Gothard
přečtené 499
Jaro ve Fialtě
1997,
Vladimir Nabokov
Čtyři povídky, z nichž především Mademoiselle O a Aurelián patří k tomu nejlepšímu z povídkové tvorby Vladimíra Nabokova. Je štěstí, že máme k dispozici i další výběry povídek, zejména třísvazkový soubor vydaný v rámci sebraných spisů. Je s čím srovnávat. Obecně lze říct, že snad všechny Nabokovovy povídky stojí za přečtení...... celý text
Rok tisíc
2007,
Georges Duby
Síla této knihy není v množství dat, které autor předkládá (ostatně klasické politické události - války, nástupy panovníků, korunovace atd. - zde takřka vůbec nenajdeme), ale ve způsobu, jakým autor o roku tisíc a o tehdejší společnosti přemýšlí. Značnou část textu tvoří citace z děl tehdejších kronikářů (samozřejmě v češtině, ne v latině; kronika jednoho z hojně citovaných autorů - Rudolfa Glabera - vyšla nedávno česky). Autor se na základě jejich interpretace pokouší rekonstruovat myšlení a představy tehdejších lidí (tedy především vzdělanců), což je poněkud ošidné, ale v podání Dubyho nesporně inovativní a do značné míry i půvabné. Kapitoly o způsobu (a limitech) tehdejšího vzdělávání, o vnímání a přemýšlení o víře a zbožnosti jako síle formující vztahy i pohledy na svět, o představách současníků roku tisíc o vývoji světa a také o tom, jak toto vše (a zda vůbec) dokážeme uchopit a poznat - je to vše velmi propracované, promyšlené, zajímavé. Čtenář se nesmí nechat odradit dlouhými citáty, a rozhodně to není kniha do vlaku nebo na přečtení na jeden zátah. Při podrobnějším studiu se celkem jasně objeví interpretační limity dané povahou narativních pramenů, ale o to je to mnohdy zajímavější, protože Duby se s těmito nástrahami vyrovnává velmi zdatně. Dle mého názoru brilantní kniha, která by si ovšem zasloužila závěrečnou shrnující poznámku od některého z našich předních odborníku. Originál totiž vyšel původně v roce 1980, zcela jistě by bylo vhodné zhodnotit vliv této knihy na další bádání i na náhled na mikrohistorii okamžiku (nezní to dobře, ale jiný termín mě nenapadá).... celý text
Leviatan
2005,
Boris Akunin (p)
Po pravdě, žádná sláva to nebyla. Autor vychází z klasického konceptu - vrah se nachází v uzavřené skupince, která nemůže uniknout, protože cestuje na zámořské lodi. Přinejmenším první polovina knihy je zajímavá svou nápaditostí a barvitostí popisů cesty i jednání podezřelých. Také předkládání nových zjištění očima cestujících (ve formě dopisů nebo deníků nebo myšlenkových procesů) byl určitě dobrý nápad. Ale postupně se Akunin podobně jako jeho nepříliš sympatický francouzský detektiv dostává do úzkých, protože nové zásadní důkazy se vlastně neobjevují a vyšetřování přešlapuje na místě. A pak přichází Fandorin a logickou dedukcí a úžasnými pozorovacími schopnostmi vše vyřeší, aniž by v mnoha případech měl jakýkoliv smysluplný důkaz. Čtenář tak ani nemá šanci zapojit se do hledání vraha, protože některá zjištění jsou prostě jen předložena. Závěrečné navršení point je pak už docela nevěrohodné. Závěrečné navršení point je docela nevěrohodné. Čekal jsem víc a lepší finále.... celý text
Žena v hnutí husitském
1915,
Anna Císařová-Kolářová
V době vydání to snad byla vůbec první kniha založená na studiu archivních pramenů (nebo edic pramenů), která se pokoušela zobrazit osudy a postavení prosté ženy - tedy nikoliv královny nebo světice (třeba sv. Anežky), ale docela obyčejné bezejmenné ženy. Navíc v období husitské revoluce. Aniž si to autorka tehdy dokázala uvědomit, prakticky každá revoluce nebo otřes ve společnosti vynesou do popředí lidi nebo společenské vrstvy, které v "normální" době zůstávají v pozadí a jejichž osudy se v pramenech nezobrazují. Tak tomu bylo i v husitské revoluci - setkáváme se s ženami jako nadšenými posluchačkami husitských kazatelů nebo jako s válečnicemi, které doprovázejí husitská vojska až do bitvy. Autorka spíše jen shromáždila zajímavé doklady, a i když se pokusila o alespoň částečnou interpretaci a celkové zhodnocení tématu, zůstala ani ne na půl cesty - jednak pro svou odbornou nezkušenost, jednak i proto, že věda v té době byla přece jen již trošku dál. Ale je to pěkný doklad, jak prvotní nadšení dokáže autora přivést až k serióznímu bádání a hledání odpovědí na otázky, které si dříve nikdo nepoložil. Dnes je to jednak příklad o tehdejší odborné knižní produkci i o způsobu práce s prameny, jednak i místy celkem romantické čtení. Nutno ovšem dodat, že autorka postavení ženy v husitské revoluci poněkud přeceňuje...... celý text
