Gweny přečtené 474

Komturova smrt 2018, Haruki Murakami

Já nemám slov. Stejně jako mnozí další, kteří knihu komentují. Dočetla jsem ji před pár okamžiky. A její poselství se ve mě teprve bude "rozkládat". Už teď ale vím, že je to jedna z nejlepších, možná vůbec nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Ač by se někomu mohl zdát myšlenkový svět hlavního hrdiny moc rozvláčný, já to vnímala naprosto opačně. Kniha mě pohltila od své první strany. Když už jsem ji vzala do rukou, nemohla jsem se od ní na dlouhé hodiny odtrhnout. Přečíst 150 stran za večer byl standard. Popis děje, prostředí, postav (kterých vlastně bylo na takovouhle dlouhou knihu opravdu minimum) i myšlenkových pohnutek mě naprosto nadchnul. Nebyl to žádný uměle strojený jazyk, dialogy mezi postavami zněly naprosto přirozeně (možná to bude i kvalitou překladu díla). Během čtení jsem chvílemi měla husí kůži (hlavně při cinkání rolničky a objevení Komtura), měla jsem strach, pociťovala jsem úlevu i radost. Naprosto jsem se při čtení dokázala odpoutat od reálného světa a vžít se do prostředí a postav. Nemám, co bych knize vytkla. Snad možná až příliš prudký spád událostí v posledních cca 15 stranách, ale to je opravdu jen maličkost. Dovedla bych si ale představit, že by kniha pokračovala - zajímal by mne další osud Menšikiho i Marie Akikawy. Kniha zároveň poskytuje prostor pro mnoho dalších otázek. Proč se vlastně tohle všechno stalo. Proč teď? Proč tomuhle člověku? Proč takhle? Proč musel Komtur zemřít? Viděl Tomohiko Amada postavu Komtura, nebo někoho úplně jiného, když byl vražděn? Jak se dostal Masahikův nůž do pečovatelského domu? A kde se vzala figurka tučňáka v jámě? Těch otázek vyvstává bezpočet a je jen na nás si domyslet odpovědi. Nebo snad stačí pozorněji naslouchat a číst mezi řádky a ony přijdou? Stejně jako přišly k hlavnímu hrdinovi odpovědi na otázky ohledně obrazu Komturova smrt?! Byla to pro mě úplně první kniha od tohoto autora, ale rozhodně ne poslední.... celý text

Broučci 2016, Jan Karafiát

Jako dítě jsem broučky milovala. Pohádka pro děti je to překrásná. Jazyk, jakým je psána, je květnatý, milý, přívětivý. Ale bohužel jako dospělá vidím mezi řádky něco, co mě znepokojuje. V pohádce se odráží stav společnosti, v jaké autor žil. Tradiční rozdělení na mužské a ženské role - muži-broučci pracují mimo domov, ženy-berušky se starají o domácnost, o to, aby měli muži po pracovním dni veškeré pohodlí. A zároveň v tom celém vidím ještě něco a nazvala bych to vzorem pro výchovu za pomocí strachu. "Musíš poslouchat", to se v knize opakuje několikrát na každé stránce. Musíš, protože když budeš poslouchat, nic se ti nestane, nebo se ti alespoň nestane nic, co by si Pan Bůh/vládnoucí společnost nemyslel, že tak není správné. Pokud snad poslouchat nebudeš, zle se ti povede. Je v tom jak silný odraz křesťanské víry, tak také odraz socialistické společnosti (i když bylo dílo napsáno ještě dlouhou dobu před nástupem socialismu, i tak tam ty ideje cítím).... celý text

Noc na Karlštejně 2010, Jaroslav Vrchlický (p)

Neznám nikoho, kdo by snad jednou za život neviděl Noc na Karlštejně zfilmovanou. Avšak až do dnešního dne jsem netušila, že film byl natočen dle knižní předlohy. Knížka je to milá, čte se svižně, tím, že člověk zná děj z filmu, je připraven i na všechny dějové zvraty. Nejvíce se mi však líbí jazyk, jakým jsou vedeny dialogy. Bylo to krásné čtení na část večera.... celý text

