gladya
přečtené 1589
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Příběh jde opravdu na dřeň. Vedlo mě to k zamyšlení nad vztahy. Popsáno vše od začátku vztahu, až do doby, kdy jsou děti na počátku puberty a vztah je ve velké krizi. Jsem ve vztahu dvakrát tak dlouho, než Alice a Richard. A troufám si tvrdit, že něco z toho, čím prošli oni, se prožije v každém vztahu. Líbilo se mi, že je to nejen o partnerských problémech, ale i o vztahu k dětem a nechybí dětský pohled. Ať jde o nedostatek pochopení pro druhého, špatná komunikace, někdy je výsledkem i nevěra. Vše, co je popsáno, se děje. Jenže v dobře fungujícím vztahu se stane občas něco, ne všechno a pořád. Být spolu a být každý sám sebou, jak jednoduše se to řekne, jak těžké to někdy pro někoho je. A jakmile je člověk často (nejen jednou za čas) radši sám než s partnerem, je něco hodně špatně. O něco víc pochopení mám pro Alici, Richard mi přijde trochu jako sobec. Ale za problémy můžou oba. Poslouchala jsem audioverzi, téhle knížce vysloveně sedla.... celý text
Můj příběh
2019,
Michelle Obama
Tahle knížka je bez debaty zajímavá. Každému je jasné, že memoáry jsou vždycky subjektivní pohled. A pokud jde o člověka „namočeného do politiky“ tím spíš. Zvlášť když paní Obamová zmiňuje úřadujícího prezidenta i jeho protikandidáta, dnes snad už zvoleného prezidenta. A možná v politice sama ještě promluví. Ostatně, být. první prezidentka a k tomu černé pleti, to je výzva hodna tak silné osobnosti. Tu subjektivnosti s dobře uvědomuji i s tím, že co se politických postojů týče, jsem jednoznačně naladěna podobně jako Obamovi. Jeden komentující říká, že je to americké, A je to dokonale vystihující charakteristika. Tak knížka o USA hodně říká, to dobré i to špatné, ve všech oblastech. Tak jen k politice. I když má člověk představu o americkém volebním systému, docvaklo mi, jak zásadní je, že tam musí každý senátor nebo kongresman projít primárkami. Tam nestačí být loajální k vedení nějaké strany nebo ještě hůř nějakému vůdci. A na druhou stranu je to někdy skoro jako nějaká superstar, kdy forma může zastínit obsah. Tak mě napadlo, kolik našich zákonodárců by v takových primárkách obstálo? A pak je na jednu stranu skoro neuvěřitelné (pro mě), ale přitom zcela pochopitelné (když se zamyslím nad situací v USA a nejen tam), proč Trump porazil H. Clintonovou. Mimochodem to, jak se z rivalů bojujících v primárkách o demokratickou nominaci, stali blízcí spolupracovníci, mi přišlo až neuvěřitelné, ale Hilary tou ministryní byla. Podobně zajímavé bylo přátelské přebírání Bílého domu od Bushových. A že autorka stále zdůrazňuje, že je černoška a žena a z jakého prostředí pochází? Ono to má pro její osobnost zásadní význam. Pro děti a zvlášť dívky z jejího prostředí je studium na univerzitě Břečťanové ligy těžko dostupné. A M. Obamová se s rasismem setkala. Nedělám si o politice a politicích iluze, ale chci věřit, že Obama opravdu chtěl změnu. Co a proč se povedlo či nepovedlo, to je na dlouho debatu. Ale black lives matter ukazuje, že prezident tmavé pleti nestačí. Rasismus je pořád a je to zlo. Vím, i rasismus obrácený, černochů vůči bělochům, existuje. Dokud se bude barva pleti řešit, je to špatně. Tak malý a asi naivní povzdech na závěr. Všichni lidé bratry jsou.... celý text
Pramen života
2020,
Thomas Thiemeyer
Hodnotím v rámci žánru. Ano, je to pohádka. Ano, vše řeší skupina teenagerů a dospělí jsou skoro mimo. Vztah člověka a ostatní živé přírody, časový skok, to vše je zajímavé. Za to všechny nedokonalosti a poplatnost žánru ospouštím.... celý text
Dopisy, které nikdo nečetl
2017,
Iona Grey
Téhle tak vychvalované knížce asi v mých očích uškodilo, že jsem čekala něco jiného. Kdybych počítala s tím, že čtu červenou knihovnu, byla bych asi mnohem spokojenější. Jenže já jsem očekávala víc, uvěřitelnější příběh a hlavně uvěřitelnější postavy a jejich jednání. Uznávám, že problém je asi na mém přijímači. Kdo neudělá stejnou chybu jako já a bude si chtít odpočinout u dojemného příběhu, bude spokojen. Kdo by čekal víc, bude zklamán.... celý text
