Gweny Gweny přečtené 474

☰ menu

Vraždy podle abecedy

Vraždy podle abecedy 1993, Agatha Christie
5 z 5

Po letech se ke mně dostala kniha od této geniální spisovatelky. Nikdy jsem v TV neměla ráda seriál s Poirotem. Ten herec na mě nepůsobil dobře, ale v knize, to je něco jiného. Baví mě, že příběh nevypráví on sám, ale Hastings. Musím znovu vzdát hold tomu, jak nás Agatha až téměř ke konci drží v tom, že víme, kdo je vrah, jen nám uniká, proč vraždí. A najednou je náš domnělý vrah zcela zproštěn viny, která ale spadne na někoho, do koho bychom to v žádném případě po celou dobu vyšetřování neřekli. Agatha prostě nikdy, NIKDY, nezklame!... celý text


O dívce Grace

O dívce Grace 2017, Anthony Doerr
4 z 5

Byla to tak trošku náhoda, že se mi tahle kniha dostala do rukou. Prostě jsem se procházela po knihkupectví a ani tak název, jako ta obálka mě zaujala úplně nejvíc. A když jsem si přečetla, že knihu napsal autor, jehož předchozí knihy jsou dobře hodnocené a za jednu dostal i Pulitzera, tak jsem si řekla, že mu dám šanci. Na můj vkus měl román nesmírně rychlý spád a dlouho mi trvalo si na to zvyknout. Taky jsem měla místy problém chápat, že děj není úplně chronologický, ale že David často během přítomnosti zažívá a přemýšlí o své minulosti. Kniha je vlastně o dívce, které je v ní věnováno ale jen velmi málo prostoru. Všechen ostatní vyplňuje především David a lidé, kteří na své cestě za poznáním sebe sama potkává. Nejvíce mi byla sympatická Naalyah a její pohled na život a to, jak se dokázala prát jako lvice za něco, v čem jí ostatní nevěřili. Ač se mi román četl lehce a svižně, přeci jen mne neohromil natolik, jako romány jiných spisovatelů. Raději se pitvám v myšlenkách, představách a jednání postav, jejichž den trvá v knize třeba i několik stran. Tady to bylo naopak - vše bylo tak rychlé a na dvousté straně už uplynulo 25 let. Ani to mě ale neodradilo od toho, abych si toužila od Doerra přečíst i všemi opěvovanou knihu "Jsou světla, která nevidíme". Jsem na ni moc zvědavá. I tak jsem si ale z knihy vypsala pár větiček, které mi přišly zajímavé a jejichž smysl leží hodně hluboko za slovy, jimiž jsou vyjádřeny: "Mrtví jsou pryč a jejich moc na živými je pouze dočasná. Nespíte, ztrácíte chuť k jídlu, ale nakonec stejně usnete a stejně se najíte. Možná se za to budete nenávidět, ale požadavky těla se nedají popřít." (s. 137) "V našich vzpomínkách se naše životní příběhy vzpírají chronologii, odolávají přepisu. Minulost přepadává přítomnost ze zálohy, budoucnost se vrhá do historie." (s.233) "Stačí mít nad sebou slunce a hned získáme dvojníka připoutaného k našim nohám, jenž se za námi vleče v našich stopách. Jen mu zkuste utéct." (s. 343) "... rodina není ani tak to, co jste dostali, jako spíš to, co jste si dokázali udržet." (s. 377)... celý text


Břicháč Tom

Břicháč Tom 2015, Tomáš Kosačík
4 z 5

Vlastně jsem tuhle knihu četla už asi potřetí. Na jednu stranu je třeba říci, že jako prvotní motivace funguje výborně. Pokaždé v ní najdu něco, s čím se odrazím a co mě donutí neuhýbat ze své cesty za cílem, za kterým si jdu. Recepty jsou zajímavé, ale pro mě, jako pro člověka, který nerad vaří podle kuchařek, fungují jen jako inspirace, jak kombinovat různé potraviny. Ale pokud i toto byl účel při psaní téhle knihy, pak byl splněn.... celý text


