HanaNov
přečtené 240
Posel
2012,
Markus Zusak
Posel... nevšední kniha se zajímavou myšlenkou. Každý si v ní najde takové sdělení, které sám hledá... Markus Zusak ví, jak zaujmout. Samotné téma je totiž natolik přitažlivé, že už kvůli němu stojí za to si knihu přečíst. Představa hracích karet s tajuplnými úkoly, které vám někdo neznámý posílá poštou, je jednoduše řečeno úžasná. Tím spíš, že ten někdo vás musí opravdu dobře znát. Kdo je onen "pan tajuplný"? A jak si vybírá svého posla?... To jsou pouhé dvě otázky z mnoha dalších, které čtenáře nutně pronásledují až do samého závěru. Plnění úkolů je složité, hlavní hrdina musí přijít na to, co vlastně má pro vybrané osoby udělat. Jedná se vesměs o úkoly až banální (samozřejmě kromě výjimek potvrzujících pravidlo), které však ve svém důsledku mají nezměrné dopady. Jak by také ne, když v dnešním světě není na povzbuzení, pohlazení, vlídné slovo, přátelství nebo splnění úplně obyčejných snů místo... Posel prostě drobným činem dokáže velké věci... Co mě však na knize trochu zaskočilo, byl jazyk. Nejdříve jsem se právě díky nespisovnému hovorovému jazyku vůbec nemohla začíst, protože tohle bylo (podle mých měřítek) opravdu moc (!). (Ano, jedná se o čistě osobní prožitek, někomu to třeba ani nepřijde:). Pak jsem si ale uvědomila, že právě hovorový jazyk k hlavnímu hrdinovi prostě patří, že by pak příběh nepůsobil tak skutečně... Posla doporučuji, rozhodně je to kniha plná velkých myšlenek zprostředkovaných zajímavým příběhem. Jednu hvězdičku ubírám kvůli konci, který mě úplně minul. Někdy sice mívám dlouhé vedení, ale tohle mě trochu naštvalo, když jsem nepochopila pointu poslední věty:)... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Zlodějka knih přináší velmi silný příběh, vedoucí ve svém závěru až k slzám... Téma války a židovské otázky již bylo zpracováno nesčetněkrát, Zlodějka knih je ale jiná - nezaměřuje se totiž na samotný příběh válečných hrůz, krutostí a útrap. Zlodějka knih sleduje osud mladé německé dívky Liesel, díky níž se na všecko díváme jakoby z jiného úhlu pohledu, než jsme zvyklí. Liesel žije svůj vlastní život, raduje se z věcí, které nám zasazené do kontextu připadají absurdní, smutní z důvodů, jež se mohou zdát bezvýznamné. Postupně si ale stále hmatatelněji uvědomuje existenci bezpráví, zla, bezcitnosti a netečnosti kolem sebe, aby přistoupila k malým a nicotným, ale morálně velkým skutkům. Samotný příběh je plný velkých myšlenek, které ukazují, že v každé době existuje dobro a že i mezi těmi "zlými" jsou lidé s velkým srdcem. To, co mě ke knize připoutalo, byl jednoznačně styl vyprávění. Hlavním vypravěčem a svým způsobem i hybatelem děje je totiž někdo (nebo spíš něco), co je za každých okolností neutrální, protože stojí nad námi všemi a měří všem stejným metrem. A právě díky tomuto opravdu netradičnímu podání je Zlodějka knih jedinečná a výjimečná.... celý text
Černobílý svět
2011,
Kathryn Stockett
..."Jsme jen dva lidé. Zas tolik nás neodděluje. Rozhodně ne tolik, jak jsem čekala."... Úchvatné, strhující, poutavé a přitom tak citlivé, dojemné, živé, pravdivé. Černobílý svět je kniha, kterou stojí za to přečíst a hlavně o ní přemýšlet. Nádherně vykresluje niterné vztahy černých hospodyň a jejich bílých paniček, založených na předsudcích a rasové předurčenosti - odhaluje, trochu šokuje, ale zcela určitě překvapuje. Černobílý svět je především silný příběh, u kterého se vám chce smát i brečet. Je to fascinující vyprávění, které snad ani nemůže být skutečné (Opravdu bychom se k sobě mohli chovat tak necitlivě?), i když všichni tušíme, že postavy jsou natolik reálné, až hmatatelně vystupují ze stránek. Ačkoli je Černobílý svět fikce, je založený na skutečných životech. A právě v tom se ukrývá jeho sdělení, obyčejné, ale přece tolik důležité.... celý text
