Gothard
přečtené 496
Marcel
2013,
Erwin Mortier
Příjemná a poklidná kniha vyprávěná očima malého chlapce. Celkem běžné, mnohdy až banální příběhy ze života jedné rodiny jsou de facto pouze vnější kulisou, která autorovi dává prostor jemně upozornit na bolavý moment moderní historie - na kolaboraci s nacisty. Události dávno minulé ovšem v knize reprezentují pečlivě oprašované fotografie zemřelých příbuzných, staré dopisy, spíše jen nesouvislé útržky vzpomínek. Autor se nesnaží vysvětlovat pohnutky, soudit nebo obhajovat, rámec románu daný zvoleným způsobem vyprávění mu to ani nedovoluje. Čekal jsem poněkud výraznější závěr - ne sice objasnění nebo snad dokonce katarzi (to určitě ne), ale odhalení toho, co bylo všem jasné už dávno, mi přišlo poněkud nezřetelné, zasuté pod dalším vyprávěním. Jistě to však byl autorův záměr.... celý text
Husí král
1968,
Ladislav Pavlica
Novela o soupeření dvou skupin vesnických dětí o místo, kde pást husy. Text nepostrádá několik ostrých sociálních ostnů, protože autor pocházel z velmi skromných životních poměrů. Obsahově i stylisticky příjemné a přístupné čtení s výborným vylíčením poměrů na vesnici a dobrou atmosférou, které je určeno spíše dospívající mládeži. Bohužel současné mladé generace kniha už neosloví: koho dnes zajímají chlapecké půtky, hry na indiány nebo stavění dětského hradu? Škoda, že autor neměl možnost rozvinout svůj literární talent a napsat více a rozsáhlejších prací.... celý text
Hry 3
2011,
Václav Havel
Šest rozsahem spíše drobných jednoaktovek. Některé jsou jen hříčky nebo mají spíše účelový charakter (rozhlasová hra Anděl strážný, televizní komedie Motýl na anténě, poměrně divná Chyba), ale Audience a Vernisáž patří k tomu nejlepšímu, co Václav Havel napsal. Středobodem hry Protest je pak rozsáhlý monolog, ve kterém prorežimní autor vysvětluje, proč se nezařadí k disidentům a nepodepíše se pod protest proti uvěznění folkového zpěváka, který se spíše souhrou okolností dostal do vězení. Nejde ani tak o celkový obsahový rámec hry, ale právě jen o tento monolog: věci zdánlivě jasné jsou pojednou viděny ve zcela jiném světle, přitakávání režimu je možné interpretovat jako oběť, ne-li přímo hrdinství, zásadovost představitelů disentu je možné chápat jako bezvýchodnost jejich postavení či dokonce slabost. Ze způsobu, jakým (jak jednoduše) je možno překroutit a zpochybnit základní mravní hodnoty, až mrazí. Absolutně dokonalé a nadčasové.... celý text
Zahradní slavnost / Odcházení
2015,
Václav Havel
Dvě divadelní hry, které od sebe dělí prakticky jeden celý umělecký život. Obě hry nesou punc geniality, byť každá z poněkud jiného důvodu. Zahradní slavnost je dokonale absurdní hra: zdánlivě seriozní společenské události se postupně mění v podivuhodné panoptikum, které stále více získává tragikomický rozměr - i proto, že v řadě aspektů připomíná tehdejší oficiální proklamace a rétoriku doby. Skvělé dialogy pak mají místy až bernhardovský charakter. Odcházení vzniklo na základě zkušeností autora z jeho politického působení. Ze způsobu, jakým Václav Havel předpověděl vývoj politické kultury (či spíše nekultury - můžeme to nazvat přímo arogancí moci a hulvátstvím) až mrazí. Názorové veletoče, podbízení svého času mocným, majetkové podvody (kolik politiků mělo problémy prokázat financování bytů nebo penzionů) - stačí jen pozorně naslouchat hrdinům hry. Deziluze z politiky, absence slušnosti a korektních názorů tam, kde vítězí neomalenost a primitivní populismus - velmi by mě zajímalo, jak se autor cítil, když hru psal (no veselo mu určitě nebylo). Zahradní slavnost mě oslovila více svou dokonalou koncepcí a skvělými dialogy, byť film Odcházení, který jsem viděl dříve než jsem četl hru, se mi též velmi líbil.... celý text
Věneček z kopretin
1992,
Ladislav Pavlica
Tři krátké povídky pro mládež. Věneček z kopretin je snad upravená pověst odehrávající se na Vyškovsku (stejně si myslím, že původní příběh vymyslel někdo z regionálních sběratelů lidových pověstí někdy počátkem 20. století a že s lidovou tvořivostí nemá nic společného), další dvě popisují život dětí snad v době autorova dětství a tematicky je možné je zařadit do okruhu prací kolem Husího krále. Povídka Jahody má určité kvality, ostatní dvě jsou spíše jen průměr a i po stránce stylistické a celkového vyznění trošku hledání správné cesty.... celý text
Václav III. (1289–1306): Poslední Přemyslovec na českém trůně
2007,
Karel Maráz
Brněnský historik se pokusil napsat čtivý a přitom vědecky fundovaný portrét posledního českého krále z rodu Přemyslovců. Pokud si uvědomíme, že Václav III. vládl pouze rok, takže příliš mnoho vykonat nestihl, a byl zavražděn jako velmi mladý, byl to velmi těžký úkol. Autor se snaží Václava chápat v středoevropském kontextu, takže věnuje pozornost i jeho postavení coby polského a uherského krále, velmi dobře se vyrovnává se svědectvím pramenů (ale to je samozřejmost), na druhou stranu mladého krále přespříliš přeceňuje a idealizuje. Také některé další soudy, např. týkající se postavení šlechty v daném období, vzbudí nejspíše rozpaky. A bohužel knize výrazně chybí čtivost.... celý text
Groteska
2006,
Kurt Vonnegut Jr.