Navzdory básník zpívá

Navzdory básník zpívá 1979, Jarmila Loukotková
5 z 5

Ve chvíli, kdy jsem tento román brala do rukou, jsem netušila, jak hluboce mne jeho děj a především verše zasáhnou. Několikrát se mi stalo, že jsem knihu musela odložit a dlouze přemýšlet. Nejen nad životem Villona v tak kruté době, jakou byl středověk, ale i nad životem svým. A jak už bylo v jiných komentářích řečeno, je zjevné, že za těch několik století se ve společnosti mnohé nezměnilo. V této knize jsem se poprvé ve svém životě setkala jak s Villonovým dílem, tak i s úžasným stylem psaní paní Loukotkové. Nebylo v knize místo, kdy bych se nudila. Co chvíli, ztotožňovala jsem se s tím, o čem Villon básnil. Mnohé verše jsem si opsala a vím, že mne budou ještě dlouhou dobu provázet, jako například tento: "Když smutek na mne sáhne v dojetí a bez štěstí si připadám tak sám, váš sladký pohled stesk můj rozdrtí, jak pápěří je znenáhla tentam. To zrno víry, jež k vám zasívám, mi záhy vzejde k netušeným žním: jak káže Bůh, tak o svou sadbu dbám. Ej, náležíme k sobě, dobře vím."... celý text


Fiesta / Stařec a moře

Fiesta / Stařec a moře 1985, Ernest Hemingway
5 z 5

Před tím, než jsem knihu vzala do ruky, jsem netušila, co mě čeká. Ano, příběh Starce a moře jsem znala ze školy. Povinné četbě této knihy jsem se však vyhnula a myslím, že mé rozhodnutí bylo v té době správné. Myslím, že v té době bych nedokázala ocenit její kvalitu. Tehdy bych v příběhu pravděpodobně nedokázala vyčíst nic z toho, co je napsáno mezi řádky a co v něm vidím nyní. Odnesla jsem si z příběhu především to, že každý člověk je mnohem silnější, než si sám dokáže představit. Jsme schopní všeho, čemu uvěříme a čemu se zcela oddáme. Byla to pravděpodobně první kniha, kterou jsem kdy četla, kde byl tak moc odhalený myšlenkový/niterný život hlavní postavy. To, jak se stařec hádal sám se sebou, se svými končetinami, se svým mozkem, mi přišlo velmi zajímavé a blízké. Vždyť takovéhle rozepře sám v sobě má snad každý člověk. Fiestu jsem dočetla před pár okamžiky a zatím se ve mně teprve rozkládá její poselství. Předem jsem nevěděla, o čem její příběh pojednává. Chvílemi jsem se sice ztrácela v dialozích a téma býčích zápasů je pro mne nepochopitelné a jejich realita přímo odporná, nicméně musím vzdát hold Hemingwayovu vypravěčskému talentu i tomu, jak dokázal popsat a přiblížit život poválečné generace mladých lidí, která si ve světě marně hledá své místo.... celý text


Mengeleho děvče

Mengeleho děvče 2017, Viola Stern Fischerová
5 z 5

Existuje jen velmi málo knih, u kterých jsem při čtení nevnímala ani čas ani prostor kolem sebe. Byla jsem s paní Violou všude. Korzovala jsem s ní a s Arturem na jejich první oficiální schůzce, loučila se na gymnáziu, cítila jsem stísněnost v domě v ghettu, ve vlaku i v "domě" v Auschwitzu, prožívala s ní vyprávění všech jejích spoluvězenkyň, cítila odhodlání při útěku i radost ze shledaní s Ďurem a Jurkem. Nerozumím nyní až natolik svým emocím, ale neplakala jsem. Ani jednou. Jen jsem otupěle seděla a četla do té doby, než jsem došla k poslední stránce. Nikdy jsem nečetla knihu tohoto žánru, ale jediné, co mě napadlo po jejím přečtení bylo, kolik Sofií muselo projít koncentračními tábory a žít s tím, jaká byla jejich rozhodnutí, než prozřely, než doopravdy pochopily... (Mám na mysli knihu Sophiina volba od W. Styrona). Je až podivem, s jakou lehkostí a grácíí je celý příběh vyprávěn. Paní Viola a stejně tak všechny a všichni, kdo hrůzy druhé světové války přežili a dokázali znovu vstát, narovnat se a začít žít od nuly, mají můj nesmírný obdiv. Knihy tohoto žánru by si v dnešní době měl přečíst snad každý. Každý, kdo tyto hrůzy nezažil a každý, pro koho je současný mír samozřejmostí. I pro lidi v té době poznamenané první světovou válkou byl možná mír samozřejmostí (nebo spíše zbožným přáním), když se ještě celý svět dostával ze svých ztrát a krizí po první s. válce. Pak ale stačilo málo, aby nastalo to, co nastalo. Tím chci jen říci to, že i když si tu ve střední Evropě žijeme v relativním míru (tedy v takovém, kdy se ještě nemusíme bát o sebe a své blízké), bereme to jako něco, co tu bylo před námi a bude i po nás. Jenže i mince má dvě strany a nikdy nemůžeme vědět, kdy ji kdo vyhodí do vzduchu a ona spadne tou stranou, která vše změní, která bude odvrácenou stranou našeho míru. Poučme se prosím všichni z ještě nedávné historie, aby se již něco takového neopakovalo.... celý text


