Gothard
přečtené 499
Petr I. z Rožmberka a jeho synové
2011,
Anna Kubíková
Autorka je zkušená archivářka a dějinám Rožmberků se věnuje celý život. Kniha bohužel doplatila na nevhodný koncept a snahu po úplnosti předkládaných informací. Zatímco životopisy Petra I. a jeho potomků se čtou jedním dechem a těžko zde hledat výhrady, soupisy jednotlivých majetků, daní nebo kostelů jsou úmorné a pro člověka, který není osobně spjat s popisovaným regionem, je těžké prokousat se až do konce. Nezpochybňuji cennost těchto údajů - způsob, jakým se autorka vyrovnala s problematikou nejstaršího rožmberského urbáře, je excelentní, a třeba vyčíslení výnosů a cel a poplatků dává alespoň dílčí představu, kolik vrchnosti z majetků plynulo, ale podávání informací způsobem: panství Bukovsko - městečko a výčet názvů všech šestnácti vsí; panství Choustník - dvě městečka a výčet názvů všech 25 vsí atd. atd. na deseti stranách, to je hodně náročné na trpělivost. Tady to asi chtělo lépe promyslet způsob podávání informací a být vstřícnější ke čtenáři. Ale jinak kniha zajímavá, poučná, bohatá na zajímavé a nové informace.... celý text
Dvě královny vdovy
1946,
Čeněk Kramoliš
Jeden z posledních dokončených románů Čeněk Kramoliše, který napsal za války a vyšel poprvé a naposledy v roce 1946. Je vidět, že více jak osmdesátiletý spisovatel je výrazně za zenitem svých sil. Román pojednává o období od roku 1305 (přibližně od smrti Václava II.) do roku 1335 (do smrti Elišky Rejčky). Dvě královny vdovy mají být právě Eliška Rejčka a Viola Těšínská. Autor se nechal výrazně inspirovat především vynikající odbornou knihou Josefa Šusty, která vyšla v rámci Leichterových dějin, a pak také Zbraslavskou kronikou (pochopitelně jejím českým překladem). Kramoliš tato díla více méně převyprávěl, sem tam zařadil nějaký dialog nebo úvahu. Didaktičnost čiší z každé stránky.Zajímavé je, že autor se už ani nesnažil psát emocionálně, a to ani tam, kde by to čtenář očekával - například vražda Albrechta Habsburského, protivníka posledních Přemyslovců a Jindřicha Korutanského, je odbyta jedinou větou. Obě královny v románu ani nemají příliš výsadní postavení, jsou prostě jedny z jednajících postav. Kramoliš také několikrát velmi naivním způsobem vyzdvihl Brno a jeho obyvatele - protože zde dožíval u své dcery (bydlel v Brně tuším od roku 1935). První třetina se ještě dá celkem číst, pak už je to stále více úmorné a nakonec je to jen o vytrvalosti čtenáře nevzdat se a dočíst až do konce.... celý text
Tracyho tygr
2005,
William Saroyan
Asi jsem knihu četl v nesprávném období, protože až tak výjimečná mně nepřišla. Netradiční příběh, který je možné interpretovat mnoha způsoby. V tom je snad i jeho síla - každý ho může pochopit po svém, každý si z něho může vzít přesně to své podle toho, v jakém rozpoložení se právě nachází. Zajímavé postavy, pěkné dialogy, příjemně nesmyslný děj se sympatickou dávkou nostalgie. A jen zdánlivě jednoduché nebo přímočaré - autor si s textem vyhrál, aby sdělil přesně to, co chtěl sdělit, a způsobem, který je přesný do posledního slovíčka. Ale kult kolem této knihy mě míjí. Na druhou stranu - kult není možné vysvětlovat nebo chápat: buď jdeš s námi, nebo stojíš opodál. Tak já jsem v tomto případě ten, co se jen dívá.... celý text
Tandaradei!