Ovčí pramen 1960, Lope De Vega

Čtivé, svižně psané drama. Krásná ukázka toho, jak se lidé dokáží sjednotit za jakýmkoliv účelem. Až jsem sama byla překvapená, že se v celé skupině nenašel jediný zrádce, jediný človíček, který by snad vzal vinu na sebe nebo ukázal prstem na druhého.... celý text

Věc Makropulos 2008, Karel Čapek

Už druhé Čapkovo drama, které se mi tento víkend dostalo do rukou. Velmi zapeklitá ta Věc Makropulos. Líbí se mi, že Čapek od pravdivého jádra (ohledně Rudolfa II.) dokázal vytvořit/sepsat něco takového. Celý děj rychle ubíhá a ke konci člověk narazí i na filosofii života, která se vlastně line mezi řádky v celém díle. Zajímavá to myšlenka, žít 300 let. Kdo z nás by to bral?! Proč ano a proč ne?!... celý text

Salome 1958, Oscar Wilde

Salome, tak tvrdohlavá, tak cílevědomá, tak vychytralá, jako každá žena, která si svou krásou a svým uměním vybírat slova, dokáže obmotat muže kolem prstu a tím si jít za tím, co si umanula. Avšak ani ona neunikne tomu, co nechala způsobit druhému.... celý text

Strakonický dudák 2004, Josef Kajetán Tyl

Nemůžu říct, že bych si k dílům, jako je toto, našla cestu dříve a možná že jsem i ráda. Díky tomu, že nám ve škole knihy význačných českých autorů neustále nutili, jsem snad nikdy žádnou nepřečetla, až do posledních měsíců. Strakonický dudák je krásný příběh o lidských snech, odhodlání i neřestech. Ráda bych jej někdy shlédla i v divadle, myslím, že bych z toho měla zase jiný zážitek, než ze čtení.... celý text

Matka 2004, Karel Čapek

Ač děti zatím nemám, tak jsem se do kůže matky, která přišla o většinu svých synů i manžela, dokázala vžít a pochopila jsem i její poslední gesto. Velmi poutavé drama, od kterého jsem se nedokázala odtrhnout a přečetla jej za dva večery.... celý text

Moudrost lesa 2018, Peter Wohlleben

Než jsem tuhle knihu vzala do ruky, mylně jsem se domnívala, že v ní najdu něco úplně jiného. Myslela jsem si, že to bude o něčem více abstraktním, představovala jsem si příběh podobný Avataru. Svět, ve kterém je vše, včetně jeho obyvatel, energeticky propojeno. Netušila jsem, že kniha bude o něčem, pro mě mnohem zajímavějším. Nebylo to ani tak vyprávění, jako spíše přednáška o tom, jak les, jako ekosystém funguje, jak fungoval dříve a jak by mohl fungovat v budoucnu. Většina faktů mě nesmírně překvapila. Les mám ráda, miluji procházky v lese, lépe na mě působí les listnatý, než jehličnatý a teď díky téhle knize začínám chápat proč. Budu si ji ale muset přečíst ještě minimálně jednou, abych o tom všem dokázala detailněji přemýšlet. Už teď ale při procházkách lesem si všímám toho, co jsem dříve nevnímala. Takže jak jsem si ze začátku myslela, že jsem s koupí téhle knihy prohloupila, teď už vím, že je tomu naopak a jsem vděčná za to, že ji mám ve své knihovně.... celý text

Zkrocení zlé ženy 2011, William Shakespeare

Pro mne trochu křečovitě psané a tématicky ne moc příjemné. Přečetla jsem ji, ale více se k ní už určitě vracet nebudu.