Bezvadná kniha nacpaná nápady a zajímavými postřehy takovým způsobem, že jiný autor by toto množství myšlenek využil přinejmenším na pentalogii a ještě by měl pocit, že plýtvá. Poněkud absurdní satira o postavení jednotlivce (byť výjimečného), o fungování či nefungování lidské společnosti, o lásce, o samotě, o tom, že každý člověk se pokouší nalézt své místo mezi ostatními, a vlastně i o tom, že toho, po čem toužíme, mnohdy dosáhneme až tehdy, když o to vůbec nestojíme. A k tomu vlastně trpký osud hlavního hrdiny, miniaturizovaní Číňani a velmi osobitý humor. Na druhé přečtení už kniha určitě nebude tak zajímavá, protože ohňostroj nápadů a vtipných narážek patrně ohromí pouze jedenkrát, ale i tak je to velice zajímavé čtení, které vnímavého čtenáře nemůže nepřinutit k (asi) nepříliš neveselým úvahám. Ha - vidím, že těch ne- je tam poněkud mnoho. Takže jinak: prostě je to velmi dobrá a chytrá kniha, která stojí za přečtení.... celý text
Všechno zpustošené, všechno spálené
2010,
Wells Tower
Jsou knihy, které byste asi nikdy nepřečetli, pokud by je vám někdo, jehož literárního vkusu si vážíte, nedoporučil - prostě proto, že knih stojících za přečtení je opravdu mnoho a zrovna o tomto autorovi jste nikdy neslyšeli. Přesně tak to bylo se mnou a s touto sbírkou povídek. Je to spíše čtení pro muže: hrdinové vesměs procházejí špatným životním obdobím, nedaří se jim, už dávno ztratili iluze, jsou unavení a otrávení, ale v mezích možností se snaží alespoň zachránit, co se dá, nalézt síly k novému životnímu rozjezdu, prostě udělat něco, aby to zase nebyla jen další prohra. Asi by to bylo celkem deprimující čtení, nebýt toho, že Tower je opravdu dobrý autor, který si i při psaní o vážných tématech dokázal udržel nadhled, a kromě mnoha hodně zajímavých postřehů do povídek vpašoval i velmi specifický humor. Titulní povídka, a dále třeba Útočiště jsou opravdu skvělé, ale kniha je celkově (snad až na jednu povídku) velice vyrovnaná. Děkuji za bezvadný tip své drahé Sabuli, která přečetla snad všechny knihy světa, jen je neměla čas zapsat do databáze.... celý text
Hlas a mlčení
1923,
Josef Chaloupka
Sbírka básní nešťastného Josefa Chaloupky, kterou vydal v roce 1923 v Praze v nakladatelství Františka Borového v edici Zlatokvět. Je to téměř dokonalá, byť někdy poněkud subtilní deprese. Autor si v duši nesl běsy z bojiště I. světové války (kde byl mimo jiné raněn), které ho neopustily ani v mírových dobách. Kromě reflexe válečných událostí se tak tématem básní stává samota, úzkost, marná touha nalézt vnitřní klid, životní bezvýchodnost, smrt jako řešení všech problémů. Nejsou to příliš dobré básně, v některých je dokonce patrné jisté neumětelství a jazyková bezradnost, ale jsou to básně upřímné, kterými se Chaloupka snažil vyjádřit všechno to, co ho tížilo a s čím se tak těžce vyrovnával. Naprosto brutální a likvidační odsudek F. X. Šaldy si sbírka nezaslouží, pan velekritik si tady vybíjel špatnou náladu.... celý text
Jaro ve Fialtě
1997,
Vladimir Nabokov
Čtyři povídky, z nichž především Mademoiselle O a Aurelián patří k tomu nejlepšímu z povídkové tvorby Vladimíra Nabokova. Je štěstí, že máme k dispozici i další výběry povídek, zejména třísvazkový soubor vydaný v rámci sebraných spisů. Je s čím srovnávat. Obecně lze říct, že snad všechny Nabokovovy povídky stojí za přečtení...... celý text
