HaHa11
přečtené 434
Rodina odvedle
2019,
Sally Hepworth
Do tří čtvrtin velmi povedené čtení, pak to začalo drhnout. Závěrečné defilé znovunalezení a odpuštění bylo už trochu za hranicí uvěřitelnosti. Zaokrouhluji směrem nahoru na 4.... celý text
Manželské lži
2019,
Kimberly Belle
Přečetla jsem - zapochybovala jsem o konci - a zapomněla jsem. Letní plážová průměrnost.
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Vlnu čtenářského zájmu o knihy A. Mornštajnové jsem pochopitelně zaznamenala, proto jsem se čtením této knihy chtěla dozvědět, o co přicházím. Nebudu chodit kolem horké kaše - konstatovala jsem, že o moc ne. Vycházím z četby pouze této jediné knihy a klidně po plánovaném přečtení dalších titulů uznám, že chyba je ve mně. Autorka mi nenabídla nic, s čím bych se ve svém čtenářském životě nesetkala. Zachycuje osudy několika členů jedné rodiny tzv. na pozadí doby. Protoganisty příběhu jsou Svatopluk Žák, narozený v polovině třicátých let minulého století, a jeho "pozdní" dcera Bohdana. Události rodinné i společenské jsou zachycovány po kapitolách - střídavě ich formou (Bohdana) a er formou, tedy z pohledu Svatopluka. Dvě časové roviny se přibližují, až dojde k jejich protnutí zhruba v současnosti. To není z hlediska vypravěčského postupu nic neobvyklého, za zmínku stojí autorčina manýra následující kapitolu začínat slovy, kterými předchozí kapitola skončila. Možná zajímavé, ale spíše samoúčelné. Velké dějinné události stojí spíše v pozadí - autorka se zaměřuje na to, co aktuální společensko politická situace rodině Žákových nabízí (a umožňuje). Nejvíce do hloubky jde zhruba od konce druhé světové války do doby probíhající normalizace. Snahu o originalitu zmínit nemohu - literárních postav přesvědčených komunistů hájících svou pravdu (a těžících z ní) se najde mnoho, a tady mi navíc chybělo jisté emocionální zaujetí. Jako by autorka vše nezaujatě sledovala; popisný vypravěčský styl oprostila od emocí, vystačí si s konstatováním a sdělením faktů. Pokud toto byl záměr, mně prostě tento způsob vypravování nesedl - hrdinové mi připadali neuvěřitelně fatalističtí, nechávajíce na sebe dopadat jednu ránu osudu za druhou ještě dalšímu karambolu vyšli vstříc! Mornštajnové se ostatně podařilo sestavit docela slušnou squadru - rodiče bez citového zájmu o své děti/děti mrknutím oka vyškrtající ze svého života do té doby milující rodiče, osoby handicapované fyzicky i mentálně, případně i jedince neváhající trápit němou tvář! Atmosféra knihy je povětšinou depresivně ubíjející - měla jsem chuť postavami zatřást a sdělit jim, ať už sakra začnou pořádně žít! Některé skutečnosti (pro posun v ději podstatné) ovšem autorka příliš nadsadila -! spoiler! mám tady na mysli motiv emigrace a následné "zapomnění" a "vymazání stop" - konec spoileru! A konec?! Latinská telenovela! Opět částečný spoiler! Už zbývalo jediné, a to aby hlavní hrdinka znovunabyla ztracenou schopnost!... celý text
Dívky ve vodě
2018,
Victoria Jenkins
Ihned po přečtení je možno na knihu zapomenout. Nepřináší nic nového ani po stránce čtenářské, ani po jakékoliv jiné. Obehrané písničky - traumata z dětství, problémy s bývalým manželem, dvě detektivní linie, u kterých je od začátku jasné, že se někde protknout musí. Do dvou třetin jsem knize dávala šanci - říkala jsem si, tak za slušné tři hvězdy, ale další stránky už byly, jak to říci, prostě hrubě nepovedené. Závěrečná romantika tomu nasadila korunu. Zůstanu u tří hvěz, protože jako nenáročná četba k vodě kniha posloužila, ale nevím, zda se o druhý díl budu zajímat. !Spoiler! - pachatel vstupuje na scénu až cca ve dvou třetinách knihy a jeho příchodem (spíše docela autorsky bezradným a značně násilným vklíněním mezi aktéry) se definitivně potvrzuje sestupná tendence vypravování. Začíná exhibice vyšinutých osobností; ovšem bez patřičné psychologické hloubky a momentů napětí a překvapení.... celý text
Byla prý docela hezká
2019,
Michel Bussi
Autoři, přihlaste se, kdo ještě nenapsal nic o imigrantech!? Tenhle Bussi byl v porovnání s některými předcházejícími skvosty (Černé lekníny, Nikdy nezapomenu) dost slabý, v porovnání s tvorbou řazenou do téhož žánru (thriller to sice moc nebyl, detektivka se zamhouřením obou očí) rozhodně pořád nadprůměr. Bussi se opět představuje jako kultivovaný vypravěč, snaží se příběh rozkošatit a zamotat, seč mu síly stačí, ale problém je tady jinde. Autorovo zachycení osudů hrdinů (především těch, kteří se snaží uprchnout z chudých oblastí světa a usadit se v "zemi zaslíbené") je takové naivně černobílé. Jako by se zcela ztotožňoval se slovy, která pronáší jedna z jeho postav: "...svět je taková vesnice. Tak se rozptylte, rozběhněte se, sbírejte všechny květiny na planetě." Občas jsem měla dojem, že je nám čtenářům podsouváno klišé známé z budovatelských románů - na jedné straně bohatí (bílí) lotři, zkorumpovaní a ničeho se neštítící, na straně druhé zubožený (africký) lid snažící se prolomit (obrazně i doslova) brány jejich paláců. A přitom ti druzí byli také pěkní vejlupci! Abych jen nekritizovala - vyprávění má spád, zaujme, chcete vědět, jak to dopadne. Rozhodně se však nedostavilo ono závěrečné povzdechnutí: "To už je konec? Škoda, takové to bylo báječné čtení!"... celý text