Monology vaginy 2019, Eve Ensler

Kniha na jedno deštivé odpoledne, kterou prostě začnete číst a musíte i přes hlad, žízeň nebo jinou potřebu dočíst až do posledního řádku. Nepamatuji, kdy by mě nějaká kniha (krom Malého Prince) oslovila natolik, abych k ní zaujala takový vztah. Monology Vaginy jsou v mnohém průlomovou knihou i v dnešní době, kdy už k sobě začínají být lidé upřímnější a leckterá tabu se již otevírají veřejné diskusi. Ač mi přišlo, že vnímání evropské se od toho amerického liší, přeci jen máme všechny ženy jednu věc společnou - a to tu, že v 99% případů máme nepřátelský vztah ke své vagíně a přitom je v ní ukryt zdroj naší životní síly. Četla jsem nejnovější vydání a potěšilo mě i závěrečné shrnutí práce V-Day, stejně jako zmínka o One Billion Rising, City of Joy apod. Zároveň jsem asi poprvé v životě už při čtení psala do knížky své poznámky, různě jsem si tam podtrhávala pasáže, které mne zaujaly a nějaké, pro mě stěžejní myšlenky jsem si přepsala i mimo knihu. Díky za to, že už před více než 20 lety autorka uvedla jak knihu, tak i divadelní představení (na které bych se ráda také někdy podívala).... celý text

Věčná Ambra 1 2006, Kathleen Winsor

Od začátku až do konce naprosto úžasná kniha. Nebylo stránky, kdy bych se snad počínala nudit. S Ambrou jsem prožila všechny útrapy i momenty štěstí, nejvíce však chvíle, kdy byla se svou jedinou láskou, Brucem. V mnohém jsem se s ní ztotožnila. Její život byl možná v jistých ohledech marnotratný, její přemýšlení poněkud jednodušší, ale i tak mi přirostla k srdci. Vím, že když je žena zamilována, nehledí napravo ani nalevo a pokud je její láska tak silná, jako byla láska Ambry k Bruceovi, tak dokáže nemožné. Nelze ji tedy nic vyčítat. Se svým životem se prala jako lvice. Konec knihy mne ale vzal za srdce nejvíc. Možná, kdyby děj skončil o stránku dříve, byla bych šťastnější. Jediné, co mi vadilo na knize a čemu většinou nevěnuji moc pozornosti, je ohromné množství překlepů. Poprvé v životě se mi stalo, že mě to při čtení opravdu rušilo, jinak ale nemohu knihu a hlavně její příběh hodnotit jinak, než plným počtem.... celý text

13. komnata milenek 2011, Tomáš Kristl

Outlá knížka na jedno jarní odpoledne. Zajímavý námět a vlastně zpověď dvou mladých lidí. Žádné teoretizování, žádné psychologické "kecy", jen čistě vzpomínky, prožitky, emoce lidí, kteří se octitli v milostném trojúhelníku. Kdo někdy něco takového prožil, se při čtení v některých částech prostě musí najít, i kdyby nechtěl.... celý text

Dohlížet a trestat 2000, Michel Foucault

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Wow. Nevím, jak jinak začít. Knih s touto tématikou jsem zatím nepřečetla tolik, ale tahle se mnou nesmírně zamávala. S mými emocemi, prožitky. Nemám problém se do každé knihy vžít natolik, že mi přijde, jakoby se příběh odehrával přímo přede mnou. Tohle pro mne byl tak moc silný příběh. Příběh s dobrým koncem, kterého se ale dožila jen hrstka lidí. Nechci ani tak komentovat to, co se dělo v koncentračním táboře, ale něco jiného. Je v jistém smyslu naprosto úžasné, jak se Lale s Gitou dokázali vrátit - jeden k druhému i k normálnímu životu. Ti dva si opravdu byli souzeni a jejich láska musela být mocnější, než všechno na světě. To ostatně z příběhu úplně srší, stejně tak jako z doslovu jejich jediného syna. Lidé, kteří prošli hrůzami války, si poté dokázaly vážit života mnohem víc, než třeba my nyní. Alespoň mi to tak přijde. A heslo Lela: "Pokud se ráno probudíš, pak je to dobrý den." bychom si všichni měli zapamatovat a řídit se jím. Neřešit malicherné maličkosti a více si užívat a vážit života, jaký máme. Děkuji za tento příběh a soudím, že tento typ literatury by měl být povinný. Pro každého. Na minulost nesmíme zapomínat.... celý text

