HanaNov
přečtené 240
Chatrč
2009,
Wm. Paul Young (p)
Z Chatrče jsem byla rozčarovaná a trochu i zklamaná... Po všech těch ohlasech a rozplývajících se recenzích jsem na ni byla velmi zvědavá. Anotace vypadala neurčitě, ale přece jen jsem si stále myslela, že půjde o nějaké napínavé čtení podle skutečné události, nicméně kniha se překvapivě ubírala úplně jiným směrem... Protože jsem silně realistická bytost a nevěřím na posmrtný život, toto vyprávění mi bohužel nic neříkalo. Chatrč osobně beru jako malý výlet do mysteriózního světa, který je však pro mě až příliš idealistický a nepravděpodobný. Na druhou stranu je ale Chatrč jistě ojedinělá kniha nesporných vypravěčských kvalit nesoucí výrazné duchovní poslání, kterou doporučuji všem těm, kdo tápou ve své víře nebo hledají vnitřní sílu...... celý text
Lovkyně informací
2012,
Taylor Stevens
Jednoduše výborná kniha! Odehrává se v (pro omě osobně) neobvyklých končinách (s Afrikou se v amerických thrillerech a detektivkách opravdu moc nesetkáme) a ohromuje množstvím detailních informací o místních reáliích, kultuře, zvycích a nevyřčených pravdách, které tak oživují příběh, až skoro vystupuje ze stránek. (Samozřejmě nejsem odborník na africký kontinent, tudíž nemohu posoudit, nakolik jsou obsažené informace pravdivé, ale vězte, že působí až děsivě reálně). Kniha ihned vtáhne do děje, je poutavá, čtivá, překvapivá, strhující a plná nečekaných zvratů. V poslední době pro mě osobně nejzajímavější překvapení. Člověk je tím více potěšen, když nečeká žádné zázraky a ono to najednou přijde:)... celý text
V lesích
2010,
Tana French
Po knize V lesích jsem opět rozpolcená ve svých pocitech. Vůbec nijak nevadí, že čtu knihy v opačném pořadí, než byly vydány. Alespoň jsem k ději přistupovala už trochu informovaně, tedy s tím, že vím, co následuje po příběhu, který se rozehrává v této knize, a hlavně že znám Cassi Maddoxovou, nikoliv však Roba Ryana, na kterého se V lesích zaměřuje primárně a na kterého jsem byla opravdu zvědavá. Hlavní sílou vlastně všech knih Tany Frenchové je výborná psychologie postav, která je ale možná taky největším mínusem. Já osobně se v charakterech postav a jejich nejednoznačnosti ztrácím, nedokážu si je zařadit, protože přemýšlejí "nelogicky" a dělají věci, které si nedovedu vysvětlit. Hlavní hrdinové mi právě proto lezou na nervy, protože jako kladné postavy nejen že jsou silně neprofesionální, ale hlavně se pohybují na hraně "té špatné strany". Takže stejně jako mi v Podobě vadilo jednání Cassie, tady mě rozčiloval Rob Ryan:) Kniha je dějově a myšlenkově velmi zajímavě postavená, a to na dvě roviny - vyšetřování aktuálního případu a zároveň rozkrývání minulých nevysvětlených událostí, které se staly v dětsví hlavnímu hrdinovi na stejném místě. Vše ale ve výsledku vede k tomu, že se onen aktuální případ, který by měl stát v centru dění, odehrává tak nějak mimochodem, jako by se na něj autorka ani tak moc nesoustředila. Ve výsledku mě víc zaujala ona druhá (minulá) rovina, která se do příběhu vkrádala stále víc. Bohužel právě tato rovina zůstala nakonec bez vysvětlení, což mě v závěru naštvalo úplně nejvíc, protože náznaky slibovaly, že by to mohlo být opravdu zajímavé a netradiční... Takže za mě - kniha se dobře čte, opravdu vtáhne do děje, rozehrává zajímavou dvojznačnou partii, ale konec je takový nějaký neuzavřený, jako by vyšuměl do ztracena.... celý text
Podoba
2010,
Tana French
Zajímavé! Od Frenchové jsem četla zatím Na věrnosti a to bylo pro mě jedno velké zklamání, proto jsem se k Podobě dostala oklikou a trochu jsem váhala, jestli to vůbec zkusit... ALE: Nelituju. Kniha je skvěle promyšlená a je postavená hlavně na dokonalé psychologii postav. Jedinou vadou na kráse bylo, že mi hlavní hrdinka občas (vlastně dost často) strašně lezla na nervy, protože jsem ji nedokázala pochopit v jejím rozhodování a jednání (hrozně mi vadil ten její pocit, že mezi partu studentů patří, že je na Hlohovci doma, atd. a potom to, jak je svým způsobem kryla - s tím šlo samozřejmě ruku v ruce to, jak obcházela své kolegy, zamlčovala informace, jak se chovala ke svému příteli). Leč toto je čistě můj problém a já se s tím vyrovnám - pro mě to představovalo aspoň takové to živé polemizování s postavou, kdy jako čtenář říkám hlavní hrdince: "Proboha, co to zas děláš? Copak jsi úplně mimo?";-) Kniha i přes velký počet stran nenudí a čtenáře plně vtáhne do děje. Konec je překvapivý (i když možná zase ani tak moc ne)...... celý text
Na Věrnosti
2012,
Tana French
