gladya
přečtené 1589
Zakázané směry
2022,
Vilma Kadlečková
Dávám jen 4*, ale to je relativní hodnocení v rámci série, abych trochu diferencovala. Po sedmi dílech mám pro jednotlivé díly jen dvě hodnocení skvělé (4*) a ještě lepší než skvělé (5*). Tentokát se poodhalilo něco z minulosti obou hlavních protagonistů, hlavně o Aš~šádovi se toho dost odkrylo a tak se jeho chování stává srozumitelnější. A přitom nejdůležitější věci asi zůstávají pořád vskrytu. Někdo si možná řekne, že je to přece jen dlouhé , ale mně to nevadí. Ani množství postav a dějových linek není nepřiměřené a dává smysl. Nezbývá než doufat, že i v závěrečném díle autorka udrží výjimečnou kvalitu. A začínám hledat v bytě důstojné místo pro oltář, kde bude všech osm vázaných svazků. Zatím mám 2 brožované a ostatní jako e-knihy. To ale plánuju změnit, chci tu sadu, kde je na hřetu jedno mísmeno a je z toho nápis MYCELIUM.... celý text
Hranice věčnosti
2015,
Ken Follett
I závěrečný díl je skvěle zpracovaný pohled na minulé století. Děj začíná v roce, kdy jsem se narodila. Stavbu berlínské zdi i kubánskou krizi tedy znám jen z vyprávění rodičů, na rok 1968 si už trochu pamatuju a 21. srpen docela dobře, i když jsem byla teprve absolventka 1. třídy ZDŠ. Pro mě tahle trilogie byla zajímavá a docela poučná. Popisované zásadní historické události jsem celkem znala, většinou jsem předem věděla, k čemu se hrdinové zase přimotají. Jenže na fiktivních příbězích lidí někdy člověku pořádně docvaknou všechny souvislosti toho, co zná z učebnic. Tak na mě fungují dobré historické romány. Plně jsem si připomněla třeba to, že ani v zemích, které považujeme za kolébky demokracie v současném pojetí, nebyla občanská práva samozřejmostí. To se týká třeba práv žen v Británii zajména v první polovině století, A v USA byla rasová segregace problém i 100 let po zrušení otroctví, takže chápu, proč Follett dává černochům tolik prostoru. To byla reakce na některé komentáře. Pasáže o hudební scéně také dobře ilustrovaly dobu, nejen proto, že hudba se zásadně změnila. Hudba se a stala se pro mládež mnohem významnější než dřív, objevilo se šílenství po popových a rockových hvězdách, i to sex drogy a rokenrol. Pěkně byl popsán i rozdíl mezi demokratickými a totalitními režimy. Ano, i v demokracii je hodně nedokonalostí a v politice špíny. Ale totalitní režimy jsou bez debaty horší.... celý text
Zima světa
2013,
Ken Follett
Při čtení jsem byla stejně nadšená jako u prvního dílu, ale přece jen dávám o hvězdu míň. Pokud se něco opravdu významného v první polovině 20. století stalo, je velmi pravděpodobné, že se kolem alespoň motal někdo z hrdinů téhle skvělé trilogie. Hrdinové někdy byli jen náhodou ve správný či nesprávný čas na správném či nesprávném místě, jindy i velmi významně zasáhli a byli téměř hybateli. No, nakonec, nějací „obyčejní lidé“ se u těch událostí vyskytovali. Je fakt, že využití toho v knížce může být dvousečné. Možná to přidává atraktivnosti a zajímavosti, ale současně to trochu ubírá věrohodnosti. Mně se to ovšem i v této trochu nadsazené podobě moc líbilo. Co mi trochu vadilo, to byly prvky červené knihovny a množství různých náhod a setkání. To je hlavní důvod, proč dávám hvězdu dolů. Čtenář nemůže být na pochybách o Follettově světonázoru. Fandí liberální demokracii. Přiznám se, že já taky. Zatím nevím o ničem lepším, co by se v historii osvědčilo. A že je to „moc levicové“? V dané době podle mě levice (zdůrazňuji ta demokratická a liberální levice) přispěla k žádoucím společenským změnám, z nichž pravděpodobně některé nevadí ani rozumným pravicově smýšlejícím lidem. Nakonec, pravice nebo levice, důležitější je, že normálně politicky soupeří a mohou se střídat u moci. Jde o to, aby nikdo nevládl „na věčné časy“ a opozici nelikvidoval v nějakém koncentráku nebo gulagu.... celý text