Síla vzdoru
2011,
Suzanne Collins
Tak tohle byla jízda! Celá trilogie je pecka, atomová bomba, kopnutí do žaludku... Tyhly knihy fascinují a mrazí především proto, že základní myšlenka vůbec nemusí být tak nereálná, ač se to zdá jakkoli nepravděpodobné. Ve třetím díle sledujeme stále větší proměnu jednotlivých charakterů, posun v jejich myšlení a jednání, žádnou z postav už nemůžeme vysvětlovat pouze jednobarevně jako kladného nebo záporného hrdinu. Nikdo už není tím typicky "kladným" hrdinou, který zabíjí čistě náhodou, nebo protože musí, naopak "ti zlí" vyjevují své byť narušené, ale lidské stránky. A jak bylo řečeno, je to boj zla s ještě větším zlem, a s tím musím bezvýhradně souhlasit (celou dobu, co jsem seděla nad knihou, mi právě tahle věta pořád zněla v hlavě) - ono takzvané dobro už není dobrem, ale něčím pokřiveným, něčím, co pod záštitou správné věci koná stejné zlo jako to, které se snaží porazit. Je to popis války, kterékoli minulé, současné, nebo budoucí války, u níž na cíli nezáleží, protože chování a pohnutky jsou vždycky stejné. Závěr překvapí, i když vše de facto skončí tak, jak si všichni přejí. Nicméně se vůbec nejedná o nějaký happyend, a tak vše vyznívá spíše pesimisticky. Jak by taky po tom všem zlém mohlo být zase všechno v naprostém pořádku, když ve fungování země i ve vztazích, charakterech a lidských životech doslova nezbyl kámen na kameni?... Třetí díl a hlavně celkový závěr trilogie vede k jednoznačnému zamyšlení. Zbytek si musí každý utřídit sám...... celý text
Vražedná pomsta
2010,
Suzanne Collins
Druhý díl je snad ještě dynamičtější než díl první, a to jsem si myslela, že to víc ani nejde:-D Tahle knížka mě prostě celou připoutala průběhem, svižným vyprávěním, rušností děje, stylem, živoucností postav, ale co je důležité i myšlenkou... Každopádně si myslím, že zařazení mezi takzvanou dětskou a mládežnickou fantasy (vedle Harryho Pottera a Eragona), jak to máme u nás v knihkupectví, není tak úplně přesné, protože tohle JE čtení pro dospělé! V závěru knihy nezbývá, než se rychle vrhnout na poslední díl a doufat, že to všecko dobře dopadne:))... celý text
Aréna smrti
2010,
Suzanne Collins
Co říct, když už všechno bylo řečeno?... Snad jen, že jsem tomu taky propadla:-D Je to totiž vskutku geniální - myšlenka jakési zvrácené reality show, demonstrující sílu vládnoucí moci, mě naprosto šokovala a nosila jsem ji v hlavě ještě několik dní, než jsem byla schopná ji vstřebat. Děj se ubírá od první strany doslova strhujícím tempem a prakticky nikdy se nezastaví (až na takové ty "líbací scény" a Katnissino neustálé zdůrazňování a pseudo-odůvodňování toho, že se rozhodně vdávat nikdy nebude - tyhle momenty mi přišly nepřirozené, zbytečné a zdržovací). Zajímavé je si všímat rozdílů mezi jednotlivými kraji, hlavně pak z knihy vystupuje důraz na líčení a módu u Kapitolanů, kteří jsou promyšlení do posledních detailů. Jako celek jednoduše dechberoucí:))... celý text
Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru
2012,
Suzanne Collins
Spolu s Harrym Potterem jsou Hunger games nejlepší sérií, jakou jsem kdy četla. Všem doporučuju, protože to je trilogie, od které se jen tak neodtrhnete, budete dýchat s postavami, žít jejich myšlenkami a neustále o všem přemýšlet, jakkoli jsou ty představy šílené. Ono totiž nikdy nikdo neví, jak bude vypadat svět v budoucnosti...... celý text
