guardian přečtené 86

Divergence 2012, Veronica Roth

Knihu jsem si přečetla až poté, co jsem viděla film (a ten se mi hodně líbil). Knížka byla rozhodně super, proto bez váhání dávám 5*. Nicméně nečekala bych, že to napíšu, ale upřímně řečeno mi film přišel ve výsledku uchopen lépe - především v detailech, kdy ve filmu zažíváte některé "aha momenty", zatímco v knize jsou některé věci zbytečně prozrazovány dopředu, a to pouze tak, že si je myslí hlavní hrdinka. POZOR SPOILER. Také mi lépe seděl filmový způsob vypořádání se se strachy v simulacích, který se liší od toho knižního a lépe vysvětluje, proč nakonec nebyla hlavní hrdinka jednoznačně označena jako divergentní už během simulací. Za mě tedy kniha 5*, film 5*+.... celý text

Děti Duny 2007, Frank Herbert

Metro 2035 2016, Dmitry Glukhovsky

Za mě velká škoda. První díl (ačkoliv se tak ze začátku nejevil) byl nakonec celkem obstojným dílem, který vás především ke konci rozmetá na kusy, pokud máte jen kousek empatie. Třetí díl? Děs běs. Naprosto postrádám atmosféru prvního dílu, kdy jsem měla v noci strach jít na záchod, protože jsem měla před sebou představu cesty tunelem anebo putování po postapo městě obydleném zmutovanými monstry. Jako kdyby najednou nic z toho neexistovalo a já se ptám PROČ? První velké mínus. Druhé velké mínus? Naprosto chaotické dialogy, kdy se naprosto ztrácíte v tom, kdo co říká nebo co vlastně chtěl říct. Autor velmi často opakuje prvek nedokončených vět ve stylu: "Já jsem... My tu všichni... Co proboha...?" Až si začnete časem myslet, že hlavní hrdina schytal takovou dávku záření, že se z něj stal dement, co už ani neumí mluvit (pardon). Třetí mínus? Kniha vlastně nepřináší nic nového. POZOR SPOILER. Až na to, že se dozvíme, že venku existuje nějaký živý svět obydlený lidmi. To, jestli se k nim hlavní hrdina ale nakonec dostane a zda se mu vyplní jeho sen o životu na povrchu, nám zůstává zatajeno. Na knize je vidět určitá snaha o "aha moment", ale na rozdíl od prvního dílu tohle ve mně nezanechalo absolutně žádnou stopu.... celý text

To chce psa 2017, Spencer Quinn (p)

Dala bych spíš 3.5*, ale to nemůžu, tak volím 4*. Velice zajímavý nápad psát příběh z pohledu psa, to byl hlavní důvod mého vyššího hodnocení. Zápletka je však jednodušší až jednoduchá, milovníci kriminálních případů si zde na svoje nepřijdou. Chvíli mi také trvalo se do knihy začíst, protože byla psaná stylem, který mi úplně nevyhovoval. Především ze začátku jsem chvílemi vůbec netušila, co se autor některými větami snažil říct, a to mě nepříjemně rušilo v čtení, jelikož jsem se někdy musela vracet a číst znovu, abych pochopila. Celkově knihu hodnotím jako příjemné oddechové čtení.... celý text

Malý pražský erotikon 2014, Patrik Hartl

Další dobrá oddechovka. Cením si především toho, že se příběh odehrával napříč několika desetiletími, tudíž jsme mohli sledovat vývoj všech postav v průběhu jejich života. Stejně jako u Prvoka mi ale k dokonalosti prostě něco chybí - to něco navíc, z čeho bych si sedla na zadek.... celý text

Prvok, Šampón, Bodka a Karol 2019, Patrik Hartl

Dobrá oddechovka. Kniha se hezky četla, ráda jsem se k ní vracela. Dávám ale "jen" 4*, protože jsem čekala nějakou větší zápletku, zvrat, poselství, myšlenku... Zkrátka něco mi tam chybělo k dokonalosti.... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Většinu času jsem se sama sebe ptala, v čem přesně tkví úspěch této knihy. Ano, při čtení jsem se vážně bála a v noci mě honily příšery, ale pořád mi to přišlo na bestseller tak nějak málo. ALE... význam knihy člověk pochopí až v samém závěru, kdy čtenářovi poslední odstavce naprosto vyrazí dech. I slzy ukáply. Až na samém konci člověk pochopí hloubku, obrovský filozofický a etický přínos knihy. Celé její poselství. Totálně mě to rozsekalo na maděru, že o tom budu ještě minimálně celou noc přemýšlet. PS: Pokud se chytnete uprostřed knihy s tím, že od toho dáte ruce pryč, vydržte. To nejdůležitější vážně čeká na konci.... celý text