Kříž u potoka

Kříž u potoka 1974, Karolina Světlá (p)
5 z 5

Nepamatuji si, že by se mi kdy v minulosti nějaká kniha četla tak obtížně, jako tahle. Jazyk, jakým je napsána, se mi dlouho nedařilo pochopit. Každý řádek jsem musela číst zcela soustředěná, abych si z děje vše pamatovala. Už ale chápu, jakým skvostem je tahle kniha pro českou literaturu. Vyprávěný příběh není nejjednodušší na pochopení i vzhledem k již zmíněnému jazyku, ale je barvitý a zajímavý. Nehledě na to, že mnohé pasáže jsou spíše lyrického rázu, možná i proto pro me bylo obtížnější číst a chápat souvislý děj. I tak ale knihu hodnotím jak nejlépe můžu a jistě se k ní ještě někdy vrátím.... celý text


Zimní moře

Zimní moře 2016, Susanna Kearsley

Zimní moře. Od této chvíle vím, že na dlouhou dobu mi tenhle příběh utkví v paměti. Je to necelý rok, co jsem přečetla Ohnivého ptáka od Susan Kearsley. Netušila jsem v tu chvíli, že knize předchází Zimní moře, o které jsem si letos napsala Ježíškovi. Ježíšek mi ji přinesl a já ji během 2 dnů přečetla. Nevím, kdy naposledy jsem u čtení zažívala takové pocity, jako při vyprávění příběhu o Sofii i Carrie. Chvílemi jsem měla husí kůži, při loučení Sofie a malé Anny jsem upřímně plakala, při shledání Sofie a Johna jsem plakala znovu. Téma genetické paměti mi je blízké, možná proto mě příběh tak uchvátil a svým způsobem vzal za srdce. Věci mezi nebem a zemí nedokáže současná věda potvrdit ani vyvrátit, já však z vlastní zkušenosti vím, že existují.... celý text


Most přes řeku Kwai

Most přes řeku Kwai 1964, Pierre Boulle
5 z 5

Vlastně ani nevím, proč jsem vzala do ruky zrovna tuhle knihu. Netušila jsem, o čem je, z jakého období. Prostě jsem ji najednou měla v ruce a četla. Přečetla jsem ji za dva večery. Zajímavé téma, ač mi ze začátku dělalo trochu problém se začíst. Nicméně barvitý popis postav i místa děje mi čtení v mnohém ulehčil. Nemohu říci, že bych knihy, jejichž děj se odehrává v období 2. světové války vyhledávala (tedy krom těch, které mají cokoliv společného se šoa). I tak jsem byla příjemně překvapená, jak mi dokázal děj "zaměstnat" mysl. Asi tak v půlce knihy jsem dostala strach, že práci plukovníka Nicholsona pohltí zkáza a zmar. O to více mě dostalo do kolem vše, co se na konci děje událo.... celý text


Bez dcerky neodejdu

Bez dcerky neodejdu 1997, Betty Mahmoody
5 z 5

Uuuf. Tak srdceryvný příběh, který je umocněn tím, že je pravdivý, jsem snad ještě nečetla. Život Betty je názorným a odstrašujícím příkladem pro mnohé další ženy, kterým by snad hrozilo něco podobného. Je ale těžké soudit její rozhodnutí, vydat se do Íránu. Veškeré její pohnutky a jednání jsou pro mne jako pro ženu pochopitelné. Čím víc bylo vyprávění dramatičtější, tím spíš se mi nedařilo knihu odkládat a četla jsem až do pozdních nočních hodin, jen abych se dozvěděla víc. Konec jsem radostí obrečela. Betty i Mahtob se konečně dostaly domů, do Ameriky a mohly šťastně žít, ač si myslím, že strachu z toho, co prožily, se asi nikdy nezbaví.... celý text


