hanak_v_exilu
přečtené 673
Hvězdní honáci
1996,
Jiří W. Procházka
320 stránek utrpení. Vážně jen tak málo? Přišlo mi to jako minimálně trojnásobek. Vždy když už jsem se těšil na konec a nevyhnutelnou smrt supermanských a časem stále nesympatičtějších kovbojů, tak mi Jiří W. Procházka ukázal prostředníček a za trest přidal další kapitolu. Už námět je brak nejbrakovitější a text tomu přesně odpovídá. Představte si to největší klišé z etapy dobývání Divokého západu. Převeďte to do vesmíru a máte Hvězdné honáky. Ódu na dobu, která v téhle podobě existovala jen v hlavách spisovatelů a scenáristů.... celý text
Pustiny
2001,
Francis Paul Wilson
Občas mě napadá kacířská myšlenka, že tu nejlepší lovercraftovskou povídku nenapsal mistr sám, ale je dílem Francise Wilsona. V Pustinách dovedně skloubil atmosféru dávných polozapomenutých časů a obyčejnost moderní Ameriky. Když se o to samé pokusil podivín z Providence, pravidelně selhával.... celý text
Nadace a Země
2012,
Isaac Asimov
Tloušťka knihy roste téměř pravidelně díl od dílu, bohužel tempo vyprávění se neustále snižuje. V pátém pokračování už jsem Asimova občas nedočkavě popoháněl. Na stará kolena se rozepsal o sexu, a našel v tom takové zalíbení, že jedné z lechtivých pasáží věnoval hned pět stran. Sice čtivě napsaných pět stran, jenže v prvním svazku na téhle ploše vyhrotil a uklidnil krizi hýbající celou planetou. Oceňuji s jakou vychytralostí zakončil několik příběhů ze začátků jeho spisovatelské kariéry, ale s jeho talentem to šlo udělat s větší ladností a napínavostí.... celý text
Nadace a Říše
2009,
Isaac Asimov
První díl působil téměř dějepisně, protože upřednostnil historické události před postavami. Ten druhý zredukoval počet krizí ze tří na dvě, což prospělo atmosféře, srozumitelnosti i aktérům. Kniha je rozdělena na dvě "novely". Bel Rioseova je podobná těm z předchozího dílu, ale Mezkova už naznačuje myšlenkovou hloubku, k níž se série postupně propracovává.... celý text
Nadace
2009,
Isaac Asimov
Nadace Isaaca Asimova, jedna ze dvou nejslavnějších a nejkvalitnějších sci-fi sérií působí vedle komplexnější a filosofičtější Duny téměř všedně. Obě se odehrávají zhruba ve stejné době. Nadace v roce 11 988 galaktické éry, což odpovídá roku 23 574 našeho letopočtu. Příběh Duny začíná v roce 10 190 hegemonie Guildy, což by mohlo být někdy kolem roku 22 000 po Kristu. Duna představila neuvěřitelně živoucí a veskrze cizí svět s lidstvem povzneseným vysoko nad naši úroveň. Nadace se spokojila s klasickým motivem umírající říše, jejíž společnost se od té naší nijak zásadně neliší. Dojem ještě více podporuje adorace atomové energie, která připadá všední i lidem ve 21. století, natož aby mohla být výkřikem techniky ve 223. století. Na kvalitu příběhu to ovšem nemá žádný vliv.... celý text
Na hranicích Nadace
2011,
Isaac Asimov
První tři díly série vycházely postupně jako povídky, takže si i v knižní podobě zachovaly stručnost a údernost. Když se po téměř třiceti letech Asimov k Nadaci vrátil, navázal na původně vedlejší motiv, v trilogii jen letmo zmíněný, a rozmáchl ho do rozsahu románu. Není tedy divu, že příběh ztratil hodně z tempa a napětí. Kdybych byl jen trochu kritičtější, tak bych zmínil, že se děj nepěkně táhne a zbytečně rozpitvává malicherné minizápletky.... celý text
Druhá Nadace
2010,
Isaac Asimov
Prvnímu dílu jsem vyčítal zvláštně zastaralou společnost Galaktického Iméria, ale v tom třetím si Asimov uvědomil, že lidstvo prodělalo dvacet milénií vývoje, a přidal do děje trochu sci-fi a trochu mystiky. Duševní výcvik členů Druhé Nadace připomíná magii sesterstva Bene Gesseritu, nebo předzvěstnou schopnost navigátorů Guildy. Ve srovnání s nimi sice vypadá trochu lacině a fádně, jenže logicky navazuje na autorem mnoho let rozšiřovaný vesmír.... celý text
Skleník
2007,
Brian Wilson Aldiss
Poprvé jsem Skleník četl ve výběru Nejlepšího SF z roku 1961 a tam mě úplně uchvátil. Učaroval mi ten naprosto cizí svět plný obrovských možností. O několik let později jsem se dostal k samotné knížce, začetl se a moje nadšení trochu opadlo. Brian Aldiss jakoby nevěděl kam má svůj příběh vést. Nechává postavy putovat bezcílně sem a tam, jen aby mohl popsat co nejvíce z fantaskního ekosystému daleké budoucnosti. V druhé části příběhu už se vyprávění vleče a ztrácí na zajímavosti. Povídková verze se mi líbila víc, i když tuším že zrovna mí oblíbení transorbitální pavouci v ní úplně chyběli.... celý text