Na věrnosti byla moje první kniha Tany Frenchové. Na její předchozí tituly jsem si brousila zuby delší dobu, leč jako první se mi dostal do ruky právě tento titul. Jedná se o skvěle napsaný psychologický román. Ano, skutečně bych řekla spíše román než detektivka nebo napínavá kniha, protože o detektivní zápletku v celkovém vyznění pravděpodobně ani nejde. Jedná se spíše o složité profilování chudinské čtvrti a charakteristických rysů jednotlivých postav, to vše na pozadí příběhu o hledání vraha v případu starém více než dvacet let. Vraha čtenář odhadne takřka v polovině knihy, z čehož usuzuji, že ona základní zápletka směřující k odhalení starého zločinu není prioritní. Nejsilnější zbraní jsou vedle propracované psychologie postav a vztahů zejména dialogy a myšlenkové návraty do minulosti, díky nimž čtenář získá komplexní obrázek celého vývoje událostí. Kniha je velmi čtivá a živá a ačkoli se nejedná o typický prvoplánově napínavý detektivní román, u něhož do poslední chvíle nevíte, jak vše dopadne, o to silněji zapůsobí. Mě osobně však Na Věrnosti příliš nedokázalo vtáhnout, dokonce jsem přemýšlela, že knihu odložím. Proto v rámci jakéhosi svého žebříčku ji řadím spíše k průměru.... celý text
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je opravdu zvláštní knížka. Nenapadlo mě žádné jiné výstižné slovo, protože tahle knížka mi nepřipomíná nic, co jsem zatím četla. Skutečně nejde zařadit do jakékoli škatulky a stojí na pomezí snad všech možných i nemožných žánrů (asi kromě červené knihovny, komiksu a upířích příběhů:-) Až bude hotový film, určitě bude vydáván za mysteriózní, k čemuž bych se také přiklonila, protože označení fantasy, jak je tomu na přebale knihy, mi nějak nesedí. Co na knize nejvíce oceňuji, je skloubení příběhu s dobovými fotografiemi. Působí to opravdu úžasně živě a dodává to tak fantastickému (a opravdu velmi nepravděpodobnému) příběhu nádech reálnosti. V této souvislosti je potřeba ocenit postup, jak autor postupoval - tedy od fotografií k příběhu, a to není vůbec jednoduché. Bohužel ruku v ruce se skvělým nápadem jdou i jisté nedokonalosti (nebo spíš nedotaženosti), které vedly k tomu, že v celkovém vyznění pro mě knížka byla trochu zklamáním. Samotný děj je takový "nijaký" a jaksi prázdný, jako by šlo jen o představení pole, kde se teprve něco bude odehrávat. Jakmile se začne něco dít a příběh konečně (po všem tom vysvětlování proč a jak a kdo a co) dostane spád, kniha najednou končí (!). Pokud ale autor zamýšlí druhý díl, pak je to samozřejmě naprosto ospravedlnitelné a zcela účelné, protože tím čtenáře na pokračování rozehraného příběhu skvěle navnadil. Co já osobně ještě hodnotím negativně, je práce s pravidly, které si autor stanovuje. Kupříkladu složitě vysvětlí vlastní pojetí časových smyček a zásad těchto mikrosvětů, které ale nedodržuje, a tím popírá všecko, na čem svůj příběh buduje, nehledě na to, že třeba já jsem v tom všem pak měla trochu zmatek, jakmile jsem se to snažila pochopit. Dalším podobným případem je charakteristika "těch zlých", tedy netvorů a stvůr, jíž věnuje poměrně značný prostor, protože se jedná o zásadní věc pro podstatu samotného příběhu. V konečném důsledku však nastavené rozdíly nerespektuje a my pak vlastně nevíme, kdo je kdo. Na druhou stranu mě velice zaujala autorova práce s "realitou" a evidentní snaha o to, aby příběh vyzněl jako skutečnost. Pravděpodobně proto do textu vkládá odkazy na reálné postavy a skutečné události. Velice mě pobavilo propojení případu kanibala z Milwaukee s příběhem. Tak jsem si říkala, co všechno ještě nevíme?...:-))) Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je zajímavá kniha a rozhodně stojí za přečtení už kvůli geniálnímu spojení děje se starými fotografiemi. Náročný čtenář se však s největší pravděpodobností bude ke knize stavět spíše vlažně. Můj šálek kávy to také tak úplně nebyl, kniha nakonec byla vlastně o něčem úplně jiném, než slibovala, chyběl mi svižný děj a alespoň špetka toho slibovaného tajemna a podivna, i když kniha se čte velmi příjemně...... celý text
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Názor na Cestu si opravdu (a bohužel) nedokážu příliš jednoznačně srovnat. Jedná se bezesporu o výborně napsanou knihu s myšlenkovým poselstvím, nicméně mě osobně děj příliš nechytil, protože mi připadal málo "rušný" a vůbec se neposouval kupředu. Svým způsobem se v knize vlastně vůbec nic nestalo, natož aby se alespoň něco vyřešilo. Představa a myšlenka knihy je geniální, ale k dočtení jsem se stejně musela trochu nutit. Celý děj mi přišel stále stejný a nevyvíjející se. Předpokládám, že to bylo autorovým záměrem, protože jak jinak by dokázal zobrazit bezútěšnost a beznaděj situace?... Pro mě osobně by toto téma nicméně bylo mnohem lépe zobrazitelné ve formě kratší povídky nebo novely. Je to ale jen můj osobní názor, který nikomu nevnucuji a rozhodně tím nechci říct, že knihu nedoporučuji - spíše naopak... Myslím si, že by si ji měl přečíst každý, aby si udělal vlastní názor a aby alespoň na chvíli pocítil, jaké to je, když už není žádná naděje, protože tenhle pocit z knihy doslova sálá.... celý text