1994,
Andrzej Sapkowski
Kniha obsahuje pět povídek: dvě z cyklu o Geraltovi a tři další, které obsahují fantastické prvky (v případě V kráteru po bombě se jedná o prvky fikce). Nemůžu si pomoct, ale povídky se zaklínačem se mi zdají o třídu lepší než ty ostatní (zejména Poslední přání je nápaditá a dobře propracovaná). Tři povídky mimo cyklus sice nejsou nezajímavé, ale mám pocit, že autor zůstal na půl cesty, že téma nebylo tak nosné, aby z něho vznikla dobrá povídka nebo že se Sapkowski zapletl do vlastní snahy o přílišnou originalitu. A to platí i o vychvalované V kráteru po bombě: autor přebíjí jedno absurdní tvrzení druhým, pohrává si s interpretačními možnostmi dějin, vysmívá se nacionalismu, udivuje originalitou nebo postmoderní provázaností - ale celé je to takové samoúčelné. A zdá se mi, že příklon autora k místy velmi jadrné mluvě je právě u této sbírky již celkem výrazný.... celý text
Lord Mord
2008,
Miloš Urban
Výborná kniha; Miloš Urban opět dokázal, že pokud najde nosné téma a dokáže ovládnout své fabulační mánie a snahu zkombinovat i nemožné do jednoho konglomerátu (často nepříliš fungujícího), pak je to pan spisovatel, který umí napsat kvalitní a přitom čtenářsky přitažlivý román. Hrabě Arco je de facto ostudná existence, kterou není snadné si oblíbit: nevěnuje se žádné rozumné činnosti, pije, většinu času tráví v nevěstincích (a krom toho si vydržuje milenky), neudržuje kontakt s rodinou a nestará se o rodinné statky. V okamžiku, kdy začne bojovat proti asanaci, mu však chtě nechtě musíme držet palce. Protože pohled hraběte Arca je vlastně náš (a samozřejmě autorův) pohled: to, co kdysi vnímali jako rozhodný krok k modernímu městu, jako příklad progresivity, jako odstranění špíny a hygienické závadnosti, to my chápeme jako necitlivé zasažení do historické podoby města a jako barbarství, kterému padlo za oběť mnoho úžasných stavebních památek. Protože asanace byla mnohdy opravdu plošná a jejím vykonavatelům bylo jedno, zda ničí chudinskou čtvrť nebo domy sahající svým původem do renesance. Netýká se samozřejmě jen Prahy a Paříže, ale i dalších měst, třeba Brna. Urban naprosto úžasným způsobem vylíčil nejen tento boj a příchod "moderních" časů, ale i atmosféru Prahy té doby, národnostní boje, byrokratický duch habsburské monarchie, působení tajné policie i úpadek (samozřejmě nejen finanční) šlechty jako stavu. A přirozeně i prostředí, ve kterém se pohyboval vrah jménem Masíčko; obě linie vyprávění se báječně proplétají a nakonec se ukáže, že spolu souvisí způsobem více než významným. Pokud pomineme poněkud podbízivý název, pak jedině závěrečné odhalení a role Manyho je poněkud přitažená za vlasy (vždyť i on byl šlechtic a přes veškeré osobní problémy by jistě nepřekročil určité společenské hranice). Na druhou stranu díky za poměrně realistické zakončení románu.... celý text
Všechno je jinak
1991,
Jan Werich
Souborné vydání vzpomínek a úvah Jana Wericha. Velmi příjemné, laskavé a vtipné čtení. I ve zdánlivě obyčejných textech je mnoho moudrosti, nadhledu a lidského pochopení pro některé (!) slabosti. Témata některých úvah jsou téměř banální (třeba o holubech) a někdy i poněkud upovídané, ale tam, kde Werich píše o věcech, které měl opravdu rád (třeba o divadle, cestování, chytání ryb), tam je nedostižný.... celý text
Vykoupení Kryštofa Kolumba
2011,
Orson Scott Card
Rozhodně to není špatná kniha, ale čekal jsem přece jen o něco víc. Celkově velice zajímavý motiv, místy hodně nápadité (třeba způsob zkoumání minulosti, dvojí ovlivnění osudu Kryštofa Kolumba) a dobře promyšlené a propracované. Exkurzy do osudů otroků, do starověkých dějin nebo přiblížení některých motivů indiánských pověstí byly působivé, a způsob, jakým Card líčí Kolumbovu výpravu a vzájemné vztahy, je výborný, autor určitě musel nastudovat hodně odborné literatury. Také příchod z budoucnosti a začlenění obou "učitelů" do soudobé společnosti je bezvadný. Na druhou stranu je kniha místy až příliš rozvláčná, a vize takřka dokonalé společnosti naplněné láskou a tolerancí bez pokrytectví a sobeckých zájmů - to už bylo poněkud příliš. Zařazení knihy do kategorie mistrovských děl je ovšem v tomto případě plně oprávněné, jen jsem tady postrádal něco, co by mě úplně vtáhlo do děje.... celý text