Jeden plus jedna

Jeden plus jedna 2016, Jojo Moyes
5 z 5

Knihu jsem dostala darem. Její obal mne ihned upoutal a i když mi chvilku trvalo se do ní začíst, možná to byly víc než dva pokusy. Nakonec jsem se ale začetla a kniha mne úplně pohltila. Byl to příjemný útěk od vlastní nepříliš pozitivní reality někam, kde to ze začátku až skoro do konce taky nevypadalo moc dobře. Kniha mi v tom mém období byla útěchou. Dobře se četla. S hlavními hrdiny jsem prožívala veškeré emoce. Jsem si jistá, že od této autorky si ráda přečtu i jiné knihy.... celý text


Královské intriky

Královské intriky 2015, Emma Riedová
5 z 5

Nádherný, romantický a chvílemi děsivý příběh z české minulosti. O hlavní postavě, ať už jí budeme říkat Živa, Markéta, Adelheida nebo Adélka se vlastně dozvídáme mnohé jen z mysli mužů, kterým vstoupila do života. Příběh byl napínavý až do konce, i když se dalo tak trochu očekávat, jak děj skončí. I tak mě opětovné setkání Adama a Živy dovedlo až k slzám. Doba to musela být nesmírně krutá a nedovedu si představit sama sebe v kůži Živy.... celý text


Chata v Jezerní kotlině

Chata v Jezerní kotlině 2005, Jaroslav Foglar
4 z 5

Milá a téměř zapomenutá kniha z dětství, která mi svým nnázvem vrátila vzpomínky, o kterých jsem už dávno nevěděla. Pan Foglar napsal nádherný, poutavý příběh, na jehož základě jsem si i já, jakožto malá holka vysnila a pak i "našla" místo v přírodě, které bylo jen a jen mé a kam jsem utíkala vždy, když jsem chtěla být sama se svým trápením.... celý text


Zlato džungle

Zlato džungle 2001, Heinz Günter Konsalik
4 z 5

Nebyl to žánr, který bych měla oblíbený. Časté násilí a hrubost lidí mě hodněkrát odrazovaly, abych knihu vůbec dočetla. Na druhou stranu je příběh tak realisticky napsán, že si člověk může celkem jednoduše představit sám sebe v některých situacích.... celý text


Královna ze Sáby

Královna ze Sáby 2013, Marek Halter
5 z 5

Nádherný příběh z blízkého východu z dob, o kterých známe jen pohádky a pověsti. Šalomounovu moudrost i vypočítavost znám z učiva dějepisu ze základní školy, ovšem moudrost Makeby, královny Sáby pro mne byla velkou neznámou. Knížku jsem přečetla během dvou dnů, kdy jsem byla nemocná a opouštěla jsem ji jen na nutné chvíle. Přečetla jsem ji jedním dechem od začátku až do konce. "Bohové nikdy nedali lidem nic, co by jim zase nemohli vzít, nebo to zničit. Tak to v lidském životě chodí: teplo se střídá s chladem, tma s oslňujícím světlem. A slzy se rodí ve smíchu. Moudrost spočívá v tom, že člověk nikdy nezapomene, čemu ho naučila bolest." (str. 16) Ač je jich pomálu, v knize se skrývají i takové nádherné pasáže o autorově pohledu na život. A nutno dodat, že mě vedly k zamyšlení nad svým vlastním životem.... celý text


Zumba

Zumba 2010, Beto Pérez

Jako počáteční motivace je ta kniha skvělá. Jenže člověka musí bavit tanec s prvky fitness, aby se do toho dokázal úplně zakousnout.


Ovládněte svůj metabolismus

Ovládněte svůj metabolismus 2013, Jillian Michaels

Má první, avšak ne poslední kniha od Jill. Klobouk dolů před tím, jak dokázala veškeré informace dostat do ně tak obsáhlé knihy. Moc se mi líbilo, jak je vše přehledně rozdělené a popsané. Je to pro mě taková malá encyklopedie.... celý text