Spasitel Duny 1993, Frank Herbert

Po prvním díle bohužel přichází propad. Není to sice tak hrozné, ale dějovost a vykreslení světa (což je na Duně asi vlastně to nejzajímavější) nahrazuje filozofie a politika. To je zkrátka velký obrat a člověk natěšený z prvního dílu dočítá knihu alespoň zčásti zklamán.... celý text

Jistou cestou ke zdraví 2018, Wallace Wattles

Nechce se mi hodnotit, protože přínos knihy neleží v literární rovině. Základní myšlenky jsou samozřejmě správné, ale jak psali i lidé přede mnou, ztotožnit se s knihou na 100 % rozhodně nebude moje cesta. Vezmu si z toho určitě nějaké poznatky - smýšlet o sobě jako o zdravém člověku, být vděčný za jídlo a přijímat ho s láskou apod. Že bychom měli jíst kvalitní, zdravou, ideálně čerstvou stravu a pít ideálně jen čistou vodu, to už všichni asi víme. Některé myšlenky mi ale nepřišly úplně šťastné. Třeba: "Jezte až kolem 12 hodiny po zasloužené práci. Není možné, abyste měli hned po probuzení hlad, když jdete spát sytí." Upřímně si myslím, že tohle je tak individuální záležitost, že na to neexistuje jediná správná šablona. Kupříkladu u mě by tohle vážně nefungovalo. Pokud se nenajím ráno, jsem celý den unavená, nejsem schopná se soustředit, jakékoliv cvičení není efektivní, protože do něj nedokážu jít naplno atp. Proč bych se tedy nenajedla hned ráno, když vím, že to mému tělu dělá rozhodně líp než čekat s jídlem na poledne? Nehledě na to, že si to protiřečí s mnoha radami typu "nesmíš hladovět, tělo si pak všechno ukládá do tuků na horší časy" nebo "najez se co nejvíc ráno, ať máš energii na celý den a všechnu přijatou energii přes den spálíš". Takže čím se má vlastně člověk řídit, když očividně každému funguje něco jiného? Trochu mi proto vadí, že je kniha psána stylem "toto jediné je pravda a nic jiného pravda není". Cítím v tom extremismus a ten sám o sobě zdravý není. Člověk by se určitě měl zamyslet nad základními principy psanými v knize, ale myslím, že "zlatá střední" bude vždycky nakonec ta nejlepší.... celý text

Kdo zachrání planetu? 2020, Renata Šindelářová

Sparta: Heroická historie 2012, Paul Cartledge

Tma 1998, Ondřej Neff

Určitě zajímavé čtení, ke kterému jsem se dostala skrze doporučení. Abych se vyjádřila trochu přesněji - víc mě upřímně bavil začátek, první reakce lidí, zmatek... Od prostředku knihy se jakýsi styl příběhu změnil a ke konci mi to přišlo už takové "nedovařené", místy až přitažené. Trochu škoda konce, ten si podle mě zasloužil mnohem více stran, detailů, vysvětlení. Některé věci mi navíc přišly nejen málo vysvětlené, ale přímo nelogické. Celkově ale kniha zaujala a minimálně její počátek je až děsivě reálný.... celý text

Starověké Řecko - Encyklopedická příručka 2011, Lesley Adkins

Řecko v roce 415 př.n.l. 2009, Eric Chaline

Super knížka, ze které se člověk dozví zajímavé detaily ze života starých Řeků.