Kulový blesk
2019,
Liou Cch'-sin
Jsou dva základní druhy sci-fi. V tom jednom čtenář (nebo divák či posluchač) akceptuje, že kdysi dávno v předaleké galaxii nefungují přírodní zákony stejně jako na matičce Zemi a blízkých několika miliardách světelných let. Nabrousí světelný meč (nebo co se s ním dělá) a bojuje za světlou nebo temnou stranu síly, podle gusta. Tuhle sci-fi mám moc ráda. A pak je tu ten druhý typ sci-fi, který mám snad ještě radši. Tam čtenář přemýšlí nad svými znalostmi z fyziky a jiných vědních disciplín a dumá, co je ještě jasné science a kde už je to více či méně podložená nebo úplná fiction. Kulový blesk se jednoznačně tváří jako druhý případ, vědecky podložená fantazie. Nakolik knížka odpovídá poznatkům vědy neposoudím, ale jako počteni je to skvělé. Jelikož jsem pacifista, hvězda dolů, kdo četl, pochopí. A co mě napadlo? Postavy se mi zdály v podstatě všechny studení čumáci, mně chyběly emoce. Možná je to i díky jinak skvělé interpretaci audioknihy a při čtení bych takový dojem neměla. Možná je vidět jiná kultura. Je zvláštní, že u jiných sci-fi tohoto typu jsem takový pocit neměla. Neodpustím si také připomínku Vzpomínky na Zemi. Ano, trilogie je komplexnější a asi i propracovanější. Ale autor své mistrovství nezapřel ani v Kulovém blesku. A k druhům sci-fi, dodatek. Pak jsou tu ještě nadčasová veledíla, kde věda a technika nejsou podstatná. Ta prověřil čas. Trilogie Vzpomínka na Zemi by se tam možná jednou zařadit mohla, Kulový blesk spíš ne.... celý text
Tisíce planoucích sluncí
2008,
Khaled Hosseini
Co všechno tahle knížka je? Poutavá, smutná dojemná, přitom je tam i zrnko naděje. V centru pozornosti je postavení žen v islámské zemi, ale pro mě to má obecnější platnost, Napadlo mě, že ve světě, kde je někdo zotročen a nesvobodný není vlastně tak docela svobodný nikdo, ani ti kdo někoho zotročují a utlačují. Tedy nejsou tak svobodní, jak si opravdovou svobodu představuji já. Dokonale je popsáno, že v některých konfliktech se z pohledu běžného člověka starajícího se hlavně o obživu své rodiny někdy ztráci rozdíl mezi "těmi hodnými a těmi zlými", chaos v Afghánistánu po odchodu sovětských okupantů, potyčky mezi skupinkami bývalých spolubojovníků, kde civilní oběti nikoho moc netrápí. Taková krutost na konci 20. a počátku 21. století. Padla z toho na mě beznaděj. Co umí Talibán je celkem známé, ale nejde jen o něj.... celý text
S elegancí ježka
2008,
Muriel Barbery
Mně se to líbilo. Takovou knížku asi opravdu neocení každý. Ne každý totiž má takovou intelektuální kapacitu ;-). Vážněji, nejde o inteligenci. Je to knížka pro nás, co rádi hloubáme o nesmrtelnosti chrousta. A nevyžadujeme děj a akci. Nepovažuji to za přehnaně levičácké, ukazuje na reálný problém, to nejsou ani tak sociální rozdíly, ale sociální mobilita. Renee se mi zdála málo uvěřitelná, hlavně s ohledem na dobu a zemi, kde se příběh odehrává. Paloma uvěřitelná je.... celý text
Než vystydne káva
2019,
Tošikazu Kawaguči
Zvláštní knížka. Určitě stojí za přečtení, i když neosloví každého. Asi je znát japonská kultura. Jsou tam věci na zamyšlení i dojemné příběhy. V tom se mi zdálo, že autor trochu tlačí na pilu. Myšlenka, že člověk nemůže změnit to, co se stalo, ale může změnit sebe a své myšlení, má rozhodně něco do sebe.... celý text
Pochovaní zaživa
2019,
Dominik Dán
Pro mě zatím snad nejlepší "dánovka". I když čtenář zná pachatele zločinu z domova pro seniory vlastně od začátku, popis vyšetřování zaujme. A hlášky "vraždárov" jako vždy pobaví. K příběhu dědy Vaculíka si neodpustím poznámku. Z pohledu zákonů a práva jsou pachatelé jasní, ale podle mě ani druhá dcera (Zuzana) není z lidského hlediska tak docela bez viny.... celý text
