Gweny
přečtené 474
Divoký anděl 1
2000,
Enrique Torres
V době, kdy jsem byla jako teenager zabraná do seriálu jsem se zbláznila do knihy. Dnes už vím, že bych ji asi do ruky nevzala, nicméně v té době mě čtení opravdu bavilo a neustále jsem vše srovnávala se seriálem.... celý text
Šepoty lesa - stromy a magie
2009,
Sandra Kynes
Věřím tomu, že v přírodě je vše propojené a že je možné komunikovat s přírodou stejně, jako komunikujeme s lidmi. Kniha se mi moc líbila, četla jsem ji vícekrát a v mé knihovně má své místo.... celý text
Velká kniha citátů
2005,
* antologie
Kniha opravdu téměř přetéká krásnými výroky a citáty. Používám ji jako rádce v nerůznjších životních situacích. Vždy si v hlavě utvořím nějakou otázku, pak vezmu knihu, otevřu ji na libovolné stránce a citát, kam mi padne napoprvé zrak, mi většinou dopomůže na otázku zodpovědět.... celý text
Staré řecké báje a pověsti
2006,
Eduard Petiška
Když jsem byla ještě jako žákyně na ZŠ úplně fascinovaná historií starého řecka a Říma, kniha mě doslova pohltila a přečetla jsem ji minimálně třikrát. Ještě dnes, po mnoha letech si mnohé příběhy pamatuji, jak moc se mi zpracování a vyprávění líbilo.... celý text
Petr a Lucie
1984,
Romain Rolland
Knížku jsem četla ve stejné době, jako Romea, Julii a tmu a po pár letech mi příběhy z nich trochu splývají. To ale nemění nic na tom, že tehdy se mi příběh líbil a nenechal mne lhostejnou.... celý text
Krásná Filipína
2015,
Brigitte Riebe
Silný ale i oddechový příběh pro dlouhé zimní večery. Člověk se jen trochu začte a už se dokáže přenést do úplně jiné doby a prostředí.
Vrcholy a údolí
2010,
Spencer Johnson
Knížka, kterou lze přečíst za jediné odpoledne. Rozsahem krátká ale obsahem ohromná. Nikde mě nenapadlo o životě takhle smýšlet, ale nutno říci, že mě kniha vedla k zamyšlení.... celý text
Nevysvětlitelné záhady
1993,
Viktor Farkas
Moje nejoblíbenější knížka o záhadách. Četla jsem ji už mnohokrát.
Mýtus krásy
2000,
Naomi Wolf
Kniha, kterou jsem četla v rámci studia. Nad mnoha věcmi je třeba se zamyslet, což mě před tím, než jsem knihu otevřela, vůbec nenapadlo.
Evžen Oněgin / Евгений Онегин
1999,
Alexandr Sergejevič Puškin
"My však i tohle sotva známe. Ba znechuceni všedností, za nuly všechny lidi máme a sebe za osobnosti. Hrajem si na Napoleony a lidských tváří miliony jsou pro nás pouhou podnoží. Cit, ten už člověk odloží." (str. 50) Pro mě nesmírně zajímavá kniha. Ze začátku mi dělalo trochu problém chápat děj, když byl rozepsaný ve verších ale pak jsem si zvykla a knihu přečetla během pár večerů.... celý text
