Gothard
přečtené 499
Blázen
2019,
Hubert Klimko-Dobrzaniecki
Sbírka drobných povídek lehce kolísavé úrovně, ale vesměs velmi čtivých a zajímavě napsaných. Autor představuje celou řadu podivných figurek, které mají svá trápení, klopotně se potýkají se svými osudy, které jsou někdy úsměvně, někdy tragicky ovlivňovány historickými událostmi, dostávají se do podivných a místy zcela absurdních situací, marně bojují se svými slabostmi. Autora výrazně ovlivnil genius loci Sovích hor a složitá (a někdy docela krutá) historie tohoto území. Hodně napoví už první povídka, ve které zubař Tannenbaum zoufale touží stát se řezníkem a jeho touha mu nakonec přinese smrt. Rozhodně stojí za přečtení.... celý text
Podivná knihovna
2014,
Haruki Murakami
Temná hříčka, pěkný nápad, milé zpracování. Každý druhý nadšený čtenář alespoň jednou (jako dítě) zatoužil zůstat zavřený v knihovně. Pro někoho by to bylo dobrodružství mezi stovkami lákavých titulů, pro jiného nakonec jen černá můra, ze které vás může vysvobodit třeba tajuplná něžná dívka. Pokud měl příběh hlubší smysl, zjevně jsem ho minul.... celý text
Kavalkáda mrtvých
2015,
Fred Vargas (p)
Celkem zklamání, od tak slavné autorky detektivních románů jsem čekal víc. Jedna vedlejší dějová linie zbytečná, druhá vedlejší linie krajně nepravděpodobná (abych nevyzradil příliš). Hlavní děj zajímavý, postavy dobře promyšlené i vystižené, komisař příjemný, zvraty a dávkování napětí fungují velmi dobře. Jen vysvětlení, proč se vše stalo tak, jak se stalo (tedy motiv vraha) - to je velmi neuspokojivé. Cožpak by si tak šikovný vrah nevymyslel něco sofistikovanějšího a ne tak šroubovaného (a nepravděpodobného)?... celý text
Válečníci
2015,
Jaga Rydzewska
Výborný román. Autorka vymyslela hodně složitý vesmír, ve kterém není jednoduché se orientovat, je třeba při čtení nespěchat. Úvahy týkající se filozofie, náboženství nebo sociologie jednotlivých světů a společností jsou bezvadné (hvězdička navíc za promyšlenou koncepci a odvahu, se kterou se autorka do budování "intelektuální sféry" pustila - byť to možná bude samoúčelné). Vlastní příběh se rozvíjí pozvolna, ale zápletka je docela netradiční, a tak to vlastně ani nevadí, tím spíše, že vyprávění sympaticky graduje. Lehce mě zklamalo, jak někteří z aktérů nalézají dříve nezmíněné a netušené schopnosti. A škoda, že vydání dalšího dílu v češtině je tak neuvěřitelně zpožděné (proč proč proč?).... celý text
Tři povídky
2001,
Truman Capote
Tři nostalgické příběhy s dobře vystiženou atmosférou a místy i zajímavými postavami. Autorův poetický návrat do dětství je čtenářsky příjemný, byť s odstupem času vám povídky splynou do jednoho těžko popsatelného pocitu bez výraznějšího záchytného bodu.... celý text
Spánek
2013,
Haruki Murakami
Možná tato povídka nemá žádný hlubší smysl, možná se jen Murakamimu líbil zajímavý námět (a teď se směje, jak všichni usilovně hledají skrytý význam textu). Ale pokud povídka nějaký smysl má, pak zřejmě pro každého jiný. Pro mě osobně je to text o tom, jak v dospělosti ztrácíme iluze a čas patřící pouze nám, jak rezignujeme na to, co jsme měli jako mladí rádi, a co se nám ze životů postupně a nenápadně vytratilo. Hlavní hrdinka není vyloženě nešťastná, jen se jí pod náporem všedních banálních povinností a stereotypu vytratila radost ze života. Když přestane spát, získává čas