Gothard
přečtené 496
Zlatá žeň
2013,
Jan Tomasz Gross
K napsání knihy J. T. Grosse inspirovala těsně poválečná fotografie, na které skupina polských venkovanů pózuje s lidskými kosterními pozůstatky. Autor nejdříve popisuje, jak v poválečných letech místní obyvatelé hledali na místech, kde za války stály koncentrační tábory, v půdě, v masových hrobech a na žárovištích pecí šperky a zlato (třeba i zlaté plomby), jak systematicky rozkopávali plochu táborů. Je to ovšem jen východisko k širší úvaze o podobě vzájemných vztahů. Autor dále líčí, jak za války obyčejní Poláci prodávali zbídačeným Židům, kteří jeli v transportech do koncentračních táborů a vesměs zde zahynuli v plynových komorách, pohárky vody za zlato, šperky nebo nesmyslně přemrštěné ceny. Popisuje, jak na venkově obyvatelé vsí pronásledovali, okrádali, znásilňovali a zabíjeli židovské obyvatele, kteří se pokoušeli ukrýt před Němci. Obzvláště otřesná je scéna, kde líčí, jak skupina polských venkovanů v lese umlátila mladou Židovku a dvě její docela malé děti. Obdobně se zabývá jevem, kdy židovské rodiny, které se ukrývaly na venkově, musely za úkryt a potraviny platit horentní sumy, a přesto je jejich "ochránce" posléze udal. Autor velmi pečlivě dokazuje, že lidé, kteří páchali tato zvěrstva, nebyli kriminálníci nebo duševně vyšinutí jedince, ale docela obyčejní "slušní" lidé, kteří mnohdy požívali vážnost jako představitelé místní samosprávy nebo spolků. Co je opravdu zarážející, že toto pronásledování a vraždění bylo i lidmi, kteří se těchto činů přímo nezúčastnili (rozuměj převážnou částí veřejnosti) považováno za správné nebo přinejmenším akceptovatelné. Gross se zmiňuje i o opačných případech, kdy obyčejní Poláci nezištně pomáhali židovským rodinám, avšak často o tom nechtěli vůbec mluvit (mnohdy i mnoho let po válce), aby na sebe nepřivolali hněv svých spoluobčanů. Gross vše líčí přesně, s citem pro detail, zdánlivě zcela nezaujatě, jeho argumenty jsou promyšlené a jsou založeny na úředních archivních pramenech či doložených výpovědích svědků. Velice poučné (a smutné) čtení o událostech, o kterých se raději příliš nehovoří (ale kolik takových témat je!). Je to další doklad toho, že za určitých mimořádných okolností jsou lidé schopni absolutně nepochopitelných zvěrstev a hnusných činů, a to často prováděných bez logických důvodů - prováděných prostě jen proto, že to doba vymknutá z kloubů dovolovala. Velmi doporučuji.... celý text
Má cesta
2001,
Josef Uher
Četl jsem vydání z roku 2001, které po všech stránkách skvostným způsobem (včetně vynikajícího doslovu Drahomíra Šajtara) vydalo nakladatelství Sursum. Josef Uher pocházel z velmi chudých poměrů, patrně celý svůj krátký život bojoval s chudobou, onemocněl tuberkulózou a ve velmi mladém věku zemřel. Stejně neveselé jako jeho život jsou i krátké prózy tohoto souboru. Bída, hlad, sociální nespravedlnost, nešťastný osud, lidské trápení, smrt (smrt mnohdy jako vysvobození). Autor se snažil dodat svým textům co nejvyšší naléhavost, urputně hledal slova, která by čtenáře zasáhla, některé pasáže jsou emocionálně vyhrocené až neúnosně. A všude jen zmar, neštěstí, beznaděj, bída a smrt. Osm desítek stran jsem četl dva týdny, tíživé autorovo vidění světa nebylo snadné vstřebat.... celý text
Román o růži
2008,
Vlastimil Vondruška
Na této knize je asi nejzajímavější to, jak málo skutečně dobře napsaných stran obsahuje. Je to jen řemeslo, ale velice odbyté. Vyprávění je strašně jednoduché, zločiny se vyřeší více méně samospádem, od první třetiny je jasné, jak vše nakonec dopadne, dialogy jsou otřesné (zejména scény "svádění" - náctiletí by se smáli), vztah mezi králem a královnou je popsán s až udivující neobratností. Při čtení se mi bezděčně připomínal film Muž z Acapulka, kde hlavní hrdina v kouzelném podání J. P. Belmonda musí denně napsat stanovený počet stran, aby stihl odevzdat rukopis včas. Dnes máme pondělí, tak to napráskám třicet stran. Hrdina filmu ovšem psal nekvalitní konzumní čtivo. Podobnost čistě náhodná.... celý text
