HanaNov
přečtené 240
Lazarova krypta
2011,
Tom Harper (p)
Lazarova krypta je další z historicko-současných rádoby uvěřitelných, nicméně mystifikačních románů ve stylu Dana Browna. Kniha přidává další pomyslný zářez k mnoha populárním zpracováním profláknutého tématu, nejedná se v ní totiž o nic menšího než o svatý grál, který je pro autory příslibem velkého pole působnosti. Děj je postaven jako paralelní sledování dvou zdánlivě nesouvisejících příběhů, jednoho současného a jednoho z 12. století. Autor doslova na posledních stranách dokáže nemožné a příběhy skutečně protne, i když výsledek je až příliš uměle šroubovaný. Lazarova krypta je jednou velikou fantastickou smyšlenkou, která jako by si ani nečinila nárok na uvěřitelnost. Pro mě osobně však byla příjemným překvapením, protože se velice dobře četla a opravdu mě dokázala zaujmout.... celý text
Slepá skvrna
2011,
Torkil Damhaug
Slepá skvrna je výborný a velmi čtivý psychologický thriller. Kniha začíná poměrně rozsáhlou retrospektivní pasáží, aby pak čtenáře uvrhla přímo do aktuálního dění. Autor směřováním a posloupností textu rozehrává se čtenářem jakousi hru, která čtenáře doslova nutí k tomu, aby pořád dokola hádal, kdo je pachatelem. Nesmírně mě bavilo podle postupně předkládaných indicií konstruovat své vlastní stále nové a nové teorie o tom, jak a proč se všechno událo. Nicméně rozuzlení je nakonec tak překvapivé, že jsem se mu ve svých úvahách ani nepřiblížila. Jednu hvězdičku z celkového hodnocení ubírám kvůli velkému množství překlepů, které se hlavně ve druhé části knihy neustále množí a trochu kazí jinak výborný dojem. Jedná se opravdu o nedbalou korektorskou práci, množství chybějících nebo naopak nadbytečných písmen (někde dokonce i slov) nebo přehozený slovosled vytvářejí dojem, že vydání knihy bylo ušito horkou jehlou. A to je velká škoda, protože z hlediska obsahu je Slepá skvrna opravdu skvělým zástupcem napínavých románů.... celý text
Dívka, která kopla do vosího hnízda
2010,
Stieg Larsson
První dva díly skvělé, u třetího ubírám jednu hvězdu kvůli překombinování a přepolitizování děje - jak se v knize začne rojit nebezpečný počet tajných organizací rozličných druhů, je to na mě zkrátka už trochu moc:))... celý text
Hvězdný prach
2007,
Neil Gaiman
Hvězdný prach je příjemný pohádkový příběh. Čtenář sice od začátku tuší, jak všecko dopadne, nicméně právě to máme přece na podobných příbězích tak rádi - že pohladí a potěší. Potenciál knihy mi však připadal jako nedotažený, jaksi nevyužitý. Při četbě jsem litovala, že některé pasáže nejsou více rozvedené, celkově na mě kniha působila poněkud stroze a zkratkovitě. I když obecně nemám ráda popisné části, protože mě většinou "zdržují" od děje, v tomto případě je dle mého názoru jejich absence na škodu. Elfie, kterou si představuji jako rušnou zemi hýřící barvami a podivnými bytostmi, mohla být mnohem barvitěji a důkladněji vylíčena, stejně je tomu i v případě příběhu - na některých místech jsem až hmatatelně cítila přítomnost násilné zkratky, která děj posunuje o obrovský kus dopředu, nicméně si myslím, že u takového příběhu by čtenář určitě uvítal víc vysvětlení a pomalejší (zato detailnější) průběh. Právě proto ubírám v celkovém hodnocení jednu hvězdičku.... celý text
Tichá víra v anděly
2010,
Roger Jon Ellory
Pro mě osobně mírné zklamání. Označení "nejúspěšně detektivní román" slibovalo mnohé a i anotace byla skvělá, leč ... román mě příliš nechytil pro málo akce a jakousi netečnost a "rozmělněnost" v ději. Tichá víra v anděly je sama o sobě velice zajímavá a neobvyklá, má dobré téma i zápletku, nicméně se nejedná o detektivku v pravém slova smyslu - kniha je psaná úplně podivně (kdo si přečte, od první strany pochopí) a to je podle mého názoru jejím největším mínusem. Text je postaven na jakémsi vnitřním vyprávění hlavního hrdiny.. Mně osobně tempo přišlo příliš pomalé, u detektivek hledám akci, napětí, zvraty a nečekané rozuzlení, v tomto případě překvapí snad jedině závěr (ačkoli přibližně od poloviny knihy všímavý čtenář vraha tipne, nebo spíš - kdo jiný by to mohl být?). A když už čtenář konečně dorazí až k posledním stranám, čeká nějaké vysvětlení, motiv, souvislosti, ale toho se nedočká! Kniha najednou končí a on si chudák může lámat hlavu dál.... celý text