Duna 1988, Frank Herbert

Přečetla jsem si Dunu až poté, co jsem viděla film. Na knize musím ocenit neuvěřitelně propracovaný svět, zajímavý příběh. Podotknu jen, že v tomto případě se hodí číst spíš tištěnou knihu než e-book (jako v mém případě), protože se člověk může kdykoliv podívat do rejstříku, aby si přečetl, co přesně si má představit pod některými cizími slovy. Knize bych vytkla snad jen to, že jsem se celkem často zastavovala a musela jsem dlouho přemýšlet nad tím, "co tím chtěl vlastně autor říct". To je ale o určitých preferencích, kdo má rád jaký styl psaní.... celý text

Muž, který sázel stromy 1998, Jean Giono

Nevím, zda se vůbec dá hodnotit takto útlá knížka. Její přínos spatřuji především v rovině morální, nikoliv v rovině literární. Za krásné poselství ale dávám 5*, protože kniha umí opravdu pohladit po duši, jak zde už psali jiní.... celý text

Zahrada Rámova 2010, Arthur Charles Clarke

Rozhodně chytlavější než druhý díl. Začali jsme se konečně dozvídat, CO je vlastně Ráma a PROČ k nám byl vyslán (i když mi přijde, že se to dozvídáme vlastně velice stručně oproti tomu, jaký mělo téma potenciál). Od půlky knížky se to už ale zase nedá číst, moje hodnocení se tedy týká první půlky, která alespoň trochu dává čtenářovi to, co čeká od knížky ACC. Ačkoliv byla první půlka vcelku zajímavá, narazila jsem na některé věci, které mi stejně kazily dojem. (SPOILER) Např. to, že bych naprosto s ledovým klidem uvažovala o tom, že moje děti (i když nevlastní sourozenci) společně zajistí pokračování lidského druhu. Nebo že budu vlastně docela v pohodě s tím, že moje nezletilá dcera vstoupí do manželského svazku se vším všudy s o tolik starším mužem, se kterým jsem sama měla poměr. Také mluva dětí nepůsobí reálným dojmem, jelikož je příliš dospělácká. Nevím, bylo to v některých aspektech hodně neuvěřitelné. Hodnotila bych nakonec spíš 2.5*.... celý text

Návrat Rámy 1994, Arthur Charles Clarke

Můj názor již naprosto přesně vystihlo mnoho předchozích komentářů. Velké zklamání a zároveň velká škoda. Po prvním díle jsem byla natěšená, jaká Rámova tajemství odhalí další díl, ale než jsem se dostala k pasáži, která snad popisuje Rámův svět, stránky jsem začala přeskakovat "rychločtením", takže mám jen hrubou představu. Něco tak vleklého a nudného jsem dlouho nečetla (že jsem po půl roce čtení byla na 160. straně, to o něčem vypovídá). Kdyby se autoři věnovali poslední třetině knihy, kdy se očividně začalo něco dít, mohlo to být zajímavé čtení, nicméně prokousat se k tomu stojí člověka opravdu hodně sil.... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Roztomilé čtení. Docela by mě zajímalo, jak tuto knihu chápou děti v porovnání s dospělými. Zda si uvědomují ještě něco "za tím" nebo naopak ještě nejsou schopny vidět ten velký rozdíl dětského a dospělého světa, protože s tím zkrátka nemají zkušenost. Kniha hezká, je to taková klasika, kterou by měl asi přečíst každý. Nicméně ruku na srdce, úplně nesouzním s většinou zdejších komentářů, že je to TOP a že si z této knihy udělám životní filozofii. Tím však nechci říct, že neuznávám hodnoty, které kniha vyzdvihuje, naopak! Kniha obsahuje samozřejmě krásná poselství. Jen si myslím, že existují jiné knihy, které mě za srdce vzaly zkrátka více. Možná v tom největší roli hrál styl, jakým je Malý princ napsán. Nevím. PS: Autor sice popsal, jak jsou důležité přátelství a láska, ale za mě by se hodilo taky vysvětlit, že chování princovy květinky není úplně v pořádku. Ono to tam sice v jedné větě je, ale v celkovém kontextu to dost zapadá. Toho je škoda. V kontrastu s princovou nevinností, který o květinu chudák ještě pečuje navzdory její odtažitosti / citovému vydírání, to totiž vypadá, že je jejich vztah vlastně naprosto zdravý, ač v reálném životě by takový vztah samozřejmě nefungoval správně. To je pro mě taková velká černá kaňka.... celý text

Bolest neutopíš 2021, Renata Šindelářová

Bolest sice neutopíš, ale v těch slzách jsem se na konci topila dost. Ještě druhý den ráno mi z toho bylo ouvej. (Myšleno pozitivně!)