Gothard
přečtené 496
Černý mág z Vendhye
2012,
Robert Jordan (p)
V letech 1982-1984 napsal Robert Jordan sedm knih s Conanem. Černý mág z Vendhye je poslední z nich. Všechny knihy s Conanem byly napsány na objednávku a především z finančních důvodů, ale pro Jordana to asi byla dobrá zkušenost. U Černého mága paradoxně lépe funguje vlastní dobrodružný příběh (Conanova cesta za lékem a snaha objasnit tajemství neznámých beden) než "magická" linka s čarodějem. Závěr tradičně není nic moc, rozsah daný smlouvou byl patrně naplněn. Ale jako oddechovka docela dobré, Jordan zde už piloval vlastní styl a alespoň v některých pasážích se tak vyhnul tradičním naivním stereotypům.... celý text
Panáček
2015,
Tomáš Němčík
Poměrně otevřená zpověď o celoživotním boji s alkoholem. Je dost děsivé sledovat, jak si autor postupně ničí život, až se z něho stává naprostá troska neschopná fungovat. Stejně tak je šokující, kolik toho dokázal vypít a přežít to. Pro jeho nejbližší to muselo být strašné, soužití s alkoholikem je jedním slovem peklo. Nebudu hodnotit hvězdičkami.... celý text
Conan nepřemožitelný
1996,
Robert Jordan (p)
Byl jsem zvědavý, co nového autor dnes již klasického cyklu Kolo času přinese do světa Conana, ale výsledkem bylo jedno velké zklamání. Nezáživný příběh, zoufale průměrné zpracování, tuctové postavy (hlavní ženská hrdinka byla místy až nechtěně směšná). R. E. Howard by musel zaplakat (určitě vícekrát). Kouzlo původních příběhů s nádhernou (byť možná původně ani nezamýšlenou) atmosférou se zde nepodařilo oživit ani na okamžik. Škoda. K této knize se už určitě nevrátím.... celý text
Směr času
2002,
Arthur Charles Clarke
Výborná sbírka povídek, které vznikly v dlouhém časovém rozpětí od padesátých až do devadesátých let, i když texty z padesátých let výrazně převažují. V řadě povídek je vidět autorovo nádherné (někdy až lehce naivní) nadšení z vědeckého pokroku, díky kterému by se mohl rozvíjet výzkum vesmíru. Některé texty tak ani nemají pointu, jsou spíše popisem možností nebo úvahami nad tím, co vše by mohlo být možné. Clarke je ovšem výborný stylista, který má dar několika větami vytvořit skvělou atmosféru, a tak povídky rozhodně nenudí. Sbírka nemůže neobsahovat drobné humorné mini příběhy (různé kvality), často postavené na jednom vtipném nápadu nebo myšlenkovém paradoxu. Clarke tyto drobnosti miloval a psal je snad po celý život. Možná popudím ortodoxní fanoušky sci-fi, ale pro mě nejzajímavější a asi i nejlepší byla povídka Druhý úsvit, protože dokonale vystihuje autorovu víru v pokrok, ve vzdělání a v humanismus.... celý text
Moje třicetiletá válka
1984,
Hiró Onoda
K pochopení tohoto příběhu je naprosto zásadní uvědomit si, jakým způsobem se lišilo myšlení průměrného japonského vojáka od myšlení třeba obyvatele Evropy. Hiró Onoda byl vychován v tradičním konzervativním duchu, a oddanost císaři a vlasti byly prostě neotřesitelným základem jeho myšlení a chování. Byl to člověk, jehož žebříček hodnot byl výchovou i předchozími životními a společenskými zkušenostmi uspořádán tak pevně, že ho nemohlo takřka nic změnit, a z našeho pohledu až absurdní lpění na cti, poslušnosti, disciplíně a odpovědnosti nadřízeným tvořilo absolutně pevný základ jeho myšlení a chování. Dokonce tak pevný, že ho nemohly nabourat ani stále častější zkušenosti, které naznačovaly, že vše je prostě jinak. Onoda nebyl hlupák, blázen ani paranoik, jen prostě odmítal uvěřit, že v jeho tradiční výchově je trhlina, že všechno to, čemu věřil a co pro něho představovalo jistotu v šíleném světě války, už neplatí. Jeho vytrvalost a zatvrzelost je možná obdivuhodná, možná nepochopitelná. Každopádně bych ho neodsuzoval, spíše mi ho bylo nakonec líto, protože promrhal život bojem s chimérou, která dávno ztratila smysl a význam. A návrat k normálnímu životu musel být po třiceti letech v džungli opravdu strašný ...... celý text