Noční cirkus
2012,
Erin Morgenstern
Noční cirkus mě zaujal na první pohled - zajímavá obálka a lákavá anotace slibovaly mnohé. Noční cirkus byl ale pro mě nakonec zklamáním, které jsem si však s největší pravděpodobností přichystala sama, protože jsem si na základě anotace vytvořila poměrně jasnou vlastní představu o tom, co budu (co chci) číst. Těšila jsem se na tajuplný nebo alespoň na netradiční příběh plný kouzel, triků a iluzí, chtěla jsem se nechat unášet bohatým vyprávěním založeným na fantazii a přestavivosti, ale především jsem vyhlížela akci a překvapivý děj se spoustou zvratů, který doslova uhání ke svému rozuzlení. Bohužel mé bujné představy se nenaplnily a zůstal romantický příběh odehrávající se v prostředí jedinečného cirkusu a opravdové magie... Kniha má nápad, který ale (podle mého názoru) není dotažený do konce. Příběh o lásce dvou mladých lidí, předurčených k tomu, aby z nich přežil jen jeden, je už trochu otřepaný, nicméně prostředí, v němž se Noční cirkus odehrává, už tak úplně obyčejné není. Protože ale souboj dvou kouzelníků sledujeme po dlouhá léta, není to souboj v pravém slova smyslu, trochu se to všecko táhne a nejlepší momenty jako by vyšuměly do ztracena. Přízvisko "tajuplný" se sem tedy tak úplně nehodí. Kniha je ovšem založená na zcela jiném rozměru, s nímž jsem zatím neměla takovou čest - vychází totiž z barevné představivosti (a nejen z ní), všímá si detailů a vede čtenáře tak, aby si všechny popsané iluze dokázal živě představit. A právě v tom je její síla, ne v příběhové lince, ale v bohatém textu. Nečekejte akční čtení, napětí nebo jemné mrazení, ale skutečný román v pravém slova smyslu.... celý text
Město čarodějů
2010,
Tereza Janišová
Kouzelný příběh, česká paralela k Harry Potterovi. Kniha čtenáře vtáhne hned od první stránky, lehce (a prakticky sama) se čte, je plná krásných fantaskních představ a obrazů. Skvěle vyfabulované, dobře vyprávěné, jen mě občas při čtení napadlo, že je škoda, když se autorka detailně věnuje banálním (a pro příběh ne tolik podstatným) věcem, zatímco významné dějové okamžiky odbyde jen zkratkovitě ("prostě se to stalo a hotovo"). Po jazykové stránce na mě Erilian působil poněkud nezkušeně a trochu naivně - některé "školácké" obraty mi připadaly úsměvné, v knihách jsem se s nimi ještě nesetkala, spíš možná ve školních třídách... Erilian (svým dějem, prostředím, postavami) přímo vybízí k tomu, aby byl srovnáván s Harry Potterem, ke kterému však může jen obdivně vzhlížet. Na druhé straně vzdávám hold mladé české autorce, že svou fantazii dokáže převést na papír a zprostředkovat ji ostatním. Erilian je poutavé, čtivé, romantické vyprávění plné kouzel, které mě opravdu bavilo.... celý text
Poslední Dračí oko
2011,
Alison Goodman
Na Eonu jsem se těšila, abych se dozvěděla, jak (z prvního dílu) slibně rozjetý děj skončí. A samozřejmě všecko dopadlo, jak mělo (jako v každé správné "pohádce", i když krvelačné líčení bojů a mučení bych moc k pohádce nepřirovnávala). Třebaže cesta k dobrému konci byla krkolomná, stálo to za to, hlavně druhou část knihy jsem doslova zhltla:) Dvojici knih Eon-Eona musíme posuzovat společně, protože jsou natolik provázané, že bych nedoporučovala číst je v opačném pořadí nebo třeba jen jednu z nich. Dohromady tvoří ucelený a logicky jasný, dokonale provázaný celek. Představa světa draků a dračích očí se mi strašně líbí, je