Čaroděj
2008,
Vladimir Nabokov
Skvělá novela, která byla napsána dlouho před Lolitou a vyšla dlouho po Lolitě. Téma je ovšem stejné: starší muž se zamiluje do mladičké dívky, a aby se jí přiblížil, neváhá se oženit s její nepříjemnou, nervní a hypochondrickou matkou. Nakonec vše dopadne poněkud jinak, než si hlavní hrdina přál, a jeho přímo zoufalá touha po dívence zůstane nenaplněna. Mistrně napsané, jazykově dokonalé, s postavami skvěle vykreslenými (a to i na malé ploše - z popisu dívčiny matky a jejího chování mi běhal mráz po zádech). Jen v druhém plánu cítíme, že Nabokov pouze zkoušel své možnosti, že hledal půdorys pro "pobuřující" příběh, a že jeho hlavní hrdina je směs touhy, bezradnosti, zoufalství a dokonce snad až komičnosti. Doporučuji nečíst doslov, který úžasně vědecky rozebírá text na prvočinitele - tedy dělá přesně to, co sám Nabokov odsuzoval.... celý text
Vánice
2011,
Vladimir Georgijevič Sorokin
Fantaskní román, který vychází z tradic ruské klasické literatury, ale který svůj svět formuje docela jinak. Něco je příliš malé (koníčci, kteří táhnou saně, mlynář, který se stulí své manželce na ňadra), něco příliš velké (obři), něco příliš podivné (prodavači medikamentů a jejich technologie). Zpočátku se zdá, že se děj odehrává někdy ve dvacátých letech, ale pak je zmíněna televize a dokonce vrtulník. Vnější rámec románu je ovšem tradiční: lékař se nemůže dostat do oblasti postižené záhadnou chorobou, a využije proto služeb místního vozky. Zdánlivě krátká cesta se díky silné vánici a dalším okolnostem změní ve strastiplnou několikadenní pouť, na které oba hrdiny čeká nejedno překvapení. Kniha byla (a je) přijímána poněkud rozporuplně: pro někoho je to magické vyprávění plné fantazie a absurdních nápadů, pro jiného doklad autorovy neukázněnosti, se kterou do vyprávění zařadil řadu zbytečných nebo podivných motivů, které rozmělňují tok vyprávění (něco na způsob jako když pejsek a kočička vařili dort). Podle autora je román metaforou, která zobrazuje postavení ruského intelektuála v soudobé ruské společnosti: nástrahy na každém kroku a nepřátelství státu donutí člověka zaměřit se především na vlastní přežití, na snahu nalézt cestu, jak si zachránit alespoň život. Obecně bychom mohli román chápat i jako urputný boj jedince s osudem v podobě nástrah moderní civilizace. Ale nevím, zda tento rozměr románu není jen zbožným přáním někoho, kdo tam tyto charakteristiky prostě chce mít. Z mého pohledu se jedná především o zajímavé setkání s poněkud kontroverzním, leč bezesporu velmi dobrým soudobým spisovatelem a knihou, kterou je třeba brát jako netradiční, avšak místy podnětné čtení - to vše podpořeno skvělým překladem Libora Dvořáka.... celý text
Hustej nářez
2010,
František Kotleta (p)
ztráta času
To není literární brak, to je jen brak. Nezajímavý, neoriginální, nevkusný, špatně napsaný. Prostě brak. Seřazením slov do vět ještě nevznikne literatura, a ani záplava vulgarit a trapností tomu nepomůže. Ale číst se to samozřejmě dá, stejně jako třeba reklamní letáky nebo tištěné jízdní řády.... celý text
Krev elfů
2011,
Andrzej Sapkowski
Je třeba brát v úvahu, že autor se rozhodl napsat jeden velký příběh rozložený do pěti svazků, nikoliv pět volných pokračování. Takže v první knize se celý děj pouze rozbíhá, teprve se začínají formovat jednotlivé problémy a dějové linky, svět bylo třeba důkladně představit a popsat. Podle mého to autor udělal výborně, fantasy je o vyprávění příběhů a těch je v prvním svazku otevřeno nepočítaně. Poněkud pomalejší tempo vyprávění proto rozhodně není na škodu, nepoučený čtenář by se dost možná mohl ztratit ve složitějším začátku a ve spoustě jmen a odkazů. Jen posledních část prvního dílu byla poněkud zdlouhavá, tam si autor už jen hrál s dialogy, aniž by přinesl něco výrazně nového. Ale jinak samozřejmě bezvadné.... celý text
Sedmikostelí
2001,
Miloš Urban