Harry Potter 1–7 (box) – Sedm let v Bradavicích
2008,
J. K. Rowling (p)
Harrymu Potterovi jsem odolávala opravdu dlouho a nakonec se ke mně dostal paradoxně díky filmovému zpracování. Když propukla mánie kolem čarodějnického učně, důsledně jsem se všemu tomu humbuku apriori vyhýbala, protože přece nebudu číst to, co všichni okolo. To se mi dařilo, takže jsem vůbec netušila, co jsou Bradavice nebo kdo je to Brumbál... Až po více než deseti letech, kdy začali v televizi vysílat filmy o Harrym Potterovi, jsem si řekla, že se na pár dílů podívám, abych aspoň věděla, o co jde. U třetího dílu jsem se ale začala ztrácet v nových postavách a vztazích a tím pádem i v ději, protože filmové zpracování nic divákovi nevysvětluje. A tak jsem si řekla, že si přečtu knihy, abych si udělala ve všem jasno a přitom objektivně zhodnotila, jaký tedy Harry Potter ve skutečnosti je... Dnes jsem velkým obhájcem těchto nádherně napsaných knih, které mě ke stránkám doslova připoutaly, a to od prvního do posledního dílu. Obdivuji J. K. Rowlingovou, která stvořila úžasný svět a příběh, kde všecko do sebe zapadá a kde veškeré dění má svůj smysl a příčinu. Je fascinující sledovat, jak úzce jsou všechny díly provázány a jak důmyslně je celý děj vymyšlený. Zároveň můj obdiv patří panu Medkovi, který dokázal originál nádherně převést do češtiny. Série o Harrym Potterovi je především skvěle napsaná - je čtivá, živá, vnitřně i dějově bohatá, do nejmenších detailů promyšlená a zaslouží si právem ta nejlepší hodnocení. Určitě se k ní budu ráda vracet.... celý text
Zapomenutá zahrada
2011,
Kate Morton
Zapomenutá zahrada je knížka, od které jsem nečekala příliš, ale nesmírně mě překvapila:) Kate Mortonová vystavěla Zapomenutou zahradu jako mozaiku tří časových rovin, respektive tří generací. Nepředkládá nám celistvé chronologické vyprávění - děj ze stránek vystupuje postupně tím, jak nám ho střihy v časových rovinách odhalují, abychom si mohli poskládat kompletní příběh. A to je na Zapomenuté zahradě právě to poutavé, že nám "všecko neservíruje na zlatém podnose". Kniha je jakýmsi dialogem tří časových rovin, který však ani v nejmenším nepůsobí chaoticky nebo nepřehledně. Všecko v naprosto logickém sledu plyne z řečeného a my tak postupně (spolu s hlavní hrdinkou) odhalujeme události dávno minulé a zapomenuté, zdánlivě nedůležité, avšak pro život hlavní hrdinky a pro její uvědomění si vlastního já nesmírně významné. Je to odpočinková, nenáročná četba, ale rozhodně NE brak nebo laciný, tuctový ženský román, to v žádném případě!! Je to román o lásce, zradě, nenávisti, křehkém poutu přátelství, zapomění i naději. Tahle autorka a její styl mě opravdu baví.... celý text
Dům u jezera
2009,
Kate Morton
Pro mě je Dům u jezera stejně skvělý jako Zapomenutá zahrada! Tahle autorka mě opravdu baví. Je to (stejně jako Zapomenutá zahrada) směs všeho možného, ale má to atmosféru, styl, jasnou linii... je to romantika, ale ne taková ta laciná a průhledná, je to ale i trochu tajuplné a přemýšlivé. Autorka až do poslední chvíle udržuje čtenáře v nevědomosti a nechává ho tápat a domýšlet si, co se tak vlastně mohlo stát. A pak, na několika posledních stránkách se vše najednou rozplete - a pro mě osobně to znamenalo obrovskou facku, vystřízlivění z nadějí o tom, že všecko má svůj happyend... Ještě dlouho po dočtení ve mně zůstal takový ten pocit, že to snad musím přečíst znova, abych se ujistila, že jsem to špatně nepochopila.. Prostě příjemné čtení, kniha s výborně promyšleným dějem, poskládaným z postupně dávkovaných střípků.... celý text
