o existenci "collective female pain-body", tedy utrpení, které muži způsobili ženám a které si nesou nakumulované z minulých životů. Obdobně "negativity accumulated in the collective human psyche". Kde přesně je tato negativita nahromaděná a jak funguje mechanismus jejího přenášení do dalších generací, to se čtenář nedozví. Těsně před koncem knihy je potom postulát postulátů: "This is not a belief: It is absolute certainty that needs no external evidence or proof from some secondary source." Zdravý rozum bije na poplach. Tolle se dále snaží čtenáře přesvědčit, že naše hmotné já a s ním i celý vesmír je pouhou iluzí, ve kterém žijí lidé v bezvědomí (unconscious), jako v Matrixu. Svým způsobem má pravdu. Většina lidí žije buď minulostí (což vede k depresím a mindrákům), nebo budoucností (což vede ke strachu a úzkostem). Minulost ani budoucnost však neexistují. Jedno už bylo a druhé teprve bude. Při čtení jsem si vzpomněl na knihu The healing code, a to konkrétně při této pasáži: "Suffering is due to identification with form. Miracles of healing sometimes occur through this realization." Podstata "zázračného léčení" popisovaného v The healing code nespočívá v žádných záhadných energetických tocích, ale v prosté meditaci. Může to fungovat? Jasně. Jenže už to není záhada. A záhada prodává. Za přečtení a zamyšlení ta kniha určitě stojí. Po odfiltrování iritujících pasáží, ve kterých můj esoterický bullshit filtr bláznivě blikal na poplach, se člověk dobere k myšlenkám, které mohou pozitivně ovlivnit jeho život.... celý text

Manifest disfrutalismu - Nepřípustné 2015, Kateřina Varhaník Wildová

Myšlenka je velice silná a značně převyšuje formu sdělení, což je vlastně dobře. U "bestselling" expertů vieweghovského typu tomu bývá naopak. Velmi zajímavá myšlenka "udržitelného životního stylu" a spokojeného života obecně. Většinu života totiž trávíme v práci, která nás nebaví, abychom mohli kupovat věci, které nepotřebujeme.... celý text

Superprognózy / Umění a věda předpovídání budoucnosti 2016, Philip Tetlock

Navazuje na Kahnemanovo Thinking, Fast and Slow a často z něj také cituje. Kniha však není tak strhující, takže po přečtení cca čtvrtiny jsem ji už jen prolistoval. V závěru je shrnutí 11 doporučení, kterých by se měl člověk držet, aby zvýšil přesnost svých předpovědí. Kahnemanovu knihu ale považuji v tomto ohledu za daleko přínosnější.... celý text

Právo nálezce 2015, Stephen King

Druhý díl trilogie o bývalém detektivu Hodgesovi. A o hodně lepší než ten první, na který navazuje jen velmi nenásilně a vše je dobře zasazeno do kontextu, takže může docela dobře fungovat i samostatně, ovšem v okrajové lince tady pokračuje příběh magora Bradyho z prvního dílu a byla by škoda o ni přijít. Navíc když kniha končí tak, že je zřejmé, že se linka s magorem potáhne i do třetího dílu, kde nejspíš opět vystoupí do popředí. Čtenář se s trojicí Hodges - Jerome - Holly pořádně potká až skoro v půlce knihy. Příběh je místy vyloženě strhující.... celý text

Pan Mercedes 2014, Stephen King

Klasická detektivka, tedy neklasický materiál v podání Stephena Kinga. Zpočtáku překvapivý a strhující, záhy se ale dostane do polohy klasické detektivky, která už ničím nepřekvapí.... celý text

Pestrý život cyklotrempa 2004, Jan Vlasák

A další nášup poutavých příhod legendárního cyklotrempa.