navíc, a má možnost vrátit se k tomu, co měla jako mladá ráda: čte Annu Kareninu, pojídá čokoládu atd. Jsou to všechno jen drobnosti, ale strašně důležité, protože vnášejí do jejího života smysl a pohodu. Ale - a v tom je ten háček - jak všichni víme, bez spánku žít nelze. Takže bezděčná "vzpoura" proti zažitým pořádkům nemá šanci na úspěch, a je jedno, zda hlavní hrdinku zničí choroba z nevyspání nebo symbolický nepřítel. Takže autor vlastně naznačuje, že činnosti, které jsme měli rádi jako mladí, jsou nenávratně pryč, a není žádná cesta, jak se k nim opět vrátit, protože v dospělém životě už na ně nemáme čas. Kdo se pokusí o změnu, je asociál, který špatně dopadne. Zdánlivě snad tristní závěr, ale povídka zase tak deprimující není, a za přečtení rozhodně stojí - už pro nádherně sugestivní ilustrace v tomto vydání.... celý text
2001: Vesmírná odysea
2008,
Arthur C. Clarke (p)
Tak samozřejmě absolutní klasika. Je to jistě jeden z nejlepších sci-fi románů všech dob, který měl zásadní význam na vývoj žánru. Je zřejmé, proč je A. C. Clarke považován za velmistra a dodnes vysoce ceněného, uznávaného a oblíbeného spisovatele. Nepotřebuje velké akční scény, i tak banální věc jako nález neznámého artefaktu dokáže podat takovým způsobem, že snad ani není možné se od knihy odtrhnout. A myšlenkový rámec románu je úchvatný, jinak to neumím napsat. Proto zde nikterak nevadí několik triviálních nápadů (hotelový pokoj), které by za jiných okolností rozhodně dobře nepůsobily. Je to jeden z románů, pro které se vyplatí číst sci-fi. Dokonalý čtenářský zážitek.... celý text
Čas opovržení
1998,
Andrzej Sapkowski
Pro mě výrazně lepší než první díl, který byl hodně zdlouhavý. Je znát, že autor má opravdu velký prostor, a může se podrobně věnovat i zdánlivě vedlejším liniím či postavám. Popis politické situace, královských intrik, a samozřejmě sněmu čarodějů a všech událostí, které z tohoto vyplynuly, byl úžasný. Jen závěr dílu byl trošku vytažený z klobouku, no ale budiž. Sapkowski je mistr ironického, výrazně pointovaného dialogu, který jeho knihám dodává mimořádné kouzlo. V tomto případě ani nemalá míra patosu neškodí.... celý text
Vídeňské historky
2004,
Peter Altenberg
Drobné povídky, črty, fejetony, které spojuje autorovo okouzlení Vídní a jejím nejbližším okolím. Některé texty jsou docela vtipné nebo ironické, některé jen svébytným způsobem popisuji a komentují událost či jev, který autora zaujal. Jsou to takové jednohubky: z většiny máte celkem příjemný pocit, postupně vám ale začnou splývat a po určité době si vybavíte jen několik nejvýraznějších chutí.... celý text
Prefekt
2016,
Alastair Reynolds
Výborný román, zajímavý a dobře propracovaný příběh, kdy se zdánlivě banální problém promění v urputný boj o existenci milionů lidí a jejich světů. Autor si připravil pečlivou síť odkazů a náznaků, a tak v závěru může vytahovat jedno efektní řešení za druhým (no, někdy je to lehce přepálené - třeba odhalení původu Hodináře mi přišlo hodně nelogické a přitažené za vlasy). Škoda, že jedna velice zajímavá vypravěčská linie je uzavřena již v polovině románu a dál nepokračuje, a dvojitá škoda odbytého závěru, kdy si autor sice připravil půdu pro další pokračování, ale řadu událostí pak pouze konstatuje, než aby je svižně odvyprávěl. Ale i tak je to v hranicích žánru skvělá kniha.... celý text