Zrcadlo pro Kristýnu 1990, Ludmila Romportlová

Nerada hodnotím knihy minimálním počtem hvězdiček. Jsem toho názoru, že všechny knihy jsou dobré. ALE... bohužel musím svůj názor změnit. Námět i téma jsou nezvyklé, ale rozhodně ne špatné. Jenže ten zbytek... člověk se těžko orientuje v tom, jestli to, co čte, jsou jen Kristýniny myšlenky, nebo přímá řeč některé z postav. Jazyk, i když český, tak v mnoha pasážích pro mě naprosto nesrozumitelný. Měla jsem velké nutkání knihu už po pár stránkách odložit, ale díky nízkému počtu stran jsem si řekla, že ji dočtu a třeba zjistím, jestli se Krista uzdravila ze svého zranění. Ale ani to jsem se nedozvěděla. Pro mě první velké literární zklamání.... celý text

Zastaveno 2010, Michal Čagánek

Tak nějak nevím, jak začít. Tuhle knihu jsem měla doma už více než rok. Když jsem ji začala číst poprvé, po pár stránkách jsem ji odložila s tím, že mi nic neříká. Před týdnem jsem se tak nějak probírala knihovničkou a tuhle knížku jsem měla v ruce a tak jsem si řekla, že ji dám šanci. A přišla mi do rukou doslova v pravý čas. Příběh mladé Laury se mnou otřásl. V mnohém jsem se s ní ztotožnila. S ní i s jejím nelehkým životem, jenže mě schází odvaha udělat ten krok, abych od všeho a všech dokázala utéct do neznáma. Ale jak už bylo řečeno v knize: " Protože čas vždy přijde, byť by byl míle vzdálený, nakonec přikráčí a řekne: "Jsem zde." A pak je tady a cokoliv se má stát, se také stane. Uvadne rostlina nebo zvíře zemře, nikdy dřív než v pravou chvíli se nerozpadne kámen." A tak si říkám, že třeba jednou přijde i ten můj čas. Knihu nelze hodnotit jinak, než plným počtem hvězdiček, i když ani ten nedokáže zcela obsáhnout kvalitu poselství knihy, která nemá konce, stejně jako sám vesmír.... celý text

Přirozené funkce orgasmů při milování, porodu a kojení 2013, Michel Odent

Knihu jsem si zakoupila po tom, co jsem byla účastnicí besedy s Michelem Odentem, která mě naprosto uchvátila. Knihu jsem pak přečetla za pár dnů, protože jsem do toho tématu byla úplně ponořená. Nikdy bych si nemyslela, že je možné popsat a především prožít milování, porod i vše ostatní tak, jak o tom Odent píše. Ve svém oboru je v dnešní době velkým průkopníkem. Zbývá už jen věřit, že jeho myšlenky se brzy dotknou i širší populace - a především té medicínsky založené. Díky téhle knize nyní vím, že až jednou přijde můj čas - a tím myslím porod i vše, co s ním souvisí, jak ho chci přožít.... celý text

Školní strašidlo 1983, Peter Abraham

Taková pohádka na dva večery. Milý příběh o Karole a strašidlu, o tom, jak i děti dokážou být vnímavé, jak dokážou změnit své životní priority (viz příběh Vilíka). Nemyslím si ale, že by to byla pohádka pro úplně nejmenší děti, už jen ten slovník, jakým je kniha napsána, respektive ten překlad není úplně nejjednodušší.... celý text

Záhadné zmizení lorda Listerdalea 2005, Agatha Christie

Tahle kniha se před více než 10 lety stala první, kterou jsem od této spisovatelky přečetla. A od té doby mě žádný spisovatel, jehož branží by byly detektivky, tak neuchvátil. Už navždy zůstanu věrná Agathě. Povídky jsou sice krátké, některé víc akční, než jiné, ale ve všech si člověk přijde jako naprostý nekňuba, když si myslí, že vraha bezpečně zná dříve, než ostatní, a pak se ukáže, že skutečnost je někde úplně jinde!... celý text