Pád titánů
2018,
Ken Follett
Nádherné čtení. Velmi zdařile se autorovi podařilo propojit fakta a fikci. Skoro všichni hrdinové jsou silné a vlastně výjimečné osobnosti. Velká část z nich je u toho, když se "točí kola dějin", někteří i významně a blízko. Postavy jsou z různých zemí a různých společenských vrstev, jejich životní dráhy se přesto občas více či méně střetávají. Hrdinům člověk rozumí, i když ne vždycky jsou kladní a zachovají se správně. A někdy se dokonce můžeme ptát, co je vlastně správné a jak bychom se zachovali my? Některé dílčí příběhy jsou možná trochu schematické, ale i ty dávají smysl jako ilustrace doby. Je zajímavé, jak Folletovo beletristické zpracování situace v Rusku na začátku minulého století sedí nejen s tím, co mě učili v dějepise (pravda, mě ještě z pohledu bolševiků, takže myslím jasná fakta, ne jejich interpretaci) ale i s tím, co píše třeba Figes. Někde jsem četla, že tahle sága je moc "levičácká" . Jenže v prvním díle je jen popsána realita společnosti té doby. I to, proč někde uspěly ideologie, které se ukázaly zrůdné. Jelikož všichni víme, co v historii bude dál, o některé postavy se vysloveně bojím. Už se těším na další díly.... celý text
Cizinec v cizí zemi
2006,
Robert A. Heinlein
Tak tohle grokuju. Je trochu znát, že ta původní kratší verze vyšla poměrně dávno, v roce, kdy jsem se narodila. Vidět je to jak na zmínkách o věcech technických, tak na společenských souvislostech. Ale myšlenky rozhodně nezastaraly. To hlavní, setkání různých kultur s různou etikou (i když tady ne úplně přímo) asi nezastará nikdy. Vždyť takové střety známe i z rodné planety, co teprve kultura mimozemská. Někomu se to možná může zdát „užvaněné“, ale mně ne. Zaznělo tam množství zajímavých myšlenek, zejména z úst Jubala. Některé jsou trochu kontroverzní, ne se všemi souhlasím a některé by dneska oprávněně neprošly. Jenže všechny stojí za zamyšlení. Některé alespoň jako výpověď o době, některé jako nadčasová výpověď o nás, lidech. Sexuálně otevřený život Mikových stoupenců byl asi pokrytecky prudérní USA té doby docela síla. Taky jsem vyrůstala v prostředí ovlivněném křesťanskou morálkou, i když ne přímo v rodině věřících. Takže bych asi takovou komunitu nedala jako člen. Ale nijak by mě nepohoršovala její existence, když tím lidé nikomu neškodí, ať žijou jak chtějí. Vlastně jediná věc, s kterou bych měla etický problém je likvidace nepřátel, zejména policistů. Jenže marťanská etika a její pojetí smrti je jiné.... celý text
Soběstačný
2020,
Zuzana Dostálová
Hezké, ač neveselé čtení. Dávám plný počet *, i když se mi zdá, že problémů a témat, kterých se autorka dotýká, je až moc. Jeden člověk či rodina asi jen těžko prožije vše, co hlavní hrdina a jeho rodina. Pokud někdo kritizuje jednoduchý jazyk , měl by si uvědomit, že je to vyprávění puberťáka. Je otázka, jestli je hlavní hrdina uvěřitelný, no pokud toho člověk tolik prožije, často dospěje rychleji.... celý text