Hry o Moravu: Separatisté, iredentisté a kolaboranti 1938-1945
1997,
František Mezihorák
Velmi dobře, přehledně a fundovaně zpracovaná kniha od profesionálního historika. Je to zajímavé téma: v roce 1939 se etnografický spolek Národopisná Morava (vznikla z Moravsko-slovenské společnosti) v čele s Janem Uprkou, synem známého malíře Joži Uprky, pokusil prosadit připojení části Moravy ke Slovenskému státu. Ukázkový příklad zneužití národopisu ke kolaboraci. Je třeba ovšem doplnit, že Národopisnou Moravu bral jen málokdo vážně, a její snaha vyvolala spíše jen posměch nebo v lepším případě úžas. Jan Uprka byl podivný člověk, spolek měl nulovou poltickou podporu, a také dopis zaslaný přímo do rukou Adolfa Hitlera s žádostí o pomoc svědčí o naprosté ztrátě soudnosti. František Mezihorák problém pěkně, jasně a srozumitelně objasnil, takže kniha je bez nejmenších pochyb přínosem k poznání moderních dějin Moravy.... celý text
Poslední vlak do Helsingøru
2019,
Heidi Amsinck
Krátké, jednoduché a přímočaré povídky. Některé byly původně určeny pro rozhlasové vysílání, a tak ani nemohly být složité, aby se posluchač v ději neztratil. Autorka často využívá několika osvědčených postupů, které jsou završeny dějovým paradoxem, takže pointy jsou občas předvídatelné. Na druhou stranu je zde několik skutečně pěkných příběhů s velmi zajímavým či netradičním námětem. Tajuplných či duchařských povídek je zde více, ale vesměs je zřejmé, jak příběh dopadne a o co se jedná. Celkově docela příjemná kniha, jejíž obsah však po čase poněkud splývá, takže si vybavíte jen několik málo námětů.... celý text
Válečný tanec Nairi
1991,
Jaroslav Jiran
Devadesátá léta minulého století přinesla fanouškům sci-fi a fantasy opulentní čtenářské hody, protože na knižní trh se postupně začala dostávat nejen slavná díla slavných autorů, klasiků žánru, ale sem tam i moderní světová sci-fi a fantasy (a krom toho spousta braku vydávaného za "kultovní" díla či série). Pro domácí autory to byla úžasná inspirace a popud k nové tvorbě. Dlouholetý redaktor Ikarie se pokusil o sloučení sci-fi a fantasy, no a zůstal na půl cesty. Pokus zajímavý, a bohužel ne zcela vydařený. Dnes vhodné patrně pouze pro sběratele a historiky žánru.... celý text
Oči plné děsu
1992,
Ambrose Bierce
A. Bierce byl významný redaktor, novinář a spisovatel. Jeho povídky mají příjemně tajuplný, někdy i docela hrůzostrašný nádech, občas se sympatickou příměsí cynismu nebo černého humoru. Některé zejména krátké texty mají krásně černohumorné pointy. M. R. James je ovšem skutečný zakladatel moderního hororu. Náměty velmi často čerpal ze svého odborného působení, pracoval jako knihovník a zabýval se popisem a katalogizací středověkých rukopisů. V jeho povídkách se objevuje celá řada naprosto klasických témat: prokletý rukopis, tajuplný zámek, hrůzostrašná rodová kletba atd. atd. Inspirace historií je zde zcela zřejmá. Povídky mají natolik silnou atmosféru, že ani nepotřebují nějakou výraznou pointu. Za mě dokonalé. Je proto jen dobře, že jeho povídky vyšly souborně v moderním vydání ve dvou svazcích, měla by to být povinná četba pro všechny fanoušky žánru.... celý text