Stále si myslím, že Miloš Urban patří k nejzajímavějším představitelům (kvalitní) české literatury a jeho knihy se vyplatí číst, protože vesměs přinášejí mimořádný čtenářský zážitek a pozoruhodné nápady, témata a obrazy, ale zrovna tato kniha mi příliš nesedla. Je to jen můj subjektivní pocit; rád a ochotně budu souhlasit s tím, že se jedná o literárně kvalitní, zdařilý a poutavý román. Postavy jsou ve své neobvyklosti pečlivě prokresleny (většina z nich mi však byla velmi protivná - a zejména hlavní hrdina), děj je zajímavý (byť jsem měl pocit, že místy logicky lehce drhne), počet vražd se uspokojivě zvětšuje (byť morbidnost zdála se mi místy poněkud samoúčelná), prostřihy do minulosti poutavé (leč jistě nepůvodní). Co se nedá knize upřít, je autorův vynikající, svébytný a neopakovatelný vypravěčský styl, zaujatost (či snad posedlost?) pražskou sakrální architekturou, genius loci dokonale přenesený a převtělený do vyprávění. Popisy kostelů a příběhy jejich osudů (protože i stavby mají své příběhy a osudy) jsou poučené mistrovské miniatury. Byť mám jasné světlo temné gotiky rád, vznosné oblouky gotických staveb obdivuji a zákoutí duše středověkého člověka plná strachů z neznámého a iracionálního mě fascinují, kdybych si měl vybrat jednu knihu Miloše Urbana k druhému přečtení, po této bych již nesáhl.... celý text
Mnich z hory Kója
2007,
Kjóka Izumi
Velmi milé překvapení. Poněkud exotické, ale současně romantické, tajemné a místy až dokonce lehce strašidelné (ovšem se špetkou humoru). Příběh o putování mnicha, který vzdoruje nástrahám opuštěných hor, podivných krvelačných tvorů a nakonec i svodům krásné (a jak se ukáže, i velice nebezpečné) ženy, má kouzlo, spád a dobře vykreslené postavy i děj. Novela byla napsána na počátku 20. století, ale dodnes nezestárla. Zda chtěl autor napsat "pouze" mysteriózní příběh, který zcela jistě dobře pobaví, nebo chtěl říct více (je zajímavé, že největším nebezpečím pro mnicha není nepřívětivá horská příroda, ale mladá žena s proradnými úmysly - to je jistě poučné), je na každém čtenáři. Oceňuji dobrou redakční práci a vysvětlivky.... celý text
Věčný manžel
1985,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Novela Věčný manžel je jedna z nejlepších kratších prací, které Dostojevskij napsal. Všechna jeho oblíbená témata jsou nahuštěna do malého prostoru: životní apatie, nevěra a krach manželství, složité vzájemné vztahy, alkohol, lehká dávka šílenství i smrt nevinné dívky. Škoda, že je tento text poněkud opomíjen. Součástí svazku je ještě pokus o satirickou komedii (mimo jiné) o schopnosti podváděných mužů dokonale se ztrapnit (jako by nestačila samotná nevěra, že), pokus, který se prostě a jednoduše nepovedl. První text za pět, druhý za tři.... celý text
Valašská vojna
1962,
Čeněk Kramoliš
Jeden z nejlepších románů Čeňka Kramoliše. První část velmi zajímavě a napínavě popisuje tažení valašského dobrovolnického sboru, který se zapojil do války proti Prusům a zúčastnil se několika šarvátek a bojů při dobývání měst obsazených pruskými oddíly. Druhá část - již výrazně méně povedená - popisuje povstání Valachů proti vrchnosti, kdy se poddaní domáhali přislíbených úlev. Povstání bylo pochopitelně krvavě potlačeno. Inspiračním zdrojem byly skutečné události, autor dále vycházel z dobře nastudovaných lokálních archivních pramenů, kde získal řadu podrobností. Kramoliš pak - tak jako téměř vždy - nezapomněl přidat milostnou linku vyprávění, pokus o humorné scény, a patetický obdiv k prostému valašskému lidu. Ale zejména první část knihy, která líčí tažení valašského sboru, je zajímavá a napsaná s až překvapujícím švihem.... celý text
Jméno růže
2007,
Umberto Eco
Absolutně srdeční záležitost. Podle mě dokonalý literární skvost. Můžete knihu číst pořád znovu a znovu, a pokaždé objevíte něco nového, zajímavého, další rovinu vyprávění nebo síť dokonalých úvah. Nejde jen o detektivní příběh, o nádherný román, o úžasně spletitý labyrint teologie, filozofie, historie, o dokonalé zapracování skutečně žijících osob do příběhu. Ale pořád znovu a znovu se musím ptát: jak je možné, že Eco dokázal nashromáždit a načíst tak neuvěřitelné množství znalostí?... celý text