totiž vystavěná úplně jinak, než jsme zvyklí - popravdě je hodně složitá a komplikovaná, je založená na fantazii a jakési východní filozofii, a i přes detailnost a poměrně důsledné vysvětlování toho, jak svět draků a dračích očí funguje, mi mnohdy trvalo, než jsem nějakou situaci pochopila. Takže ubírám jednu hvězdičku právě kvůli překomplikovanosti a taky kvůli tomu, že nadějné dobrodružné vyprávění v Eoně často sklouzávalo k lacinému milostnému románu, a to mě trochu zklamalo. Jinak se jedná o zajímavou a čtivou knihu, ve které Alison Goodmanová vytvořila nádherný, geniální svět plný fantazie a barev. Obě knihy rozhodně stojí za přečtení už kvůli krásnému akčnímu příběhu plnému romantiky (hlavně ve druhém díle), navíc ještě s dračím tématem a kouzelně pojatým světem draků. Už svým tématem nutí ke srovnání se sérií o Ergonovi a dračích jezdcích - u mě ale vítězí Eon-Eona...... celý text
Znovuzrození Dračího oka
2009,
Alison Goodman
Vedle Eragona další "dračí" fantasy. Mně osobně byl příběh Eona - Eony bližší a víc mě bavil, protože je méně popisný než Eragon a naopak o něco čtivější, živější, komplikovanější a je k němu potřeba větší dávka fantazie a představivosti. A zcela jistě je určen starším čtenářům než pohádkovější Eragon. Svět draků, dračích očí a jejich učňů je skvěle vymyšlený, děj má spád, řeší hned několik problematických rovin a není tak úplně prvoplánově předvídatelný. Samotná myšlenka dračího cyklu a spojení dračího oka (člověka) s drakem mě uchvátila, protože skýtá obrovský prostor pro vlastní fantazii. Důraz je v příběhu položen nejen na tradiční rozlišení dobra a zla, ale především na psychické pochody hlavního hrdiny - hrdinky, která je nucena skrývat vlastní identitu, aby pronikla do ryze mužského světa. Autorka vytvořila dvoudílnou plně provázanou sérii, v níž Eon je prologem připravujícím půdu pro (dle mého názoru) hlavní dění, které přichází v díle následujícím - Eoně.... celý text
Hračička
2011,
Gardner McKay
Asi jsem četla něco úplně jiného:-D Pro mě je Hračička jednou z nejslabších knih, co jsem v poslední době přečetla. Nijak zvlášť mě neoslovila, označení "mrazivý thriller" je podle mě skutečně hodně nadnesené. Jedná se jen o slabý odvar z fondu napínavého čtení a jediné, z čeho zamrazí, je samotná hlavní myšlenka. Dle mého názoru autor nedokázal využít potenciál zajímavého tématu, na stránkách knihy tak sledujeme poměrně fádně plynoucí děj, vystavěný na prokreslování psychologických pohnutek a niterných myšlenek jednotlivých aktérů. Hledala jsem napínavé čtení a místo toho mě čekalo poměrně laxně plynoucí vyprávění, do jehož dočtení jsem se musela nutit. Hračička se mi nedokázala dostat pod kůži, nějakým způsobem mě oslovit a vtáhout do děje, takže jsem sledovala vyprávění naprosto nezúčastněně, jakoby z velké dálky a hlavně bez jakýchkoli emocí... celý text
Třináctý příběh
2007,
Diane Setterfield
Čtivé, velmi čtivé, zajímavé, poutavé, nepopsatelné, nezařaditelné. Takovou knihu, jako je Třináctý příběh, jsem snad ještě nečetla... Je to kniha, u které mám problém, jaký jsem (ve vztahu ke knihám a svému názoru) asi ještě neřešila: Jak nejlépe vystihnout její charakter, nebo ji alespoň jakkoli uchopit a popsat, když je to kniha tolik jiná, nevšední? (Kdo četl, jistě chápe:) Třináctý příběh je především román, geniální vyprávění, trochu smutné, trochu mrazivé, bizarní, podivné, duchařské, tajemné, okořeněné špetkou romantiky, přátelství a lásky, ptající se po smyslu vlastní existence a identity. Ani minutu jsem se nenudila, pořád jsem musela číst dál a když jsem nečetla, přemýšlela jsem, jak to asi všechno bylo.... A rozuzlení je více než překvapivé, ačkoli zase tak moc ne, když vezmeme v úvahu červenou nit, táhnoucí se celým příběhem - život není peříčko, pohádka není pohádka a dobrý konec je jen iluze...... celý text