Morový testament
2022,
Vlastimil Vondruška
Typická Vondruškova historická detektivka. Žádný zázrak a vrchol literatury, je to jednoduchá ale celkem čtivá a zábavná detektivka v historických kuliisách. Nic víc, nic míň. Jen těch náhod tam bylo opravdu hodně. Víc, než aby to čtenář přešel s mávnutím ruky, že k žánru to přece patří. Hodnotím celkem vysoko, bavilo mě to.... celý text
Král železný, král zlatý
1994,
Ludmila Vaňková
Uvědomila jsem si, že i když historické romány považuju za jeden ze svých oblíbených žánrů, od paní Vaňkové jsem toho moc nečetla. Touhle knížkou jsem to chtěla napravit. A udělala jsem dobře. Bylo to příjemné počtení. Jak to tak u románu tohoto žánrů bývá, ne všechno v knize jsou nutně fakta. Zejména postavy, jak jejich charaktery a vztahy mezi nimi , budou do určité míry vždycky trochu ovlivněny subjektivním pohledem autora . Ani všechny detaily nemusejí sedět. I tak ale může být taková knížka poučením, nebo spíš inspirací pro podrobnější hledání historických faktů. Jestli mi něco vadilo, tak jen ta červení knihovna, v tom se přidávám k jiným komentujícím. A bylo pro mě zajímavé zjištění, jak různě můžou autoři stejné historické postavy vnímat. Mám na mysli Vondrušku a Přemyslovskou epopej. Zkrátka jsou to romány, ne učebnice historie.... celý text
Pre hrsť dukátov
2021,
Juraj Červenák
Mně se Červeňákovy historické detektivky líbí. Jistě, jsou to detektivky, tedy oddechová četba a svým způsobem pohádky pro dospělé, ale Červeňák tenhle žánr umí dobře. Zvlášť oceňuji dvě věci. Zaprvé tak propracované hlavní postavy a vztahy mezi nimi se v tomto žánru moc nevyskytují, bývají mnohem plošší a jednodušší. A za druhé, od autorů detektivek čtenáři většinou čekají, že odhalení pachatele bude překvapivé. Na druhou stranu jsou rádi, že jsou tak chytří a odhalí něco dřív než vyšetřovatelé. A pak autorovi v komentářích vytknou předvídatelnost. Mně se zdá, že Červeňák zvládl oboje, Něco čtenář či posluchač odhalí či alespoň tuší brzy, ale při úplném vyjasnění všech okolností se může dočkat i jistých překvapení či spíše vysvětlení podrobností a souvislostí.... celý text
Drakula
1919,
Bram Stoker
Pokud se nepletu, tohle je první literární zpracování příběhu o slavném upírovi. A proto jsem si to chtěla přečíst. Upíři jsou dnes v řadě fantasy, v některých zejména YA dokonce hlavní postavy. Bylo natočeno mnoho filmů o upírech i Drákulovi. Když jsem odkládala knížku, prozpěvovala jsem si popěvek z muzikálu :„Buď navždy proklet, Drákulo.“ O Drákulovi a upírech píše a točí filmy kde kdo. Jenže Stoker byl první, kdo o Drakulovi psal, tedy spíš první kdo nezapadl a je všeobecně známý dodnes. Proto stojí za přečtení. Čas. který uplynul od jeho napsání, je na příběhu trochu znát, ale požitek to nijak nezmenšuje.... celý text
Je to třetí knížka, kterou jsem od Weira četla. Pokud bych chtěla určit pořadí, jak se mi ty knížky líbily, byla by Artemis na třetím místě. Ale i tak hodnotím 5*. Protože se mi to moc líbilo. Příběh je tentokrát detektivka v kulisách sci-fi. I v Artemis hlavni hrdina, tady tedy hrdinka, k řešení problémů využívá vědecké poznatky. I tady hrdinka "hláškuje", v tom jsou všechny 3 autorovy knížky podobné. Přitom se v žádném případě nedá říct, že by se autor opakoval a že je to pořád to samé. Že hlavní hrdinka není moc uvěřitelná? Nevadí, to parří k věci.... celý text