Přiveď mě zpátky
2019,
B. A. Paris (p)
Třetí a jednoznačně nejhorší autorčina kniha (i když ty dvě předchozí také nebyly žádný literární skvost, ale to se od tohoto žánru ani neočekává)! Zpočátku jsem měla dojem, že se autorka inspirovala jednak známým filmem (Záhadné zmizení z r. 1993), zadruhé jsem nacházela i určitou podobnost s nedávno proslavenou Zmizelou. Ale toto jsou vlastně ještě pozitiva. Příběh samotný je neuvěřitelně zdlouhavý, donekonečna rozvíjené podobné situace čtenáře omrzí. Po nějaké době jsou mu protagonisté tak nesympatičtí, že jim přeje nějaký logický a předvídatelný konec vycházející z celkového, mnoha nesrovnalosti a neuvěřitelnými vedlejšími liniemi prošpikovaného příběhu. Co třeba pád meteoritu?!... celý text
Zlatá klec
2019,
Camilla Läckberg
Po přečtení prvních desítek stran jsem nevěřícně kroutila hlavou - tohle opravdu napsala TA Camilla Lackberg?! Ta, která psala ty úžasné detektivky z Fjallbacky!? Chápu, že Erika&spol. už se trochu vyčerpali (poslední Čarodějky a Krotitel vážně nebyli nic moc), ale takovýhle sešup?! Lacině popisná erotiky smíchaná s feministickými proklamacemi, mnoho naprosto absurdních marketingových tahů, které přinesly nebývalé bohatství, a navrch ústřední hrdinka, ukázková sociopatka. A ten konec! Jasně že si přečtu i pokračování (pokud tedy česky vyjde), už jenom proto, abych zjistila, kam až snaha "zásobovat čtenáře" může zajít. A vzpomněla jsem si na památnou větu jedné mé kamarádky knihomolky: "Někteří spisovatelé by měli mít zakázáno od jisté knihy dále psát!"... celý text
Ještě není konec
2016,
Michal Sýkora
Skvělá jak televizní adaptace, tak i následně přečtená kniha. Ta nabízí hlubší ponor do nitra postav, z televizní obrazovky zase přímo sálalo srpnové dusno na vyprahlé městské periferii a končící osmdesátá léta tu byla zpět - s módou, účesy, bydlením i všudypřítomnými dlouhými prsty Rudých soudruhů. Pokračuji dalšími autorovými knihami - jsem zvědavá, kdy se objeví Živé terče. A ke čtení jsem si pouštěla Dylana!... celý text
Pokrevní sestra
2018,
Jane Corry
Když zamhouřím jedno oko a druhé hodně přivřu, je to za 4 hvězdy. Něco sice občas skřípe, ale děj má spád a čtenář se chce dozvědět. Akorát pan Ocelový byl až moc přitažený za vlasy.... celý text
Dlhá cesta domov
2014,
Louise Penny
Bohužel nejslabší díl celé série - alespoň co se týká detektivní linie. Přemíra filozofování a rozebírání nitra všech zúčastněných. Krajina, ve které se část knihy odehrává, musí být zcela jistě krásná, ale hromadná výprava po stopách Petra mi chvílemi přišla silně přitažená za vlasy. Jsem zvědava, zda budou čeští vydavatelé pokračovat?!... celý text
Černý úsvit
2015,
Rolf Börjlind
Další z řady severských krimi, které se snaží jít s dobou. Rasismus, neonacismus, přistěhovalci - to všechno dost nevěrohodně promíchané, okořeněné návratem do 70. let a rozmotáním tehdejších zločinů. Tom je zcela jistě zajímavá postava, u některých dalších jsem měla dojem, že sehrávají úlohu vycpávky, aby stránky přibývaly. Série má bohužel spíše sestupnou tendenci ...... Spoiler! - to pátrání po zbytku kostry jsem tedy nepochopila - že by kriminalisté až tak odflákli svoji práci?!... celý text
Clona
2019,
Samuel Bjørk (p)
Bylo to celé takové zmatené. Zmatený čtenář - podobná jména, propletence rodinné, vztahové, pracovní, které měly svůj prapůvod v prvních dvou knihách s Miou a Munchem - ale kdo si to má po třech letech pamatovat?! Vždyť každý autor píšící "sériově" nás v tomto směru zahlcuje informacemi! Stala se vražda, začalo se vyšetřovat, autor nabídl okruh podezřelých, potom další a to samé znovu, a potřetí už se v tom nevyznal nikdo, tvůrce samého pravděpodobně nevyjímaje. Na každé stránce náznaky, odkazy, připomínky něčeho z minula. Hlava mi šla z toho kolem .... A ten konec?! Klasika - zbrklé, kakofonické, fantasmagorické a celkově velmi neuvěřitelné. Zajímalo by mě, jestli by si některý ze současných šerloků a jejich týmů vůbec poradil s nějakou starou dobrou salonní vraždou. Asi ne ... Ale ono jim nic takového nehrozí - dnešní autoři potřebují své knihy zaplnit podivíny, mimoni i psychopaty (působícími na obou stranách zákona). Bjork to ode mne schytal za všechny!... celý text
